Diabetes Mellitus

ÚVOD

Diabetes mellitus,cukrovka, nebo-li úplavice nemocná je jedna z nejstarších a nejspletitějších nemocí, které lidstvo poznalo. První zmínka se objevuje již v době téměř 1500 let před naším letopočtem v egyptských papyrusových svitcích. Je to nemoc, která doprovází obyvatele této planety až do dnešní doby. Šíří se západním civilizovaným světem jako epidemie a každým rokem narůstá počet osob postižených touto chorobou, která provází pacienta celý jeho život bez možnosti na vyléčení.
Ve své seminární práci se budu zabývat dvěma hlavními typy této choroby, její historií, částečnou léčbou, ale i statistikami, které by mnohé překvapily. Myslím si totiž, že je málokdo ví jak moc nám diabetes hrozí, vždyť touto chorobou trpí téměř každý dvacátý člověk.

HISTORIE

První zmínka byla nalezena na papyrusových svitcích z roku 1552 před naším letopočtem, které byli v hrobce vznešeného Egypťana objeveny německým archeologem Georgem Ebersem v Thébách v roce 1862. Píše se zde o diabetu jako o vzácné nemoci, jejíž příčina je neznámá a projevuje se velkou žízní
V Egyptě se cukrovka léčila směsí ze sladkého piva, pšeničného zrní, zeleného cypřiše a naklíčených kukuřičných zrn. Tato směs se měla pojídat čtyři dny a její účinek se měl zvýšit, když nemocný chodil bosýma nohama v rose a odříkával přitom zaklínadlo : "Ó Eseto, velká čarodějko, osvoboď mě a zbav mě všeho zlého, špatného a červeného. Nakolik byla tato léčba účinná se již asi nedozvíme, co je ale jisté je, že Egypt nebyl jedinou zemí kde již v této době byli lidé sužováni touto chorobou. Také ve starém Řecku se již o diabetu vědělo. Zabýval se jím lékař Aretaios z Cappadochie navazující na Hippokrata. V jeho spisech je tato nemoc popisována jako vzácná ale strašlivá choroba, kterou doprovází neuhasitelná žízeň. Nemocný je cítit nepříjemně sladkou vůní, za kterou se táhnou hejna vos. Jeho tělo je vychrtlé je stále unaven a nakonec umírá. Arateios také hovoří o nové, účinnější léčbě : Nemocnému se dává málo jíst, jen tolik, aby nezemřel hlady. A byl to také Arateios, který této nemoci dal jméno diabetes podle řeckého "diabainó" což znamená protékat něčím, nebo také sifon, narážel tím nejspíše na to že voda u nemocných protéká tělem jako sifonem.
Cukrovka si v této době našla ještě jedno jméno Claudius Galenos, osobní lékař císaře Marka Aurelia, se ve svých spisech cukrovku nazývá slovem "dopsakos" (žíznivý) za příčinu této choroby považuje nemocné ledviny, význam jeho léčení byl ale i přes to obrovský, dosavadní léčbu doplňuje o nezbytná tělesná cvičení a hydroterapii.

· STŘEDOVĚK

V této době potkala evropskou vědu nejedna komplikace, poté co roku 1163 vydává církev patent s názvem "Ecclesia abhorret a sanquine" kterým proklamovala nechuť k dotyku s krví byla dosavadní medicína omezena pouze na externí obory a to na čas znamenalo konec chirurgie i pitvy.
Přestože na evropském kontinentu se vývoj lékařství velmi zpomalil v ostatních částech světa šel nezvratně kupředu. Ve středověké Číně byla v roce 570 n.l. cukrovka popsána takto : "... V popředí nemoci Haiso- K´O je neuvěřitelná žízeň, velké množství moče medové barvy,nemocný je vyhublý na kost a pokryt vředy." Číňané také jako první upozorňují na to, že jednou z možných příčin je obezita.
Dalším kdo se diabetu věnoval byl nejslavnější arabský lékař a učenec Avicena, autor "Kánonu lékařství" popisuje zde již i nejrůznější komplikace, které cukrovku doprovází jako je diabetická sněť (gangréna) nebo impotence.

· NOVOVĚK

I přes objevy které věda zaznamenala, byla na počátku novověku stále pod vlivem spisů Hippokrata,Galena a Aviceny. Průlom udělal až švýcarský vědec známý pod latinským jménem Paracelsus, který zdůrazňoval význam pozorování a experimentu. Za příčinu cukrovky považuje změnu skladby krve, což znamená že cukrovku vnímá jako celkové onemocnění a ne jen jako onemocnění jater za což jí považoval Galena.
Evropská medicína přináší další a další objevy. Thomas Willis jako první Evropan upozornil na sladkou chuť diabetické moči-dokazoval to ochutnáváním nemoc považoval za nemoc krve a k již známému názvu diabetes přidal další "mellitus" což znamená sladký nebo také medový.
Rok 1841 je rokem kdy K.E Trommer provedl první laboratorní vyšetření cukru v moči metoda jakou ho provedl se ve vylepšené formě používala ještě nedávno.
1869 zavedl německý internista Adolf Kussmaul pojem "diabetické kóma" a detailně popsal hluboké zpomalené dýchání které tento stav doprovází.
Po něm následovalo ještě nesčetné množství jmen významných vědců a mediků, kteří se touto problematikou zabývali mezi ně patří Conrad Brunner, Rudolf Virchow a konečně Paul Langerhans, který ve svých dvaceti dvou letech v roce 1869 vydává "Příspěvky k mikroskopické anatomii břišní slinivky" zde popisuje a tvarově rozlišuje 9 druhů buněk v pankreatu včetně pozdějších Langerhansových ostrůvcích. Po něm následují další jako například Georg Ludwig Zulzer který v roce 1909 aplikoval injekcí výtažek hovězího pankreasu pacientu s diabete. Přípravek který nazýval "acomatol" sice vyvolával nejrůznější vedlejší účinky, ale měl dobrý vliv na cukrovku. Přestože ve svých pokusech stále pokračoval k čistému inzulínu se nedobral. To se povedlo až Frederiku Grantu Bantingovi a Johnu Richardovi MacLeodovi, ale o tom až později.

