Rasismus je dnes u nás hojně diskutované téma, zejména přijde-li řeč na romskou otázku. Co to vlastně je rasismus? V různých slovnících můžeme najít asi takovouto definici: „Rasismus je názor o nerovnosti ras, objevovaný se v souvislosti s nadřazováním jedné rasy.“
Rasová nesnášenlivost je stará asi jako lidstvo samo. V minulosti měl rasismus dosti tragické následky. Nemusím snad ani připomínat utrpení Židů za druhé světové války nebo problémy černochů a indiánů na americkém kontinentě.
„Krásný“ příklad rasismu byl velmi rozvinutý obchod s otroky, který byl zakázán až v 19. stol. Do Ameriky bylo v 17. stol. dovezeno z Afriky 1,316 miliónů otroků. V 18. stol. to bylo už 6 miliónů. A proč? Protože měli jinou barvu pleti a tím byli „méněcenní“, a hodili se proto na těžké práce na plantážích, v dolech a podobně.
Barva kůže je tím nejčastějším měřítkem, podle kterého někteří rozdělují lidi na dobré a špatné. Hned tím druhým dělícím faktorem je víra. Někteří bigotní věřící prostě nesnesou vedle sebe někoho, kdo vyznává jinou výru než oni. Myslím si, že když už někdo chce rozškatulkovat lidi na dobré a špatné, což podle mne snad ani nejde, v žádném případě nemůže postupovat podle barvy pleti nebo podle náboženského vyznání. Vždy musíme pozorovat konkrétní činy konkrétní osoby, abychom mohli tvrdit, že tento člověk je přínosem pro společnost a tento už méně.
Člověk má přirozenou nedůvěru v něco odlišného, na co není zvyklý. U nás třeba Romové, je to jiná kultura a jiná mentalita lidí, které doba donutila usadit se a přizpůsobit svůj kočovný život běžnému usedlému způsobu života nás „normálních“ lidí. U někoho můžou Romové vzbuzovat nedůvěru třeba oblečením, chováním, mluvou, a tak podobně. Prostě se od nás liší a to nejen barvou kůže.
Někdo má špatné zkušenosti s některými příslušníky jiných skupin a bohužel to vztahuje i na ostatní. Někdo byl třeba okraden rómskou kapsářkou, a proto tvrdí, že Romové jsou zloději. Jenže to takhle říci nejde. Dotyčný mohl být zrovna tak okraden „bílou českou“ kapsářkou, ale to už neřekne, že Češi jsou zloději. Řekne, že ho okradla nějaká zlodějka. Nesmíme tedy zapomínat na to, že každá osobnost je nějaká, a nelze tedy tak obšírně charakterizovat celou skupinu podle jedné osoby.
Nesmíme nikdy zapomínat na to, že za každého konkrétního člověka mluví jeho činny. Měli bychom se vyvarovat nějaké konkrétnější charakteristiky celé skupiny, neboť vždy se najde dost lidí, kteří jsou jiní nežli v té naší charakteristice, a mohli by se tudíž cítit poškozeni. Vždyť ani nám by nebylo příjemné, kdyby nás někdo strčil do jednoho pytle s násilníky a vrahy jenom kvůli tomu, že máme stejnou barvu pleti nebo jsme stejného vyznání jako oni. Vždy musíme mít na paměti, že člověk je člověk ať už černý, žlutý nebo bílý.
28. prosinec 2012
12 569×
464 slov