Vypráví o stvoření světa, o stvoření člověka, o lidském pádu a o jeho vyhnání ze zahrady v Edenu. Dále o Adamových potomcích (Kain, Ábel a Šét), o potopě (Noemovi a jeho arše) a o Babylonské věži.
Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi, ale byla pustá, prázdná a byla tma. 1. den stvořil Bůh světlo a oddělil den a noc. 2. den stvořil nebe. 3. den oddělil zemi a moře. Přikázal, aby země plodila trávu a byliny se semeny a aby vydala stromy s jádrem v ovoci, aby se mohly dál rozmnožovat. 4. den stvořil Slunce, Měsíc a hvězdy. 5. den ryby a vodní tvory i všelijaké ptactvo. Požehnal jim, aby se rozmnožovala a naplnila vodstva i povětří. 6. den stvořil další zvířata a člověka podle obrazu svého (>>člověk taky tvoří). 7. den odpočíval.
Bůh usadil Adama a Evu do zahrady v Edenu, kde žili spolu s Bohem. Avšak Adam s Evou se dopustili hříchu, porušili Boží příkaz a byli ze zahrady vyhnáni.
Jednoho dne přinesl Kain i Abel Bohu dar. K. přinesl některé plody, které vypěstoval. A. dal Bohu tu nejlepší ze svých ovcí. Bůh měl z A. radost, ale s K. spokojen nebyl. Když pak byl K. s A. na poli, povstal K. proti A. a zabil ho. Poprvé v historii člověk viděl, že je možno ukončit život člověka. Hospodin se pak K. ptal, kde je A.? Kain odpověděl, že neví. Potom vyslovil Hospodin kletbu, že nyní bude K.proklet, bude tulákem, ale nikdo ho nesmí zabít.
Po nějakém čase poznal Kain svou ženu. Ta otěhotněla a porodila Kainovi Enocha.
Když se Bůh rozhodl vyhladit ze světa vše živé pro jeho špatnost a zkaženost, našel zalíbení ve spravedlivém Noemovi, kterému poručil, aby si postavil archu. Noe Boha uposlechl, a když přišla potopa, zachránil se v arše on i celá jeho rodina. Kromě toho dostal od Boha příkaz, aby v arše uložil všechny živočišné druhy. Po opadnutí potopy archa spočinula na pohoří Ararat. Poté je Noe svědkem nové Boží smlouvy s veškerým tvorstvem, kdy Bůh slibuje, že už nikdy nesešle na zem potopu.
Noe měl tři syny Šéma, Cháma a Jáfeta.
Babylon. Bible hovoří o tomto městě jako o jednom z prvních měst založeném po Potopě. Lidé se rozhodli postavit věž až do nebe. Cílem bylo vyvýšit svou vlastní velikost a odpadnutí od uctívání pravého Boha. Trestem bylo zmatení jazyků. Od té doby lidé hovoří různými jazyky.
Příběhy patriarchů: Abrahám, syn Izák, vnuk Jákob a dvanáct Jákobových synů (vyprávění o Josefovi).
Bůh povolává Abraháma do kanaánské země, kterou mu zaslíbil. Abrahám se vydává na cestu a v zemi se usazuje. Dlouho ale nemá žádné potomky. Nakonec se mu narodí syn Izmael, kterého má se služkou Hagarou. Později má se Sárou syna Izáka. Ale Bůh mu poručil, aby přinesl Izáka jako oběť na horu Sión a Abraham šel oběť vykonat. Když už se chystal syna zabít, Bůh jej zadržel a poslal mu k obětování namísto syna berana. Bůh pak odměnil Abraháma za bezmeznou oddanost potvrzením požehnání pro jeho potomstvo. Nakonec měl dalších 6 dětí s Keturou.
Izmael se svou matkou Hagarou byli vyhnáni Abrahámem na naléhaní jeho ženy Sáry. Izmael a Hagar tedy odešli do pouště. Po dlouhém putování jim došla voda, byli na konci svých sil. Bůh je však nechtěl nechat zahynout, a proto poslal anděla s vodou a Izmaelovi přislíbil, že i z jeho krve vzejde velký národ.
