EU a její politika

Osnova:

I. Úvod: Evropská unie
II. Stať: a) Historie
b) Symboly
c) Politika
III. Závěr: Shrnutí

Dnes je spojení Evropská unie skloňováno snad ve všech pádech. Jelikož je Česká republika skoro 4 roky jejími členy, je třeba znát její počátky, ale i její politiku. Nyní toto nadnárodní společenství čítá 27 členských zemí s různorodou kulturou, náboženstvím a dějinami.

Víme, že v průběhu historie se lidé spojovali tehdy, když se blížilo nebezpečí z venku. Protože v polovině 15. století byli touto hrozbou nepochybně Turkové, můžeme první pokus o sjednocení Evropy přičíst Jiřímu z Poděbrad, který měl snahu vytvořit „Všeobecnou mírovou organizaci“. Ta měla vyhnat Turky z křesťanských zemí a dlouhodobě udržet mír v Evropě. Myšlenka byla na jeho dobu až příliš pokroková, a tak se nesetkala s nadšením ostatních. Bohužel až po II. světové válce si lidé uvědomili, že je stávající situace neúnosná, avšak většina států nebyla ochotná spolupracovat v politické oblasti. Jediným možným řešením byla tedy hospodářská integrace. Oficiálním dokumentem byla Schumanova deklarace, jejímž cílem by bylo vytvoření organizace, která by dohlížela na uhelný a ocelářský průmysl. Protože nepříliš dobré vztahy Francie a Německa často ovlivňovaly dění v celé Evropě, šlo především o kontrolu těchto dvou států. K překvapení mnoha odborníků byla realizace projektu poměrně snadná. Tzv. Pařížská smlouva, kterou podepsalo 6 zemí (Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemí a Spolková republika Německo), vytvořila 18. dubna 1851 Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO) a v platnost vstoupila v červenci následujícího roku. Jelikož plány na obnovu a vzrůst zúčastněných zemí vycházely výborně, bylo nutné kontrolovat průmysl remilitarizujícího Německa. Po několika nezdarech předložily země Beneluxu návrh k dalším krokům. Zástupci zemí se sešli na mnoha jednáních, což nakonec vedlo k ratifikaci dvou Římských smluv, které daly vzniknout Evropskému hospodářskému společenství (EHS) a Evropskému společenství pro atomovou energii (Euratom). Stalo se tak 25. března 1957 a dohody jsou platné od 1. ledna 1958. Přestože měly tyto tři organizace odlišné názvy a zdánlivě i důvody, byly zakládány s jediným cílem – přiblížit hospodářské politiky států v Evropě. Proto jsou díky Slučovací smlouvě od 1. července 1967 souhrnně nazývána Evropským společenstvím (ES). Tato smlouva například stanovila společné orgány a hlasování na základě jednomyslnosti. K dalšímu posunu došlo mezi lety 1968 – 1970, kdy byla zrušena cla na dovoz průmyslových a zemědělských výrobků mezi členy. Významným počinem bylo rozšíření o Dánsko, Irsko a Spojené království Velké Británie a Severního Irska uskutečněným 1. ledna 1973. V 80. letech se staly členy ES také Řecko, Španělsko a Portugalsko. Na přelomu 80. a 90. let došlo k mnoha změnám hlavně ve střední a východní Evropě. Důsledkem byla řada smluv a plánů na finanční podporu bývalých socialistických států. Evropské společenství se po sjednocení Německa de facto rozšířilo o další stát, což s sebou náhle přineslo nové podněty k řešení struktury německého hospodářství. Německo se pak rázem stalo jednou z evropských mocností. Tyto velké změny na Starém kontinentě si vyžádaly revizi zakládacích smluv. Maastrichtská dohoda přidala k dosavadnímu systému společenství novou politickou a hospodářskou stavbu, a tak se po několika úpravách různých bodů setkáváme od 1. listopadu 1993s pojmem Evropská unie (EU). Po vytvoření Evropského hospodářského prostoru (tj. zóny volného obchodu mezi zeměmi) a Evropské měnové unie (tzn. odstranění všech překážek pohybu kapitálu mezi členskými státy) vstoupily do EU další státy. Roku 1995 Finsko, Rakousko a Švédsko; 2004 Česko, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko a v roce 2007 Bulharsko a Rumunsko.