DIABETES MELLITUS

...Tato nemoc je charakterizovaná mírnou až život ohrožující poruchou hladiny krevního cukru (glukózy).která je vyvolaná úplným nebo částečným nedostatkem inzulínu, životně důležitého hormonu,který je zodpovědný za přeměnu stravy v energii, což je důsledek několika druhů postižení betabuněk tzv. langerhansových ostrůvků ve slinivce břišní, malou účast inzulínu v cílových tkáních i při jeho relativně dostatečné produkci, což může mít několik různých příčin...

Toto jej jedna z formulací cukrovky, abychom jí lépe porozuměli musím vysvětlit několik základních pojmů které se v ní objevily.

slinivka břišní - pankreas:
Je to podlouhlý dvaceti osmi centimetrový, měkký žláznatý orgán, posazený za žaludkem. Jeho objemná hlava
vpravo těsně zapadá do kličky dvanáctníku.Pankreas je žlázou trávicího systému, tedy převážně žlázou se zevní
sekrecí v hmotě žlázy jsou ale i ostrůvky buňek s vnitřní sekrecí.
Lagerhansovy ostrůvky:
V pankreatu člověka je asi 1,5 miliónů těchto ostrůvků ale i přesto tvoří pouhou jednu setinu hmoty pankreasu.
Stavebně se nápadně liší od ostatní žlázové tkáně. Jsou složeny z trámců buněk, mezi kterými probíhá vždy
céva. Langerhansovy ostrůvky produkují přímo do krve hormon inzulín. Jakmile se najíte a váš zažívací systém
začne aktivněji pracovat stoupá také hladina cukru v krvi. Tento vzestup zaznamenají endokrinní buňky v
Langerhansových ostrůvcích a reagují zvýšenou produkcí inzulínu. Ten dovoluje tělesným buňkám absorbovat
glukózu pro své potřeby, a tak snižovat její hladinu v krvi opět k normálu.

Aby byl celý systém správně "naladěn" produkují tyto buňky také druhý hormon-glukagon s opačnou funkcí jakou má inzulín. Vstupuje do hry ve chvíli, kdy hladina cukru v krvi začíná klesat. Aby nedošlo k poklesu příliš velkému, zastavuje glukagon tvorbu glykogenu a zahajuje v játrech jeho opětovnou přeměnu na glukózu. Ve vzájemné harmonii tak inzulín a glukagon udržují hladinu cukru v krvi na úrovni nezbytní pro normální práci celého organismu.

Inzulín:
Inzulín je rozsahem svého účinku v organismu nejvýznamnějším hormonem slinivky břišní..
Je to protein složený z 51 aminokyselin, který umožňuje využití glukózy jako energického zdroje, ale tvoří i její zásoby v těle a brání tím tak tělesný tuk před přeměnou na energii. Navíc také hraje důležitou roli při skladování tuku a obnově tkání, je proto bezpochyby nezbytný pro uchování zdraví a vlastně i pro přežití
tento chemický posel se uvolňuje přímo do krve, putuje celým tělem a kontroluje metabolismus glukózy (reguluje hladinu cukru v krvi.)podstatou této regulace je schopnost inzulínu zvyšovat propustnost tkáňových buňek pro glukózu a aminokyseliny.

hlavní místa využití inzulínu :

· tkáň jater
· svalová tkáň
· tuková tkáň

Pokud tento proces probereme do hloubky zjistíme že inzulín je hormon, který vlastně nevyvolává žádné změny, metabolické děje nebo reakce. I bez inzulínu vstupuje glukóza do buňek a probíhá látková výměna cukrů. Rozdíl tu přeci jenom ale je v nepřítomnosti inzulínu probíhá vše mnohem menší rychlostí a při déle trvajícím nedostatku inzulínu dochází k těžkému porušení tkání a k poruchám funkce řady orgánů.
Inzulín si můžeme zjednodušeně představit jako klíč, který otevírá dveře k buňkám a dovoluje glukóze vstoupit. Když inzulín chybí glukóza se stane v krevním proudu jakýmsi bezdomovcem, odmítá přístup k těm správným buňkám a nechá se volně unášet.Tím dochází k nadbytku cukru v krvi. Pokud je hladina glukózy v těle příliš vysoká přechází nadbytek glukózy do moči . Ledviny začnou na toto vnitřní přetížení reagovat tak, že glukózu vyplavují z těla ven (což vysvětluje častou potřebu močit) voda z buňek je přemírou vylučování strhávána také-výsledkem je zoufalý pocit žízně a dehydratace. Po čase začnou přetrvávající vysoké hladiny glukózy ničit orgány, tkáně a krevní cévy v celém organismu.

hladina krevního cukru (glykémie)kolísá u zdravého člověka mezi 4,5 až 6,5 moll/l stálá hladina glukózy je udržována výdejem glukózy z jater, kde jsou zásobní cukry uloženy ve formě škrobovité látky (glykogenu).inzulín umožňuje přestup glukózy z krve do buňek. Znamená to, že zvýší-li se množství inzulínu v krvi přejde více cukrů do tkání a jeho hladina v krvi poklesne. dojde k hypoglikémii.
Při léčebném podání vyšší dávky inzulínu hrozí proto nebezpečí hypoglikemického bezvědomí.
je-li množství inzulínu v krvi naopak malé cukr nemůže dostatečně vstupovat do tkání a hromadí se v krvi. Vzniká Hyperglikémie, která je základním příznakem diabetu. Může také vyústit v bezvědomí tentokrát hyperglykemické.

