Děravé trestní právo v případu CONTERGAN
18. prosince 1970 skončil po šesti a půl letech vyšetřovacího řízení a po dvou a půl letech hlavního líčení největší proces v dějinách německé justice mimosoudním vyrovnáním.
Proces se stal školním příkladem a osvětlil slabiny právního řádu vůči moci hospodářských zájmů. Odhalil mezery v zákonu, ukázal vliv publicistiky a veřejného mínění na chod soudního řízení a vvrhl světlo na společenský návyk masového konzumu léků.
Thaliomid, vědecký název pro účinnou látku v Conterganu, způsobuje na embryích fokomelii, znetvoření rukou a nohou, a polyneuritidu, poškození nervů. Výrobce, firma Chemie Grünenthal, spol. s r. o. ve Stolbergu u Cách, se vzhledem k nedostatečné pečlivosti při zkoušení prostředku provinila ublížením na zdraví a tím, že tento prostředek pro uklidnění a spaní poukazem na jeho neškodnost propagovala ještě, když už o jeho zhoubných vedlejších účincích věděla.
“Následky činu jsou v oblasti polyneuritid značné, v oblasti znetvoření mimořádně závažné. V rámci zkoumání veřejného zájmu na dalším trestním stíhání považuje však komora za rozhodující nikoli abstraktní hodnocení důsledků tohoto činu, ale oprávněný zájem postižených Pokud je to v tomto rámci vůbec možné, bylo jim tímto trestním řízením. Nároky na náhradu škod u znetvořených dětí budou na základě právně závazných, zčásti už splněných závazků firmy Grünenthal mnohem rychleji a pravděpodobně ve větší šíři uspokojeny, než ba tomu bylo možné prostřednictvím civilních procesů. Proto také výrazně převažující část postižených, zúčastněných na tomto procesu jako vedlejší žalobci, zastavení procesu neodporovala”, stálo v usnesení o zastavení procesu.
Skupinová vina byla vzhledem k procesu dělby práce při vývoji, uvedení na trh a doporučení chemické substance doširoka rozptýlena.Vana byla rozdělena, a tím rozředěna. Tím byla splněna jedna z podmínek paragrafu 153 pro zastavení soudního stíhání: nepatrné zavinění obžalovaných. Druhá podmínka, že na dalším trestním stíhání už není veřejný prospěch, se rovněž mohla považovat za splněnou. Spol. s r.o. Grünenthal zaplatí při zastavení procesu 100 milionů marek plus 10 procent úroků. Tím se mělo víc než 2000 dětem znetvořeným Conterganem konečně dopomoci k operacím. Uplynulo už však příliš času, času vývoje a růstu. Děti byly už ve školním věku a vyhlídky na úspěch se snížily. Třem stům dospělých, kteří užíváním utrpěly poškození nervových cest, vyplatila firma 4 miliony marek.
Devět let zápasili tři státní návladní s osmnácti obhájci. Bylo vyslechnuto 60 odborných znalců a víc něž 100 svědků, přečteno kolem 2000 dokumentů, natočeno 400 kilometrů magnetofonových pásků. V přípravném líčení vyslechl státní návladní 1000 svědků a 352 z nich vybral pro hlavní líčení.
Obhajoba chtěla zahájení procesu zabránit. Ztěžovala státnímu návladnímu vyšetřování a doufala, ža do vypršení promlčecí lhůty k procesu nedojde. Ovšem i tak vyšlo na světlo dostatek přitěžujícího materiálu. Nedalo se popřít, že ve všech zemích, v nichž se prodával thaliomid, přišlo na svět asi 5000 dětí s typickým znetvořením. V Německu jich bylo zaregistrováno přes 2000. Odhadem stejný počet embryí zemřel v důsledku znetvoření buď ještě v tělech matek nebo hned po narození anebo byl zoufalými matkami usmrcen.
