Beryl

Beryl je velmi dlouho známý nerost. Byl těžen v Horním Egyptě (jižně od Kosejru) ve své drahokamové odrůdě smaragdu před více než dvěma tisíciletími. Píší o něm Theofrastos i Plinius Starší. Dokonce se vypráví, že sličná Kleopatra vlastnila smaragd s vlastní podobiznou.
Římský císař Nero používal prý vybroušeného smaragdu jako monoklu. První zmínku o tom nacházíme v knihách římského přírodovědce Plinia Staršího. Protože však při tehdejších vědomostech o kamenech docházelo k častým záměnám podobných nerostů, zdá se být pravděpodobnější, že nešlo o sytě zelenou odrůdu berylu - smaragd, který by v těchto
rozměrech bylo jen těžko možné získat patřičně průhledný, ale spíše o jinou odrůdu, snad o akvamarín. Přesto je tato Pliniova zmínka velmi cenná zejména proto, že se tak poprvé dozvídáme o technickém použití drahého kamene. Obyčejný beryl je celkem nenápadný, zato velice potřebný nerost. Obsahuje prvek beryllium, který je velice ceněn v metalurgii. Prvek byl tentokrát pojmenován po nerostu, ve kterém byl poprvé určen francouzským chemikem Vauquelinem v roce 1798. Kysličníku beryllnatého obsahuje beryl 14,1 %. Beryl je nerost typický pro žulové pegmatity, ve kterých se nejčastěji vyskytuje. Bývá ale nalézán také v hrubozrnných žulách, ve svorech, na cínovcových ložiskách spolu s topazem, turmalínem, fluoritem, wolframitem aj. Nejhezčí drahokamové smaragdy pocházejí z vápenců u Muso v Kolumbii. V pegmatitech byly nalezeny přímo gigantické sloupce tohoto nerostu. Ve státě Maine (USA) jsou to krystaly o délce 6 m a o tloušťce průměrně až 1 m. U nás v Otově u Poběžovic byly nalezeny půlmetrové sloupcovité krystaly berylu. Beryl mívá krystaly povětšinou jen jednoduché spojky šesterečného hranolu zakončeného plochami spodovými. Vzácněji se
objevují nízké plošky šesterečného dvojjehlanu. Čím je beryl blíže drahokamové kvalitě, tím větší počet krystalových ploch můžeme očekávat. Je to dáno skutečností, že drahokamové odrůdy musely mít pro svůj vznik klidné podmínky krystalizace, pravidelný přísun stavebních
částic bez znečišťujících složek, a tím také větší možnost vybudovat složitější sledy rovin ve struktuře nerostu, které jsou vždy méně obsazeny hmotnými částicemi a hůř se proto budují než plochy nejjednodušší se základními indexy. Často beryl najdeme v sloupcovitých drúzách nebo kusový, zarostlý do živce nebo křemene. Na některých nalezištích bylo zjištěno, že beryly obsahující více než 1 % alkálií bývají krátce sloupečkovité: beryly bez alkálií nebo jen s
jejich nepatrným obsahem vytvářejí krystaly dlouze sloupcovité. V ČSSR se vyskytuje beryl povětšinou v pegmatitech. Známý je z Otova na Poběžovicku, z Písku, Maršíkova na Sobotínsku a z cínovcových žil od Horního Slavkova a z Cínovce. Ve čtrnáctém století se začalo
drahokamových odrůd berylu užívat k vybrušování tzv. očních skel a odtud také asi pozdější označení našich brýlí. Z drahokamových odrůd berylu je nejcennější smaragd, který cenou mnohdy předstihuje i diamant. Velice oblíbená je zejména jeho barva "svěží jarní louky". Od

nejstarších dob zdobí tento drahokam klenoty po celém světě. Jeho barva je způsobena přimíšeným kysličníkem chromitým. Krystaly smaragdu mohou být dokonale průhledné i přes sytost zelené barvy. Starořecký dějepisec Hérodotos se zmiňuje o smaragdu v Polykratově prstenu a s velkým obdivem mluví zejména o smaragdovém sloupu v Héraklově chrámu v Tyru. Jiná drahokamová odrůda berylu je akvamarín. Má barvu světle modrou, odtud původ jeho pojmenování z latinského aqua. V přírodě se vyskytuje v poměrně značném množství a ve velikých krystalech. Velmi vzácné z drahokamové řady berylu jsou žlutý až žlutozelený zlatý beryl - heliodor, nalézaný také u nás v píseckých pegmatitech, a růžový voroběvit neboli morganit, zbarvené přítomností kysličníku cesného. Všechny drahokamové odrůdy berylu jsou pro velice něžné odstíny barev a dokonalou průzračnost velmi oblíbené a vyhledávané. Brousí se obyčejně do tvaru tzv. smaragdového brusu, což jsou podlouhlé obdélníkové stupňovce - roháčky.