Žák ZŠ a SŠ (pedagogika)

Osobnost žáka základní a střední školy

I. Žák se speciálními potřebami

Žák se speciálními potřebami
Nadaný i handicapovaný žák jsou na tom stejně tím, že oba vyžadují "nadstandartní" péči; podobně žák s jiným mateřským jazykem. (Např. v Německu SpecPed (Sonderpädagogik) se věnuje všem "nenormálním", tzn., jednak postiženým, jednak geniálním.)
Pro nadané žáky existuje dnes celá řada nabídek - školy s jazykovým zaměřením, sportovním, matematickým; nadaní žáci většinou opouští běžnou ZŠ a jdou na víceleté gymnázium apod.

Handicapovaní žáci:
Oblast SpecPed.
V současné době se prosazuje model integrace postižených, v zásadě jde o dobrou věc, obtížné je pouze její praktické provedení (tzn. všichni kromě učitelů jsou nadšeně pro). Tendence je integrovat všechny (!) postižené, ať už mentálně, tělesně, smyslově, kombinovaně..., tito by pak měli navštěvovat běžnou ZŠ, k dispozici by měli mít v případě potřeby osobního asistenta. Argumenty pro jsou zhruba: i postižené dítě má vyrůstat v "normálním" prostředí, má mít nepostižené kamarády, pokud bude vyrůstat izolovaně, bude to mít negativní dopad na celý další jeho život, nepostižení se mají takto naučit vnímat postižené jako součást společnosti a umět s nimi žít. Argumenty proti (většinou ze strany pedagogů z praxe): těžko lze integrovat např. mentálně postiženého nebo dítě s poruchami chování v běžné třídě tak, aby to nemělo dopad na kvalitu výuky (méně námitek je proti integraci tělesně a smyslově postižených), v reálu socializace stejně neprobíhá příliš úspěšně, neboť postižený tráví více času se svým dospělým asistentem než s ostatními dětmi, v nejhorším případě je terčem posměchu a šikanování a tato integrace přináší pak více negativního než pozitivního.
Kolem celého problému se vedou dlouhé diskuse mezi zastánci a odpůrci, resp. mezi zastánci jednotlivých modelů integrace. Nicméně integrace postižených již na mnoha školách úspěšně běží.
Socializace postižených:
Socializace = proměna člověka v společenského jedince, realizuje se procesem sociálního učení. Jako první produkty se označují vzorce emocionálního reagování, později na ně navazuje vnímání a myšlení. Důležitá je v tomto procesu zpětná vazba, která umožňuje regulaci chování.
Socializace (resp. resocializace) postiženého = co nejlepší začlenění do společenského a pracovního prostředí. má 4 stupně:
- integrace - naprosté zařazení postiženého bez potřeby dalších zvláštních opatření,
- adaptace - úspěšné zařazení do pracovního a společenského prostředí přizpůsobeného potřebám postiženého člověka,
- utilita - zařazení postiženého člověka do společensky užitečné práce za předpokladu celoživotní společ. ochrany a pomoci,
- inferiorita - není možné začlenění pro závažnost postižení.
Posuzování zdravotního stavu: Je-li stupeň zdravotního postižení z důvodů dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu od 20 do 49 %, považuje se člověk za dlouhodobě nemocného; od 50 do 79 % za dlouhodobě zdravotně postiženého a od 80 do 100 % se považuje osoba za dlouhodobě těžce zdravotně postiženou.
U postižených může dojít k vývoji tzv. sekundárních psychických změn - např. z nedobrého přijetí postiženého okolím. Vše, co směřuje k společenskému začlenění postižených osob = komplexní rehabilitační péče.
O děti se speciálním potřebami se starají speciální školy a zařízení: SpMŠ (příp. specializované na nějakou vadu), podobně SpZŠ, ZvŠ, Pomocné školy, Odborná učiliště, specializované třídy na ZŠ, dále speciální výchovná zařízení, střediska výchovné péče, speciálně-pedagogická centra aj. + Organizace zdravotně postižených.
(J. Kysučan: Kapitoly z teoret. základů spec. ped., Olomouc, UP 1996)

Postižené dítě ve škole:
Viz: Miloš Sovák: Nárys speciální pedagogiky, SPN 1986, str. 104 - 114