NEDÁVNÁ HISTORIE INZULÍNU
Skutečným objevitelem inzulínu se stal lékař Frederik Grant Banting. Svůj výzkum s pokusy na psech začal v roce 1921 ve velmi skromných podmínkách, postupně se ale dopracoval k fantastickým výsledkům. S pomocí svého asistenta, studenta medicíny Ch. Besta a biochemika J.B Collipa se mu podařilo extrahovat z hovězího pankreasu účinný inzulín, který však zpočátku nazývali "isletin". Svůj objev si dali patentovat a patent bezúplatně předali univerzitě v Torontu.
Když v roce 1922 dostal první inzulínové vzorky k použití bostonský diabetolog E. P. Joslin, začala vítězná cesta inzulínu světem. Stoupala poptávka, kterou torontská laboratoř nestačila
uspokojovat, a výroby se ujala firma Eli Lilly v Indianopolis. Inzulín se rozšířil do celého světa, u nás se začal vyrábět v roce 1926.
V roce 1923 byla Bantingovi a Macleadovi (profesor torontské univerzity, pod jehož záštitou prováděl Banting své pokusy) udělena Nobelova cena.
Následujícím, neméně obtížným úkolem, bylo zajištění dostatečného množství kvalitního inzulínu pro všechny diabetiky, čemuž napomohlo v roce 1936 vyvinutí inzulínu s prodlouženým účinkem.
Když byl inzulín prozkoumán co do fyzikálních vlastností (beztvarý prášek - krystaly), přišlo na řadu stanovení jeho chemické skladby. Tu objasnil v roce 1955 Frederik Sanger se spolupracovníky, když zjistil, že hovězí inzulín je bílkovina, jejíž řetězec A se skládá z 21 aminokyselin a řetězec B ze 30 aminokyselin. Za tento objev byl Sanger rovněž odměněn
Nobelovou cenou (1958). Postupem času bylo různými badateli stanoveno pořadí jednotlivých aminokyselin v kompletně syntetizovat hovězí inzulín, když k sobě postupně řadili aminokyseliny podle vzorce, který v roce 1955 definoval nositel Nobelovy ceny Sanger.
Snaha vyrobit inzulín, který by byl totožný s lidským, pokračovala. V roce 1967 byla objevena látka, která se vytvořila v Langerhansových ostrůvcích a pak se přeměnila na inzulín tím, že se z ní část odštěpila. Látka byla nazvaná "proinzulín" - předchůdce inzulínu, a odštěpený řetězec aminokyselin "C peptid" - spojovací peptid.
V roce 1971 vyčistil inzulín od peptidických příměsí Schlichtkrull, který dělil inzulín chromatograficky na jednotlivé komponenty a ponechal jen jedinou (prostřední) jako čistý inzulín. Odtud název monokomponentní (jednosložkový) inzulín, MC inzulín. U nás se začaly přečištěné inzulíny vyrábět v roce 1977 - původně se nazývaly PUR, později MONO. Protilátky se proti nim vytvářejí v daleko menší míře než proti nepřečištěným. Teoreticky by se protilátky proti lidskému inzulínu neměly tvořit vůbec, ale neplatí to absolutně. Lidský inzulín se pro léčebné účely nezískává z pankreatu, ale lze jej vyrobit třemi způsoby: 1. plně synteticky (to je velmi nákladné), 2. polosynteticky a 3. biosynteticky, což je dnes převládající způsob. Biosyntetický inzulín začala jako první vyrábět firma Eli Lilly, pomocí bakterií Escheria Coli.
Souběžně se zdokonalováním kvality inzulínu šla snaha o co nejlepší léčebnou aplikaci. Už v roce 1924 doporučoval E. P. Joslin schéma pro střídání míst podkožního vstřikování inzulínu a poukazoval i na to, že se inzulín vstřebává z různých míst těla různě rychle. Vypracoval pravidla, podle nichž se upravovalo dávkování inzulínu v souladu s výsledky několikrát denně prováděného vyšetřování moče na cukr. Joslin byl naprosto moderní v tom, že prosazoval větší spoluúčast pacienta na léčbě a byl tak průkopníkem diabetické edukace.
Časem se objevily pokusy dostat inzulín do těla jinou než injekční formou, například krémem či sprejem, zatím ale stále zůstává jen u experimentů. Velmi účinnou pomůcku pro mnoho diabetiků představuje od roku 1979 inzulínová pumpa, umístěná na těle, nebo dokonce umístěná do podkoží na břiše (implantabilní mikropumpa).
Objevily se také pokusy implantovat do těla pankreas tak, jako se již běžně implantují jiné orgány, je tu ale veliké transplantační riziko, které zabraňuje širšímu využití této metody.
Vzhledem k úžasným pokrokům, které můžeme v medicíně pozorovat, se můžeme jen těšit na to, jaké další objevy, poznatky a možnosti nám přinese budoucnost ...inzulínu vepře, slona, velryby, psa, morčete, opice, koně a dalších včetně člověka a ukázalo se, že lidskému inzulínu je nejblíže inzulín vepřový, který se od něj liší v jediné aminokyselině.
V roce 1960 došlo k dalšímu překvapivému zjištění na poli cukrovky - nová metoda odhalila, že existují různé typy diabetu, které se od sebe někdy i značně liší.
O pět let později dokázali tři biochemici z různých částí světa (v Německu, Číně a USA) a nezávisle na sobě

inzulínu pro diabetiky
...Inzulín se po dlouhá léta vyráběl ze slinivky jatečních zvířat, především vepřů a skotu. Získával se tak inzulín označovaný jako vepřový nebo hovězí. Přesto výroba z těchto zvířat přinášela některé méně příznivé aspekty. Tyto problémy se podařilo vyřešit pomocí tzv. genetického inženýrství a získat čistý pravý lidský inzulín. Ten neobsahuje už žádné zbytky bakterií a je totožný s inzulínem, který si vyrábí člověk sám ve své slinivce břišní.. Tento inzulín se označuje jako rychle působící inzulín a měl by začít působit ihned jako inzulín vyráběný vlastním tělem. Protože se ale inzulín aplikuje podkožně, jeho působení se zpožďuje. V podkožní tkáni se vytvoří z píchnutého inzulínu malé inzulínové jezírko, ze kterého se teprve pozvolna vstřebává do krve. Toto zpoždění trvá asi 30 minut a účinek vrcholí za 1 - 2 hodiny. Znamená to, že diabetik musí pamatovat na to, aby po aplikaci inzulínu do půl hodiny přijímal potravu, což přece jen přináší určité omezení denního režimu. Vědci proto hledali další řešení. Výsledkem jejich úsilí byl objev Humalogu - biosynteticky vyráběného analogu lidského inzulínu. Liší se od něj pouze záměnou dvou aminokyselin ve své molekule. Tato záměna má však dramatický účinek. Mnohem rychlejší vstřebávání do krevního oběhu, časnější nástup maximálního účinku a také rychlejší vymizení z krevního oběhu. Humalog se tak stává prvním přípravkem, který napodobuje situaci při fyziologickém uvolňování přirozeného inzulínu. Zásluhou Humalogu není nutné dodržovat časový odstup mezi injekcí a začátkem jídla a lze jej aplikovat až zcela bezprostředně před jídlem...
DIABETES MELLITUS
nebo-li cukrovka jinak též úplavice cukrová je závažné celoživotní onemocnění, které postihuje obě pohlaví bez rozdílu ras nebo věku, zdá se však že větším problémem než cukrovka sama jsou komplikace, které jí doprovázejí, a kterým se ještě budu věnovat ve své práci. Cukrovka je většinou dědičné onemocnění, ale nejde pouze o jednu chorobu. Rozeznáváme celou skupinu chorob, které mají odlišnou příčinu, příznaky, průběh, ale i léčbu. Rozeznáváme celkem čtyři typy diabetu, z nichž je v našich zemích nejběžnější diabetes typu 1. a 2.
· diabetes mellitus typu I
Diabetes mellitus typu I je inzulindependentní (zkráceně IDDM) jinak známý jako "juvenilní diabetes" mívá náhlý začátek související s genetickými vlohami každého člověka Autoimunní charakter nemoci lze prokázat nálezem příslušných protilátek v krvi. Při projevení choroby je přítomna i buněčná imunitní odpověď. Spouštěcím mechanismem tohoto procesu mohou být i některé virové infekce.

