Židovský kalendář se od našeho běžného kalendáře nejnápadněji odlišuje letopočtem, který se různí o 3760 let. Zatímco náš kalendář se řídí pohyby Slunce (1rok = 365 dní), tak se židovský kalendář orientuje podle pohybu Měsíce (1 rok = 354-355 dní). Toto stanovení letopočtu by bylo velice problematické pro židovské svátky, protože svátky musí začínat v určitém ročním období. Proto se lunární kalendář musí korigovat: sedmkrát za 19 let se před pesachový měsíc adar vsouvá dodatkový měsíc, tzv. adar bejt („druhý“ adar). První den každého měsíce je polosvátkem.
Měsíce běžného roku:
1. tiši (září-říjen) : „Měsíc princů“ a „silných“. Zahrnuje velké svátky Róš ha-šaná, Jóm kipur a Sukot
2. chešvan (říjen-listopad) : V tomto měsíci došlo k potopě světa. Nejsou v něm žádné svátky.
3. kislev(listopad-prosinec) : Slaví se v něm svátek Chanuka.
4. tevet (prosinec-leden) : v tomto měsíci je v Izraeli období dešťů. Jediným svátkem v tomto období jsou poslední dny svátku Chanuka.
5. ševat (leden-únor) : Patnáctý den měsíce se slaví T“U bi-š´vát
6. adar (únor-březen) : tento měsíc je naplněn hojným požehnáním, spadá pod něho Mojžíšovo narození
7. nisan (březen-duben) : na toto období připadá svátek Pesach, při jehož slavnosti byl obětován beránek.
8. ijar (květen) : Takto se v Izraeli nazývá slunný jarní měsíc.
9. sivan (červen-červenec) : tento měsíc se slaví svátek Šavout. Znamená přátelství a lásku mezi všemi lidmi.
10. tamur (červenec-srpen) : Navozuje negativní nálady. V tomto měsíci se neslaví žádný svátek, naopak se 17. tamuru připomíná den smutku.
11. av (srpen) : Tento měsíc se připomíná zničení obou chrámů. 15. den měsíce je dnem radosti. Podle tradice Talmuchu se všechny dívky odebírají k moři nebo do vinic a tancují tam tak dlouho, dokud si nenajdou nějakého muže.
12. elul (srpen-září) : neslaví se žádné svátky ani se nepřipomínají dny smutku. Celý rok se židé připravují na nadcházející rok a smíření s bohem a bližními.
V židovském roce existuje následující cyklus svátků:
Ráš ha-šaná Nový rok (1,-2, tirši)
Jóm kipur Den smíření (10, tiši)
Sukot Svátek stánků (15,-21,tiši)
Simchat Tóra Svátek radosti z Tóry (23, tiši)
Chanuka Znovuzasvěcení Chrámu (25, kislev-1, tavel)
T“U bi-š´vat Nový rok stromů )15, šenat)
Purím Svátek losů (14, adar)
Pesach Oslava odchodu z Egypta (14,-22, nisan)
La“G ba-omer Vzpomínka na povstání („33. den omeru“, 18,ijar)
Šavout Svátek týdnů (6,-7, sivan)
Tiš´a beáv Zničení druhého chrámu (9,-10, av)
Koloběh svátků v židovském roce je začleněn do týdenního řádu šabatu, který určuje celý rok. Ke každému šabatu je přiřazen vlastní týdenní oddíl z Tóry. Vedle předčítání při synagogální bohoslužbě je v mnohých případech předmětem individuálního rozvažování a rozjímání v rodině. Celý řád šabatu, který začíná při setmění v pátek večer a končí v sobotu večer, se vztahuje na stvoření. Svátky vyjadřují vázanost na božské přikázání a radost ze zaslíbení, naplnění božího záměru se stvořením a dík za dary ze stvoření získané.
Nejdůležitější židovské svátky a jejich význam
Róš ha-šaná
V průběhu posledního měsíce v židovském roce, se myšlenky a modlitby věřících váží k cyklu nejdůležitějších svátků, který začíná svátkem Róš ha-šaná. Jako jeden ze čtyř novoročních svátků zaznamenaných v Mišně se Róš ha-šaná slaví prvního a druhého dne měsíce tirši. Je dnem zrození lidstva, protože v tento den se slaví narození prvního člověka Adama. Lidé si připomínají, že Bůh Adamovi odpustil hříchy, a věří, že i jim bůh jejich hříchy odpustí. Vyměňování lístků s přáním všeho dobrého v nadcházejícím rce probíhá mezi přáteli, rodinou a při synagogální bohoslužbě.
