Islám

ISLÁM

V 6.století obyvatelé Arabského poloostrova (dnes Saudská Arábie) žili jako kočovní pastevci. Většina z nich vyznávala polyteizmus (víru ve více Bohů), ale někteří uctívali jenom jediného Boha (monoteizmus). V tomto období se několikrát ročně vydávaly některé arabské kmeny do Mekky. Monoteizmus byl zvláštností Izraelitů čili židů a díky skupince židovských "odpadlíků" z těchto židovských kořenů vyrostlo druhé velké světové náboženství - křesťanství. Nejmladší a třetí světové monoteistické náboženství je Islám.
Vznik Islámu se nerozlučně spojuje se jménem proroka Mohameda, který se narodil kolem r.570 v arabské Mekce. První zjevení, které obdržel prostřednictvím anděla Džibríla (Gabriela) kolem roku 610, vyzývala k víře v jediného Boha (Alláha). Mohamed musel brzy svoje rodné město opustit, protože jeho učení mířilo proti bohatým mekským rodům. Se svými stoupenci našel útočiště v Jasribu (pozdější Medína, Město Prorokovo). V Medíně vznikla pod jeho vedením obec muslimů. Jeho vojenské a politické úspěchy v zápase s vnitřními a vnějšími odpůrci islámu přiměly mekské k jednáním, která vyústila v jejich kapitulaci a k přijetí islámu (v roce 630). Roku 632 Mohamed umírá po krátké nemoci. Po jeho smrti nastal složitý politický a ideologický boj.
Po smrti Mohameda se stal politickou hlavou muslimské obce (chalífou) Abú Bakra. Druhým chalífou byl Umar a třetím Usman. V rozmezí let 656 – 661 se stal chalífou po zavražděném Usmanovi Mohamedův bratranec a zeď Alí. V těchto neklidných letech se islámské cítění rozděluje na dvě větve : ší'ité, muslimové hlásící se k menšinovému směru islámu (asi 13,5 % věřících). Za hlavu muslimské obce uznávají jen Alího a jeho potomky. Sunnité, muslimové, kteří (na rozdíl od menšinových ší'itů) uznávají posloupnost historických chalífů a přímé následnictví Mohamedových potomků a jejich dědičný nárok stát v čele náboženské obce.
Důležitý rozdíl mezi Ježíšem jako zakladatelem křesťanství a Mohamedem jako zakladatelem islámu spočívá v tom, že zatímco Ježíš je označován jako Bůh i člověk zároveň, tak Mohamed vždy jasně prohlašoval, že je pouhým člověkem, přinášejícím sice "vzkazy" od Boha, ale přesto jen prorokem, jehož život se pokládá za příkladný a hodný napodobování. Islám také říká, že těchto proroků, lidí, kteří obdrželi skutečné poslání od Boha bylo v dějinách mnoho, včetně Ježíše, který je v Islámu pojímán jako jeden z proroků, ale tyto zprávy byly časem překrouceny, a tak je Mohamed posledním prorokem v dějinách, který přináší jasné a jednoduché poselství, dnes zapsané v koránu.
Korán znamená v arabštině čtení, přednes. Je základní kniha islámu; podle víry muslimů autentické, věčné, Boží slovo, zjevené proroku Mohamedovi. Výroky byly uchovávány v paměti a sepsány kolem r. 650 komisí v čele s někdejším Mohamedovým sekretářem. Obsah koránu připomíná biblické příběhy, klade důraz na Boží moc a její znamení a na posmrtnou odměnu nebo trest. Text je psán rétoricky působivou prózou, místy členěnou rýmy. Při výkladech se však využívají víceznačné výroky k různým argumentacím, včetně modernistických. Pro Araby vzor jazykové správnosti a krásy; případné překlady mají jen pomocnou funkci k pochopení arabského originálu. Kromě toho Korán obsahuje také mnoho poetických částí, mluví i o nebi a pekle tak jako i Bible, vypráví příběhy o Abrahámovi