V každodenním životě se setkáváme se situacemi, které jsou pro nás složité, které nás tzv. vyvádějí z míry.
Jak reagovat? Jak se prosadit, abych se druhého nedotkl?
Existují dovednosti, díky kterým lze z těchto situací pohodlně vyklouznout – jedny z nich jsou dovednosti asertivní.
ASERTIVITA je způsob komunikace a jednání, kterým člověk vyjadřuje a prosazuje upřímně, otevřeně a přiměřeně své myšlenky, city, názory a postoje jak pozitivní, tak i negativní podoby. Pro některé jedince tvoří asertivita celoživotní strategii jejich jednání. Autor této metody Američan A.Salter ji definoval ve významu umět něco jasně tvrdit, stát na svém slovu.
Víme, že mohou při prezentaci našeho názoru existovat tři druhy „jak se chovat“:
V oblasti teorie asertivity tomu odpovídají tři základní pojmy:
V této práci budu hovořit o asertivním jednání, které není ani pasivní ani agresivní.
Termín “asertivita“ zahrnuje poměrně širokou škálu chápání lidského chování v interakci se sociálním prostředím.
Je obtížné přeložit úplně přesně tento pojem tak, aby nedošlo k nepřesnostem.Takto definují pojem asertivita některé slovníky:
Slovník anglicko-český (Praha,SPN 1958)-
-to assert- tvrdit, prohlašovat, prosazovat
-assertive- rozhodný, důrazný, kladný, konstatující
Latinsko-český slovník (Praha,SPN 1957)-
-as-seró- přiřazovat, připojovat, prohlašovat,
osobovat si něco, osvojovat, ujišťovat, zdůrazňovat, tvrdit
-assertor- přivlastňovatel (na soudě), vykonavatel
svobody
Velký francouzsko-český slovník (Praha, Academia 1974)
-assertion- tvrzení, výpověď
-assertive- tvrdící, jistící
-assertoire, assertoique- tvrdící, jistící,
asertorický
V našich překladech se setkáváme s pojmy „zdravé sebeprosazování, „přímé“, „sebeuplatňující“, sebezdůrazňující“ jednání.
Jednostranné chápání asertivity přetrvává i mezi některými odborníky, nejen mezi laiky. Asertivní chování bývá někdy hodnoceno jako hostilní až agresivní. Vychází to ze zkušenosti především pasivnějších jedinců – čím je míra asertivity u člověka nižší, tím více se tomuto jedinci asertivní jednání u druhého zdá jako tvrdé, bezohledné.Proto je jednou z velmi důležitých podmínek případného nácviku asertivity nejen zvládnutí as.reagování a jednání,ale i dovednost co nejpřesněji odhadnout reakci lidí na naši asertivitu.
Asertivita se projevuje v komunikaci lidí i v jejich celkovém jednání v různé intenzitě. Podle tohoto hlediska je členěna do čtyř skupin:
1. Základní asertivita - jednoduché vyjádření citu, myšlenek, názorů
2. Empatická asertivita – obsahuje vnímavost a citlivost vůči lidem,
proniká do vztahu k jinému člověku,
respektuje jeho názory, snaha porozumět
3. Stupňovaná asertivita – lze k ní přejít, když protějšek ignoruje
naše stanoviska (pozor na sklouznutí do
agresivity)
4. Konfrontativní asertivita – podstatou pro použití tohoto typu asertivity je rozpor mezi slovy a skutky partnera, na rozdíl od agresivní konfrontace však na partnera neútočíme,ale žádáme doplňující, vysvětlující informace k vyřešení
problému
Dříve, než se rozhodneme chovat asertivně, zvažme především:
Hned ze začátku si dovoluji podotknout, že ten, kdo není schopen vést a rozvíjet rozhovor, vytváří důležitou podmínku pro postupné izolování své osoby od okolí. Nepatří sem pouze situace, kdy nevím jak začít, ale i reagovat nebo co dělat, když mne někdo osloví. Zdůrazním dvě důležité věci, které umožňují zahájení a rozvíjení rozhovoru. První je umění poskytovat partnerovi tzv.volné informace, druhá je tzv. sebeotevření.