V rámci svátečního jídla existuje zvyk jíst v medu namočená, sladká jablka, symbol očekávaných dobrých časů. Jako symbol plodnosti se hodně jedí ryby, obzvláště kapr v rosolu. Dobré znamení také symbolizují dýně, datle nebo zelí. Devět dní, které začínají svátkem róš ha-šaná, slouží zejména k rozjímání a zastavení se. Stará tradice říká, že od této chvíle až do konce jim kipuru je otevřená nebeská kniha. V ní jsou zaznamenány dobré i zlé činy každého člověka.dny zastavení slouží nejen zpětnému rozvažování, ale zároveň přípravě na božské určení budoucího údělu. Taato myšlenka spojení minulosti a budoucnosti nachází výraz v kulatém pečivu (chala), které se váže k židovské novoroční slavnosti. Symbolizuje rytmus roku jako koloběhu.
Roš ha-šaná patří ke svátkům, o nichž se troubí na šofar, naříznutý beraní roh. Troubení na šofar vyjadřuje hold Božímu království, dále tento obyčej upomíná na dobu praotců, zvláště Abrahama, a konečně na dar Tóry na sínaji. Všechny tyto tradice vstupují do novoročního přání: “kéž jsi zapsán pro dobrý rok“. Źidovská novoroční slavnost je tak četnými způsoby spojena s božským přikázáním, Tórou.
Jom kipur (den smíření)
Tento svátek slaví židovské obce 10.tišri. Ve skutečnosti je jedním z šesti postních dnů jediný, který stanovil sám Hospodin a zmiňuje se o něm Tóra. Tento půst trvá něco přes 25 hodin, je absolutní, slouží k očistění duše a povzbuzuje pokání.O tomto svátku, který se nazývá Jom ha-kipurim, den smíření, rozhoduje Bůh o údělu v příštím roce, a to nejen o tom, co bude přisouzeno jednotlivcům, nýbrž -podle tradice- také o údělu určeném všem národům a celému lidstvu. Před manifestovaným majestátem jediného boha je u lidí na místě vážnost. Ta ovlivňuje obřady tohoto “velkého dne smíření“. Jde o to, že Bůh se usmiřuje s jednotlivými lidmi, se svým vyvoleným lidem a jeho společenstvím v bohoslužbě a s celým lidstvem na jím stvořeném světě.
Stejně jako je povinné se na Jóm kipur postit, je důležité a chvályhodné se v předchozí den dobře najíst. Lidé by měli jíst hlavně ryby a maso, dvě teplá jídla za den.
Obřad Jim kipuru se z velké části odehrává v synagoze. Půst, pro většinu členů obce celodenní, vyjadřuje zmíněnou vážnost. Děti se nepostí celý den, avšak také pro ně platí omezení, např. pozdější snídaně. Během bohoslužby v tento den se čte z 3. knihy Mojžíšovi, z Levitiku a z knihy Jonáše.
Židé na Jóm kipur zpravidla pečlivě dbají, jako vůbec na řadu důležitých svátků v měsíci tiši. Dříve než rodiny opustí dům, zapálí vysokou svíci, která má hořet po celý sváteční den. Také v synagoze zapalují svíce. Pro obřady tohoto svátku jak v synagoze tak v domě je příznačná zamyšlenost, modlitby a požehnání..
Jako všechny židovské svátky začíná den smíření večer předchozího dne a končí se západem slunce. Velmi významné je zahájení modlitbou Kol nidre („všechny sliby“). Důležitá je přítomnost celé obce, neboť jde o vzpomínku na zemřelé, rozvažování o vlastní smrti, vyznání hříchů, vzpomínku na mučedníky, poselství půstu a chvalozpěv před Bohem.
Půst se vztahuje na patero oblastí: jídlo a pití, mytí, parfémování a kosmetika, kožená obuv a pohlavní styk.
Táhlý tón šoféru doprovází uzavření schránky na tóru. Lidé si vymění přání dobrého do dalšího roku a rozejdou se do svých domů a bytů, aby po dlouhém půstu pojedli první jídlo.
Sukot (Svátek stánků)
Svátek Sukot připadá na 15. den měsíce tiši a trvá sedm dní. Má své jméno od symbolického biblického zvyku stavět po čas svátku stánky a strávit v nich určenou dobu.. sukot pochází ze slavnosti žní ovoce a vína. To se také odráží v jeho obyčejích.
