Kognitivní procesy lidské psychiky

Čití a vnímání

• způsob jakým poznáváme svět i sebe sama
• vnímáme pomocí smyslových orgánů (= analyzátory)
• čití probíhá pomocí čidel (= receptory)

Čití jeden analyzátor poskytuje jednu informaci o podnětu	+	Vnímání součinnost analyzátorů, kde důležitou roli hraje předchozí zkušenost
↓		↓
Počitek jedna jediná informace		Vjem souhrnná informace o podnětu získaná z analyzátorů

• jsme schopni vnímat pouze v určitém rozsahu = podnětové prahy
• nadprahové podněty = silnější než jsme schopni vnímat nebo působí bolest
• horní počitkový (podnětový) práh
• rozdílový (rozlišovací) = nejmenší rozdíl mezi 2 podněty, které jsme schopni vnímat jako různé
• dolní počitkový (podnětový) práh
• podprahové podněty

Schopnosti smyslů

1. smyslová adaptace = přizpůsobivost
   • kladná - zlepšení smyslů (př. ve tmě)
   • záporná - otupění smyslů
2. smyslová citlivost:
   • absolutní - dolní podnětový práh
     • vnímáme podněty s nejmenší intenzitou (př. absolutní sluch)
   • rozdílová = rozlišovací
     • schopnost rozlišit podněty s nejmenším rozdílem intenzity (př. degustátoři, dirigenti)

Analyzátory
Vnější (exteroanalyzátory)		Vnitřní (interoanalyzátory)
Dálkové (teleanalyzátory)	Dotykové (kontaktní)	Lokoanalyzátory	Orgánové (visceroanalyzátory)
Zrak	Hmat	Poloha	Orgánové soustavy
Sluch	Chuť	Rovnováha
Čich	Termoreceptory	Pohyb

Čití

Zrakové čití

• podnětem je elektromagnetické vlnění (390-760 nm)
• analyzátorem je oko
• receptorem tyčinky (černobílé) a čípky (barevné)
• počitek:
  • tvary
  • barvy (chromatické = barevné x achromatické = nebarevné)
• poruchy:
  • slepota
  • krátkozrakost, dalekozrakost
  • astigmatismus = porucha vnímání tvarů
  • šeroslepost
  • zelený zákal, šedý zákal
  • daltonismus = částečná barvoslepost (červená a zelená)

Sluchové čití

• podnětem jsou zvukové vlny (16-20 000 Hz)
• analyzátorem ucho
• receptorem Cortiho orgán (= vlákna, která se rozechvívají) v hlemýždi
• počitek:
  • řeč
  • tóny = pravidelné zvukové vlny
  • hřmoty = nepravidelné zvukové vlny
• zvláštnosti:
  • absolutní sluch
  • fonematický sluch = schopnost vnímat melodii jazyka
• poruchy:
  • nedoslýchavost
  • hluchota

Čichové čití

• podnětem jsou plynné nebo kapalné částečky ve vzduchu zachycené na chloupkách
• analyzátorem je nos
• receptory jsou čichové buňky na sliznici nosu
• počitek:
  • pachy:
    • vůně
    • zápachy
• poruchy:
  • snížená citlivost - může být částečná (při onemocnění) nebo úplná (čichání ředidel, kouření)
• zvláštnosti: zvýšená citlivost

Chuťové čití

• podnětem jsou látky rozpuštěné ve slinách nebo obsažené v potravě
• analyzátorem je jazyk
• receptorem jsou chuťové pohárky na jazyku
• počitek:
  • chuť:
    • slanost
    • sladkost
    • kyselost
    • hořkost
• poruchy: snížená citlivost - může být dočasná (opaření, chlad, kořeněná jídla) nebo trvalá (kouření cigaret)

Tepelné čití

• podnětem je vzduchu nebo tělesa
• analyzátorem je kůže
• receptorem jsou tepelná tělíska na povrchu kůže:
  • Ruffiniho tělíska - rozeznání tepla
  • Krausova tělíska – rozeznání chladu
• počitek:
  • teplo (do 40˚C) → horko → bolest (nad 45˚C)
  • chlad → bolest (-10˚C)
• indiferentní tepelná zóna = teplota, kdy nejsme schopni rozlišit teplé a studené
  • teplota povrchu těla (33˚C)

Tlakové čití (hmat)

• podnětem je mechanické působení vzduchu nebo předmětů na povrch těla
• analyzátorem je pokožka
• receptorem tlaková tělíska:
  • Pacciniho tělíska
  • Meissnerova tělíska
• tělíska rozmístěna nerovnoměrně (nejvíce kolem rtů, očí, na konečcích prstů, pohl. orgánech)

Poloha, rovnováha

• analyzátorem hlemýžď, kde se nachází tekutina, která se přelévá a dráždí receptory:
  • otolity
  • statolity
• poruchy: problémy se stabilitou