věk postižených
Tento typ se projevuje obvykle u dětí. Ve Finsku, kde je vůbec nejvyšší výskyt cukrovky na celém světě a kde toto postižení vzrostlo o 57% za posledních 20 let se cukrovka nejčastěji objevuje u dětí ve dvou, devíti nebo čtrnácti letech u chlapců a ve třech , pěti nebo jedenácti letech u dívek. Přičemž u chlapců se projevuje nepatrně častěji než u dívek. V poslední době se objevil výskyt cukrovky i v pozdějším věku, ačkoliv nástup této nemoci je u dospělých vzácnější může teoreticky postihnout kohokoliv v jakémkoliv věku. Zajímavé však také je že diabetes mellitus je statisticky častěji diagnostikován v létě než v ostatních ročních obdobích.
prvotní příznaky
příznaků této choroby je nesmírné množství a při nemoci se projevují postupně. Nejobvyklejšími je únava (únavový syndrom) podrážděnost ztráta na váze a astenie enormní žízeň časté nucení na močení
Zůstanou-li příznaky neléčeny, hrozí zhoršení s dalším hubnutím, zvracením a v moči se objeví ketony (toxické vedlejší produkty vznikající spalováním tuků) tento stav může vyústit až v kóma. Vědci se dokonce domnívají, že se nemoc vyvíjí měsíce i léta před tím než se projeví. Když se však jednou projeví klasické příznaky je již příliš pozdě a nezbývá nic jiného než diabetes léčit inzulínem.

možné příčiny
Protože je diabetes typu I považován za autoimunitní onemocnění, to znamená že imunitní systém napadá i zjevně zdravé buňky (v tomto případě buňky slinivky břišní, které produkují inzulín.) Přesnou příčinu nemůžeme sice ještě určit, ale věda pokročila tak daleko, že za podnět vyvolávající tuto chorobu můžeme považovat nějaký virus nebo toxickou látku z prostředí. jisté však je že s hlavní příčinou se již narodíme tato choroba je totiž ž dána naší genetickou vnímavostí k diabetu, to však samo o sobě nemoc nespouští musí přijít ještě nějaký spouštěcí faktor který nemoc uvede do chodu mezi nejznámější patří:
virus bílkoviny kravského mléka toxické látky ze zevního prostředí stres životní prostředí
Pro bližší pochopení příčin této choroby jsem si vybrala 2 nejsilnější faktory...
viry
spojitost mezi viry a diabetem byla pozorována již v minulém století, u dětí se projevuje často po závažných virových onemocněních. Mezi ty které jsou na jakési černé listině se počítají
virus příušnic ( který způsobuje akutní zánět slinivky břišní a někdy i hyperglikemii) virus rubeoly nebo-li zarděnek ( 40% dětí které dostaly zarděnky v průběhu těhotenství, má později cukrovku)
dále jen ve výčtu je to :cytomegalovirus, echovirus, virus dětské obrny, virus klíšťatové encefalitidy nebo virus Coxsacie B( jeho viry jsou nositeli beta buňek podobných buňkám slinivky břišní, které produkují inzulín teorie vychází z toho, že virus splete imunitní systém a ten pak napadá vlastní zdravé buňky, které považuje za "cizí"
kravské mléko
Protein kravského mléka je považován za jeden z hlavních faktorů diabetu typu I. Výskyt tohoto druhu nemoci je až o 50% vyšší u dětí, které byli živeny umělou kojeneckou výživou. Další zajímavostí je fakt že Finsko ( země s největším výskytem diabetu typu I) je také zemí s největší spotřebou mléka. ve snaze objevit pravdivost této teorie probíhá desetiletá studie kojenců ve Finsku, která sleduje 2000 kojenců a jejich vztah k pití kravského mléka během prvních devíti měsíců života k jejich dalšímu vývoji. jisté však je, že dlouhodobé kojení poskytuje určitou ochranu před diabetem.

léčba
Tento typ diabetu je nevratný, léčit se dá pouze užíváním inzulínu v pravidelných intervalech přibližně 4 krát denně asi dvacet minut před jídlem. Lidé postižení touto chorobou jsou nuceni omezovat svůj jídelníček a nesmí se vystavovat nadměrné fyzické zátěži.Cukrovku lze vyléčit pouze transplantací slinivky břišní, ale to je poslední a jen vzácně užívané východisko o kterém se uvažuje pouze při transplantaci ledvin. Člověk postižený touto chorobou by měl dodržovat správnou životosprávu a neměl by se vystavovat psychickým otřesům, je dokázáno že člověk který je duševně vyvážený má větší schopnost se s touto chorobou vyrovnat a zabránit tak obtížím, které ji doprovází.

