Minerály magmatického původu

minerály magmatického původu - v zemském nitru vznikají horninové taveniny (magmata), jejichž teplota se pohybuje mezi 650÷1250°C. Při ochlazování vznikají ještě při velmi vysokých teplotách krystaly - příkladem takto vzniklých minerálů jsou chromit, magnetit a apatit. Později při klesající teplotě ztuhne hlavní část taveniny a vzniká vyvřelá hornina. V této fázi krystalizace vznikají nejdůležitější magmatické minerály, např. olivín, pyroxeny, živce, křemen. Po hlavní krystalizaci zůstává takzvané zbytkové magma, jež je bohaté na mnoho vzácných prvků - beryl, bor, cín, molybden, uran. Zbytkové magma s obsahem vody a oxidu uhličitého je velmi pohyblivé. Proto většinou tuhne v puklinách dříve vytvořených hornin, přičemž vznikají často obrovské krystaly. Tyto světlé horniny se označují jako "pegmatity". Pegmatického původu je řada drahých kamenů, např. topaz, akvamarín, turmalín, růženín. Při teplotě nižší než 500°C přechází taveniny do roztoků. Této fázi tvorby minerálů se říká "hydrotermální". Velká část ložisek barevných kovů vhodných k těžbě se váže k tomuto typu tvorby minerálů. Většina pěkně vyvinutých a pro sběratele zajímavých krystalů je hydrotermálního původu.

CHROMIT - FeCr2O4 OXIDY
Vlastnosti:
Krystaly se vyskytují jen vzácně, obvykle je chromit vtroušený v zrnkách nebo větších hrudkách a hnízdech. Vyskytují se také kulovité shluky. Prorostlice s křemičitany nebo jinými světlejšími minerály dodávají hornině vzhledu leopardí kožešiny ("leopardí ruda").
· štěpnost - žádná
· lom - rovný
· hustota - 4,5÷4,8
· barva - smolně černá
Vznik a výskyt:
Vzniká - li chromit v první krystalizační fázi, krystaly v magmatu klesají a tvoří společně s olivínem tmavé hlubinné horniny. Nejvýznamnější ložiska chromitu na světě se nacházejí v Zimbabwe, prastará jsou naleziště v Norsku a na Novém Zélandu. Velká ložiska jsou v Turecku a na jihu Srbska. Chromit se vyskytuje dále v platinových náplavech na Urale, je charakteristickým minerálem na Altaji; v meteoritech byly objeveny velmi hojnoploché krystaly chromitu. Při zvětrávání vznikají zelenavě zbarvené vrstevnaté křemičitany.
Význam a využití:
Chromit je jediná významná chromová ruda. Chrom se využívá především jako legovací kov do chromniklových ocelí (tvrdá, houževnatá, odolná proti rzi, proti kyselinám) a do různých druhů litiny, k výrobě žáruvzdorných vyzdívek pro hutnictví, ke chromování, v koželužství a v textilním průmyslu a na výrobu laků.
Možnosti záměny:
Magnetit se liší tím, že je magnetický a nezvětrává na zelenavé křemičitany; nejtenčí šupinky franklinitu jsou tmavočervené.

MAGNETIT - FeFe2O4 OXIDY
Vlastnosti:
Krystaly magnetitu jsou zpravidla osmistěny, vzácněji kosočtverečné dvanáctistěny. Často jsou deformovány, drobné krystaly bývají kostrovitě vyvinuté. Typická jsou dvojčata srostlá podle spinelového zákona, tedy podle ploch osmistěnu nebo lamelární tlaková dvojčata; celistvé masy a zrnité agregáty se vyskytují často ve velkém množství jako ruda. Krystaly jsou přitahovány magnetem jako měkké železo, kusové masy působí samy jako magnet. Při červeném žáru (580°C) magnetismus mizí, ale po ochlazení se znovu objevuje.
· štěpnost - dokonalá podle osmistěnu
· hustota - 5,2
· barva - železně černá
Vznik a výskyt:
Jako jemné částečky je magnetit součástí téměř všech bazických vyvřelých hornin. Krystaly magnetitu obsažené v čediči se orientují ještě před jeho ztuhnutím podle zemského magnetického pole. Magnetit vzniká téměř vždy při vyšších teplotách.
· magmaticky - Routivare, Taberg, oblast Smaland/Švédsko, Otanmäki/Finsko
· kontaktně pneumatolyticky - Berggießhübel /Sasko, Banátské hory/Rumunsko
· regionální metamorf. - Sydvaranger/Norsko
· kontaktní metamorfózou - Siegerland/SRN
· v rudních žilách a puklinách - Binntal /Švýcarsko
· usazováním - Lotrinsko/Francie, Bodenwöhr v Horní Falci/SRN
Význam a využití:
Kámen Magnetis znali už staří Řekové. Plinius Starší rozlišoval několik druhů magnetu, např. "mužský" a "ženský", z nichž jen mužský měl schopnost přitahovat železo. Jak označení "magnet", tak starší pojmenování "magnetovec" i odborný název "magnetit", zavedený v roce 1845, jsou odvozeny ze starého řeckého slova. Magnetit je nejdůležitější a nejrozšířenější železná ruda.
Možnosti záměny:
Všechny podobné minerály se liší tím, že nejsou magnetické nebo jen mnohem méně.

