Epilepsie

Epilepsie ve Speciální pedagogice

Definice epilepsie

U našich českých autorů je nesnadné najít jednotnou definici toho, co to vlastně epilepsie je. Mnozí autoři charakterizují epilepsii jen popisem průběhu záchvatu. V. Holub přičítá epilepsii mezi křečové záchvatové stavy a definuje je jako "onemocnění nebo chorobné stavy, které jsou charakterisovány záchvatovitě se dostavujícími poruchami vědomí, doprovázenými křečemi různých částí těla. V průběhu záchvatů se dostavují ještě různé další příznaky, na příklad vegetativní, a mezi záchvaty se mohou u některých nemocných objevovat trvalé nebo přechodné změny psychické i somatické." Podobně epilepsii definuje i M. Sovák: "Epilepsie (padoucnice) je nejčastějším záchvatovým onemocněním. Charakteristickým rysem epilepsie jsou záchvaty křečí se ztrátou vědomí a následnou amnézií, tj. ztrátou paměti pro časový úsek záchvatu" a P. Říčan s D. Krejčířovou: "Epilepsie se klinicky projevuje opakujícími se záchvatovitými projevy, často (ne však vždy) provázenými ztrátou vědomí." Obsáhlejší definici podává J. Dobiáš: "Epilepsie je mozkové onemocnění manifestující se periodicky se opakujícími epileptickými záchvaty. Paroxysmy jsou vyvolané změnami elektrické aktivity a projevují se poruchou vědomí, příznaky motorickými, senzitivně-senzorickými, vegetativními, psychickými nebo jejich kombinací."

Výskyt a rozdělení epilepsie

Epilepsie patří mezi relativně častá neurologická onemocnění. Trpí jí asi 4 % dětí. Asi u 20 % dětí s epilepsií je onemocnění spojeno s mentální retardací, u jedné až dvou třetin nemocných dětí je epilepsie spojena s poruchami chování, učení anebo s postižením intelektových schopností. Děti s epilepsií bývají častěji postiženy vadou řeči, poruchami pozornosti a syndromem hyperaktivity. Některé děti jsou naopak postiženy útlumem, bradypsychismem nebo tendencí k ulpívání. Většina popsaných epilepsií (zhruba 75 %) má svůj původ právě v dětství.

Epilepsii je z hlediska etiologie možné rozdělovat:

na epilepsii primární (genuinní), příčina jejího vzniku není doposud známá,
na epilepsii sekundární (symptomatickou), která vzniká jako příznak jiné známé choroby v mozku.

Podle jednotlivých forem epileptických záchvatů je můžeme dělit na:

parciální záchvaty - hypersynchronní výboj vychází z ohraničené části kůry mozkové hemisféry,
generalizované záchvaty - epileptický výboj vzniká v centrefalické oblasti a zachvátí převážnou část kůry obou hemisfér,
jednostranné záchvaty - podobné jako generalizované, ale klinické příznaky se omezují pouze na jednu stranu těla,
neklasifikovatelné epileptické záchvaty.

Průběh epileptického záchvatu

Velký generalizovaný epileptický záchvat (grand mal), nejčastější a klinicky nejzávažnější forma záchvatu, probíhá zhruba ve čtyřech stádiích:

Prodromální stadium - několik hodin až dnů před záchvatem se dostavují tzv. prodromy (předzvěsti). Mezi tyto prodromy patří např. bolesti hlavy, svalové záškuby, dráždivost, zvýšená únavnost, úzkostné stavy aj.
Aura - dostavuje se obvykle několik vteřin před vlastním záchvatem. Existuje několik forem aury, např. aura motorická, která je charakterizována několika záškuby těla nemocného, aura senzitivní, kdy nemocný cítí mravenčení brnění apod., nejčastější je aura senzorická, kdy nemocný vidí zář, blesky (aura optická), slyší bzučení, hudbu nebo slova (aura optická), cítí vůně (aura čichová), má pocit hořkosti (aura chuťová). Dále může být aura vegetativní, kdy nemocný zbledne, zpotí se atd., aura psychická, ke které patří úzkostné stavy, iluze prožitého aj., nebo aura smíšená, kdy se objevuje současně více forem.
Vlastní záchvat (ztráta vědomí) - dochází při ní ke krátkodobé ztrátě svalového tonu. Někteří nemocní upadají do bezvědomí velmi rychle, někteří pomaleji. Pád do bezvědomí následují tonické stahy svalstva (včetně svalstva dýchacího - vyrážení výkřiků). Po asi půl minutě se objevují klonické záškuby jednotlivých částí těla. Po různě dlouhé době křeče ustávají, nemocný zůstává různě dlouhou dobu v bezvědomí.
Postparoxysmální stadium - postupný návrat k normě. Někteří nemocní se vrací k vědomí poměrně rychle, někteří pomaleji přes mrákotné stavy, kvalitativní změny ve vědomí, někteří po prodělaném záchvatu usínají.

Někteří nemocní kromě velkých záchvatů prodělávají také malé epileptické záchvaty (petit mal). Existuje jich celá řada typů, např. absence, absence s automatismy, epileptická mdloba, epileptická závrať aj. tyto záchvaty jsou častější u dětí. Projevují se tím, že se dítě na chvíli "zahledí" a nereaguje na okolí.

Psychické poruchy u epilepsie

Psychické poruchy u epilepsie lze rozdělit na poruchy přechodné a trvalé:

Přechodné poruchy mohou být součástí epileptického záchvatu. Patří sem např. poruchy nálady, vnímání, anxiozita, snové stavy, halucinace, mrákotný stav, depresivita, hypochondrické obavy aj.
Trvalé poruchy - tzv. epileptická povahová změna. Ke změně osobnosti dochází asi u třetiny nemocných. Tito postižení mají sklon k egocentrismu, afektivní labilitě, mysticismu,servilnosti, celkové zpomalenosti, ulpívavosti v myšlení a jednání aj. Ve vzácných případech může dojít u epileptiků k úbytku intelektuálních schopností až demenci.

Léčení epilepsie

U epileptiků je nutná úprava životosprávy (nemocní nesmí např. požívat alkohol apod.). Vlastní léčba probíhá psychoterapeutickou formou (cílem je vyrovnání se s nemocí a nelezení vhodné pracovní činnosti pro nemocného) a medikamentózním léčením.

Literatura

J. Dobiáš a kol.; Psychiatrie, Avicenum, Praha 1984
V. Holub; Psychopedická defektologie; SPN; Praha 1957
P. Říčan, D. Krejčířová a kol.; Dětská klinická psychologie; Grada Publishing, Praha 1995
M. Sovák; Nárys speciální pedagogiky, SPN, Praha 1980