bez této pomůcky by se diabetik
nemohl nikam vydat (inzulínové pero Novopen)

· diabetes mellitus typu II

diabetes druhého typu se vyskytuje u starších lidí se sklony k obezitě (jde většinou o věk nad 40 let.) I když studie prokazují, že v rodinách nemocných se vyskytují sklony k tomuto onemocnění, ještě nebyla objevena pravá příčina této nemoci. Spokojme se tedy s předpokladem, že diabetes II typu je onemocněním s genetickým základem. Vlastnímu vypuknutí této choroby předchází dlouhodobá fáze, kdy se tato choroba vyvíjí. odhaduje se, že v Americe žije minimálně šest milionů lidí, kteří mají cukrovku, ale ještě o tom nevědí, protože příznaky se projeví až když je nemoc plně rozvinutá. Vývojové stádium může trvat i několik let a během této doby mívají pacienti poruchu glukózové tolerance ( hladiny cukru v krvi jsou vyšší než normálně), a která se dá zjistit pouze krevními testy.

příznaky

diabetes II typu může být jak jsem již napsala z počátku bez viditelných příznaků a teprve v rozvinutém stadiu této choroby se projevují tyto příznaky:

· obezita
· inzulínová rezistence
· poruchy vidění
· častá potřeba močit (třeba i několikrát za noc)
· neuhasitelná žízeň ( někdy pacient vypije i dva litry tekutin k jídlu)
· svědění (zejména na místech zapářky)
· bolesti či mravenčení v dolních končetinách
· špatně se hojící rány
· hnisavé nebo plísňové kožní projevy

Inzulínová rezistence
Je to snížená citlivost tkání vůči působení inzulínu, společně s obezitou jsou nejvýznamnějšími příznaky.

hypertenze

Inzulín svým působením neovlivňuje pouze látkovou výměnu cukrů, ale zasahuje významně také do
metabolismu tuků. Řada vědců se zabývá proto skutečností, že společně s inzulínovou rezistencí a obezitou se vyskytují také zvýšené hodnoty krevního tlaku.

onemocnění srdečních cév

je to možná ještě závažnější, způsobený je nadměrnými hladinami krevních tuků, především cholesterolu. Americký vědec Reaven nazval tuto kombinaci "metabolickým syndromem X" a další americký vědec Kaplan dokonce označil výskyt této kombinace za "smrtící kvarteto".
Je tedy zřejmé, že u diabetu 2. typu, který tvoří asi 80 % všech diabetiků, je v popředí především porucha citlivosti inzulínu a ne jeho absolutní nedostatek jako u diabetu 1. typu. Proto také tito diabetici mají odlišný způsob léčby, který popisuji níže.

možné příčiny

Pokud se glukóza hromadí v krvi, protože nemůže být vychytány buňkami, určitá část této přebytečné glukózy se vyloučí močí. To může vést k úbytku tělesné hmotnosti a únavě. Dalším charakteristickým příznakem je časté močení (neobvykle velké množství). Dochází k němu tehdy, je-li množství cukru (glukózy) v moči vysoké. Následuje úporná žízeň, protože tělo ztrácí hodně tekutin tím, že vytváří velké množství moči. U lidí, kteří mají tyto charakteristické příznaky, je poměrně snadné stanovit diagnózu.
U diabetu II. typu příznaky nebývají většinou tak zjevné. Diabetes II. typu má mnoho podob, které se navzájem liší stupněm závažnosti i příznaky, a může nastat období (snad i několik let), kdy je diabetes zcela bez příznaků. Jinou záludností je to, že diabetes II. typu se často sdružuje s obezitou a ne s typickým úbytkem váhy. To lze vysvětlit dědičnou inzulínovou rezistencí. U lidí, kteří zdědili tuto odchylku, se nemusí diabetes projevit až do chvíle, kdy se stanou obézní a fyzicky méně aktivní. Obezita a nedostatek fyzické aktivity zhoršují inzulínovou rezistenci
U diabetiků II typu většinou produkce inzulínu slinivky břišní přetrvává, ale je buď neefektivní, nebo nedostatečná.
Postiženými diabetem druhého typu se stávají většinou lidé se sedavým způsobem života a dietou s vysokým obsahem tuku. Muži jsou typičtí svým velkým břichem a ženy mají nadměrné množství podkožního tuku.
Kolem 80% lidí s diabetem tohoto typu má nadváhu. Obezita a nedostatečná podněcují inzulínovou rezistenci , což znamená že vyplavený inzulín nemůže obsadit své buněčné raceptory. Někdy je na buňkách inzulínovch receptorů příliš málo glukóza do nich nemůže vstoupit a být využita jako zdroj energie. Diabetici tohoto typu mají také zhoršenou nebo abnormální sekreci inzulínu po jídle, která vede k vysokým hodnotám glukózi v krvi.
Nyní bych se chtěla věnovat určitým faktorům které nejvíce ovlivňují tento tip jednotlivě"

Obezita a nedostatek pohybu

obezita je definovaná jako nadbytek tukové tkáně, lidé kteří váží o 20% více než je jejich "ideální váha " jsou teoreticky obézní