OLIVÍN - (Mg,Fe)2[SiO4] KŘEMIČITANY
Vlastnosti:
Krystaly olivínu bývají zarostlé nebo volné, sloupcovité nebo tlustě tabulkovité, často hojnoploché, ale ještě častěji se vyskytují v nepravidelných zrnech. U mikroskopických krystalů se objevují pseudošesterečné dvojčatné srostlice. Velké bohatství ploch vede u olivínu až ke kulovitému tvaru, zvláště u olivínů z meteoritů.
· štěpnost - zřetelná
· hustota - 3,27÷4,20
· barva - olejově zelený, lahvově zelený, nažloutlý, hnědý, červenohnědý, šedý, bezbarvý
Vznik a výskyt:
Olivín je jedním z prvních nerostů, který krystalizuje při tuhnutí magmatu, přičemž vytváří horniny peridotit a dunit. Je však také velmi rozšířenou součástí ostatních bazických vyvřelin - gaber, diabasů, malafyrů a čedičů. Olivín převažuje ve formě drobných krystalů nebo zrn, v čedičích se někdy objevují uzavřeniny velikosti ořechu až lidské hlavy (olivínové koule). Výskyt: Harz/SRN, Štýrsko/Rakousko, Srnčí u Železného Brodu. Olivín se vyskytuje i ve vysoce přeměněných krystalických břidlicích, v hrubozrnných metamorfovaných mramorech a dolomitech, na ložiskách magnetitu. Drahokamovými olivíny prosluly také čediče v Podkrkonoší.
Význam a využití:
Ve středověku byl používán často k výzdobě kostelů, byl oblíbeným kamenem baroka. Olivín s vysokým obsahem hořčíku se využívá k jeho získávání a k výrobě žáruvzdorných cihel. Čiré krystaly se brousí jako drahokamy, spolu s pyropy patří k tradičním českým drahokamům. Hospodářský význam mají také olivínové horniny a z nich vzniklé serpentinity, které obsahují často nikl, chrom a platinu.