Stánek (suka) se staví buď z větví a několika tyčí v bytěnebo, kde je to možné, blíže přírodě –na zahradě. Zde se mají během svátku podávat jídla. Stánek lze také použít k studiu či hraní. Při tomto svátku hraje důležitou roli společenství. Mnozí zvou nejen dobré přátelé, nýbrž podle tradice také osamělé a chudé, aby se s nimi o svátku radovali.
Slovo Písma, z něhož se tyto tradice rozvinuly, stojí v Levitiku, 3. knize Mojžíšově: „Sedm dní budete bydlet ve stáncích, …aby všechna vaše pokolení věděla, že jsem přechovával Izraelce ve stáncích, když jsem je vyvedl z egyptské země.“
Chanuka
Osmidenní svátek světla začíná 25. kislevu a trvá do 2, tevetu. Svátek trvá osm dní během nichž je zakázáno držet půst a pronášet pohřební projevy. Patří k svátkům jejichž původ není biblický, ale historický. Připomíná znovuposvěcení Chrámu po vítězném povstání Judy Makabejského proti Antiochovi IV., který Chrám znesvětil tím, že v něm dal postavit modlu a v chrámovém okrsku nechal pobíhat prasata. Důraz tohoto svátku si zaslouží pozornost: Neslaví se vítězství nad Antiochem, nýbrž posvěcení Chrámu. K posvěcení chrámu bylo tehdy zapotřebí rituálně čistého oleje, jehož bylo velmi málo. Zbytek, který zůstal k dispozici, však zázračným způsobem postačil na osm dní. Proto se o tomto svátku používá zvláštní svícen s osmi svícemi a svíce zvaná šamaš.Všichni členové rodiny musí být přítomni zapálení těchto svíček. V době, kdy světla hoří panuje odpočinek od práce a je třeba se vyhýbat sporům. Zapalování doprovází vždy recitace požehnání. Říká se, že Johann Heinrich Wichern (průkopník dnešní Diakonie) se seznámil se židovským zvykem chanukových světel a v návaznosti na něj zavedl do křesťanské tradice adventní věnec a adventní svíce..
V těchto dnech se jedí hlavně jídla na oleji. Na památku příběhu o Juditě jí celá rodina mléčná jídla a z mléka připravené sladkosti.
Za svitu chanukových světel se věnují lidé hrám, převážně dívky a ženy, které jsou tímto osvobozeny od všech prací. Typickou hrou je hra v s kostkou, jejíž čtyři strany zdobí vždy jedno písmeno. Čteme-li je v souvislosti vyplývá z nich věta “Stal se tam zázrak.“ Členové židovské obce jsou tak odmalička uváděni do tradic svátečního kalendáře.
Celkově je pro osm dní Chanuky příznačná radostnost a velká družnost. Domácí oslavu provázejí písně a hry. Lidé si dávají dárky, zvláště dětem. Micva (přikázání) klidu platí především ženám, protože to byla právě Judita, jež rituálně připraveným sýrem vyvolala u nepřátelského vojevůdce Holoferna takovou žízeŇ, že jej pak mohla zabít a tak napomoci k přemožení utlačovatelů.
T“U bi-š´vat
Tento svátek se stal nejpopulárnějším svátkem židovského kalendáře, protože na tento svátek je stanoveno jenom málo příkazů a žádné zákazy.. Nový rok stromů připadá na 15, ševat. V tento dne je zakázáno se postit a nepronášejí se žádné smuteční projevy. . Svátek T“U bi-š´vat není zapsán v Tóře, ale ustanovili ho rabíni. Je výsledkem talmudické chvály na Izrael jako „zemi přetékající mlékem a medem.“ Protože T“U bi-š´vat představuje obnovu stromů- tj. celé vegetace, a nejen svátek ovoce, spojila židovská tradice s tímto svátkem legendu o Narkisovi z řecké mytologie.
Purím
Tento svátek připomíná vítězství nad Hamanem, ministrem perského krále Achašverošé, když měl v plánu vyhladit židovský národ. Na Purím se má dodržovat těchto pět příkazů:
1. Čtení knihy Ester při bohoslužbě v předvečer a ráno 14, adaru
2. Posílání dárků (potravin)
3. Dary potřebným
4. Odpolední slavnostní jídlo, kdy se jí chléb, ryby, maso a různé lahůdky. Předtím se zapálí svíčky, ale nepronáší se požehnání, má se jenom umocnit jas a radost. Je třeba dbát na zajištění krátkého výkladu Tóry. Purímová hostina se koná v kruhu rodiny a přátel.
5. Přikázání být na Purím veselý
28. prosinec 2012
10 413×
1818 slov