léčba
Spočívá především v zaměření na zvýšení citlivosti tkání vůči inzulínu.
Cílem léčby tohoto typu diabetu je snížení příjmů cukrů a zvýšení spotřeby energie. Jejím základem je proto dieta a cvičení. K těm se přidávají léky označované jako perorální antidiabetika (zkratka PAD); jedná se o tablety přijímané ústy. Podle typu léčiva napomáhají buď zvýšenému vylučování inzulínu, anebo naopak zlepšení jeho využití. Pokud ovšem dojde později také k výraznému, resp. trvalému poklesu produkce inzulínu, je nezbytné jej pacientovi dodávat. Nemoc sama se projevuje zvolna, například postupně plíživě narůstající a až ochromující únavností, častým močením a nepřiměřenou žízní.
Diabetes II. typu (NIDDM) je také závažným onemocněním, které může vést k četným pozdním komplikacím. Ty se mohou projevit až po několika letech. Podobně jako v případě diabetu I. typu, i u diabetu II. typu postihují nevratné strukturální a funkční změny cévního řečiště zejména srdce a velké cévy (makroangiopatie), malé cévy a kapiláry (mikroangiopatie), ledviny (nefropatie), nervová vlákna (neuropatie) a oční sítnici (retinopatie a katarakta).
Úspěšná léčba vede k dobré kompenzaci pacienta, tedy ke snížení rizika této nemoci.
· diabetes a těhotenství
Diabetes mellitus je možná nejčastějším patologickým stavem ovlivňujícím osud těhotné ženy a jejího plodu. Na druhé straně však málokteré jiné onemocnění v průběhu těhotenství zaznamenalo takové léčebné úspěchy jako právě diabetes.
Léčba diabetu v těhotenství vedla k tomu, že v současnosti je mortalita těhotných diabetiček minimální, avšak bez příslušné péče může dosáhnout až 10 % a stupeň významných vrozených malformací může být 2-3 x vyšší než u nediabetického těhotenství. Odbornou péčí a dosažením hodnot glykémie téměř normálních lze většinu komplikací snížit na úroveň jako u nediabetiček.
Profesor Barker zkoumal vztah mezi nízkou porodní váhou a pozdějším vývojem diabetu II. typu. Ve své knize MOTHERS, BABIES AND DISEASE IN LATER LIFE (Matky, děti a nemoc v pozdějším životě) jmenuje pět studií, které prokázaly, že muži i ženy s nízkou porodní váhou mají zvýšenou četnost diabetu II typu a porušené glukózové tolerance. Říká: "Lidé, kteří se narodili hubení a s malým svalovým objemem , mají tendenci mít inzulínovou rezistenci a syndrom X-diabetes, hypertenze a zvýšené plazmatické trigliceridy (druh tuku v krvi)."

· komplikace

O závažnosti této nemoci svědčí i komplikace, které ji nezřídka provází nejvýznamnějším je zajisté tzv. diabetická noha, ale nesmíme zanedbávat ani postupné zhoršování zraku, které může vyústit až v slepotu.

Prevence ulcerace a amputace nohou

Diabetická noha je definována jako patologický stav, jež může vést k narušení tkáně chodidla a nohy, s následným šířením infekce, morbiditou a nezřídka i amputací. Je bezpochyby nejvýznamnější diabetickou komplikací jak z hlediska perspektivy pacienta tak i společnosti. Zhruba u 15 % diabetiků se tyto problémy vyvinou a nezřídka končí amputací. Je způsobena onemocěním a ucpáním cév v dolních končetinách.
V České republice bylo k 1.1.1999 evidováno 42.770 pacientů s diabetickou angiopatií a z toho 5.465 pacientů po amputaci. Této komplikaci se dá ale předejít pravidelným cvičením nohou (cviky jsou popsány v příloze: Cvičení nohou pro diabetiky)

· Pohled do budoucnosti

V oblasti farmakoterapie se vývoj zaměřuje především na hledání nových moderních perorálních antidiabetik, které zlepšují účinek působení inzulínu v tkáních. Požadavky na tyto preparáty jsou vysoké: musí působit dostatečný pokles glykémie, snižovat inzulínovou rezistenci, optimalizovat tělesnou váhu a příznivě působit i na ostatní rizikové faktory. Příslibem takovýchto preparátů jsou tzv. thiazolidindiony - senzitizéry inzulínu, které se dostávají už do poslední fáze klinických zkoušek.
Také v oblasti transplantační se rýsují některé nové možnosti jako je transplantace Langerhansových ostrůvků, transplantace pankreatu obvykle společně s ledvinou se již provádějí běžně, i když je třeba zde poukázat na skutečnost, že ani po úspěšné transplantaci a normalizaci glykémie se obvykle neupraví změny očního postižení. Vysvětluje to tzv. "Point of no return", že totiž pozdní cévní následky nejsou od určitého stadia už reverzibilní.

ZÁVĚR

Diabetes je velmi vážným onemocněním, ve své seminární práci jsem se snažila obsáhnout příčiny, průběh i možné následky nebo léčbu této nemoci, věnovala jsem se však i historii a nerůznějším zajímavostem, které tuto chorobu doprovází. Myslím si, že bychom nikdo z nás neměli cukrovku podceňovat a sami sobě si nalhávat že: "Nám se to srát nemůže" Moje sestra je diabetička, a proto se domnívám že můžu tvrdit že může, může se to stát komukoliv, a je zapotřebí mít pevnou vůli a hodně odvahy se s touto nemocí vyrovnat.
Jestliže byla tato nemoc v minulosti považována za handicap, v dnešní době už o tom nemůže být ani řeč množství nejmodernějších léků a pomůcek pro diabetiky již na světě je, nyní nezbývá než čekat na ten poslední, vysvobozující objev, který by nevyléčitelný diabetes vyléčil...

použitá literatura

· Diabetes-Catherine Steven (1997 nak. Alpres)
· Somatologie-Ivan Dylevský, Stanislav Trojan (1990 nak. Avicentrum)
· Lidské tělo (1989 nak.CESTY)
· internetové stránky (www.diabetes.cz)
· brožurky

PŘÍLOHA

Existují dva typy diabetu:
· diabetes I. typu se objevuje nejčastěji u dětí a mládeže a tvoří 10 - 15% onemocnění diabetem.
· Diabetes II. typu se objevuje hlavně u dospělých a je nejběžnější formou diabetu. Tvoří 85 - 90% onemocnění.

Lidé s diabetem:
· Na celém světě je v současnosti více než 150 miliónů lidí s diabetem. Podle WHO (Světové zdravotnické organizace) toto číslo do roku 2025 vzroste na 300 miliónů, což je do velké míry způsobeno růstem a stárnutím populace, urbanizací, nezdravými stravovacími návyky a sedavým způsobem života.
· V roce 2000 bylo nejvíce lidí s diabetem v těchto pěti zemích: Indii (32,7 miliónů), Číně (22,6 mil.), Spojených státech (15,3 mil.), Pákistánu (8,8 mil.) a v Japonsku (7,1 mil.).
· V roce 2000 bylo největší rozšíření diabetu v dospělé populaci v těchto zemích: Papua Nová Guinea (15,5%), Mauritius (15,0%), Bahrain (14,8%), Mexiko (14,2%) a Trinidad a Tobago (14,1%).
· Obyvatelstvo rozvojových zemí tvoří 84% světové populace a zároveň kolem 65% diabetické populace. Naproti tomu industrializovaný svět tvoří jen 35% světové diabetické populace.
· Diabetes I. typu patří k nejčastějším dětským nemocem v rozvojových zemích.
· Alespoň 50% všech diabetiků si není vědomo své nemoci. V některých zemích to může být až 80%.
· Výskyt diabetu I. typu ve všech zemích IDF (Mezinárodní federace diabetu) představuje ročně 77 000 osob ve věkové skupině 0 - 14 let a 119 000 osob ve věkové skupině nad 15 let.