PYROXENY - AB[Si2O6] (obecný vzorec) KŘEMIČITANY
Vlastnosti:
Pyroxeny představují velkou skupinu velmi důležitých horninotvorných nerostů. Na pozicích A a B mohou v obecném vzorci pyroxenů stát nejrůznější atomy kovu. Místo A především: vápník, lithium; místo B především: hořčík, železo, hliník. Pro všechny pyroxeny je typická téměř pravoúhlá štěpnost, podle které je lze vždy velmi snadno odlišit od amfibolů. Obě skupiny jsou totiž chemicky, krystalograficky a podle druhu výskytu velmi podobné. Řada těchto nerostů je typická pro vyvřelé horniny, jiné zase pro krystalické břidlice, další jsou typickým produktem kontaktní metamorfózy. Poměrně vzácně se vyskytují krystaly pyroxenů vzniklé pneumatolyticky nebo hydrotermálně v puklinách nebo v drúzách. Dokonale vyvinuté krystaly bývají občas nacházeny ve vyvřelých tufech Čisté koncové členy této skupiny jsou enstatit, ferrosilit, hedenbergit, diopsid. Název této skupiny minerálů odvodil Haüy z řeckých slov pyr (oheň) a xenos (cizí), protože se domníval, že tento nerost sopečného původu nevznikl v okamžiku erupce.
Enstatit - Mg2[Si2O6]
Kosočtverečná soustava. Většinou se vyskytuje kusový, sloupcovitý. Šedobílý, žlutavý, zelenavý, hnědavý, tmavě zelený. V apatitových žilách v Kragerö v Norsku se objevují až 172m dlouhé krystaly. Donegal/Irsko, Skotsko, Harz, Eifel/SRN.
Hedenbergit - CaFe[Si2O6]
Jednoklonná soustava. Krystaly mají většinou skoro čtvercový průřez, tvoří lupenité masy, často v trsovitých, paprsčitých agregátech. Černé barvy. Arendal/Norsko, Mordmarken/Švédsko.
Diopsid - CaMg[Si2O6]
Jednoklonná soustava. Často pěkně vyvinuté sloupcovité krystaly s obdélníkovým průřezem, často zrnité, tyčinkovité, vláknitě paprsčité agregáty. Bílý, žlutý, hnědavý, světle zelený, modrý. Binntal/Švýcarsko; Ural/Rusko; Zillertal/Rakousko; Nordmarken/Švédsko. Čiré, zelené kameny diopsidu se brousí jako drahokamy, v černém, neprůhledném diopsidu je často zřetelná čtyřcípá hvězda.
Augit
Směsný krystal, který obsahuje různé podíly čtyř koncových členů. Tvoří krátce sloupcovité krystaly s osmiúhelníkovým průřezem, dvojčatné krystaly srostlé podle příčné plochy, časté jsou i křížovité prorostlice, vyskytuje se i kusový, vtroušený, v jednotlivých zrnech a v zrnitých agregátech, může mít jehlicovité tvary (pohoří Eifel). Bývá zelený, zelenavě černý, černý.
Spodumen - LiAl[Si2O6]
Jednoklonná soustava. Jsou známé až 16m dlouhé a několik tun těžké, podélně rýhované krystaly. Bílý, žlutý, šedý, růžovočervený (kunzit), smaragdově zelený (hiddenit). Etta a Tin Mountains, Jižní Dakota /USA; Skotsko; Korutany /Rakousko; Švédsko; Brazílie; Afghánistán.
Kromě toho patří do skupiny pyroxenů: egerin, bronzit, hypersten, dialag.
Jadeit - NaAl[Si2O6]
Jednoklonná soustava. Jen vzácně pěkné krystaly, většinou je zcela celistvý, mikrokrystalický a tvoří plstnaté, zrnité nebo vláknité agregáty. Podobá se nefritu a oba jsou vedeny na trhu ozdobných kamenů jako jadeit. Většinou je světle zelený. Barma, Čína, Japonsko.

DRASELNÝ ŽIVEC (ortoklas) - K[AlSi3O8] KŘEMIČITANY
Vlastnosti:
Krystaly jsou většinou krátce sloupcovité, protáhlé v jednom krystalografickém směru. Mohou být zarostlé nebo narostlé a mohou dosahovat velikosti až několika metrů. Zarostlé krystaly jsou tlustě tabulkovité nebo také sloupcovité, krystaly narostlé v drůzách nebo v puklinách bývají hojnoploché. Rozpoznávacím znakem živců jsou typické dvojčatné srostlice. Vyskytuje se také kusový, v lupenitých až zrnitých agregátech. Při vziku živce při teplotách nad 500°C vzniká jednoklonný sanidin, při teplotách pod 500°C vzniká trojklonný mikrolín. Ortoklas stojí mezi těmito dvěma krystalovými soustavami.
· štěpnost - zřetelná
· hustota - 2,53÷2,56
· barva - bezbarvé nebo bílé, červenavě, žlutavě bílé, bledě žluté, masově červené
Vznik a výskyt:
Živce jsou nejčastěji součástí hlubinných vyvřelých hornin, jejich přítomnost je dokonce využívána ke klasifikaci těchto hornin. Nacházejí se také jako velké jednotlivé krystaly a v usazeninách. Sanidin - Drachenfels, Siebengebirge, Eifel/SRN, Elba/Itálie. Mikrolín - Hagendorf, Horní Falc, Fichtelgebirge/SRN. Krystaly vážící až tisíce tun v pegmatitech - Iveland, Tysfjord/Norsko, Finsko. Ortoklas - Baveno, Elba/Itálie, Karlovy Vary, Gilpatrick/Skotsko, Rusko, Španělsko. Stovky nalezišť v centrálních alpských masivech. Při zvětrávání vzniká mj. kaolín.
Význam a využití:
Živce se těží především pro keramické zpracování (porcelán, glazury, izolátory). Čiré a pěkně zbarvené krystaly se zpracovávají jako šperkové kameny.

