Duševní zdraví

Tělo jako nástroj ducha.
Tělo je pro nás jen nástroj. Uvědomme si, že je to právě náš duch, který naše tělo řídí a udržuje je zdravé a výkonné. Dokud žijeme v duchu se sebou samými a se svým okolím v harmonii, funguje tento automatismus k naší úplné spokojenosti. Teprve když se dostaneme do duchovní disharmonie, projeví se v podobě chybného řízení, a tím nějaké nemoci, i v našem těle.

Co ovlivňuje duševní zdraví.
Lidský mozekje tělesným orgánem. jehož funkcím patří mimo jiné duševní činnost. Je tedy přirozené, že vše, co uvlivňuje stav mozku, se může projevit také v našem duševním životě. Na mozek mohou působit různé vlivy dvojím způsobem: jednak prostřednictvím krve a jiných tělních tekutin - humorálně, jednak prostřednictvím nervových impulsů přivedených do mozku, buď vlastního těla - interorecepce, nebo zevního prostředí, ve kterém se organismus nachází - exterorecepce.

Duševní hygiena.
Duševní hygiena je schopnost či umění zachovat si duševní zdraví a všechny metody, které k tomu přispívají.
Studium duševní hygieny se formovalo ve vědní obor, který zkoumá biologické a sociální podmínky působící na rozvoj a upevňování duševního zdraví a obrací se také k otázkám prevence.

Prevenci duševních chorob lze rozdělit na:

1) PRIMÁRNÍ - jejím cílem je odstraňování záporných společenských jevů a zátěžových situací, vyhledávání a pomoc těm osobám, které jsou jimi ohroženy.

2) SEKUNDÁRNÍ - jejím cílem je aktivní vyhledávání - depistáž osob se začínájícím duševním onemocněním a jejich včasné léčení.

3) TERCIÁLNÍ - snižuje následky proběhlého duševního onemocnění na co nejnižší míru.

Duševní nemoci.
Choroba je chápána jako vnitřní porucha osobnosti, jako vnitřní dezorganizace jejích struktur, jako postupné vychýlení jejího vývoje. Duševní choroby podle šíře poruch osobnosti se dělí na dvě hlavní kategorie: neurózy a psychózy.

NEUROZA: Funkční psychická porucha bez primárního poškození mozku nebo změny v metabolismu. Narušená schopnost přizpůsobení, porucha myšlení, jednání, cítění. Nemocný si poruchy uvědomuje a trpí jí. Příčiny jsou psychogení. Na vzniku neurózy se podílejí vrozené dispozice a zevní vlivy - únava, stres, vyčerpání.

PSYCHOZA: Závažné duševní onemocnění, při němž nemocný ztrácí kontakt s realitou; jeho vnímání, prožívání a hodonocení skutečnosti je těžce deformováno, chybí vědomí nemoci. Projevem psychózy jsou zpravidla halucinace a bludy. Příčina je neznámá, zřejmě spočívá v odchylných biochemických pochodech mozku.

DRUHY NEUROZ: mezi neurózy jsou zařazovány psychastenie, hysterie, nutkavá neuróza, úzkostná neuróza a neuróza fobická.

DRUHY PSYCHOZ: mezi psychózy je všeobecně počítána paranoia, a celá skupina schizofrenií s paranoidním, hebefrenním a katatonickým syndromem.

Nejčastější duševní nemoci ve stáří

DEPRESE: Porucha nálady vyznačující se smutkem, strachem a zpomalením psychických funkcí. V důsledku přidruženého pocitu bezúspěšnosti a pesimistických fantazií o budoucnosti může deprese v krajním případě vyústit i sebevraždou.

HYPOCHONDRIE: Psychická porucha, při níž je postižený mylně přesvědčen, že trpí jednou nebo více tělesnými chorobami. Bývá spojena s depresí a úzkostí.

ALZHEIMEROVA CHOROBA: Postupná degenerace mozkové kůry vedoucí k těžké duševní poruše se ztrátou paměti a poruchami řeči. Končí rozpadem duševního života a osobnosti. Její výskyt stoupá v populaci lidí starších než šedesát let.

