Církev a vlastnictví

Formy vlastnictví

Abychom se mohli kvalifikovaně zabývat daným tématem, je na místě definovat formy vlastnictví charakteristické pro moderní společnost:

vlastnictví spotřebního zboží (aby člověk mohl žít: potraviny, oblečení atd.)
spotřební zboží trvalého charakteru (vybavení bytu, auta...) - pozemkové vlastnictví (vlastní dům, byt)
peněžní úspory formou kapitálu (konta, stavební spoření, životní pojištění, podnikové podíly)
sociální pojištění - motivované snahou zajistit se proti elementárním rizikům (nemoc, úraz, invalidita, stáří)
vlastnictví formou daní státu na veřejné účely (financování silnic, škol, nemocnic - nepřímé vlastnictví veřejných statků)
výrobní prostředky (průmyslová zařízení, komunikační prostředky, technologická zařízení, dopravní prostředky)
zvláštní forma vlastnictví (vědomosti, technika a umění, ochrana patentů, vydavatelská práva na vědeckou literaturu, hudební a literární díla)

Uspořádání vlastnictví

Člověk si stále klade otázku, zda je eticky přípustné něco vlastnit a s vlastněným libovolně disponovat. Katolická nauka o majetku byla vypracována T. Akvinským a dále rozvíjena sociálními encyklikami papežů. Obsahuje tyto zásady:

Statky Země jsou určeny všem (Gn 1,27-28):
- všichni lidé bez rozdílu rasy, náboženství a původu mají stejná užívací práva (nelze nikoho vyloučit);
- společnost má člověku zajistit užívání statků, aby vedl důstojný život;
- kdo se nachází v krajní nouzi, má právo si pro sebe vzít z bohatství jiných to nejnutnější, jestliže mu nemohou v nouzi pomoci existující majetkové poměry.
Každý člověk má právo na majetek jakož i na osobní svobodu:
- vlastnický vztah je předpokladem smysluplné hospodářské činnosti člověka;
- při zrušení instituce soukromého vlastnictví je člověk ve své svobodě neprávem omezován;
- za určitých podmínek (v případě ohrožení obecného blaha) nelze vyloučit vyvlastnění určitých výrobních prostředků nebo omezení soukromého vlastnictví (GS čl. 71, CA čl. 43) - osobní vlastnictví má ale zásadně přednost.
Nikdo nemá právo užívat hmotných statků bez ohledu na potřeby bližních nebo je vyčerpat:
- pro vlastníka vyplývá z této skutečnosti morální povinnost poskytnout z vlastního nadbytku, tj. z toho, co není nezbytné pro vlastní obživu a vlastní optimální potřebu, strádajícím a sociálně slabším (princip sociální solidarity);
- dnes se tato sociální dimenze vlastnictví majetku realizuje formou zdanění příjmů fyzických i právnických osob.

Mravní úkoly ekonomického chování

Správné zacházení s konzumním zbožím:
- dříve člověk hospodářskou činností uspokojoval své potřeby;
- dnes jde o zlepšování kvality vyráběného a konzumního zboží a požadovaných služeb;
- žijeme v konzumní společnosti - nadměrná spotřeba;
- nutno vytvářet zodpovědný postoj konzumenta (dbát na všechny dimenze bytí člověka - neopomínat vnitřní a duchovní stránky).
Ochrana hospodářských práv druhých:
(nutnost respektovat a chránit cizí vlastnictví)
a) zákaz krádeže
- různé motivy (mocenský egoismus, patologické dispozice, zábava, závist), POZOR - neuvažuje se o morální a právní povinnosti ukradené vrátit (formy nápravy);
b) zákaz poškozování cizího vlastnictví
- jde o narušení právní sféry osobnosti (vlastnické právo je pokračováním osobních práv do světa věcí);
- narušení svobody člověka - negace práva vlastnit;
- děje se i nedbalým obsluhováním strojů na pracovišti;
c) zákaz podvodných jednání
- padělání dokladů, zpronevěra, nekalá obchodní soutěž, všechny formy klamání.
Respektování duševního vlastnictví:
- povinnost uznávat duševní vlastnictví druhých (patentní, publikační práva, pirátské kopie knih, časopisů, CD, MG, počítačových programů);
- spíše než hmotné statky představuje skutečné bohatství duševní vzdělání;
- povinností člověka je celoživotní vzdělání, povinností společnosti je jej umožnit.
Závazky ke společnému vlastnictví:
- osobní výhody ze systému sociálního pojištění (zatěžuje to druhé a podkopává celý systém);
- pojišťovací podvody, daňové a celní úniky;
- využívání MHD bez jízdenky;
- nedbalé zacházení s veřejným zařízením, jeho poškozování;
- paralelní černý trh práce (daňové úniky).
Respektování ekologické únosnosti:
- hrozí nebezpečí, že lidé vyčerpají stávající zdroje energií a surovin, což by vyvolalo celosvětový kolaps (ohrožení existence života, planety);
- neomezená spotřeba znamená život na dluh;
- zodpovědnost vyspělých zemí za malé rozvojové státy.
Budování celosvětové sociální spravedlnosti:
- získávat a rozdělovat hmotné statky tak, aby všichni žili důstojně (dnes: bohatý sever - chudý jih);
- nutná mezinárodní spolupráce (nerovnost životních úrovní vyžaduje solidaritu se znevýhodněnými);
- ekonomická rozhodnutí musí sloužit všem: především chudým;
- průmyslové země nesmějí provozovat obchod, aniž by se staraly o následky své hospodářské politiky na chudší země.
Omezení růstu světové populace:
- největší přírůstek v zemích třetího světa;
- problémy rozvojových zemí: rozvoj ekonomiky nedrží krok s růstem obyvatel, počet chudých tím více stoupá;
- trvá trend ke vzniku megapolí (velkoměst) s jejich slumy (chudinské čtvrti);
- urychluje se drancování přírodních zdrojů;
- chudí se dají získat pro omezení počtu dětí, pokud se jim vysvětlí (a oni to přijmou), že ti, kteří jim to doporučují, tím nesledují v prvé řadě vlastní zájmy - obranu vlastního materiálního bohatství;
- cílem plánovaného rodičovství není, aby se rodilo co nejméně dětí, ale aby co nejvíce dětí mohlo vést na zemi důstojnou existenci.

^{Druhý vatikánský koncil: Dokumenty, Řím 1983.

Jan Pavel II.: Centesimus annus, Praha 1991.

Jan Pavel II.: Laborem exercens, Praha 1991.

Pavel VI.: Populorum progressio, Vatikán.

Život z víry - Překlad 2. dílu katolického katechismu pro dospělé (Vydala Německá biskupská konference 1995), České Budějovice 1998.}