Pracovní právo

Pracovní právo upravuje vzájemná práva a povinnosti fyzických osob (zaměstnanců) a jejich zaměstnavatelů, což jsou fyzické nebo právnické osoby. Prameny pracovního práva jsou:

Listina základních práv a svobod

Zákoník práce

Zákon o zaměstnanosti , Zákon o platu a o mzdě

Zákon o kolektivním vyjednávání (odbory a zaměstnavatel)

Vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí

Mezinárodní smlouvy

Pracovně-právní vztahy

Pracovně-právní vztahy jsou vztahy, které se řídí normami pracovního práva. Patří mezi ně pracovní poměr a dohoda o práci.

Pracovní smlouva

Pracovní smlouva může být i ústní, ale měla by být písemná (v zájmu zaměstnance). Podstatné náležitosti pracovní smlouvy musí být ve smlouvě uvedeny, jinak je neplatná. Jsou to:

osoba pracovníka (zaměstnance)

předmět pracovní činnosti

místo výkonu pracovní činnosti

den nástupu do práce

Nepodstatnými náležitostmi jsou:

mzda

vymezení doby (určitá/ neurčitá)

vymezení nadřízeného

jestli bude možné se dále vzdělávat

Vznik pracovního poměru

uzavřením písemné pracovní smlouvy

nabytím funkce (se kterou je spojena pracovní povinnost) dle zvláštních předpisů (např. volbou, jmenováním)

Podmínkou vzniku pracovního poměru je seznámení zaměstnance s pracovním řádem a předpisy.

Subjekty pracovního vztahu

zaměstnavatel — zaměstnavatelem může být právnická nebo fyzická osoba

zaměstnanec — zaměstnancem může být pouze právně způsobilá fyzická osoba

Právní způsobilost

Osoba právně způsobilá může mít práva a povinnosti (vyplývající např. z pracovní smlouvy). Právní způsobilost vzniká dosažením 15-ti let, musí tomu ovšem předcházet dokončení povinné školní docházky. Pokud má vzniknout pracovní poměr u osoby do 18 let, je k tomu potřeba vyjádření zákonného zástupce. Do 18 let není zaměstnanec hmotně odpovědný za škodu způsobenou zaměstnavateli. Do zaměstnání může být přijat i ten, kdo byl zbaven způsobilosti soudem, nebo mu ji soud omezil. Musí ho zastupovat opatrovník (ten přebírá odpovědnost). Cizinci, kteří chtějí pracovat na území ČR, musí mít povolení k pobytu a povolení k povolání.

Pracovní poměr

Pracovní poměr vzniká na základě pracovní smlouvy dnem, který je na smlouvě uveden.

Druhy pracovního poměru

hlavní (sepisuje se standardní pracovní smlouva)

smlouva o dílo (vykonání jedné konkrétní věci, díla; pracovní činnost je omezena jeho dokončením)

smlouva o pracovní činnosti

Změny pracovního poměru

Pracovní poměr je sjednáván buď na dobu určitou nebo na dobu neurčitou. Neurčitá doba může nastat až po době určité. Pro předem definované skupiny lidí existuje zvýhodnění (mohou nastoupit přímo na dobu neurčitou):

lidé se změněnou pracovní schopností

mladiství

absolventi středních/ vysokých škol, pokud je práce to co vystudovali

Někdy se také praktikuje zkušební doba jako období před nastoupením vlastního pracovního výkonu. Ve zkušební době jde snadno rozvázat pracovní poměr. U učitelů je zkušební doba na jeden školní rok, u ostatních zaměstnanců tři měsíce.

Změna subjektu pracovní smlouvy

Např. když se sloučí dva podniky, nebo při změně zaměstnavatele z organizačních důvodů

Změna obsahu pracovní smlouvy

Zaměstnavatel může zaměstnance převést na jinou práci, ovšem jen z určitých důvodů, v určitých situacích:

jestliže je to v rámci odvrácení živelné pohromy

pokud by práce ohrožovala zdraví zaměstnanců

když je zaměstnanec trestně stíhán (je zahájeno trestní stíhání)

Zaměstnavatel musí zaměstnance převést na jinou práci, jestliže:

je zaměstnanec nakažen infekční chorobou

je zaměstnancem těhotná žena

jde o zaměstnance dočasně nezpůsobilého k výkonu původní práce

Ukončení pracovního poměru

Dohoda o rozvázání pracovního poměru (oboustranný právní akt)

Zpravidla se provádí písemně (možné i ústně, pokud je pracovní smlouva ústní). Pokud zaměstnanec požaduje důvody, zaměstnavatel mu musí vyhovět.

