Trestní odpovědnost

Bylo mu čtrnáct, když namířil na spícího otce pistoli a vystřelil. V diagnostickém ústavu, kde se poté ocitl, měl jedinou velkou starost: aby otec nepřežil...

Rád bych vás seznámil s dětskou kriminalitou a trestní hranicí, kdy může být dítě postiženo. Případ, o kterém jsem se zmínil, se však v roce 1995 stal naštěstí pouze jeden. Avšak 3107 krádeží s vloupáním a 2871 pouhých krádeží mluví samo o sobě a to nemluvím o desítkách a stovkách jiných trestních činů. A to vše bez potrestání, protože těmto "dětem" nebylo 15.

Avšak vraťme se k chlapci na začátku: Událost se stala při jedné z pravidelných návštěv svého otce po rozvodu rodičů. Tím samým pravidlem ovšem také byly konflikty s otcem, které končily fackami a bitím. Matka se o tyto záležitosti nezajímala. Chlapec tudíž skončil v ústavní výchově, kde pravděpodobně zůstane až do své zletilosti.

Je také zajímavé jaké děti tyto trestné činy páchají. Možná se budete divit, ale asi 40% dětí pochází ze slušných spořádaných rodinách. Ale i v těchto rodinách často bývají nějaké problémy jako např.: velká pracovní aktivita rodičů, orientovaná pouze na zisky, nebo nezájem o problémy dětí. Děti začínají zprvu okrádat své rodiče či prarodiče a také se začínají sdružovat s podobně smýšlejícími vrstevníky. Společnost by se měla upírat právě k těmto skupinám, neboť právě v tomto stadiu tu bují jejich nezákonné činy. V dnešní době se snažíme k těmto skupinám vysílat tzv. "sociální asistenty", kteří se snaží vyhledávat tyto skupiny v jejich vlastním prostředí. Snaží se s nimi navázat kontakt, a poté se jim snaží v co nejvyšší míře pomáhat.

Víte vůbec, jak můžou být mladistvý potrestáni? Pokud ho soud odsoudí, pošle ho na dva měsíce do diagnostického ústavu. Za tu dobu musí pracovníci určit, kam by měl potrestaný dále jít např. do výchovného ústavu s ochranným režimem. Protože však ústavy zařizuje ministerstvo školství, nemá tedy jít o trest pro dítě. Což je možná škoda, neboť dítě si potom neuvědomuje, že spáchalo nějaký zločin. To dokazuje otázka, kterou položili reportéři těm, co prošli jednak diagnostickým ústavem a později i věznicí pro mladistvé. Ta zní: "Co je podle vás lepší, pasťák nebo věznice?" U většiny dotázaných odpověď zněla: "Samozřejmě pasťák, odtamtud se dá i utéct."

Možná i proto by se měla posunout hranice trestní odpovědnosti. Ti kdo jsou pro, většinou argumentují tím, že dnešní 14-ti letý člověk je již dostatečně dospělí, aby posoudil zda jedná správně či nesprávně, a aby následnou trestní odpovědnost unesli. Také ve většině států Evropské unie je tato hranice před 15 lety věku (Itálie 14 let, Anglie 14 let (při prokázání, že pachatel byl schopen rozlišit správné od nesprávného, dokonce pouhých 10 let), Kanada 12 let, Nizozemsko 12 let). Na druhou stranu, ti kdo jsou proti snížení hranice zase volají: "Přece nebudeme posílat za mříže děti!" Která cesta však je ta správná? To ví jen málokdo.