Od konce minulého století se katolická církev vyjadřuje prostřednictvím encyklik k nejdůležitějším problémům každého období. Tato prohlášení nejvyšší církevní autority jsou určena nejen biskupům, teologům a věřícím, ale i širší veřejnosti.
Katolická sociální nauka (KSN) opírá svůj základ především o učení Tomáše Akvinského. Soustředí se na člověka, jeho seberealizaci a obecné dobro - člověk je chápán jako tvor společenský, ale cílem nauky přesto není společnost. Cílem je vždy člověk - obecné dobro a společnost mají význam pouze ve vztahu k člověku.
V 19. stol. byla KSN aplikována na sociální situaci tehdejšího kapitalismu. 43 let po vydání Komunistického manifestu pocítil i církevní úřad zodpovědnost vyjádřit se k nejdůležitějším otázkám doby. Papež Lev XIII. vydal r. 1891 sociální encykliku Rerum novarum, ve které kritizoval liberalismus a socialismus. Liberalismu vytýká, že vše zlé pochází z přílišného zdůrazňování svobody, která se odpoutává od pravdy o člověku, socialismus odsuzuje za jeho třídní boj, vystupuje proti znárodňovacím plánům.
U příležitosti sta let od vydání enc. Rerum novarum vydal papež Jan Pavel II. r. 1991 svou devátou encykliku Centesimus annus. Papež navázal na podstatné rysy RN, které mu posloužily jako výchozí bod úvah nad současným světem. Jedna z kapitol kritizuje socialismus: papež zhodnotil historické změny ve východní Evropě a konstatoval, že jedinou alternativou politické organizace zůstala demokracie. Oceňuje význam soukromého vlastnictví - zdůrazňuje jeho univerzální určení, zmiňuje ekologické problémy, nešvary konzumního životního stylu, otázku nebezpečnosti drog.
Jan Pavel II. ve své encyklice Centesimus annus v 2. kapitole v článku 12 uvádí (srv.):
Události posledních měsíců roku 1989 a prvních měsíců roku 1990 lze vysvětlit jen na základě situací, které jim bezprostředně předcházely. Projevilo se v nich to, co předpovídal Lev XIII. a před čím varovali jeho nástupci. Papež Lev XIII., vycházeje z politických, sociálních a hospodářských aspektů, předvídal negativní důsledky společenského zřízení, které nastolil socialismus (ač byl tehdy ve stadiu sociální filozofie). Lze se dnes divit tomu, že papež adresoval svou kritiku řešení, která se nabízela v dělnické otázce, právě socialismu, který tehdy ještě zdaleka nevystupoval v podobě mocného státu. Lev XIII. rozpoznal nebezpečí, které se skrývalo v tom, že širokým masám bylo předkládáno zdánlivě jednoduché a radikální řešení dělnické otázky.
Je na místě zdůraznit dvě věci: papež vnímal skutečnou situaci proletariátu a jasně si uvědomoval zlo, spočívající v řešení, které mělo jejich situaci zvrátit - ve skutečnosti jim jen přitížilo. Poznáním podstaty tehdejšího socialismu s jeho požadavkem zrušení soukromého vlastnictví dospěl papež k podstatě problému: aby se odstranilo zlo - nespravedlivé rozdělení majetku mezi proletariát a buržoazii - podněcují socialisté závist chudých proti bohatým tvrzením, že se zruší soukromé vlastnictví a nahradí se vlastnictvím společným. Tento plán je ve své podstatě nespravedlivý - dopouští se násilí na zákonných majitelích a klade na stát nároky, které mu jsou cizí.
V článku 15 uvádí (srv.):
Rerum novarum je proti zestátňování výrobních prostředků, které degraduje člověka na pouhé kolečko státní mašinérie. Staví se též proti pojetí státu, které by odsunulo hospodářství z centra jeho pozornosti. Stát nemá do hospodářství zasahovat, má za úkol stanovit právní rámec pro rozvoj hospodářství. RN požaduje, aby práci byla vrácena její důstojnost svobodného lidského konání (mj. odpovědnost státu za řešení nezaměstnanosti - rekvalifikace...).
Společnost a stát by se měly starat o přiměřenou úroveň mezd, které zaručí dělníkovi a jeho rodině obživu a umožní mu šetřit. Nutný je sociální program pro slabé, menšiny a přistěhovalce, důležité je správné pojetí odborů. Je třeba zajistit lidskou pracovní dobu, práce by měla poskytovat prostor pro rozvoj osobnosti. Stát stanoví podle zásady solidarity hranice na ochranu slabších a zaručí nezaměstnanému dělníkovi existenční minimum.
Encyklika a sociální nauka magisteria měly na přelomu 19. a 20. stol. značný vliv, který se projevil v reformách v oblasti sociálního zákonodárství, důchodového a nemocenského pojištění a prevence úrazů s ohledem na respektování práv dělníků.
Stanovisko církve k sociálním a hospodářským otázkám je možné vyčíst v encyklikách:
a v pastorační konstituci 2. vatikánského koncilu:
První encykliky (RN a QA) se zabývají především spravedlivým řešením dělnické otázky v rámci společensko-politické situace průmyslových národů. Dnes se rozšiřuje pohled na celý svět: na sociální spravedlnost, rozvoj a mír pro všechny národy (MM, PT, GS, PP).
David, R.: Politologie, Olomouc 1995.
Jan Pavel II.: Centesimus annus, Praha 1991.
Schildberger, F.: Sociální nauka církve (poznámky autora z přednášek KSN za zimní a letní semestr na TF JU), České Budějovice 1994/95.
8. květen 2017
1 986×
830 slov