Diabetická předpověď:
· Do roku 2025 se očekává ztrojnásobení výskytu diabetu v Africe, ve Východním středomoří, na Středním východě a v severovýchodní Asii, ke zdvojnásobení v Americe a Západním Pacifiku, a k nárůstu téměř 50% v Evropě.
· V rozvojových zemích je odhadován nárůst o 170% případů, v rozvinutých zemích je odhadován vzrůst o 42%.
· Populace většiny zemí stárne. Diabetes je zvláště častý u stárnoucí populace a narůstá úměrně počtu déle žijících lidí.

Diabetes a následky:
· Diabetes je čtvrtá nejčastější příčina smrti v nejvíce rozvojových zemích.
· Srdeční choroby odpovídají za 75% všech úmrtí mezi diabetiky evropského původu.
· Diabetes je hlavní příčinou slepoty a poškození očí u dospělých v rozvojových zemích.
· Diabetes je nejčastější příčina amputace, která není způsobena nehodou.
· Je rozhodně prokázáno, že pravidelná kontrola krevního cukru může značně snížit riziko rozvoje komplikací a zpomalit jejich vývoj u všech typů diabetu. Stejně významné je zvládání vysokého krevního tlaku a hladiny krevních lipidů (tuků). Ve všech společnostech by lepší kontrola těchto parametrů přispěla k podstatnému zlepšení kvality života.
Diabetická zdravotní péče:
· V roce 1997, v akci "Přístup k inzulínu", bylo z dotazníků zaslaných do 120 zemí zjištěno, že jen 48 zemí může kdykoliv nabídnout inzulín lidem v městských oblastech. Stejný výzkum ukázal, že nepřetržitý přístup k inzulínu, stříkačkám a jehlám byl větší ve městech než na venkově.
· Poškozující komplikace diabetu, jako je slepota, ledvinové selhání a srdeční choroby, jsou velkým břemenem pro zdravotní systémy. Odhaduje se, že diabetes spotřebuje 5 - 10% národního zdravotnického rozpočtu.
· Asi 25% světových národů neudělalo ve svých zdravotnických plánech žádná zvláštní opatření pro diabetickou péči.
· Lidská a ekonomická cena diabetu by mohla být významně redukována investicemi do prevence, zvláště včasným odhalením nemoci, které by zabránilo náporu diabetických komplikací.

statistiky v číslech

· Počet léčených diabetiků v posledních letech trvale stoupá: v r. 1989 jich bylo léčeno 479 tisíc, v r. 1998 609 tisíc. Z toho je 7,4% pacientů s diabetem 1. typu, 91,4% s diabetem 2. typu a 1,2% ostatních.

· V r. 1998 bylo hlášeno více než 43 500 pacientů s diabetickou nefropatií, 67 800 s diabetickou retinopatií (z toho 1 925 zcela slepých) a přes 42 000 případů diabetické nohy. Počet osob, u nichž byla v důsledku diabetické nohy provedena amputace, dosáhl 5 460 (0,9% všech diabetiků). Standardizovaná úmrtnost na diabetes činila v r. 1997 v ČR 8,3/100000.

Počet komplikací se sice mírně, ale plynule zvyšuje. V souvislosti s tím je zajímavá spotřeba jednotlivých skupin antidiabetických léčiv.

· Část pacientů je léčena pouze dietními opatřeními. Z těch, jejichž stav vyžaduje farmakoterapii, v r. 1999 více než polovina dostávala deriváty sulfonylurey (52,9%), 30,1% bylo léčeno inzulinem a 16,7% biguanidy.

Bližší pohled ukáže, že z derivátů sulfonylmočoviny byl nejčastěji předepisován glibenclamid (46%), 18% pacientů dostávalo glipizid, po 13% gliciazid a glimepirid. Převážnou část biguanidů představoval metformin (86%), 14% diabetiků bylo léčeno buforminem.

Statistiky (fakta a čísla o diabetu ve světě.)

Diabetik, jako každý člověk, musí přijímat sedm základních složek potravin: cukry (sacharidy), bílkoviny, tuky, vlákninu, vodu, minerály a vitamíny. První tři jmenované jsou naším denním kalorickým příjmem. Je známé, že nediabetici mohou poměrně volně kombinovat tyto potraviny a některé bodové diety jsou přímo založeny na vynechání některé z těchto složek. Diabetik však musí jíst cukry, tuky a bílkoviny v přesně definovaném denním množství. I procentuální zastoupení jednotlivých složek musí být standardní. U základních rozpisů diet to bývá 45 % sacharidů, 20 % bílkovin a 35 % tuků. Sacharidy nesmí být konzumovány volné (kostkový či práškový cukr), nýbrž musí být zabudovány do potravin, pokud možno ve spojení s vlákninou (hlavkový salát, otruby apod.). Ta sice nemá kalorický obsah, ale zajistí, že cukry vázané na vlákninu se pomaleji vstřebávají ze střeva do krve, a proto snižuje vysoké hladiny cukru v krvi po jídle.
Na rozdíl od cukru a bílkovin, které mají v 1 g 4,1 kcal, tuky mají v 1 g 9,3 kcal. Zejména obézní diabetik proto musí omezovat přívod tuků a jíst nízkokalorické potraviny. Vezme si proto například libové hovězí maso, nízkotučný sýr nebo tvaroh, nízkotučné mléko apod. Vůbec nejčastějším problémem je diabetik obézní, který má i vysoký cholesterol. Tito pacienti musí být lékařem poučeni o nutnosti kombinovat diabetickou a nízkocholesterolovou dietu.
Ve stravě diabetika jsou dále důležité vitamíny A, B, C, D, E. Obvykle postačí kvalitní dieta doplněná o ovoce a zeleninu, jen v zimních měsících se doporučuje posílení některými přípravky, obsahujícími kromě vitamínů i minerály a stopové prvky. Konzultace s lékařem, které preparáty užívat, je ovšem žádoucí.
Nakonec se ještě zmíníme o tekutinách. Vhodná je trojkombinace: kvalitní minerální voda, čaj a ovocný vitamínový nápoj, například vylisovaná šťáva z čerstvého ovoce.