Žák jiného etnika a žák s jiným mateřským jazykem:
(Lit.: Respekt 51/2000 - příloha Multikulturní výchova)
Národnostní menšiny byly vždy na našem území přítomny, v roce 1930 to bylo asi 31 % obyvatel, v roce 1950 (po odsunu Němců) necelých 7 %. Po válce se střídaly tendence vyučovat v jazyce menšin a naopak tyto menšiny zcela asimilovat (mimo jiné zrušením výuky v národních jazycích). K nejpočetnějším menšinám patřili: Poláci, Slováci, Němci, Romové, Maďaři a Rusíni. Němci dnes již u nás v podstatě nejsou (příp. mluví česky); Maďaři jsou především na Slovensku (mají silný politický vliv, tzn. i silné postavení ve společnosti); Poláci měli u nás v roce 1997 28 škol a 2690 žáků (pokles téměř na čtvrtinu za posledních 35 let); Slováci studují na běžných školách, respektuje se, mluví-li a píšou-li slovensky; Rusíni a Ukrajinci jsou na Slovensku (mají vlastní školy), Romové viz xerox.
Dnes: tendence k multikulturní výchově, tzn. vstřícnost mezi příslušníky odlišných kultur. Neexistuje jednotný postup. Např. ZŠ a MŠ Jana Broskvy 3, Brno, má přípravnou třídu, kde jsou v současné době (zima 2000) děti albánské, vietnamské, italské, čínské, americké, ruské, ukrajinské a jeden z Konga.
Pedagog v multikulturní třídě
Velké nároky: empatie, znalosti, tvořivost... Mělo by se to učit na PdF, dnes to dělají neziskové organizace, např. "Škola pro všechny" - projekt nadace Open Society Fund nebo "Kultury a křižovatky" a "Světová hudba v praxi" Multikulturního centra Praha.
Existuje řada iniciativ a programů:
- Multikulturní centrum Praha (Na poříčí 12, Praha 1) - cílem je komunikace a vzájemné přijímání jednotlivých kultur; je podporováno Nadací Open Society Fund a fondy Evropské Unie.
- Kultury a křižovatky - dvousemestrální vzdělávací kurz pro pedagogy, pořádá Multikulturní centrum Praha, témata etnicita, migrace, náboženský dialog aj.
- Začít spolu (původně americký projekt Step by step) - pomáhá integraci postižených dětí a dětí se speciálními potřebami.
- Cizinci mezi námi - experimentální soubor přednášek na Církevním gymnáziu v Plzni, běží 2. rok, různí cizinci představují svoji kulturu, zemi, zvyky...
- Církevní ZŠ P. Pittra - program pro děti různých národností

II. Vývojová charakteristika žáka ZŠ a SŠ
(LIT.: Pavel Říčan: Cesta životem; Panorama, Praha 1990)

1) Mladší školní věk (6 - 11 let):
Škola = nová skutečnost v životě dítěte = nové nároky na kázeň, smysl pro povinnost apod. Podle Freuda - období latence (sexualita je latentní, tzn. projevuje se jen velmi slabě). Klidné, nebouřlivé, šťastné období.
Tělesný vývoj:
Výška: cca 145 cm, váha: cca 37 kg. Dítě dostává druhý chrup - změna v postavení čelistí, resp. tváře. Po desátém roce - zpomalení ve vývoji mozku, mozek již zhruba zcela vyvinut, do asi 21 let se budou zdokonalovat nerv. spojení v mozku. Po tělesném vyčerpání dítě velmi rychle nabírá nové síly. Pohyby vykonávané velkými svaly jsou již zcela dokonalé (házení, skákání). Pohyby drobných svalů jsou zatím méně přesné (psaní).
Psychický vývoj:
Souvisí s nástupem do školy. Rozvoj logiky, logického třídění a kombinování, paměti, řeči (ovládá asi 5000 slov), získávání informací (souvisí se čtením), kritického myšlení (odklon od dětské naivity). Největší změna: nástup do školy - působí na dítě třemi složkami: školní prací, kolektivem dětí, osobou učitele. Ve volném čase - hra (více tvořivá, se zvířaty, stolní hry, skupinové hry), sport, četba (zábavná i poučná), vytváření "tajných" part. Chlapci a děvčata se spolu příliš nebaví. Na rozdíl od dřívějška se děti tohoto věku zajímají o sex. Pro tento věk - důležitá rodina, zvláště matka - jde o komunikaci (v tomto věku dost otevřená), výživu; ve vztahu k otci - autorita, ocenění, trest, vzor (pro kluky); sourozenci - přirozená koalice. Neúplná rodina - v průměru těžší (pomalejší) rozvoj. Důležitý - vztah k práci (souvisí s úspěchem a se sebevědomím - rozvoj osobnosti).