Izák si vzal Rebeku a zplodil s ní dva syny: Ezaua a Jákoba. Otcovo požehnání měl dostat Ezau, ale Rebeka s Jákobem už starého a slepého Izáka přelstili a otcovo požehnání získal Jákob. Ezau se rozzuřil a chtěl ho zabít, a tak Jákob utekl za matčiným bratrem Labanem, kde se zamiloval do jeho dcery Ráchel. Kvůli ní a její sestře Lee, kterou ji Laban podstrčil při svatbě místo Ráchel, pak strýci Jákob 14 let sloužil. Po dvaceti letech služby se Jákob vrátil do Kanaánu. Cestouv noci se dostal do zápasu s cizincem. Na závěr zápasu, když se rozednívalo mu jeho sok požehnal a změnil mu jméno. Namísto Jákob se měl jmenovat Izrael, „neboť jsi jako kníže zápasil s Bohem“.
S Leou Jákob zplodil šest synů (Ruben, Šimeón, Lévi, Juda, Isachar a Zabulon), s Ráchel (Josef a Benjamín), s Bilhou (Dan, Neftalí) a se Zilpou (Gad, Ašer) dva.
Jákob svého druhého nejmladšího syna Josefa miloval víc, než ostatní své syny a někteří z nich ho chtěli zabít. Rúben navrhl, aby ho místo toho hodili do prázdné nádrže na vodu. A Juda aby Josefa prodali do otroctví. Josef se pak dostane do vězení, nakonec však díky svému daru vykládat sny vejde ve faraonovu milost. Josef faraonův sen vyložil tak, že má nadejít sedm let nadúrody a poté dalších sedm let naprosté neúrody. Faraon jmenoval Josefa za nejvyššího správce Egypta, který zachrání od hladu.
Josefův příběh a celá kniha Genesis končí tím, jak se Jákob s celou svou rodinou stěhují za Josefem do Egypta.
Kniha vypráví o odchodu Izraelitů z Egypta pod vedením Mojžíše, jejich putování pouští na cestě do Zaslíbené země a přijetí desatera na hoře Sinaj.
Mojžíš se narodil židovským rodičům v Egyptě, kde tehdy žil celý národ. Faraon ale nařídil zabít všechny malé chlapce, a tak byl Mojžíš vložen do třtinové ošatky a puštěn po Nilu. Novorozence nalezla faraonova dcera a přijala ho za svého. Jako kojná pro něj byla náhodou vybrána jeho skutečná matka.
Když Mojžíš dospěl, zabil ve sporu faraonova služebníka. Musel tedy utéci mimo Egypt. Usídlil se v Midjanu a oženil se Siporou. V té době se mu v hořícím keři zjevil Bůh, aby jej poslal zpět do Egypta, kde měl vysvobodit svůj lid z egyptského otroctví a přivést jej do zaslíbené země. Při té příležitosti mu bylo zjeveno Boží jméno JHVH.
Mojžíš se tedy vrátil do Egypta. Jeho jednání s faraonem bylo neúspěšné, a tak Bůh potrestal Egypt deseti ranami (Krev, Žáby, Komáři, Mouchy, Mor, Vředy, Krupobití, Kobylky, Tma, Pobití prvorozených). Židé byli této zkázy uchráněni díky krvi obětovaného beránka (>>Pesach).
Poté faraon Izraelity propustil. Ale rozmyslel si to a začal Izraelity pronásledovat, tak Bůh nechal Mojžíše přejít Rudým mořem, zatímco Egypťané se v něm utopili. Poté Mojžíš provedl izraelský lid pouští. V první části putování pouští směrem k hoře Sínaj (, kde Židé distali Desatero) se vypráví o zázračném seslání many a křepelek nebo o vytrysknutí vody ze skály pro žíznící a reptající lid. Po čtyřicetiletém putování došli do Moabu, kde M. zemřel. Po něm nastoupil jako vůdce Izraele Jozue, který lid převedl přes Jordán do zaslíbené země Kanaánu.
Exodus končí vyprávěním o vybudování přenosné svatyně podle Božích příkazů.
Děj knihy je zařazen mezi události odehrávající se při ustavení smlouvy mezi Bohem a Izraelem a předáním Zákona na hoře Sinaj.
Popisuje především židovské náboženské a kultovní zákony týkající se kněžského kmene Levi.
Kniha je pramenem informací o vybavení jeruzalémského Chrámu, stejně tak jako některých zvyklostí Izraelitů na poušti.
Mojžíš lidu v krátkosti opakuje, co se událo na jejich cestě od hory Choreb až na moabskou pláň a připomíná jim znovu celý Zákon, který tam tehdy dostali od Boha.
17. červen 2019
1 271×
1173 slov
