Právní teorii bývají odlišovány určité druhy právních norem dle hledisek: účelu dispozice
dikce dispozice
jiných způsobů klasifikace
Podle účelu dispozice rozlišujeme: - Kogentní: čili kategorické normy, které vylučují jakoukoli možnost subjektu chovat se odlišně, než jak stanoví dispozice normy.
Dispozitivní: jsou "opačným polem", protože dávají subjektům možnost dispozice s jejich právy a povinnostmi a teprve jestliže tak neučiní, nastoupí podpůrně ustanovené normy.
Z hlediska dikce:
zavazující
cílové
doporučující
Dle ostatních kritérií: - kolizní - řeší střet dvou právních ( národních) řádů.
operativní - vymezují platnost normy časem, subjektem.
Normy působí v určitém čase, na určitém území či platí k určitým adresátům.Časová působnost norem - život PN je vymezován dvěma okamžiky. - nabytím účinnosti a zánikem účinnosti.
schválení
platnost - 15 dní
účinnost - uveřejněný ve sbírce zákonů
Zánik normy: může nastat: - uplynutím času
zrušením
změnou
Obsahové zrušení PN: - norma pozdější rusí předcházející
pozdější vydaná speciální ruší obecná ustanovení
pozdější vydaná neruší speciální dřívější
Formální náležitosti zrušení PN: - Právní předpis obsahuje z pravidla derogační klauzuli- zrušující ustanovení.
taxativní - přesný, úplný výčet všech zruš. Ustanovení
generální - jen ty co odporují nové normě
gen. s tax. výčtem - je kombinací dvou předchozích typů
Právní norma: základní skladebná jednotka právního normativního aktu.
- všeobecně závazná
- má právní vynutitelnost
- normativní
- forma - předepsaná ve Sbírce zákonů
Právní normy tvoří logickou strukturu: 1. Hypotéza - předpoklady, podmínky
2. Dispozice - vlastní pravidlo chování
3. Sankce - postih
Ustavní soud
patří do ústavního práva a moci výkonné. Sídlí v Brně, je to soud který má za úkol ochránit ústavnost. Je to tedy nezávislý orgán - strážce ústavnosti. Ustavní soud se skládá z 15 soudců jmenovaných prezidentem republiky. Rozhodnutí ústavního soudu jsou závazná pro všechny orgány i osoby, nejde se odvolat!
Základní práva občana
Druhy práv
Formy státu
Rozlišujeme zde: - stát demokratický
- stát nedemokratický
Nedemokratické formy vlády
Jsou charakteristické tím, že státní moc je soustředěna v rukou malé části obyvatelstva nebo dokonce jednotlivce.
Podle toho rozeznáváme jedinovlády nebo vlády skupin.
V jedinovládách je veškerá státní moc soustředěna v rukou jedince.
Při vládě skupin je veškerá státní moc soustředěna v rukou určité skupiny.
Vlády skupin dělíme na:
ARISTIKRACIE - vláda skupin rodové šlechty
PLUTOKRACIE - vláda skupin s dominantním majetkovým postavením
OLIGARCHIE - vláda skupin, která se nevytvořila ani na základě majetku ani rodu
Demokratické formy vlády
Nejobecněji vyjádřeno "vládu lidu" tzn. že zdrojem veškeré veřejné moci ve státě a legitimity postavení orgánů této moci je lid. K základním znaků demokratické formy patří:
účast obyvatelstva na správě a řízení státu a určování jeho úkolu
rovnoprávnost všech, kteří se na správě státu účastní
podřízení menšiny většině při rozhodování
vymezení a garantování demokratických práv a svobod.
Vývojové stupně demokracie
vojenská demokracie: vztahovala se pouze na muže a byla vázána na vojenskou povinnost. Existovala v době přechodu od předstátních formací ke státu.
antická demokracie v Řecku: svobodní občané se zúčastňovali na řešení státních záležitostí, neexistovali zde volby.
římská demokracie: byla to první zastupitelská demokracie, voleni byli tzv. tribunové lidu
šlechtická demokracie: jednalo se o zastupitelskou demokracii s účastí: vyšší šlechty, nižší šlechtu, duchovenstva
liberální demokracie: vycházela z volné soutěže politických stran
pluralitní demokracie: jde o nejvyšší vývojový stupeň demokracie. Umožňuje demokratické střetávání rozdílných politických, ekonomických, sociálních, kulturních a náboženských zájmů
Podle toho jakým způsobem se demokratické formy vlády uskutečňují, rozeznáváme tzv. přímé a nepřímé demokracie.
6. únor 2008
4 985×
607 slov