Thaliomid byl objeven v roce 1954 firmou Grünenthal, založenou po válce v porýnském Stolbergu. Koncem 50. let se Contergan prosadil jako zázračná droga. V různých podobách představoval brzy polovinu spotřeby prostředků na spaní a na uklidnění. V roce 1958 byl doporučován s tím, že v těhotenství a v době kojení neškodí ani matce ani plodu. V roce 1961 prodávala firma 20 milionů tablet Conterganu. Během tohoto roku se začaly objevovat domněnky o jeho vedlejších účincích. Byly ,popsány znaky poškození, jež jsou dnes všeobecně známy: Ruce, mnohé jen se čtyřmi prsty, jež vyrůstají z ramen jako ploutve, pahýly nohou, jež jsou přirostlé ke kyčlím jako u tuleňů - odtud název fokomelie, podle řeckého slova phokos, tuleň. Uzavřené sluchové boltce, srostlé jícny a střeva, srdeční vady a další. Bylo žádáno o jeho stažení z oběhu, dokud nebude s jistotou prokázána jeho neškodnost. V listopadu téhož roku zakázal ministr vnitra prodej Conterganu. V prosinci bylo zahájeno trestní řízení. Po šesti a půl letech, v březnu 1968, dospěli státní návladní k rozhodnutí, že mohou poskytnout důkaz o souvislosti mezi netvořením a Conterganem. Podali trestní oznámení na devět společníků, vědců a manažerů firmy kvůli “...ublížení na zdraví způsobenému nejdříve z nedbalosti, později vědomě, které se týkají nervového poškození, jež způsobil Contergan u dospělých, kvůli ublížení na zdraví z nedbalosti, které se týká narušení těhotenství a plodu, kvůli zabití z nedbalosti týkajícího se dětí, jejichž matky požíváním Conterganu utrpěly před jejich narozením újmu s následkem smrti a kvůli porušení zákona o lécích”.
V obžalovacím spise bylo důmyslně a přesně vylíčeno, co dokazuje přímou souvislost mezi požitím thaliomidu a znetvořeninami. Dále se zde rozvádí, že ke znetvoření dochází tehdy, je-li thaliomid požíván v době, v níž se dotyčné orgány u embrya tvoří.
Proces se táhl. To vyhovovalo obžalobě; chtěla získat čas, aby v případě, že by hrozil výrok o vině, dosáhla jako nouzové řešení promlčení.
Svědci, většinou starší lidé, se na detaily při požívání Conterganu nemohli rozpomenout, zaplétali se a byli obhájci označovány za lháře.
Náklady firmy na osmnáct obhájců a na místo pro tisk, odkud se novinářům údajně kvůli ulehčení práce líčil průběh procesu z perspektivy firmy, se odhadovaly na 40 000 marek denně. Jeden z obhájců vyčíslil výši finančních prostředků vynaložených při procesu do června 1969 na víc než 2 miliony marek pro obhajobu a 77 000 marek pro svědky a znalce. Takové prostředky vedlejší žalobci ani státní návladní nabídnout nemohli. Na předběžné řízení bylo vynaloženo 300 000 marek, na hlavní líčení 279 000 marek - peněz z daní. Ozvaly se první hlasy, že by se tyto peníze raději měly dát postiženým dětem.
Proces se vlekl. Zájem sdělovacích prostředků postupně ochabl. Protiřečení znalců, pokusy, výstupy advokátů, svědectví...
18. prosince 1970 byl proces zastaven. Předseda řekl, že úmyslné trestné jednání nebylo obžalovaným prokázáno. Šance státního zastupitelství při stávajícím zákonodárství nenapadnutelný důkaz o vině při procesu zmizely. Jediné východisko skýtal paragraf 153 trestního řádu. A tak proces Contergan skončil slovy zákona: Kvůli zanedbatelné vině obžalovaných a protože už není viditelný veřejný zájem na dalším trestním stíhání.
Některé úkoly, jež z procesu vyplynuly, byly splněny, jiné ne. Zůstal poznatek, že náš svět ve svých dynamických proměnách nese rizika, jež lze právním řádem jen těžko vystihnout, pročež se jim dá těžko zabránit, a která v případě újmy nemohou být výrokem o vině a trestu postižena. Zodpovědnost za vlastní osud nelze proto sejmout ani z jednotlivce.
23. říjen 2007
5 574×
1040 slov
