Emoce

Charakteristika emocí

Emoce – je prožívání subjektivního stavu nebo vztahu k někomu, něčemu (působícím podnětům). Znakem tohoto prožívání je příjemnost, nebo nepříjemnost, přitahování nebo odpuzování působících podnětů.

Člověk nejen vnímá svět, ale zaujímá k němu osobitý vztah (= city).
2 nejdůležitější emoce: láska x nenávist

Projevy citů

výraz obličeje (oči, obočí, cenění zubů)
změny krevního tlaku
zrudnutí x zblednutí
změny srdeční aktivity
gestikulace
změny tempa řeči
změna zabarvení a tónu hlasu

Znaky citů

polarita - protikladné dvojice, přechází z jednoho extrému do druhého
smíšenost – málokdy pociťujeme tzv. čistý cit, většinou jde o smíšení citů
subjektivnost - jsou u každého člověka jiné
pestrost časového trvání – některé trvají krátkou dobu, jiné měsíce, léta, i celý život
spontánnost - jsou nezávislé na vůli
předmětnost - vždy spojeny s osobou předmětem nebo myšlenkou
adaptace – změna v intenzitě citu vyvolaného opakujícím se podnětem
aktuálnost – neopakovatelnost jednou prožitého citu v téže podobě
nakažlivost - mohou se přenést z jednoho člověka na druhého
podmíněnost (stereotypnost citových reakcí) – opakováním určitých podnětů se upevní určitá citová reakce (matematika – nepříjemný pocit)
hloubka emocí – u někoho zůstávají jen na povrchu, u jiného zasáhnou celou osobnost
ovlivňují průběh psychických procesů (vnímání, představy, myšlenky)
jsou impulzem činnosti, mohou aktivizovat (zejm. kladné)

Druhy emocí

tělesné city – hlad, žízeň, bolest
citové reakce – útočné (hněv), obranné (strach, odpor, pláč), sociální (city závislosti, obdivu, úcty)
citové stavy (nálady) – úzkost, jsou déle trvající
citové vztahy – přátelství/nepřátelství, láska/nenávist, sympatie/antipatie
vyšší city = city společenského vědomí

intelektuální – prožívané při intelektuální činnosti
estetické – prožívané při hodnocení krásy (umělecká díla, příroda aj.)
etické – prožívané při dodržování nebo porušování mravních principů u sebe nebo u druhých lidí (pocit viny, křivdy, nespravedlnosti …)

Dělení citů podle intenzity

nálady - mají delší trvání, působí na ně události i lidé okolo spolu s vnitřními podněty, ovlivňovány sociálními vztahy, nejsou tak silné jako afekty
afekty - krátkodobé x silné, probíhají bouřlivě, provázeny vnějšími projevy
vášně - silné, pevné a hluboké, často ovládají myšlení a činnost člověka, - hodnotné (vášeň pro práci, umění) x zhoubné (alkohol, hazard)

Kladné emoce velmi důležité pro život člověka, u dětí jsou nezbytnou podmínkou zdravého vývoje.

Emoce ovlivňují tělesný stav člověka, existují tzv. psychosomatické choroby (infarkt, cukrovka). Záporné emoce zhoršují choroby i léčení těchto chorob.

Emoce mohou vyprovokovat duševní choroby.

Poruchy emocí (emotivity)

neodreagované emoce (nebezpečí civilizačních chorob)
dlouhotrvající emoce (nebezpečí civilizačních chorob)

Poruchy emotivity (citlivosti) dělíme na globální poruchy emotivity, poruchy afektů, nálad a poruchy vyšších citů.

Globální poruchy emotivity

citová labilita (zvýšená pohotovost reagovat na sále nové dojmy, neschopnost udržet delší citový vztah)
citová apatie (snížení citové dráždivosti)
citová ambivalence (citová protichůdnost, např. při rozvodu rodičů)
hyperemocionalita = přecitlivělost
účelové emoční reakce (dítě bolí hlava, zjistí, že nemusí do školy, příště to hraje)

Poruchy afektů

Poruchy afektů se vyznačují zejména nepřiměřenou intenzitou projevu.

strach (vyšší stupeň obavy)
úzkost (bezpředmětná obava, neurčitý nepříjemný pocit)
fobie (neodůvodněný, nesmyslný strach, vtíravý strach)

Mezi nejčastější fobie patří:

agorafobie – strach z prostranství (například strach z vycházení na ulici)
akrofobie – strach z výšek
arachnofobie – strach z pavouků
infarktofobie – strach z infarktu
kancerofobie – strach z rakoviny
kerautofobie – strach z blesku
klaustrofobie – strach z uzavřených prostorů (například ve výtahu)
mysofobie – strach z nečistoty
nozofobie – strach z nemoci
nyktofobie – strach ze tmy
sociální fobie – strach ze sociálních situacích

Poruchy nálad

Pro poruchy nálad je charakteristická nepřiměřenost v délce trvání i intenzitě projevu.

Nálada = déletrvající emoční stav

mánie - veselost až rozjařenost, zvýšená bystrost a postřeh, nebo naopak hádavost a podrážděnost, zvýšené tempo řeči, jednání
euforie - extrémně spokojená až bláznivá nálada)
apatická nálada - Jedinec je ke všemu lhostejný, pasivní, bez iniciativy. Apatie se vyskytuje zejména u demence, deprese a v konečné fázi toxikománie.
depresivní nálada - Základním znakem deprese je smutek, bezútěšnost, strach a zpomalení vitálních a psychomotorických funkcí. Postižení jedinci často naříkají, jsou neklidní (protože pociťují úzkost) a vyskytuje se u nich sebevražedná aktivita.

Poruchy vyšších citů

Nejčastěji se jedná o nerozvinutí, ztrátu či snížení vyšších citů. Poruchy vyšších citů mohou být vrozené (například necitelnost, otrlost, bezohlednost aj.) či získané (například následkem úrazu hlavy, alkoholismu, encefalitidy, demence, schizofrenie aj.).

anetická forma psychopatie – neschopnost lásky k lidem
psychopatická osobnost – nevyvážená, neharmonická, od neškodného podivínství po antisociální chová