Výpověď (jednostranné, ze strany zaměstnavatele nebo zaměstnance)

Výpověď musí být písemná. Platnost začíná 1. dnem následujícího kalendářního měsíce, výpovědní lhůta je 2 měsíce. Výpověď může být:

ze strany zaměstnance — může být z jakéhokoli důvodu (i bez udání důvodu)

ze strany zaměstnavatele - pouze ze zákonných důvodů

ve chvíli, když nemá možnost ho dále zaměstnávat

zaměstnanec odmítl přejít na jinou práci

Zákonné důvody pro výpověď ze strany zaměstnavatele:

pokud zaměstnanec nesplňuje předpoklady k práci

zaměstnanec soustavně porušuje pracovní kázeň

Ochranná doba pro zaměstnance — v jakých situacích nemůžou dostat výpověď:

muži na vojně nebo ve výkonu civilní služby

v případě úrazu

žena na mateřské dovolené

Okamžité zrušení pracovního poměru

Je třeba zákonných důvodů u zaměstnance i zaměstnavatele. Vstupuje v platnost v den, kdy druhá strana převezme výpověď v písemné podobě.

Ze strany zaměstnance:

ve chvíli, kdy do 15 dnů od stanovené lhůty neobdržel mzdu nebo plat

když je ohroženo jeho zdraví a zaměstnavatel ho nepřevedl na jinou práci

Ze strany zaměstnavatele:

když zaměstnanec zvlášť hrubě porušil pracovní kázeň

když byl zaměstnanec odsouzen k odnětí svobody (nepodmíněně) za úmyslný trestní čin

Zrušení pracovního poměru ve zkušební době

Má mít písemnou podobu, nemusí obsahovat žádné zdůvodnění.

Skončení pracovního poměru sjednaného na dobu určitou

Pokud zaměstnanec pokračuje v práci a zaměstnavatel to akceptuje, i když neprodloužili pracovní poměr, automaticky se pokračuje.

Pracovní doba a doba odpočinku

Délka pracovní doby podle zákona je stanovená na maximálně 43 hod./týden (novelizováno). Reálná délka pracovní doby je ale jiná ve směnném provozu 42,5 hod./týden, v nepřetržitém provozu 40 hod./týden. Do 15 let věku smí zaměstnanec pracovat nejdéle 33 hod./týden (novelizováno).

Přestávky v práci

Zaměstnavatel je povinen po 5 hodinách nepřetržité práce dát zaměstnanci alespoň 30 minut přestávky (novelizováno).

Nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami musí být alespoň 12 hodin.

Nepřetržitý odpočinek v týdnu alespoň 32 hodin (víkend) (novelizováno).

Dovolená na zotavenou, dovolená za kalendářní rok

Zaměstnanec má právo na dovolenou, pokud odpracoval alespoň 60 dní ,,nepřetržité práce“ (nepřetržitého pracovního poměru) u jednoho zaměstnavatele.

Za každý odpracovaný měsíc má právo na 1/12 roční dovolené. Pokud netrvá pracovní poměr celý rok, přísluší zaměstnanci pouze část celkové dovolené.

Délka dovolené

Základní délka dovolené je 4 týdny, ve státní sféře (vojáci) 5 týdnů, u učitelů 6-7 týdnů.

Zaměstnavatel může zaměstnanci zkrátit dovolenou pouze když:

trvale nedochází (má ,,áčka“)

pro dlouhodobou nepřítomnost (i nemoc)

když je ve výkonu trestu

Zaměstnavatel může zaměstnanci dovolenou prodloužit. Ze zaměstnavatelovy benevolence si může zaměstnanec přesunout nevybranou dovolenou do dalšího kalendářního roku. Za dobu dovolené se poskytuje náhrada mzdy ve výši průměrného měsíčního výdělku.

Další možné dovolené:

dodatková dovolená (poskytuje se u fyzicky náročnější práce)

zvláštní dodatková dovolená (poskytuje se zaměstnancům v zahraničí, aby mohli být s rodinou)

další dovolená (tato dovolená se neproplácí)

Mzda a plat

Mzda

Mzda je odměna za odvedenou práci. Musí se dodržovat minimální mzda (dnes zhruba 6 500,-), hodnotí se i přesčasy, práce o svátcích, špatné pracovní prostředí.

Plat

Plat je odměna pro zaměstnance v rozpočtových organizacích.

Tarifní třídy

Tarifní třídy se dělí podle vzdělání, věku a délky praxe.

Náhrada mzdy

Jestliže zaměstnanec nemůže pracovat (vyskytne se překážka v práci), má právo na náhradu mzdy. Nárok může uplatnit, jestliže:

se jednalo o obecní zájem (darování krve, první pomoc)

zaměstnanec vykonával služby v ozbrojených silách

měl důležité osobní překážky (svatba, pohřeb)

se jedná o školení a studium při zaměstnání

je důvodem nemocenská (dostává se nejprve 90%, pak jen 70% (podle délky pracovní neschopnosti)

Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr

Dohoda o provedení práce

Sepisuje se, pokud práce nepřesáhne 100 hod./rok, může být písemná i ústní, předem se dohodne úkol, odměna a termín splnění.

Dohoda o pracovní činnosti

Při práci nad 100 hod./rok, smlouva musí být písemná (práce, odměna, rozsah, ukončení), odměna je splatná ve výplatních termínech (ty se stanoví).

