Řád a hodnota lidské činnosti - práce

Dnešní formy práce

Práce je základní prvek všech lidských starostí o zajištění základních existenčních jistot. Výdělečnou (profesionální) prací rozumíme činnost, zaměřenou na vydělávání peněz či získávání hmotných statků, čímž si člověk zajistí životní potřeby a získá majetek.

Změny hospodářských struktur a technický rozvoj kladou stále větší nároky na jednotlivce (rekvalifikace, celoživotní vzdělávání) a přinášejí nové úkoly společnosti (státu):

Primární sektor - do 19. stol. spočívala práce převážně v zemědělství, hornictví, získávání energie a surovin (fyzická práce);
Sekundární sektor - v rozvíjející se průmyslové společnosti přibylo technicky komplikovanější produkce zboží;
Terciální sektor - v současnosti přibývá ve výdělečné činnosti podíl práce ve službách, obchodu, dopravě, spojích, bankovnictví, pojišťovnictví, zdravotnictví, pečovatelských zařízeních, školách a vzdělávacím sektoru, v církvích, sdruženích a zájmových organizacích - podíl primárního a sekundárního sektoru se ve srovnání s tím snižuje.

Tímto přesunem důležitosti uvnitř hospodářských sektorů se zmenšilo fyzické zatížení člověka. Ve srovnání s minulostí se snížila doba věnovaná práci, ale v mnoha pracovních oblastech stoupá zátěž (intenzita). Na výdělečně činné a výdělek hledající jsou stavěny zcela nové požadavky:

nutné je celoživotní vzdělávání, rekvalifikace;
stále připadá velký podíl práce na činnost v rodině (výchova, péče o prarodiče);
vlastní práce člověka (vše mimo pracovní dobu pro vlastní potřebu - údržba domku, automobilu, koníčky atd.);
dobrovolná sociální práce (nutný doplněk profesionální charitativní práce).

V protikladu k antice, kde bylo na všechnu práci k materiálnímu zajištění existence pohlíženo jako na opovrhovanou a kde byla přenechávána otrokům, je dnes výdělečná práce vysoce ceněna. Stala se určujícím faktorem lidského života a bývá často přeceňována ve srovnání s jinými formami nutné a smysluplné práce. Přitom se často přehlíží, že veškerý svět práce a života průmyslové společnosti a služeb žije z oněch humánních pramenů, které jsou dány rodinou a jinými životními okruhy.

Zkrácení výdělečné pracovní doby (během dne, týdne, roku a celého života), které je umožněno technickým rozvojem, poskytuje více času a energie pro jiné činnosti. Současně je ale těžší sloučit zaměstnání, vzdělávání, rodinný život, vlastní práci, dobrovolnou sociální práci a aktivity volného času.

Personální charakter práce

Svou personální hodnotu získává práce ze svého vztahu k člověku a z hodnoty, kterou pro člověka představuje. V 19. stol. byla práce považována za zboží - důstojnost pracujícího člověka byla závislá na směnné hodnotě lidské práce (úředník s vyšším příjmem byl důstojnější než zedník, který měl příjem nižší).

Důstojnost práce nespočívá v produktu (jeho směnné hodnotě), ale v osobní angažovanosti člověka. Podle ekonomických hledisek je práce hodnocena a rozdílně odměňována, ale to z etického pohledu nestačí: ekonomická směnná hodnota nesmí být jediným klíčem pro zacházení s člověkem v pracovním procesu. Základem hodnoty práce a jejím konečným cílem je vždy (měl by být) člověk.

Smysl lidské práce

Prvotním smyslem lidské práce je získat prostředky pro vlastní obživu. Současně otvírá cestu k osobní zralosti člověka. Práce formuje pracujícího člověka, vzdělává ho a vychovává.

Další hodnotou lidské práce je rodina. Je to „společenství, jehož založení je umožněno prací, a zároveň je to první domácí škola práce pro každého člověka“ (Laborem exercens čl. 10).

Třetí sférou hodnot je velké společenství, ke kterému člověk náleží na základě různých kulturních a dějinných pout. Člověk svou prací přispívá k tomu, aby se zvyšovalo obecné blaho.

Práce ve světle víry

Hospodin stvořil člověka jako muže a ženu k obrazu svému a ustanovil je správci Stvoření (Gn 1,26-31). Lidské práci a působení je tak svěřeno stvoření k zdokonalování. Lidé se svou prací specifickým způsobem podílejí na Boží stvořitelské činnosti. Lidská individuální i kolektivní činnost čili ono úsilí, jímž se lidé snaží během staletí zlepšovat své životní podmínky, tak je ve shodě s Božím záměrem (GS čl. 34).

Námaha spojená s prací se pro člověka může stát účastí na Kristově vykupitelském díle. Pokud se člověk postaví čelem k vlastnímu životu a nese svůj kříž v jednotě s ukřižovaným JK, spolupracuje jistým způsobem s Ježíšem na vykoupení lidstva (Laborem exercens čl. 27).

Veškerá činnost člověka (fyzická, psychická) je dar a úkol daný Bohem. Člověk má svým konáním přispívat k humánnímu utváření světa. Proto je nutné konat práci v souladu s nejlepším vědomím a svědomím a s důvěrou, že všechny věci v časném řádu vejdou do Božího království (GS čl. 29).

^{Druhý vatikánský sněm: Dokumenty, Řím 1983.

Jan Pavel II.: Centesimus annus, Praha 1991.

Jan Pavel II.: Laborem exercens, Praha 1991.

Pavel VI.: Populorum progressio, Vatikán.

Život z víry - Překlad 2. dílu katolického katechismu pro dospělé (Vydala Německá biskupská konference 1995), České Budějovice 1998.}