Dědičnost duševní nemoci.
Dědíme spíše jen určitě předpoklady pro naše schopnosti a charakterové vlastnosti. Existují sice duševní onemocnění, která se přenášejí i na potomstvo, avšak pravděpodobnost, že duševně nemocní rodiče budou mít duševně nemocné děti, se případ od případu různí a jen vyjímečně je vysoká.
Na druhé straně vloha k abnormním psychickám reakcím nebo i nemocem se přenáší dost často. I tam, kde duševní onemocnění lze vysvětlit jako geneticky podmíněné, zůstává dnes psychiatrie většinou optimistická: I když je něco zděděno, neznamená to, že se to nedá léčit.

Osobnosti a její poruchy.
Osobnost je tedy chápána jednak jako živel, v němž se choroba vyvíjí, jednak jako kritérium, umožňující její posouzení; je skutečností choroby a zároveň i její mírou.
Bylo provedeno mnoho pokusů o stanovení tělesných typů a konstitučních typů.

AKCENTOVANÉ OSOBNOSTI - člověk, který má nápadněji vyvinutou vlastnost - výbušnost, zranitelnost ....

DEPRIVOVANÁ OSOBNOST - od dětství strádala po všech stránkách, hlavně citové. Nebývá dostatečně k tomu rozvinutá.

DEPRAVOVANÁ OSOBNOST - nežije podle obvyklých norem občanského soužití.

PRIMITIVNÍ OSOBNOST - jednoduché vzorce jednání.

DEZINTEGRACE OSOBNOSTI - je rozpad osobnosti. Těžká porucha.

TRANSFORMACE OSOBNOSTI - je to nevývratné přesvědčení jedince, že je někým jiným, než je ve skutečnosti, tzv. - blud.

ALTERACE OSOBNOSTI, MNOHOČETNÁ DISOCIOVANÁ OSOBNOST - Osoba žije ve své původní osobnosti s celou její vzpomínkovou kontinuitou, ale v přechodném období žije jako nějaká zcela jiná osoba.

PSYCHOPATICKÁ OSOBNOST - osobnosti se značně nevyváženými vlastnostmi.

OSOBNOSTI PO KATASTROFICKÉ ZKUŠENOSTI NEBO PSYCHIATRICKÉM ONEMOCNĚNÍ - poruchy: paranoidní, dissociální, emočně nestabilní, histrionská, anankastická, anxiózní.

Psychika.
Je souhrn duševních procesů, stavů a vlastností.

Psychologie.
Je věda, zkoumající duševní procesy a chování člověka v normě.

Některé druhy nenásilných terapií využívaných v psychologii:

ARTETERAPIE: Vyjádření psychického života a osobních struktur formou malby, modelování apod. Stimuluje se tak uměním projev pacienta.

MUZIKOTERAPIE: Využívá se hudby k diagnostickým a terapeutickým účelům. Účinky stimulační a sedativní. Ovlivňuje emoce a city.

Psychiatrie.
Lékařský obor, zabývající se příčinami, diagnostikou, léčením a prevencí psychických poruch.

HISTORIE psychiatrie: jako věda až od 19. století. Duševní onemocnění jsou už známé z doby před naším letopočtem.

Psychofarmaka.
Léky, které jsou schopny ovlivňovat duševní stav, nazýváme psychofarmaka. Jejich důležitost v lékařství vzrostla, když se poznalo, že řada tělesných onemocnění vzniká v podstatě v důsledku poruchy určitých nervových regulací.
Podle toho, na které psychické funkce působí, můžeme psychofarmaka třídit na: látky s vlivem na úroveň bdělosti, látky s vlivem na efektivitu - citový život, a na látky na určité funkce rozumové - psychické integrace.

NĚKTERÁ PSYCHOFARMATIKA:
Stimulancia - na chorobnou nebo záchvatovitou spavost
Hypnotika - při nespavosti
Anxiolitika - při strachu, trémě, atd.
Thymoleptika - při depresích
Neuroleptika - zmírňují či odstraňují psychické poruchy související s myšlením a rozumovými funkcemi
Halucinogeny - při léčbě jen vyjímečně
Psychodysleptika - při léčbě jen vyjímečně
Fantastika - při léčbě jen vyjímečně

Lidé si dnes často stěžují na své "nervy". Je to způsobeno moderní civilzací s jejími technickými vymoženostmi. Lidé se domnívají, že nervový systém není schopen zvládat podmínky života. Proto se často uchylují k lékaři - psychologovi.
Každý desátý člověk trpí depresí.
Každý třetí Američan má svého psychologa.