KŘEMEN - SiO2 OXIDY
Vlastnosti:
Krystaly křemene jsou podle vzniku a podle nerostného společenství velmi různorodé. Křemen obecný bývá šesterečný, narostlé krystaly křišťálu mívají více ploch, jejich tvar a habitus je různý, téměř vždy jsou krystaly křišťálu vodorovně rýhovány. Křemeny mohou krystalizovat ve dvou zrcadlově symetrických strukturách, což vede ke vzniku pravotočivého a levotočivého křemene. Vyskytuje se také jako hrubozrnné nebo jemnozrnné až celistvé agregáty a jako písek.
· štěpnost - jen zřídka zřetelná
· hustota - 2,65
· barva - čistý je bezbarvý, bílý, šedý, žlutý, červený, modrý, zelený, hnědý, černý
Vznik:
Křemen vzniká jako součást vyvřelých a usazených hornin i krystalických břidlic. Je také důležitou součástí rudných žil a ložisek nejrůznějšího původu, a protože je tvrdý a těžko rozpustný, ukládá se ve formě písků a štěrků. Křemen tvoří pseudomorfózy po mnoha minerálech a je také fosilizačním minerálem zkamenělin. Naleziště křemene vznikla jak magmaticky, tak i ve fázi pegmatiticko-pneumatolytické a hydrotermální. Žíly celistvého křemene, obnažené při zvětrávání z okolní horniny, se v krajině objevují jako valy, např. Český křemenný val v Pošumaví nebo Bayrischer Pfahl, hydrotermální výplň pukliny, která se táhne bavorským pohořím Bayrischer Wald v délce 150 km.
Význam a využití:
Křemen je po živcích nejrozšířenějším minerálem zemské kůry. O hojnosti jeho výskytu svědčí i četné lidové názvy: křemela, skřemínek, křemelice. Čiré, nezdvojčatnělé krystaly křišťálu slouží ve vysokofrekvenční technice jako oscilační krystaly. Technické potřeby jsou však dnes většinou uspokojeny umělými krystaly. Křemité písky jsou výchozí surovinou, z níž se získává křemík. Chemické aparatury z křemitého skla jsou odolné vůči náhlým a prudkým změnám teploty. Křemité sklo propouští UV paprsky, a proto se používá k výrobě žárovek.
Různé odrůdy křemene s fasetovým výbrusem, ve tvaru čočkovců nebo broušené do kuliček se používají na náhrdelníky, vybrušují se z nich třecí misky a další nádoby, vyrábí se z nich pečetní prsteny, obkládají se jimi vnitřní nebo vnější stěny budov. Odedávna je tento minerál používán jako talisman. Také k jednotlivým znamením zvěrokruhu jsou přiřazeny většinou určité odrůdy křemene.
Odrůdy a jejich výskyt:
Podle růstových podmínek vznikají buď hrubě krystalické nebo jemně krystalické celistvé agregáty, které se zkládají z mikroskopicky jemných vláken nebo zrnek.
1. křišťál - nejčistší forma křemene, čirý, bezbarvý. Důležitý horninotvorný nerost v mnoha vyvřelých, přeměněných a usazených horninách.
2. záhněda vzniká při radioaktivním ozáření. Vyskytuje se na stejných nalezištích jako křišťál.
3. ametyst vzniká přirozeným ozářením křemenů s příměsí železa. Krystaly bývají narostlé v drúzách nebo tvoří kulovité agregáty s jádry z chalcedonu. Vyskytuje se v dutinách bazických výlevných hornin, v puklinách a v náplavech.
4. citrín je přirozeně žlutý křemen. Většina citrínů vznikla vypálením ametystu nebo záhnědy. Všechny vypálené citríny mají náběh do červena, přírodní citrín je většinou bledě žlutý.
5. růženín - vyskytuje se jako kusový, hrubě krystalický, jen zřídka je jasně průhledný.
6. křemen železitý - je červeně, hnědě nebo žlutě zbarvený oxid železa.
7. křemen mléčný - je četnými uzavřeninami mléčně zakalen.
8. křemen modrý je obdobně zakalený, zbarven vrostlými jehličkami rutilu nebo amfibolu.
9. avanturín - šupinky slídy, fuchsitu nebo hematitu dodávají tomuto zelenému, červenému nebo hnědému kameni zvláštní kovový třpyt.
10. sokolí oko, tygří oko jsou prokřemeněné krokydolity.
11. prasem - má zelenou barvu způsobenou obrovským množstvím vrostlic aktinolitu.
12. chalcedon je odrůda, která se lidskému oku jeví jako naprosto celistvý homogenní kámen. Nejznámější odrůdou chalcedonu je achát.

