Velké východní schizma

(rozdělení církve, schizma - rozkol, rozpad, rozchod)

Vlastnímu schizmatu předcházelo již delší dobu existující napětí mezi Římem a Konstantinopolí (Cařihradem). Z hlediska politického byla problematická existence dvou mocenských center - Říma a Konstantinopole, která získala svůj význam r. 330 přesídlením císaře Konstantina z Říma. Napětí v rovině právní zesílilo roku 800 po Kr., kdy papež Lev III. korunoval franského krále Karla Velikého na císaře. Tento akt symbolizoval restituci impéria a zdůrazňoval kompetence papeže. Po roce 800, kdy došlo ke korunovaci, se objevil dokument tzv. konstantinovská donace (Donatio Konstantini), ve kterém císař Konstantin předával pravomoci nad západem impéria římskému biskupovi, aby se s ním nemusel dělit o vládu nad Římem. Jak se později ukázalo, tento dokument byl účelově sestaveným falzifikátem, který měl papeže ospravedlnit.

K dalšímu střetu mezi papežem a patriarchou došlo v otázce misijního působení církve. V 9. stol. se setkali misionáři vyslaní papežem z Řezna na Velké Moravě s misií vyslanou patriarchou ze Soluně (Cyril a Metoděj).
Rozdíly mezi Západem a Východem se projevovaly i v tom, jak církev vnímala sebe samu. Na Východě byla církev chápána jako mystické tělo Kristovo, nebyla vůbec organizována, zatímco církev na Západě se vyznačovala precizní organizovaností. Rozdíly byly i ve věrouce. Kněží na Západě nesměli žít v manželství, na Východě ano. Západ používal eucharistický chléb z nekvašeného těsta, Východ z kvašeného.

Papež Lev IX. vyslal do Konstantinopole poselstvo, které mělo požádat patriarchu o vojenskou pomoc proti Normanům v jižní Itálii. Současně mělo nabídnout mír a spolupráci na řešení sporných prvků mezi Západem a Východem. Papežovo poselstvo vedl kardinál Humbert. V době, kdy pobýval v Konstantinopoli, papež zemřel. Kardinál se přesto rozhodl s patriarchou vyjednávat. Vystupoval však z pozice moci. Patriarchovi se kardinálovo povýšené chování nelíbilo, odmítl vojenskou pomoc, bál se smíru, který vnímal jako potvrzení nadřazenosti papeže, měl strach, že přijde o moc. Patriarcha začal zavírat latinské kostely, kláštery a zdůrazňoval veškeré protiklady mezi Východem a Západem. Kardinál Humbert na základě vlastního zhodnocení situace sestavil exkomunikační bulu s kletbou patriarchy Michaela Cerularia a položil ji na oltář baziliky Hagia Sofia ("Svatá moudrost"). Kardinál očekával, že se patriarcha zalekne a bude přístupnější dohodě. To se však nestalo. Patriarcha podporován vyšším duchovenstvem odpověděl protiklatbou, a tím bylo schizma dokonáno. Vznikly dvě církve: východní - pravoslavná, západní - římskokatolická. Schizma trvalo téměř tisíc let až do 20. století. V průběhu konání 2. vatikánského koncilu v Římě (1962-1965) se sešel papež Pavel VI. s pravoslavným patriarchou Athenagorem na Božím hrobě v Jeruzalémě, kde oba vyjádřili vůli překonat schizma. V prosinci 1965 došlo k vzájemnému zrušení exkomunikace. Tento akt symbolizoval nový začátek vzájemných vztahů.