Daltonismus - barvoslepost

V roce 1794 Dalton jako první vědecky vysvětlil podstatu barvosleposti - sám barvoslepostí trpěl. Na jeho počest byla barvoslepost pojmenovaná daltonismus.

Brvoslepost (tzv. daltonismus) je poruchou barevného vnímání. Většinou se nejedná o 100% barvoslepost tedy naprostou neschopnost rozeznat barvy. Lidé s touto poruchou nedokáží některé barvy rozeznat (vidí je „stejně“), zatímco jiné barvy od sebe rozlišují.

Tato porucha je poměrně dost rozšířená, častěji jí trpí muži, zejména běloši. Mezi bílými muži najdeme 8% daltoniků, mezi ženami 0,5%.

Ve většině případů se jedná o genetickou poruchu, způsobenou vadou na chromozómu X, proto právě postihuje častěji muže (s kombinací XY mají pouze jeden chromozóm X a proto jeho případnou chybu nemůžou kompenzovat jinak).

V některých případech se barvoslepost vyvine až v průběhu života díky působení toxických látek. U testovaných zaměstnanců, kteří s nebezpečnými látkami pracují, se ukázalo zhoršení schopnosti rozlišovat žlutou a modrou, která se postupně rozšiřuje i v poškození rozlišování zelené a červené. Mezi rizikové látky patří styrén, karbon disulfid, a další rozpouštědla a hnojiva používaná v průmyslu. Podobný efekt mají také některá antibiotika, barbituráty nebo léky proti tuberkulóze. Barvoslepost může také být původním jevem některých chronických onemocnění.

Barvoslepost se nedá léčit, ale zřídkakdy představuje vážnější problém. Je ale možné navrhovat věci tak, aby lidé s touto poruchou pociťovali svou nevýhodu co nejméně.