Odbory

Odbory jsou sdružení, jejichž úkolem je prosazovat a hájit zájmy zaměstnanců vůči zaměstnavateli. Pravomoci odborových orgánů jsou upraveny v zákoníku práce. Druhy pravomocí:

právo na spolurozhodování — některá rozhodnutí zaměstnavatele jsou vázána na rozhodnutí odborů (dovolená, mzda, změny v pracovních řádech)

právo na informovanost — musí být informovány o ekonomických a strukturálních záležitostech, ale nemají práva na spolurozhodování

Kolektivní smlouva

Způsob jak řešit spory mezi zaměstnancem (zastupován odbory) a zaměstnavatelem. Kolektivní smlouvy upravuje speciální zákon o kolektivním vyjednávání.

podnikové kolektivní smlouvy (zaměstnavatel a odborový orgán)

kolektivní smlouvy vyššího stupně (organizace zaměstnavatelů a vyšší odborový orgán)

Předmětem smlouvy může být sjednávání mzdových podmínek, změna rozsahu práce, jedná se pouze o úpravy ku prospěchu zaměstnance.

Kolektivní spor

Zákonným prostředkem zaměstnanců (odborů) je stávka. Před stávkou musí být vyvinuta snaha o zapsání změny v kolektivní smlouvě.

Realizace práva na zaměstnání

Právo na práci je právo těch občanů, kteří chtějí a mohou pracovat a snaží se o získání práce.

Pracovní úřady musí zajišťovat:

zprostředkování práce — úřad v místě bydliště, žádost o místo v rámci kvalifikace

zabezpečení v nezaměstnanosti — pokud do 7 dnů od podání žádosti není žadateli o práci vyhověno, získává žadatel právo na podporu v nezaměstnanosti (musí o ni ovšem zažádat). Právo má pouze za předpokladu, že v posledních 3 letech pracoval alespoň 12 měsíců.

Podpora — nejdéle 6 měsíců. Prodloužit ji lze v případě rekvalifikace. První 3 měsíce dostává nezaměstnaný 60% předcházející mzdy, další 3 měsíce 50%. Podpora v nezaměstnanosti nesmí být nižší než životní minimum, zákonem je stanovena minimální a maximální podpora. Vysokoškoláci a středoškoláci —> nabídka —> odmítnutí —> podpora

rekvalifikaci

Společensky účelná pracovní místa

Zákonem je zaměstnavateli dána možnost vytvořit společensky účelná místa (tzv. POMOCNÁ PRÁCE). Jde o práce delší než jeden rok, tento projekt schválí úřad práce. Na jednu osobu, zaměstnanou v tomto pracovním oboru, přispívá stát dotací 50 000 Kč/rok.

Veřejně prospěšné práce

Vypisuje obecní úřad (uklízení ulic, budování parků). Jednotlivé projekty schvaluje úřad práce, ten také platí mzdu.

Odpovědnost zaměstnance za škody

Obecná odpovědnost

Platí v situaci, kdy zaměstnanec poruší pracovní povinnosti nebo řád a tím vznikne zaměstnavateli škoda. Zaměstnavatel musí dokázat, že se zaměstnanec provinil (opilost, drogová závislost, jiné návykové látky). Pokud dokáže, zaměstnanec musí uhradit celou škodu. Pokud se jedná o nedbalost, musí zaměstnanec nahradit škodu do maximální výše 4,5 násobku průměrného platu.

Zvláštní odpovědnost — hmotná

Hmotná odpovědnost je odpovědnost zaměstnance za schodek na svěřených hodnotách (např. ztráta, zničení nebo znehodnocení svěřených předmětů). Zaměstnanec platí v takovém případě celou škodu. Prokáže-li se, že zavinění nebylo na jeho straně, neplatí nic.

Odpovědnost zaměstnavatele za škody

Obecná odpovědnost

Odpovědnost za škodu vzniklou zaměstnanci při plnění pracovní povinnosti, nebo pokud se zaměstnavatel provinil proti pravidlům slušného chování vůči zaměstnanci. V takovém případě má zaměstnanec právo na nahrazení skutečné škody v peněžních nebo naturálních hodnotách.

Zvláštní odpovědnost

Jestliže zaměstnanec utrží pracovní úraz nebo nemoc z povolání, má právo na náhradu škody.

Zaměstnavatel nemusí nahrazovat škodu pokud dokáže, že zaměstnanec porušil pracovní předpisy.

mravní a hmotná zodpovědnost

zdravotní odpovědnost — v případě újmy na zdraví se zaměstnanci poskytuje náhrada (např. bolestné; náklady na léčení; v případě že úraz způsobí pracovní neschopnost, hradí zaměstnavatel ztrátu výdělku; v případě úmrtí dostane rodina jednorázové odškodné a náklady na pohřeb)

Novela pracovního práva

Práce maximálně 40 hod./týden, osoby mladší 16 let maximálně 30 hod./týden. Přestávky: po 4,5 hodinách nárok na 30 minut odpočinku, neplacené. Nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami aspoň 12 hodin, osoby starší 18 let mají právo na odpočinek minimálně 8 hod. Mezi pracovními týdny 35 hodin volna. Maximální počet přesčasových hodin 150.