Buddha

Životopisů Buddhy je velké množství - od velmi realistických až po opravdové legendy, já jsem vybral takový strohý, protože ne každý věří všem legendám.

Buddhovo osobní jméno bylo Siddhárta Gótáma Sakja a byl synem vládnoucího knížete. Legenda vypráví, že astrologové předpověděli velikost jeho dráhy: buď se stane světovládným panovníkem nebo duchovním učitelem lidstva, a to podle toho zda se rozhodne pro světskou nebo pro asketickou životní cestu. Jasnovidý poustevník Asita, který sestoupil z himalájského ústraní, když budoucího Buddhu uviděl, zaplakal, neboť již neměl pochybnosti o jeho volbě. Na otázku otce, proč pláče odpověděl, že je mu líto, ale že se nedožije Buddhovy učitelské dráhy. Ve snaze udržet syna na světské dráze jeho otec obklopil Siddhártu přepychem a postaral se o to, aby mladý princ, vychovaný pro své vladařské poslání, nesetkal tváří tvář s drsnými rysy obyčejného života, což by jej mohlo odvést na cestu náboženského hloubání a do bezdomoví. Ve věku šestnácti let Siddhárta prokázal v turnajích zdatnost a získal si manželku. Následující léta se však nevyznačovala žádnými činy, které by naznačovaly jeho vzestup na cestě světské moci. Zdá se, že trávil čas většinou v dvorských radovánkách, jejichž přemíra však jej podnítila k úvahám o smyslu života. Legenda dále vypráví, že bohové, kteří si byli dobře vědomi jeho duchovního poslání, k nim dali podnět tím, že na jeho vyjížďkách mu postupně předvedli scény, které charakterizují strastnost a pomíjivost lidského života - uviděl nemocí těžce stiženého člověka, dále vetchého starce a posléze pohřební průvod s naříkajícími pozůstalými. Poté se setkal s vznešeným asketou, který vyzařoval dokonalý mír. Když se rozhodl odejít do bezdomoví, aby nastoupil duchovní cestu, narodil se mu syn - Rahula (Pouto), Siddhárta se však nedal od svého cíle odradit a opustil v noci tajně palác, při čemž se bohové postarali o to, aby nebyl nikým překvapen. Podle tradice odešel do bezdomoví, když mu bylo 29 let.

Nejprve trávil čas v lesních školách, kde se pěstovaly filozofické rozpravy a meditativní praktiky pod vedením učitelů. Dva z nich, Álára Káláma a Uddaka Rámaputta, byli zjevně na výši. Siddhárta tyto techniky rychle zvládl a bylo mu nabídnuto, aby zůstal a pomáhal vyučovat. Poté odešel praktikovat metodu tuhé askeze a sebeumrtvování. Dosáhl v tomto značné proslulosti - připojilo se k němu pět jeho pozdějších žáků. Tvrdá askeze jej k cíli ale nepřiblížila, a když vysílením málem zemřel, usoudil, že je třeba si zachovat jasnou mysl a tělesné zdraví i při odříkavém způsobu života. Nazval to později střední cestou, totiž mezi uspokojováním životních tužeb a tvrdou askezí a sebeumrtvováním.

Když se plně zotavil, obrátil se znovu k meditacím, tentokrát sám a bez učitele. Podle tradice tomu bylo šest let od jeho odchodu z domova, když vyhledal vhodný strom, usedl pod něj a zařekl se, že nevstane dokud nedosáhne cíle. S tímto naprostým odhodláním a za použití meditačních technik se mu během noci podařilo vymanit z náruče nevědomosti a tím z koloběhu života. Tato zkušenost se nazývá osvícení nebo probuzení (bbódhi) a Siddhárta, kterému bylo tehdy 35 let. se takto stal Buddhou, tj.Osvíceným nebo Probuzeným.

Po osvícení strávil Buddha několik týdnů v meditacích, promýšleje své poznání, nežli se odhodlal k učitelské činnosti. Tím, že dosáhl buddhovství, přestal Siddhárta být pouhým člověkem, ačkoli byl často nazýván "asketa Gótama" těmi, kdo jeho mimořádnost nerozeznali nebo neuznávali. Sám pro sebe používal často výrazu Táthagáta (ten, který takto došel dokonalosti). Mnišská obec se za jeho života značně rozrostla a mezi laickými přívrženci byly i mnohé vládnoucí rody. Buddha dále učil až do konce svého života - do 80 let.

Při dosažení konečného poznání si Buddha uvědomil, že měl mnoho předchůdců, kteří byli osvícenými učiteli v minulých světových obdobích, a že i v budoucnosti se objeví ve světě Buddhové.