Statistika o počtu léčených diabetiků v ČR

Počet diabetiků I. a II. typu v roce 2000 byl 654164, což je 6,3 % obyvatelstva České republiky. Statistika je rozdělena po krajích na jednotlivé typy diabetu.

ČR

celkem: 654164 (100 %)
I. typ diabetu (0-14 r.): 497 (0,1 %)
I. typ diabetu (15-19 r.): 716 (0,1 %)
I. typ diabetu (20 let a více): 44870 (6,9 %)
II. typ diabetu: 599782 (91,7 %)
sekundární diabetes: 829 (0,1 %)

Hl. m. Praha

celkem: 82374 (100 %)
I. typ diabetu (0-14 r.): 216 (0,3 %)
I. typ diabetu (15-19 r.): 210 (0,3 %)
I. typ diabetu (20 let a více): 5527 (6,7 %)
II. typ diabetu: 75866 (92,1 %)
sekundární diabetes: 55 (0,1 %)

Středočeský kraj

celkem: 71979 (100 %)
I. typ diabetu (0-14 r.): 0 (0,0 %)
I. typ diabetu (15-19 r.): 96 (0,1 %)
I. typ diabetu (20 let a více): 5583 (7,8 %)
II. typ diabetu: 64735 (89,9 %)
sekundární diabetes: 156 (0,2 %)

Jihočeský kraj

celkem: 71979 (100 %)
I. typ diabetu (0-14 r.): 0 (0 %)
I. typ diabetu (15-19 r.): 96 (0,1 %)
I. typ diabetu (20 let a více): 5583 (7,8 %)
II. typ diabetu: 64735 (89,9 %)
sekundární diabetes: 156 (0,2 %)

Plzeňský kraj

celkem: 30329 (100 %)
I. typ diabetu (0-14 r.): 49 (0,2 %)
I. typ diabetu (15-19 r.): 64 (0,2 %)
I. typ diabetu (20 let a více): 1566 (5,2 %)
II. typ diabetu: 28226 (93,1 %)
sekundární diabetes: 42 (0,1 %)

Karlovarský kraj

celkem: 17802 (100 %)
I. typ diabetu (0-14 r.): 0 (0 %)
I. typ diabetu (15-19 r.): 1 (0 %)
I. typ diabetu (20 let a více): 584 (3,3 %)
II. typ diabetu: 17111 (96,1 %)
sekundární diabetes: 10 (0 %)

Ústecký kraj

celkem: 57396 (100 %)
I. typ diabetu (0-14 r.): 12 (0 %)
I. typ diabetu (15-19 r.): 31 (0,1 %)
I. typ diabetu (20 let a více): 3546 (6,2 %)
II. typ diabetu: 53170 (92,6 %)
sekundární diabetes: 63 (0,1 %)

Liberecký kraj

celkem: 24421 (100 %)
I. typ diabetu (0-14 r.): 5 (0 %)
I. typ diabetu (15-19 r.): 18 (0,1 %)
I. typ diabetu (20 let a více): 1857 (7,6 %)
II. typ diabetu: 22239 (91,1 %)
sekundární diabetes: 30 (0,1 %)

Královéhradecký kraj

celkem: 32316 (100 %)
I. typ diabetu (0-14 r.): 45 (0,1 %)
I. typ diabetu (15-19 r.): 35 (0,1 %)
I. typ diabetu (20 let a více): 2700 (8,4 %)
II. typ diabetu: 29280 (90,6 %)
sekundární diabetes: 25 (0,1 %)

Pardubický kraj

celkem: 32453 (100 %)
I. typ diabetu (0-14 r.): 48 (0,1 %)
I. typ diabetu (15-19 r.): 38 (0,1 %)
I. typ diabetu (20 let a více): 1952 (6 %)
II. typ diabetu: 30061 (92,6 %)
sekundární diabetes: 35 (0,1 %)

Vysočina

celkem: 30781 (100 %)
I. typ diabetu (0-14 r.): 31 (0,1 %)
I. typ diabetu (15-19 r.): 23 (0,1 %)
I. typ diabetu (20 let a více): 1111 (3,6 %)
II. typ diabetu: 29533 (95,9 %)
sekundární diabetes: 8 (0,1 %)

Jihomoravský kraj

celkem: 66581 (100 %)
I. typ diabetu (0-14 r.): 46 (0,1 %)
I. typ diabetu (15-19 r.): 88 (0,1 %)
I. typ diabetu (20 let a více): 5756 (8,6 %)
II. typ diabetu: 59380 (89,2 %)
sekundární diabetes: 131 (0,2 %)

Olomoucký kraj

celkem: 40204 (100 %)
I. typ diabetu (0-14 r.): 8 (0 %)
I. typ diabetu (15-19 r.): 10 (0 %)
I. typ diabetu (20 let a více): 2604 (6,5 %)
II. typ diabetu: 36608 (91,1 %)
sekundární diabetes: 97 (0,2 %)

Zlínský kraj

celkem: 44153 (100 %)
I. typ diabetu (0-14 r.): 27 (0,1 %)
I. typ diabetu (15-19 r.): 47 (0,1 %)
I. typ diabetu (20 let a více): 2248 (5,1 %)
II. typ diabetu: 41519 (94 %)
sekundární diabetes: 31 (0,1 %)

Moravskoslezský kraj

celkem: 82778 (100 %)
I. typ diabetu (0-14 r.): 1 (0 %)
I. typ diabetu (15-19 r.): 15 (0 %)
I. typ diabetu (20 let a více): 6713 (8,1 %)
II. typ diabetu: 75033 (90,6 %)
sekundární diabetes: 101 (0,1 %)