BERYL - Be3Al2[Si6O18] KŘEMIČITANY
Vlastnosti:
Prozatím největší beryl drahokamové kvality je 48,5 cm dlouhý 110,5 kg těžký krystal akvamarínu a byl nalezen v roce 1910 v Minas Gerais v Brazílii. Krystaly berylu mohou být od nejmenších až po obrovité, zarostlé i narostlé, mohou tvořit dlouhé šestihranné hranoly, zřídka jsou tabulkovité. Beryl se vyskytuje i v mocných kusových masách a jako zrnité nebo stébelnaté agregáty.
· štěpnost - nezřetelná
· hustota - 2,63÷2,80
· barva - být bezbarvý, žlutý, červený, zelený, modrý ve všech odstínech
Vznik a výskyt:
Atom berylia je příliš malý na to, aby se dostal do většiny křemičitanových struktur, proto se hromadí ve zbytkových roztocích vyvřelin. V trhlinách a v puklinách okolní horniny tvoří tyto roztoky velké, čiré krystaly. Žlutavě bílý, zakalený, obecný beryl se nachází ve Zwieselu/SRN; Sobotín na Moravě. Čiré a zbarvené ušlechtilé beryly jsou cenné drahokamy a rozlišují se různě zbarvené odrůdy.
Smaragd - tmavou zeleň způsobuje příměs chromu. Nachází se převážně v přeměněných horninách. Naleziště: Sverdlovsk, Ural/Rusko; Keňa; Zambie; Habachtal/Rakousko.
Akvamarín - světle až tmavě modrý, zelenavě modrý. Naleziště: Ural; Zabajkalí/Rusko; Elba.
Zlatý beryl - citronově žlutý až zlatě žlutý. Naleziště: Srí Lanka; Minas Gerais/Brazílie.
Goshenit - bezbarvý. Goshen/USA; Brazílie.
Heliodor - zbarvený oxidem uranu světle žlutozeleně, v UV záření modře světélkuje. Namibie.
Morganit - růžový až fialový beryl. Minas Gerais/Brazílie; Antsirabé/Madagaskar; Namibie.
Bixbit - angreštově červený. Utah/USA.
Význam a využití:
Beryl byl od starověku používán jako šperkový kámen, amulet a v lékařství. Naše dnešní slovo "brýle" pochází vlastně z řeckého beryllos, protože z bezbarvého berylu byla dříve zhotovována zvětšovací skla, která prý nosil i římský císař Nero. Z berylu se získává technicky důležitý prvek berylium: raketová technika, elektronika, reaktorová technika, kyselinovzdorné slitiny.

KASITERIT (cínovec) - SnO2
OXIDY
Vlastnosti:
Krystaly kasiteritu jsou většinou stěsnané, krátce sloupcovité, téměř vždy dvojčatně srostlé. Méně často se vyskytuje jehlicovitý, jako jemně vláknité, soustředné, miskovité, lebníkovité masy. Velmi často se nachází volný jako vydrolená zrna a písek.
· štěpnost - nedokonalá
· hustota - 6,8÷7,1
· barva - hnědá, žlutá, šedá, hyacintově červená
Vznik a výskyt:
Vznik cínových rud se téměř výhradně váže na pozdní žulovou krystalizaci. Typická naleziště jsou v Sasku a na české straně Krušných hor (Cínovec) a v anglickém Cornwallu, kde se nachází ve svrchních vrstvách žul. V těchto pneumatolyticky přeměněných žulách se kasiterit vyskytuje společně s wolframitem, scheelitem, arsenopyritem. Naleziště - Altenberg, Schlaggenwald, Krušné hory; Fichtelgebirge/SRN; Cínovec; Cornwall/Anglie; Bretaň/Francie. Nejbohatší naleziště cínu na světě je v Yunanu v Číně.