a) Volné informace vymezíme jako sdělování takových údajů druhé osobě, jež jí umožní pokračovat v rozhovoru. Nebude-li tomu tak, dostáváme sebe nebo druhého do role vyšetřované osoby, která nám nic nesdělí. To co se potom dostaví je silně nepříjemný pocit u obou osob a následuje snaha z toho "utéct".
b) Sebeotevření je druhá důležitá podmínka pro fungování
konverzace. Tímto pojmem budeme chápat vše to, co
souvisí se sdělováním osobního vztahu k něčemu, někomu, svých pocitů, názorů a myšlenek.
Při nácviku asertivních reakcí nestačí naučit se jen správným slovům, ale celkovému stylu a tónu komunikace.Podmínkou asertivity je slušnost
Základem zde budou tzv. neverbální projevy, které hrají
významnou roli ve správném pochopení všech poskytovaných informací v dialogu s druhou osobou. Pro naši tématiku zcela
postačí zmínit se o dvou základních dominantách: schopnost udržet kontakt očima a postoj a držení těla.
Tyto fyzické aktivity znamenají důležitý informační kanál, kterým mohou jít ke člověku významné informace. Nevzdávejme se ho! Neverbální komunikace je vývojově starší způsob dorozumívání. Její význam je podtržen faktem, že není možno nekomunikovat.
a) Schopnost udržet kontakt očima
Zde si pouze připomeňme, že důležitost udržení očního kontaktu s druhým člověkem je podtržena zažitým schématem vnímání a interpretace chování lidí, kteří ho neumějí udržet. Těm jsou
často připisovány negativní charakterové vlastnosti nebo úmysly. Nesmíme zapomenout na to, že oblast obličeje je v sociálním kontaktu spojena se silnými emočními prožitky.
b) Postoj a držení těla - tzv. body-language
Velmi často se stává, že si lidé neuvědomují vlastní
Napětí v těle a při otázce, zda-li se cítili při rozhovoru volně, odpovídají ano. Přitom ostatní lidé vidí, že tomu tak není.Kdo tuto část asertivity zanedbává, vystavuje se nebezpečí,že jeho neverbální projev nebude v souladu s tím, co říká.
Cílem uplatňování as. práv v životě je především snaha neakceptovat manipulativní jednání druhých vůči nám a zároveň nemanipulovat ostatními lidmi.
Máme asertivní právo:
Nejen asertivní práva, ale i asertivní zásady jsou důležité při komunikaci, tady jsou některé z nich:
Nácvik asertivního jednání
V našem normálním životě existuje několik problémových situací, které člověka nutí chovat se nepřirozeně, neprojevovat své pocity. Mezi ty hlavní bychom měli zařadit:
Na každou z nich lze uplatnit některou z mnoha asertivních technik nácviku:
Jsou mezi námi jedinci, kteří jsou schopni obsah techniky asertivity pochopit relativně snadno, dokonce i bez bariér
a zkreslení ji používají v praxi. Ostatním zájemcům nezbývá jiná šance, než se seznámit s touto problematikou prostřednictvím trenéra. Lze totiž potkat i takové jedince - samouky, kteří vše dělají pouze pro rozšíření své osobní moci. A v tomto vidím velkou hrozbu nejen asertivity, ale i ostatních psychologických technik. Nedokonalým studiem, zkreslením či špatným vyložením faktů mohou tito lidé způsobovat ještě větší nenapravitelné škody než agresivní nebo pasivní jedinci.
Přesto nelze pominout pozitiva – asertivita preferuje nemanipulativní chování, napomáhá rozvíjet zdravé sebevědomí, prohlubuje mezilidské vztahy, jejich otevřenost, jasnost a přímost a hlavně umožňuje být sám sebou.
Na závěr jedno z asertivních práv, o kterém jsem se zatím nezmínila : Mám právo sám se rozhodnout, zda budu jednat asertivně nebo ne.
Snad tato práce napomůže k tomuto rozhodnout.
7. říjen 2007
18 942×
1363 slov