Listina základních práv a svobod

Listina základních lidských práv a svobod se skládá z šesti hlav obsahujících 44 na sebe navazujících článků. První hlava obsahuje obecná ustanovení, ve druhé se pojednává o základních lidských právech a svobodách, na ní navazuje hlava třetí a čtvrtá charakterizující práva národnostních menšin a práva sociální. Hlava pátá rozšiřuje právní ochranu a šestá obsahuje závěrečná a společná ustanovení.

Ze všech základních lidských práv a svobod jsem si jako jedno z prvních vybrala ustanovení „trest smrti se nepřipouští“ .Je to jeden z bodů, o kterém se často píše v novinách a diskutuje v médiích.

Začnu přímo mým vlastním názorem. Neumím si představit, že by u nás byl trest smrti povolen už proto, že jedním z dalších bodů Listiny základních lidských práv a svobod je „každý má právo na život“ a trest smrti ho podle mě porušuje. Mnoho názorů na tento problém zní: „smrt za smrt“ ,ale myslím, že člověk, na kterého je uvalen doživotní trest, by měl dřít nejen 8 hodin denně pod dohledem, ale také trpět v cele až do smrti. To je podle mě mnohem větší ponížení.

Lidé, kteří jsou pro zavedení trestu smrti také uvádějí, že pachatele trestného činu je třeba zbavit života, aby byli odstrašeni další, nebo, že pobyt ve vězení je příliš nákladný a proto trest smrti je levnější než doživotní pobyt ve vězení či, že trestný čin má být odčiněn odpovídajícím trestem. Vraždy tu ale pořád budou, a nikdo jim nezabrání. Jestliže někdo chce zabít, tak zabije. Ať už vědomě, či pod vlivem alkoholu nebo drog.

Velkým problémem ovšem je, že v mnoha státech je trest smrti uvalen na člověka chudého, mentálně postiženého či příslušníka rasové či náboženské menšiny, který si nemůže dovolit schopného advokáta, a to také mnohokrát svádí ke zjednodušeným závěrům při vynesení rozsudku. Je známo, že bylo popraveno spoustu černochů za vraždu bělocha i naopak.

V mnoha státech je trest smrti i za běžné zločiny, ale jsou i takové země, kde se trest smrti po roce 1989 zrušil. Statistiky se zabývají především Spojenými státy americkými, kde je trest smrti povolen ve většině států. Dnes čeká v USA na popravu přes 3000 lidí.

Je ale třeba říci, že justiční omyly byly a budou a v případech odsouzení k trestu smrti se nedají odvolat. Jen od roku 1900 bylo popraveno asi 23 nevinných lidí. Je však na každém z nás, jak se k této problematice stavíme.

Opakem „trestu smrti“ je právo, které má každý z nás, a to „právo na život“. Nebudu již opakovat výše zmíněné názory, ale pokusím se zabývat tím, co je spojeno s rodičovstvím. A to interrupce.

Záležitost interrupcí způsobí vždy mnoho hádek. Někteří tvrdí, že matka má právo rozhodovat o svém těle, ale jiní namítají, že jakmile dojde k oplodnění, vzniká nový život, tudíž nikdo nemá právo tento život zmařit. Také souhlasím s tím názorem, že žena přece může porodit, avšak si dítě nemusí vůbec ponechat. Je spousta lidí, kteří děti mít nemohou. Dítě je adoptováno, vyrůstá a pokud se nezajímá o svou biologickou matku, nemusí mu být sděleny podrobnosti o početí, pokud nejsou příznivé.

Další obrovský problém je znásilnění či incest. Psychika matky může být natolik narušena, že by k narozenému dítěti mohl být pociťován hluboký odpor spojený s hroznými okamžiky v minulosti. Ale přesto, že dochází ke zločinům jako je znásilnění, nenarozené dítě je přece nevinná bytost bez jakékoli zodpovědnosti a nemělo by být podle mě trestáno za zločin nebo za špatné vzpomínky některého z rodičů.

Jako důvody k potratu se uvádějí například: nedostatek financí, přílišný počet dětí v rodině, nutnost dokončení studií či postižení plodu. Tyto důvody ovšem převážně uvádějí mladiství. Nechtěné těhotenství je záležitost velmi komplikovaná a každý na ní má jiný názor.

Listina základních lidských práv a svobod nám předepisuje, jaká práva má každý z nás. Všichni máme na výběr. Můžeme se rozhodnout, zda budeme práva dodržovat a svobody neporušovat, což nám umožní správný a kladný pohled na svět, či naopak.