Ergonomie

- nauka o zákonitostech vztahů mezi člověkem, strojem a nástrojem a pracovním prostředím
- jde o to, aby se stroj a celý výrobní systém přizpůsobil člověku, jeho schopnostem, znalostem a dovednostem
- využívá poznatků z dalších vědních disciplín týkajících se člověka – psychologie, anatomie
- její vznik se datuje do období kolem 2 SV

Základní oblasti ergonomie
1) fyzická – je zaměřena na zkoumání vlivů pracovních podmínek a prostředí na lidský organismus a jeho zdraví, zabývá se hlavně uspořádáním pracovního místa, polohou a manipulací s břemeny
2) kognitivní (kognice – poznávání) – je zaměřena na optimalizaci pracovních podmínek, způsoby komunikace v pracovním kolektivu, vytváření příznivého klimatu na pracovišti
3) organizační – je zaměřena na optimalizaci pracovních podmínek, způsoby komunikace v pracovním kolektivu, vytváření příznivého klimatu na pracovišti

Člověk – je nejdůležitějším, ale většinou nejslabším článkem výrobního systému
- oproti stroji má řadu předností (schopnost reakce na nepředvídatelné situace, schopnost improvizace, logické myšlení a je ekonomický a energeticky nenáročný) ale i slabostí (nemá takovou výkonnost, nesnáší přetížení, nemůže pracovat dlouhodobě ve špatných podmínkách)
- při práci je člověk namáhán fyzicky, ale i psychicky = pracovní zátěž

Optimální pracovní zátěž – když má člověk příznivé podmínky, práce má pro něj pozitivní, povzbudivý účinek a přináší mu uspokojení a tím ho motivuje k vyšším pracovním výkonům
Nepřijatelná pracovní zátěž – dochází při ní k narušení pracovní pohody, k postupnému snižování výkonnosti a pokud je dlouhotrvající, může trvale poškodit zdraví člověka

- fyzická zátěž – je dána mírou zapojení jednotlivých svalových skupin těla, podílem statické a dynamické práce, pracovní polohou a tempem. Při každé fyzické zátěži dochází k činnosti svalů a s tím je spojen i výdej energie, kterou musí člověk získat, aby mohl pokračovat v pracovním výkonu
- psych. zátěž – vyvolána nutností stále nebo zvýšené pozornosti, kterou musí věnovat práci

Lze je odstraňovat zkracováním pracovní doby, přestávkami, úsporou pracoviště a mimopracovním odpočinkem. Velkou zátěží lidského organismu vzniká únava, která vede k postupnému vyčerpávání (snížení pracovního výkonu, podrážděnost, nesoustředěnost)

Důležitou formou snižování zátěže je odpočinek (během směny, mimo práci) – aktivní (provádíme takovou činnost, která zatěžuje jiné funkce těla než pracovní činnost), pasivní (spánek).

Pracovní stres – psychický stav organismu, kdy je ohrožena jeho celistvost a hrozí poškození
- stres je důsledkem působení určitých událostí nebo činitelů – označovány jako stresory
a) akutní – neočekávaná událost, objevuje se náhle (požár, výbuch)
b) anticipační – člověk si uvědomuje, že ho něco v blízké době čeká, něco co vybočuje z normálu a svou mimořádností a náročností vyvolává předem obavy a nejistotu
c) chronické – činitelé působí celou dobu
d) posttraumatický – psychické trauma – stres se objevuje se zpožděním
důsledky stresu – vnitřní neklid, porušení rovnováhy, pocity marnosti – promítá se ve zhoršení výkonnosti a negativními reakcemi (pasivita, vyvolávání konfliktu)

Pracovní prostředí tvořeno těmito činiteli:
1) optické podmínky – patří k nejvýznamnějším podmínkám, zrak zprostředkovává 80% veškeré smyslové vnímání, osvětlení musí odpovídat nárokům na zrak a bezpečnost.
- druhy osvětlení – denní, umělé a sdružené. Dále celkové (stropní), místní (lampa) a kombinované. Intenzita se měří v luxech.
barvy – mají i bezpečnostní charakter, výstražný a informační (potrubí, nebezpečná místa), volí se podle druhu páce, rozměrů, barvy výrobků a mikroklimatických podmínek
2) klimatické podmínky – složení a čistota vzduchu, teplota, vlhkost, proudění, tlak vzduchu
- mechanické škodliviny (prach) a toxické škodliviny (výpary), odstraňujeme větráním, odsáváním, vlhčením. Pokud nelze snížit koncentraci škodlivin, používají se ochranné pomůcky. Dále se dodržují tepelné podmínky (dílny 18, kancelář 22), vlhkost vzduchu a tlak vzduchu (může být ovlivněn technologií).
3) akustické podmínky – hluk je zvukový jev, který vyvolává nepříjemný rušivý vjem. Škodlivost závisí na hlasitosti, frekvenci a délce. Pro jednotlivé pracoviště jsou stanoveny nejvyšší hladiny hluku v dB. Při velkém hluku můžeme poškodit sluch, spánek, nervy.
4) Záření – energie, která vzniká přeměnou atomových jader, nebo je to elektromag. Vlnění s vysokou frekvencí a krátkou vlnovou délkou. Zkoumá dozimetrie, měříme dozimetrem.
a) alfa- vyzařují atomy hélia, zdrojem radon, chráníme se izolací
b) beta – pronikavější než alfa, tvořeno rychle letícími elektrony
c) gama – krátkodobé, pronikavé, zdroj uran, plutonium, chráníme se silnou vrstvou kovu
d) neutronové – tvořeno proudem letících neuronů
e) další – rentgenové, mikrovlnné, infračervené, ultrafialové, světelné
5) vibrace – pohyb pružného tělesa nebo prostředí, jehož jednotlivé body kmitají kolem své rovnovážné polohy, je vyjádřena výchylkou nebo rychlostí. Vyvolávají poškození svalově kloubního aparátu, nervů a cév – nemoci z povolání.