TOPAZ - Al2[(FOH)2|SiO4] KŘEMIČITANY
Vlastnosti:
Krystaly topazu jsou většinou protáhlé podle osy c, jednostranně narostlé, jednotlivé nebo v drůzách, většinou podélně rýhované. Je známo přes 140 různých tvarů, kde jednotlivé tvary krystalů jsou charakreristické pro jednotlivá naleziště. Vyskytuje se i kusový, ve stébelnatých agregátech, vzácně celistvý. Příčinou různých zbarvení jsou stopové příměsi kovů. Působení slunečního světla způsobuje jejich vyblednutí.
· štěpnost - dokonalá
· hustota - 3,5÷3,6
· barva - bezbarvý, vínově žlutý, modrý, zelený, fialový, žlutočervený
Vznik a výskyt:
Topaz je charakteristickým minerálem pro pneumatolytické útvary. Ve zbytkových roztocích, které zůstaly po krystalizaci hlubinných vyvřelin, je velký obsah fluoru. Tyto roztoky pronikají okolní horninou, přeměňují ji, a tak vznikají křemičitany hliníku a topaz. Často se vyskytuje v drůzách a v rudních žilách. Po zvětrání zůstává topaz prakticky nezměněný ve štěrcích rozsypových ložisek. Nejvýznemější naleziště - Alabaška, Sanarka, Něrčinsk/Rusko; San Luis Potosi/Mexiko; Ferros/Brazílie; u nás Cínovec, okolí Písku.
Význam a využití:
Odnepaměti se topazu přičítá chladivý a léčivý účinek, můžům prý má přinášet krásu a inteligenci

TURMALÍN (obecný vzorec) -
AB9[(OH)4|(BO3)3|Si6O18] KŘEMIČITANY
Vlastnosti:
Turmalín tvoří co do velikosti nejjemnější jehličky až velké zarostlé krystaly. Většinou jsou protáhlé podél svislé osy. Charakteristický je trojúhelníkový průřez krystalu. U krystalů s oběma spodovými plochami je typické, že bývají různě vyvinuté. Časté jsou také radiálně paprsčité agregáty. Zahříváním nebo třením se pomocí kusu látky se krystaly turmalínu elektrostaticky nabíjejí a konce krystalu mají přitom různý náboj. Do vzorce mohou v pozicích A a B vstupovat různé atomy kovů, a tak vzniká několik koncových členů této řady směsných krystalů. Elbanit, skoryl, dravit, buergerit, uvit, liddicoatit.
· štěpnost - žádná
· hustota - 3,0÷3,25
· barva - bezbarvý, všechny myslitelné barvy a barevné odstíny
Vznik a výskyt:
Turmalín je typický nerost ze světlých pegmatitů, pneumatolických žil a z kontaktních zón hlubinných vyvřelin. Často se vyskytuje také na rudních žilách, v drúzách, na alpských puklinách a v náplavech. Důležitá naleziště - v žule na Brockenu v Harzu, Sasko/SRN; San Piero in Campo/Elba; Kaatiala/Norsko; Cornwall/Anglie; Madagaskar; Namibie. Čiré krystaly drahokamové kvality se těží na nalezištích v Namibii, Brazílii a na Madagaskaru. Červené a dvojbarevné krystaly pocházejí z Mosambiku, Keni, Tanzanie a Kalifornie.
Význam a využití:
Různé barevné odrůdy turmalínu jsou oblíbené drahokamy. Brousí se především různé odrůdy elbaitu. Některé africké turmalíny se zušlechťují žíháním při teplotě 650°C a dostávají nejoblíbenější, smaragdově zelenou barvu. Sytě zbarvené kameny se dříve používaly jako polarizátory světla.