Občanské právo

Hlavním pramenem občanského práva je občanský zákoník. Občanské právo upravuje majetkové vztahy fyzických a právnických osob, je také nejstarším a nejobsáhlejším odvětvím soukromého práva.

Předmětem občansko-právních vztahů jsou věci a majetkové hodnoty, pokud to jejich povaha připouští. Věci jsou ohraničené samostatné předměty, které mají majetkovou hodnotu. Základní dělení věcí je na hmotné a nehmotné, věci hmotné dále dělíme na movité a nemovité. Věci movité

Práva věcná

Právo vlastnické

je nejvýznamnější, a znamená vlastníkovu plnou a nejvyšší moc nad daným předmětem, vlastník je oprávněn tento předmět držet, užívat, využívat jeho plody a disponovat s ním, ostatní lidé jsou povinní tyto práva respektovat a nezasahovat do nich. Využívání vlastnických práv je z části omezeno jistými normami, obvykle nazývanými sousedská práva (nesmět obtěžovat hlukem, prachem a zápachem)

Stát může na základě zákona ve veřejném zájmu věc vyvlastnit či omezit vl. právo, musí však předložit náhradu. Vlastnictví se nabývá smluvním převodem, přičemž jedná-li se o věc movitou nemusí být forma písemná, kdežto u nemovitostí musí být písemná a vložena do katastru. Nálezem ztracené věci nálezce vlastnictví nenabývá, má však nárok na nálezné ve výši deseti procent nalezené věci.

Pod vlastnické právo patří právo dědické (viz. otázka 22)

Spoluvlastnictví

Tyto právní vztahy často vznikají při dědění. Rozlišujeme zde podílové spoluvlastnictví a společné jmění.

Podílové spoluvlastnictví

Spoluvlastníci rozhodují společně na základě většiny, která se počítá podle velikosti jednotlivých podílů. Svůj podíl může spol. vlastník volně převézt na blízké osoby (příbuzní), pokud by se jednalo o osobu jinou mají spoluvlastníci předkupní právo. Zrušení podílové spoluvlastnictví lze uskutečnit buď dohodou nebo soudem.

Společné jmění

Vzniká jen mezi manželi. Spoluvlastníci se považují za jediného vlastníka společné věci. Výjimku tvoří věci, které: jeden z manželů dostal darem, zdědil, slouží jeho osobní potřebě, nebo získal restitucí (před uzavřením manželství). Notářským zápisem se mohou manželé dohodnout o rozšíření nebo zúžení rozsahu společného jmění. Obvyklou správu spoluvlastnického majetku může vykonávat každý z manželů sám, v ostatních případech- souhlas obou. Zánik společného jmění: zánik manželství, nebo odsouzení jednoho z manželů k trestu propadnutí majetku. Rozdělení spol. majetku: dohodou , soudem, nebo ze zákona.

Držba

Držba je faktické ovládání věci. Osoba buď k této věci vlastnické právo má (pak oprávnění věc držet je zahrnuto v rozsahu vlastnického práva), a nebo držitel není vlastníkem, ale nakládá s věcí , jako by jím byl. V tomto případě rozlišujeme držbu oprávněnou, nebo neoprávněnou. Oprávněný držitel žije v dobré víře, že mu věc po právu patří (nepravý dědic, koupě od osoby, která nebyla skutečný vlastník). Má nárok na plody a užitek z věci za dobu oprávněné držby. Nabývá k věci vlastnického práva vydržení (dlouhodobá oprávněná držba). Vydržení je u movitých věcí 3 roky, u nemovitých 10 let. Neoprávněný držitel je osoba, která nemůže předpokládat, že má k věci vlastnické právo.

Věcná práva k cizím věcem

Jsou práva k věcem (převážně nemovitosti), jejichž vlastník má právo k užívání omezeno věcným břemenem. Jinými slovy, věcná břemena omezují vlastníka nemovitostí ve prospěch někoho jiného (cesta přes svůj pozemek, stavba na svém pozemku atd.). Patří sem také zástavní právo, které umožňuje věřiteli domáhat se uspokojení své pohledávky, jestliže dlužník včas nesplatí svůj dluh. Zadržovací právo opravňuje věřitele zadržet movitou věc dlužníka, dokud nesplatí věřitelovu pohledávku. Např. automechanik má právo zadržet opravené auto, dokud mu zákazník nezaplatí částku za opravu.

Závazkové právo

Závazkové právo je souhrn právních norem o závazkových vztazích, jedná se především o smlouvy jejichž všechny druhy jsou zde popsány (např. smlouvy kupní, darovací, nájemní, pojišťovací). Závazky vznikají nejčastěji ze smluv a jiných právních úkonů. Smlouva je souhlasný projev vůle účastníků, že má vzniknou závazek. Změny závazků lze v drtivé většině případů změnit pouze dohodou účastníků. K změnám může dojít také automaticky ze zákona např. dojde-li k prodlení dlužníka, nebo věřitele (pokud dlužník nesplnil svůj závazek včas a řádně, nebo pokud věřitel nepřijal řádnou nabídku plnění dluhů). O zajištění závazků se stará stát, jeho mocenské orgány mohou vynucovat plnění povinností vyplívajících ze závazkových vztahů. Mírnější řešení, aby státní orgány nemuseli zasahovat (je jasné, že jejich vynucování by bylo úspěšné), jsou smluvní pokuty, ručení a dohoda o srážkách ze mzdy. Závazky zanikají splněním, ale i jinými způsoby, např. dohodou, nemožností plnění, uplynutím doby, smrtí dlužníka nebo věřitele, započtením, výpovědí, neuplatněním práva, splynutím nebo narovnáním.

Druhy pojmenovaných smluv

Kupní smlouva: může být ústní pouze u koupě nemovitostí musí být písemná (vklad do katastru), prodávající je povinen upozornit kupujícího na vadu věci, předkupní právo - přednostní nárok na koupi věci.

Směnná smlouva: věc za věc (nejčastěji sběratelé)

Darovací smlouva: bezúplatné přenechání, důležité u bezpodílového vlastnictví.

Nájemní smlouva: nemusí se jednat pouze o bytové prostory, jedná se o přenechání věci nájemci, aby ji dočasně užíval. Nájemce je povinen platit řádné nájemné. Nájemce může, s výjimkou bytu, přenechat najatou věc do podnájmu. Nájemce nesmí na pronajaté věci provádět žádné změny.

Smlouvy o přepravě

Pojistné smlouvy

Smlouvy o sdružení

Smlouvy o dílo (objednávka)