Mezi symboly Evropské unie patří neodmyslitelně vlajka s 12 zlatými hvězdami na modrém pozadí. Často dochází k mylnému vysvětlení počtu hvězd. Orgány Evropského společenství ji roku 1986 převzali od Rady Evropy, kterou prapor reprezentoval již 31 let před tím. Fakt, že ES tvořilo tou dobou 12 států, je pouze dílem náhody. „Dvanáctka“ představuje na území Evropy tradiční číslici – 12 měsíců, 12 denních hodin, 12 nočních hodin, 12 znamení zvěrokruhu, atd. Hvězdy jsou umístěné do kruhu, protože značí rovnoprávnost. „Jednotná v rozmanitosti“ - Evropa se pyšní tím, že má na svém území mnoho odlišných států, které se dokázaly spojit a vzájemně si pomáhat, a proto se heslem stalo výše zmiňované spojení. Potvrzením může být také jednotná měna Euro. Dříve či později vstoupí do Eurozóny asi všechny členské země. Na počest dne, kdy Francouz Robert Schuman přednesl svůj plán na založení ESUO, je 9. květen známý jako „Den Evropy“ a nese se ve většině zemí v mordo-žlutých barvách. Hymnou EU (tak jako i Rady Evropy) se stala část 9. symfonie Ludwiga van Beethovena, a sice Óda na radost.

Současné množství členů zajisté značí to, že má Evropská unie přinejmenším dobře propracovanou politiku. Maastrichtská smlouva (také Smlouva o Evropské unii) vytvořila systém „tří pilířů“. První pilíř představují Evropská společenství a jsou nejsilnějším článkem. Cílem Evropských společenství je podle článku 2 Smlouvy o ES podpora harmonického, vyváženého a trvale udržitelného rozvoje hospodářského života, vysoké úrovně zaměstnanosti, sociální ochrany, rovnosti mužů a žen, neinflačního růstu, vysokého stupně konkurenceschopnosti, vysoké úrovně ochrany a zlepšování kvality životního prostředí, hospodářské a sociální soudržnosti a solidarity mezi členskými státy. K tomu všemu by mělo vést vytvoření jednotného vnitřního trhu s tzv. čtyřmi svobodami - volným pohybem osob (tj. začleněním Schengenských dohod), zboží, služeb a kapitálu. Orgánem, který má velké pravomoci v tomto sektoru, je Evropská komise. Pilíř druhý zahrnuje oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky, které mají podle článku 11, hlavy V Smlouvy o EU zabezpečovat společné hodnoty, nezávislost a integritu Unie, posilovat její bezpečnost, zachovat mír, podporovat mezinárodní spolupráci a rozvíjet a upevňovat demokracii a právní stát, jakož i respektování lidských práv a základních svobod. Vše míří k tomu, aby se tato část politiky doplňovala s cíli NATO. Třetí pilíř (Policejní a justiční spolupráce v trestních věcech) utváří Evropskou unii jakožto prostor svobody, bezpečnosti a respektování práva. Kooperující jednotky policií členských zemí, Europolu a Eurojustu se zaměřují na organizovaný i neorganizovaný zločin, obchod s lidmi, drogami a zbraněmi a trestné činy proti dětem. Rozhodující postavení v oblastech II. a III. pilíře má Rada EU.

Trvalo 500 let než se 6 evropských zemí spojilo a vytvořilo mezivládní organizaci. Za dalších 60 let už je do společenství Evropské unie zapojeno 27 zemí a můžeme tedy konečně říci, že myšlenka Jiřího z Poděbrad byla zrealizována. Evropská unie přinesla například stále se zvyšující životní úroveň nebo výhody v oblasti cestování. Má před sebou velkou budoucnost a doufejme, že i další rozšíření.

Bibliografie:

Fiala, Petr; Pitrová, Markéta: Evropská unie, 1. vydání, 2006

Gerbet, Peirre: Budování Evropy, překlad M. Mamulová, J. Tučková, J. Eichler, D. Řezníček, 1. vydání, 2004

http://cs.wikipedia.org/wiki/Evropsk%C3%A1_unie

http://library.muni.cz/EU/html/start1.htm