Smlouva EU

Sledovat několik posledních měsíců chování našich politiků je opravdu zábavné. Zajímají se o možné i o nemožné. Televizní kamery a mikrofony je přímo nutí k obdivuhodným činům a často zdařilým estrádním vystoupením pro nás pro občany. Jsou veřejně ve při, zda evropskou ústavu přijmout v referendu, nebo to udělají ONI sami v parlamentu. Nikdo se ale nesnaží tuto Ústavu, zejména pak její obsah a pasáže, které se občanů budou přímo dotýkat, přiblížit právě občanovi, který je do sněmovních či senátních lavic na nějakou dobu posadil a také zaměstnal. Vůbec nejraději mám ale ty politiky, kteří se za naučenou větičkou - obyčejný člověk by to nepochopil, ani nesnaží obsah Ústavy občanovi přiblížit, nebo srozumitelně vysvětlovat. Myslí si snad, že tento rozsáhlý materiál by občan sám nepochopil? Vyznat se ve „Smlouvě o Ústavě pro Evropu“ (tak zní její oficiální název) ale zase tak těžké není. Pokusme se stručně uvést a poukázat zejména na to, co má opravdovou důležitost pro občana a jeho rozhodování.

Přes svůj značný rozsah (353 stran textu bez příloh) zase nejde o materiál, který by se nedal prostudovat. Po úvodní charakteristice Smlouvy, krátké preambuli, se vlastně jedná o 4 části vlastního textu smlouvy a o závěrečné protokoly v příloze materiálu. V úvodní charakteristice se popisuje, že Evropská ústavní smlouva, která byla slavnostně podepsána v Římě 29. 10. 2004, bude řádně během dvou příštích let ratifikována ve všech 25 členských státech EU a vstoupí pak v platnost dnem 1. 11. 2006. Nahradí vlastně současné smlouvy, především Smlouvu o Evropské unii, tzv. maastrichtskou, a Smlouvu o založení Evropských společenství (Římská smlouva), ale také další následné pozměňovací smlouvy. Evropská ústavní smlouva z velké části přebírá a případně upřesňuje ustanovení již existujících smluv a uvádí se, že jedním z jejích cílů je zlepšit orientaci ve smluvních dokumentech EU.

Vlastní text evropské ústavní smlouvy se tedy skládá z následujících 4 částí:

Část I. – Základní ustanoveníČást II. – Listina základních práv UnieČást III. – Politiky a fungování UnieČást IV .– Obecná a závěrečná ustanoveníČást první - Základní ustanovení

Část první „Základní ustanovení“ tvoří celkem devět hlav (oddílů) a 60 článků. Jsou vyjmenovány hlavní hodnoty a cíle EU a nově je Unii dána právní subjektivita. Byly sem rovněž zařazeny články vymezující symboly Unie – tj. vlajka, hymna, heslo, měna, Den Evropy. Cílem Unie je poskytovat svým občanům prostor svobody, bezpečnosti a práva bez vnitřních hranic a vnitřní trh s volnou a nenarušenou soutěží (čl. 3, str. 22). Základními svobodami, které jsou občanům zaručeny jsou – volný pohyb osob, služeb, zboží a kapitálu, jakož i svoboda usazování (čl. 4, str.23). Je zde také zakotvena - zásada přednosti evropské ústavní smlouvy a právních aktů EU před právem členských států (čl. 6, str. 24). K občanství Unie se uvádí, že každá osoba, která má státní příslušnost členského státu je občanem Unie. Toto občanství Unie doplňuje občanství členských států, nenahrazuje je (čl. 10, str. 26).