2) Starší školní věk, pubescence (11 - 15 let)
"Nejdramatičtější" období. Tělesné i psychické změny. První zamilování. Výrazné individuální rozdíly (v rychlosti tělesného i psychického dospívání, v zájmech apod.), třída se často rozchází na různé typy škol.
Tělesný vývoj:
Dochází k tzv. růstovému spurtu (dočasné prudké zrychlení růstu) - u kluků mezi 13. a 14. rokem, u holek o dva roky dříve. Kluci: cca 171 cm, dívky - 164. (V tomto období se nemají pubescenti nijak "přetěžovat".) Po patnáctém roce se růst velmi zpomalí. Rozšiřují se ramena a boky, objevuje se vrstva podkožního tuku, paže a nohy rostou rychleji než trup, u chlapců - mutace. Jádro tělesné puberty: růst a vývoj genitálií + k tomu náležejících orgánů + nastartování tělesné biochemie. Cca 12. a 13. rok - 1. menstruace, resp. noční poluce. Opět - individuální rozdíly. Dochází ke zrychlení vývoje (ve srovnání s předchozími generacemi) - tzv. sekundární akcelerace - v praxi = zkracuje se dětství.
Psychický vývoj:
Patnáctiletý zná již všechny podstatné "techniky" myšlení, reflektuje vlastní myšlení formálně logické myšlení, myslí abstraktně, je schopen filozofických úvah. Stále větší důležitost - volný čas: četba, hra (spíše složitější), sport (zvláště rvavé sporty), zájem o tajemství, romantiku, přírodu, o umění.
Výbušné city, "hormonální bouře", kolísání nálad. Může být: poruchy soustředění, snadná unavitelnost, horší spánek, úzkosti, destruktivní chování, výtržnosti, násilnosti. Spíše labilita než intenzita citů. Větší sebekontrola (souvisí s větší sebereflexí).
Pubescentovi záleží na zevnějšku, chce se líbit (ostatním i sám sobě). Začíná se zkoumat i "uvnitř", směřuje k budoucímu zaměstnání, sklon k introverzi, není schopen sám o sobě mluvit. - Nové postoje a vztahy k a s okolím. Období osamostatňování. Převládá kritika a vzpoura - pubescentní negativismus. Velmi silný - vztah k vrstevníkům (souvisí s formálními a neformálními autoritami). Touha po věrném kamarádovi (stejného pohlaví).
Velký zájem o sexualitu.

3) Adolescence (15 - 20 let)
Období hledání konkrétního místa ve světě, příprava na konkrétní zaměstnání. Období mezi dětstvím a dospělostí. Dosažení biologické i sociální zralosti. Trend: biologická z. klesá, sociální z. se oddaluje.
Tělesný vývoj:
Růst do výšky je patrný už jen u chlapců. Průměr: kluk 178 cm, holka 165 cm. Postava má dospělé proporce, ukončuje se vývoj. Velký zájem o vzhled. U kluků - 18 let = vrchol produkce pohl. hormonů (u žen až okolo 30. roku).
Psychický vývoj:
Adolescent - myslí rychleji, spolehlivěji a zkušeněji než pubescent, ale nijak nově. Důraz na abstraktní myšlení. Starší teorie říkají, že adolescent je na vrcholu inteligence (resp. rozumových schopností) - je obtížné, jak je objektivně měřit - pravděpodobně, obecně vzato, není, ale je tomu vrcholu blízko.
Většinou - velmi zaplněný volný čas - dlouhé diskuse o všem možném, četba, multimédia, umění, sport, kultura, cestování, sebevzdělávání, vlastní tvořivost.
Důležitá role - sexualita: schůzky, sexuální kontakty, časté "rozcházení se" - tzv. "polygamní stadium adolescentní sexuality", spíše hra na cit než opravdové prožívání.
Velký důraz klade adolescent na morálku - fascinují ho velké oběti, odmítá kompromisy, dobro je nejvyšší normou, trápí se i velmi vzdáleným zlem (nevyléčitelné nemoci v Indii), tvrdě odsuzuje vlastní (často drobné) poklesky, chce reformovat lidstvo. Často stojí jeho slova v rozporu s jeho životem.
Silná (ale i docela rozumná) kritika starších generací - emancipační proces - od rodičů. Vztah s rodiči by se měl kolem 20. roku normalizovat. (Současní kritikové tvrdí, že vzpoura v pubescenci a adolescenci v postatě neexistuje, že pro ni dnes není ani prostor.)
V adolescenci - vrchol hledání a budování identity; řeší, kým je po odložení všech rolí a masek. Identita = jasné vědomí sebe jako subjektu, vědomí jedinečnosti, kontinuita. Obsahuje: motivy, hodnoty, mravní zásady, svobodná rozhodnutí, vědomí vlastních schopností, sexuální identitu.
Podle Ericsona - adolescence = období prozatímnosti.

Typy vývojových vad:
1) Vývoj opožděný - některé schopnosti se rozvíjejí v normálním rozsahu, ale později než je obvyklé.
2) Vývoj předčasný - nejčastěji předčasná puberta, ale i např. vývoj nadprůměrného (až geniálního) nadání. Jindy - vývoj jen jedné vlastnosti na úkor jiných. Každý násilný a předčasný vývoj se projeví v nevyváženosti (disharmonické struktuře) osobnosti. (Spontánní rozvíjení vloh a talentu je v pořádku.)
3) Vývoj omezený - veškeré činnosti a dovednosti se rozvíjejí pomalu a omezeně (omezený vývoj vyšší nervové činnosti). Hlavně rozumové postižení.
4) Vývoj narušený - rušivý zásah v rozvoji jedince, pozdější porušení vývoje. Často následkem nemoci, úrazu. Poškození může být dočasné nebo trvalé.
5) Vývoj scestný - vlohy se rozvíjejí abnormálně anebo se vytvářejí nové, nežádoucí rysy chování.
(LIT.: Miloš Sovák: Nárys speciální pedagogiky, SPN, Praha 1986)