Religionistika = věda o náboženství, o náboženském chování člověka; odhlíží od závaznosti té či oné víry. Je na víře nezávislé vědecké postižení náboženského fenoménu vůbec a jeho působení na jedince a společnost.
Religionistika je speciální reálná kulturní věda na hranici sociologie, psychologie s přesahem do filozofie. Čerpá rovněž z historie, geografie, etnologie, lingvistiky, antropologie aj., používá metod těchto věd ke svému cíli: objevit fenomén náboženství.
Název tohoto vědního oboru je odvozen ze dvou latinských slov:
Religionistika se rozvíjí se od minulého století vyčleněním z filozofie náboženství a dalších věd. Od samého počátku vědci zkoumající náboženský jev chtěli být nestranní a nezávislí, chtěli pracovat vlastními prostředky a metodou. Především však chtěli být nezávislí na teologii. Proto také zpočátku panovalo mezi touto vědou a teologií veliké napětí. Stoupenci nové vědy, což napětí jitřilo, se netajili s úmyslem odhalit náboženství jako jednu velkou iluzi. Tento postoj byl brzy odhalen jako předsudečný. Následkem bylo ozdravění vztahů mezi religionistikou a teologií na jedné straně a filozofií náboženství na straně druhé.
Religionistika je vědou o náboženském chování člověka. Nepřísluší jí vynášet metafyzická tvrzení o jsoucnosti či nejsoucnosti Boha a ani není vědou o Bohu. Právě tak je nepřípustné, aby věda o náboženství určovala, které náboženství je pravdivé a které je nepravdivé. Pro religionistiku jsou všechna náboženství stejně zajímavá.
Základním cílem religionistiky je z nejrůznějších pohledů poznávat různá náboženství, jejich vnímání člověka a chápání světa; hledat v nich pravdu o sobě a stopy Neznámého, kterého ve své omezenosti označujeme slovem Bůh.. Objektem jejího zkoumání je náboženství ve všech svých rovinách (nauka, rituály, praxe, dopad na společnost, na psychiku jednotlivce).
Neméně důležitým cílem je pomoci lidem, aby si uvědomili, že na světě existuje mnoho rozdílných názorů na boha, vznik světa a člověka, tzn. naučit je respektovat odlišný názor druhého, umět se do druhého vcítit a podívat se na svět jeho očima.
Tento obor se soustředí na podrobný popis jednotlivých náboženství a církví. V centru jeho pozornosti se kromě současných živých náboženství nalézají i náboženství zaniklá (antická, mezopotámské, egyptské náboženství apod.). Vlastní metodou tohoto oboru je krom studia dostupných materiálů i pečlivá práce v terénu.
Zatímco předchozí disciplína je orientovaná spíše prakticky, komparativní religionistika je ryze teoretická. Pracuje s poznatky popisné religionistiky, porovnává jednotlivá náboženství, hledá co mají společného a v čem se liší. Snaží se vymezit obsah pojmu náboženství a stanovit, co ještě náboženství je a co není. Jde jí o pochopení podstaty náboženství jako fenoménu (jevu), který od nepaměti ovlivňuje lidstvo.
16. prosinec 2016
2 503×
453 slov