Články 11 – 18 popisují rozdělení pravomocí mezi EU a členskými státy. Rozlišuje tři kategorie pravomocí - výlučné pravomoci (celní unie, pravidla hospodářské soutěže, fungování vnitřního trhu, měnová politika, společná rybářská politika a obchodní politika (viz čl. 13, str. 30), sdílené pravomoci (ostatních 11 oblastí – čl. 14, str. 31) a podpůrné, koordinační a doplňkové činnosti EU. O společné zahraniční a bezpečnostní politice pak hovoří čl. 16 (str. 32). O základních právech a občanství Unie hovoří Hlava II. (str . 26-27). V čl. 60 se mezi základními právy Unie uvádí – každý stát se v souladu se svými ústavními předpisy může rozhodnout z Unie vystoupit.

Listina základních práv v Unii

Pro občany při jejich rozhodování bude určitě mezi nejdůležitější pasáže Smlouvy patřit – Listina základních práv v Unii (str. 75 – 84). Základními právy, zde uvedenými, jsou – právo na lidskou důstojnost, na život (bez trestu smrti a popravy), na nedotknutelnost lidské osobnosti, zákaz mučení a nelidského zacházení a také i zákaz otroctví a nucené práce. Jsou zde rovněž uvedeny základní svobody v Unii (str. 85 – 99), a to právo na svobodu a bezpečnost, respektování soukromého a rodinného života, ochrana osobních údajů, právo uzavřít manželství a založit rodinu, svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání, svoboda projevu a informací, shromažďování a sdružování, svoboda umění a věd, právo na vzdělání, svobodou volbu povolání a právo pracovat, také svoboda podnikání, právo na vlastnictví, na azyl a ochrana v případě vystěhování, vyhoštění nebo vydání.

Hned za výše uvedenou částí jsou uvedeny základní aspekty rovnosti občanů (str. 84 - 86) rovnost před zákonem, zákaz diskriminace, kulturní, náboženská a jazyková rozmanitost, rovnost žen a mužů, práva dítěte, práva starších osob, začlenění osob se zdravotním postižením.

Na stránkách následujících pak jsou vyjmenovány základní solidární funkce, na kterých EU stojí (str. 87-91) právo na informování a na projednávání v podniku, právo na kolektivní vyjednávání a akce, na přístup ke službám zaměstnanosti, ochrana v případě neoprávněného propuštění, právo na slušné a spravedlivé pracovní podmínky, zákaz dětské práce a ochrana mladých lidí při práci, právo na rodinný a pracovní život, sociální zabezpečení a sociální pomoc, ochrana zdraví, rovný přístup ke službám obecného hospodářského zájmu, ochrana životního prostředí a ochrana spotřebitele.

Pro občany, kteří se chtějí orientovat v obsahu celé Evropské ústavní smlouvy budou rozhodně důležité některé z následujících odkazů na některé pasáže:

Listina práv a svobod (čl. 61 – 110, str. 75 – 99)Zemědělství a rybolov (čl. 225 – 232, str. 184 – 189)Životní prostředí (čl. 232 – 234, str. 190 – 193)Ochrana spotřebitele, doprava a trans-evropské sítě (čl. 235 – 247, str. 193 – 201)Boj proti podvodům ( čl. 415, str. 331)Ratifikace a vstup v platnost (dnem 1. 11. 2006 – čl. 447, str. 352)Část IV. - Obecná a závěrečná ustanovení

Část IV. - Obecná a závěrečná ustanovení - obsahuje 12 článků. Zajišťují právní kontinuitu mezi novou ústavní smlouvou a smlouvami předchozími, upravují působnost nové smlouvy z hlediska teritoriálního a časového a potvrzuje závaznost protokolů připojených ke smlouvě.

Protokoly

Ke Smlouvě jsou připojeny Protokoly - Protokol o úloze vnitrostátních parlamentů, o uplatňování zásad subsidiarity a proporcionality a z hlediska ČR je významný rovněž Protokol o smlouvě a aktu o přistoupení ČR (a dalších devíti zemí), v němž jsou soustředěna platná ustanovení přístupové smlouvy.

(použito web. stránek: www.euroskop.cz, v textu uváděná čísla stránek pro lepší hledání)