Nabízí se široká škála možností, jak uvedené téma zpracovat. Jinak se zamyslí člověk pracující v oboru, kde mu jednoznačně budou velkou výhodou zkušenosti a dosažené vzdělání, jinak člověk psychologií se nezabývající. Jiný názor bude mít dospívající jedinec, a odlišně bude reagovat zralá osobnost.
Z mého hlediska jsem se až dosud zajímala o psychologii víceméně obecně. Přečetla jsem několik knih o asertivitě, když jsem zjistila, že mi umožní snazší a účelnější jednání a komunikaci na pracovišti i v běžném životě. Zajímala jsem se o mezilidské vztahy, motivy jednání, o to, jak sama sebe prezentovat (když jsem se ucházela o nové zaměstnání), jak získat pozornost (v době, kdy jsem v oboru výpočetní techniky rekvalifikovala skupiny lidí různého věku, vzdělání, i stupně zainteresovanosti, nebo při práci průvodce v cestovní kanceláři).
Jako matku mě logicky zaujalo studium vývoje osobnosti, chování a pochopení jednání i potřeb svého dítěte. Toto téma se jeho vstupem na základní školu stalo ještě aktuálnějším. Pro malé děti není snadné vstoupit do prostředí, v němž čekají noví spolužáci, situace, kde je žádána sebekázeň, poslušnost, a v neposlední řadě autorita pedagogova. Je obtížné vychovávat potomky v době, kdy jsou po pískovištích poházeny injekční stříkačky, předškoláci bez nesnází zakoupí cigarety i alkohol, média jsou plná krve a pohádky v televizi z větší části nahradily nesmyslné seriály plné „hrdinů“, jež vyhrávají pomocí lsti, bezohlednosti a násilí. Je našim úkolem pomoci dětem zorientovat se v tomto světě a ukázat jim cestu.
Lze tedy říci, že mne psychologie zajímala spíše z hlediska pochopení sebe sama a svých blízkých. Ve škole, a později v zaměstnání, jsem se dále zaobírala mezilidskými vztahy. Především žurnalistická praxe mne přiměla věnovat se tomuto oboru intenzivněji. Mé informace ale byly i tak velmi povrchní. V rámci studia, pro které jsem se rozhodla, jsou alespoň minimální znalosti psychologie samozřejmostí, nebála bych se použít slovo nutností. Práce novináře je z devadesáti devíti procent prací o lidech a pro lidi. Měl by umět přehledně zvládat situace, dozvědět se od dotazovaných subjektů, z nichž každý je individuem, maximální množství informací, poznat své čtenáře, reprezentovat nejen sám sebe, ale také média, v nichž pracuje.
V praxi dávám přednost zejména oblasti kulturní a společenské. Před dvěma roky jsem pracovala jako redaktor místního týdeníku, v současné době publikuji na regionálním internetovém serveru, který je z velké části zaměřen právě na volný čas. Ve srovnání s kolegy píšícími například o politice či ekonomii, je má práce zdánlivě snazší. Na druhou stranu píši pro čtenářskou obec, která citlivě vnímá mezilidské vztahy, kulturu, estetiku. Ať již zpracovávám anketu, účastním se módní přehlídky či připravuji rozhovory s populárními osobnostmi, stále jsem mezi lidmi. Tedy mezi potenciálními čtenáři nebo těmi, o kterých píši. Co tedy jiného, než sebevzdělávání v psychologické oblasti, mi pomůže usnadnit tento kontakt?
Studium osobnosti, emocí, komunikace, motivací, myšlení, společnosti, psychologických metod,… To je velmi stručný výčet základních oblastí psychologie, s nimiž by měl být novinář alespoň ve stručnosti seznámen. Následně by pro něj mělo být samozřejmostí tyto vědomosti aplikovat v praxi. Věřím, že studium zmiňovaného oboru na filozofické fakultě splní tuto úlohu, mé znalosti se prohloubí a zlepší se jejich využití v soukromém i profesním životě.
5. duben 2008
9 093×
516 slov
