Smlouvy, které utvářely Evropskou unii

Osnova:
1. Význam evropských smluv
2. Počátky integrace
3. Uzavřené smlouvy a cíle integrace
4. Důsledky pádu železné opony pro EU
5. Co přinese summit v Nice?

Vážení přátelé,
dovolte mi prosím pohovořit o rozhodující organizaci v současné Evropě a zejména o smlouvách, které se podílely na utváření její současné podoby. Právě v těchto dnech, kdy se celá Evropa připravuje na klíčový summit EU v Nice je téma evropských smluv více než aktuální. Zvláště pro Českou republiku je připravovaný summit mimořádně důležitý, neboť právě zde by mohl padnout termín plánovaného rozšíření Unie. Z tohoto důvodu mají tedy informace týkající se Evropské unie pro občana České republiky mimořádný význam.
Nechme však prozatím nadcházející setkání představitelů členských států stranou a pojďme se evropskou integrací zabývat postupně. Zásadní impuls k vytvoření jednotného politickohospodářského uskupení v Evropě dala druhá světová válka, která dala vyniknout dvěma supervelmocím – Spojeným státům a Sovětskému svazu. Na základě nového jevu v poválečném vývoji se v Evropě stále intenzivněji objevovala potřeba odstranit příčiny konfliktů mezi velkými zeměmi, které v tomto století přerostly do dvou světových válek, a zároveň snaha zvýšit konkurenceschopnost evropských zemí vůči USA a Sovětskému svazu. V padesátých letech, v Evropě stále se vzpamatovávající se z hrůz druhé světové války, se francouzská diplomacie chopila příležitosti a předložila ambiciózní návrh na vytvoření integračního seskupení v západní Evropě, který šel daleko za rámec dosud prosazované mezivládní spolupráce. Francii podpořily nejen země Beneluxu, ale i Itálie a Spolková republika Německo. Záměr sjednocené Evropy se zalíbil dokonce i Spojeným státům.
Konkrétní podobu dostala myšlenka integrace po podepsání Pařížské smlouvy, jejímž stvrzením vzniklo Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO). Šest zemí (Francie, SRN, Belgie, Nizozemí, Itálie a Lucembursko) se ve smlouvě zavázalo společně postupovat v rozvoji tehdejších klíčových průmyslových odvětví. O pět let později se představitelé signatářských zemí v Bruselu dohodli na vypracování smluv o vytvoření Evropského hospodářského společenství (EHS) a Evropského společenství pro atomovou energii (Euroatom). Smlouvy byly podepsány roku 1957 v Římě a do povědomí vešly pod názvem Římské smlouvy.
Smlouvy o EHS vstoupily v platnost 1. ledna 1958 a obsahovaly hlavní cíle a zásady integrované Evropy. Jedním z nich bylo vytvořit celní unii odstraněním celních poplatků a jiných překážek obchodu mezi členskými státy, vznik společného trhu zrušením překážek volného pohybu osob, služeb a kapitálu, zavedení společných pravidel hospodářské soutěže a politiky v oblasti zemědělství, zahraničního obchodu a dopravy, a postupné sbližování zákonodárství jednotlivých zemí.
Jednání a postupné vytváření evropských společenství tak nabralo rychlé obrátky a postupně se integrující Evropa se vrhla do uzavírání stále nových a rozšiřování již podepsaných smluv. Dále docházelo k prohlubování integrace mezi členskými státy i k rozšiřování o další evropské státy. V roce 1973 se konečně ke společenství připojila dlouho odolávající Velká Británie a spolu s ní Irsko a Dánsko. V osmdesátých letech přistoupily k dohodě Řecko, Španělsko a Portugalsko a v roce 1995 se tentokrát již Evropská unie rozšířila o Rakousko, Švédsko a Finsko. Postupným prohlubováním integrace se Unie stala rozhodující evropskou organizací, která je vedle USA a Japonska jedním ze tří hlavních ekonomických center na světě.
Po pádu železné opony ztratila Evropa jeden ze stmelujících elementů – a to doposud v těsném sousedství přetrvávající hrozbu komunismu. Navíc byla po rozpadu východního bloku zcela nečekaně a bez varování rozšířena o další stát – bývalou Německou demokratickou republiku. Kromě toho byly mezi přidružené země, a zároveň tedy čekatele na vstup, zcela nově zařazeny ještě donedávna nepřátelské země, jejichž připojení přinese zcela jistě závažné politické a ekonomické důsledky pro všechny zúčastněné strany.
K souboru evropských smluv o integraci by měla v těchto dnech přibýt další. Někteří z vás věří, že se představitelé členských států snad konečně dohodnou na dalším průběhu sjednocování, jiní neočekávají nic než další vágní prohlášení o nutnosti prohlubování a rozšiřování integrace. Dnes zasedání v Nice začalo. Tak se nechme překvapit.