a dalších prorocích. Říká se také, že Mohamed byl velký básník a krása těchto veršů byla viděna jako zázrak a důkaz toho, že jsou přímo od Boha. To my těžko posoudíme, neboť originál ve staré arabštině se obtížně překládá. Islámské děti se od malinka učí číst, psát a rozumět Koránu. Korán doplňuje sunna, což je soubor textů obsahujících výroky, činy a soudy Mohameda. Korán a sunna vytvořily základ víry a zákona, který řídí životy všech muslimů. Z Koránu vychází islámský zákon neboli šarí'a.
Mezi základní náboženské povinnosti, ve smyslu jak cítíme náboženské povinnosti my v Evropě patří: vyznání víry (šaháda), konání modlitby pětkrát denně (salát), placení náboženské daně (zakát), půst v měsíci ramadánu (saum) a pouť do svatého města Mekky (hadždž).
Pronesení šahády znamená přijetí islámu: „Vyznávám, že není Boha kromě Alláha a vyznávám, že Mohamed je posel Boží“.
Modlitba (salát) se koná pětkrát denně v určených časech, kdy se provádí určený sled pohybů, včetně známého dotýkání se čela země a pronáší se jednak již Mohamedem určená slova a jednak volitelná slova. Většinou jde o chválu Boha a děkování, není tolik zvykem Boha o něco prosit jako u křesťanů. K modlitbě je třeba přistupovat rituálně očištěný (v zásadě omytí vodou obličeje, rukou a nohou, kde je to možné) a vhodně oblečený.
Daň (zakát) představuje určenou část majetku a je možné odevzdat ji libovolné muslimské organizaci či nadaci anebo rovnou odevzdat potřebným, chudým lidem. Původně má tedy vysloveně charitativní smysl, v historii se často plně přeměnila v obyčejnou daň.
Půst (saum) třicetidenní půst od jídla, pití a pohlavního styku platí jen pro denní dobu. Drží se v měsíci ramadánu, který se díky islámskému lunárnímu kalendáři postupně stěhuje přes různá roční období. Staří, děti a nemocní jsou omluveni.
Pouť do Mekky (hadždž) je uložena v Koránu. Platí ovšem jen pro tělesně i duševně zdravé, kteří mají dostatečné prostředky k cestě. Kdo vykonal pouť do Mekky těší se ve svém okolí velké úctě. V Mekce samotné absolvuje mnoho složitých symbolických obřadů, např. sedmkrát obejde posvátný kámen (Kaaba), sedmkrát běží mezi pahorky Safá a Marwa, což má připomínat, jak zde kdysi Abrahám marně hledal vodu a podobně.
Počet muslimů na světě je asi jedna miliarda, tedy přibližně každý šestý člověk na světě je muslim, čímž vyrovnává a pomalu převyšuje počet křesťanů. V současné době mimoto dochází k renesanci islámu a oživování náboženských tradic. Mezi tradiční islámské země s naprostou většinou muslimského obyvatelstva patří v první řadě Saudská Arábie, Pákistán, Afghánistán, Írán, Irák, Kuvajt, Bangladéš, Turecko, Egypt, Maroko a Alžírsko. V Evropě má Islám význačnější zastoupení pouze v Albánii (70%) a na území bývalé Jugoslávie (tj. Makedonie (30%) Bosna-Hercegovina (43%), a Černá Hora (20%). V dnešní době je islám náboženství, které se rozšiřuje nejrychleji(Afrika).
Slovo „islám“ v arabštině znamená „podrobení se“ , „podřízení se“. Je jím jakoby předznamenána bezpodmínečnost, monolitičnost a jednoduchost muslimské víry. „Není jiného boha než Alláha a Mohamed je Jeho posel.“
V této větě je shrnuta celá podstata islámu. Kdo ji s vírou vysloví, stává se muslimem.

Použité prameny:
Duchovní cesty islámu - Kropáček Luboš
Islám a muslimská obec - F. Denny
Encyklopedie DIDEROT 2001 a některé internetové stránky