Pohyb

• nachází se na svalech, v kloubech a svalových úponech
• receptory:
  • Pacciniho tělíska
  • b) Goldoniho tělíska
• informují o pohybu

Orgánové soustavy

1. trávící
   • počitky:
     • hlad
     • žízeň
     • nadýmání
     • zvracení
     • nauzea = nevolnost
2. vylučovací
   • počitky:
     • nutkavé
     • uspokojení při vyloučení
3. dýchací
   • počitky:
     • dušnost
     • zrychlení a zpomalení dechu
     • dráždění ke kašli
     • kašlání
4. oběhová
   • počitky:
     • zrychlení
     • vysoký a nízký tlak
5. rozmnožovací
   • počitky:
     • v průběhu těhotenství a porodu
     • menstruace
     • přechod

Vnímání

Umožňuje pozorovat svět.

Charakteristické znaky:

• odpovídá na otázku jak vnímáme

1. výběrovost
   • do centra pozornosti se dostává pouze to, co je pro nás teď důležité
   • my sami si vybíráme z pozorovaného okolí to podstatné
2. zaměřenost
   • do centra pozornosti se dostává to, co nás nějakým způsobem zaujalo, upoutalo
   • jedná se o nevědomé působení podnětu a okolí
   • upoutá nás vše, co je neobvyklé
   • figura a pozadí = figura překrývá to, co je v pozadí
   • sledujeme vždy to, co nás zaujalo
   • využití ve výtvarném umění, reklamě
3. pregnantnost
   • doplňování do známých tvarů
   • člověk má obavu z neznámého, proto přiřazuje neznámých věci známé tvary
4. apercepce
   • přiřazování předešlé zkušenosti
   • pokud dva lidé vidí jednu a tu samou věc, každý z nich má jiný vjem
   • každé nové poznání vjem obohacuje
5. transpozice a konstantnost
   • předmět vnímání zůstane stejný a mi jej dokážeme identifikovat, přestože se změnila jeho vnější struktura, ale charakteristické znaky zůstaly zachovány
   • konstantnost = pokud je to změněné, jsme schopni to rozeznat
   • transpozice = přeměna

Druhy vnímání:

• odpovídá na otázku co vnímáme

1. velikost a tvar
   • vnímáme pomocí zraku a hmatu
   • zrak i hmat kloužou po předmětu
2. vzdálenost a hloubka
   • vnímáme zrakem, sluchem a hmatem
   • důležitou roli hraje zkušenost
   • u překrývaných předmětů je ten ve předu blíže
3. pohyb
   • vnímáme zrakem (předmět přejde přes sítnici oka nebo se zvětšuje a zmenšuje) a sluchem (zesilování a zeslabování hluku)
4. čas
   1. nevnímáme vždy stejně (když se nudím → ubíhá pomaleji; když se bavím→ ubíhá rychle)
   2. vnímáme zrakem a biologickými hodinami (= biorytmy)
   3. př. pravidelně se opakující děje v přírodě, stárnutí, roční období, hlad, únava…
5. druhé lidi
   • jinak označované jako sociální = interpersonální (meziosobnostní)
   • vnímáme lidi jako osobnost
   • obecné znaky vnímání + další znaky:
     • vztah a postoj
       • pozitivní - máme tendenci vidět na člověku jen to dobré a to špatné jde do pozadí
       • negativní - chceme si zdůvodnit, proč toho člověka nemáme rádi a vidíme na něm pouze to špatné
     • stereotypizace
       • můžeme označit jako předsudky nebo jako soukromou teorii osobnosti
       • na základě patrných vlastností máme tendenci přiřazovat další vlastnosti
     • obecné zaměření
       • „povaha“ vnímajícího
       • optimista - pohlíží dopředu, hledá pozitivní vlastnosti
       • pesimista – vnímá negativní vlastnosti
     • první dojem - první vjem
       • máme tendenci zařazovat lidi do „škatulek“
       • hraje důležitou roli ve vnímání člověka a pro další kontakt s ním
       • ovlivněno naším nevědomím
     • haloefekt
       • jedna paní povídala (JPP)
       • pověst, která předchází člověka (co se o něm povídá)
     • projekce
       • snaha poukázat na chyby ostatních, abychom zakryli chyby vlastní
       • velmi často využívané
       • př. Já mám sice 4, ale Anička má 5
     • popularita x nepopularita
       • popularita - tendence myslet si, že ten člověk dělá vše správně
       • nepopularita - člověk dělá vše špatně

Typy vnímání:

• co je pro člověka typické, co převažuje
• způsob nastavení vnímání okolí, sebe sama a druhých lidí
• člověk je schopen vnímat ve všech typech, ale vždy jeden převažuje

1. analytický - analýza = rozbor
   • člověk má tendenci rozebírat danou situaci do detailů
   • nedokáže se na celou věc podívat s nadhledem
   • problém bývá v přílišném rozebírání i nepodstatných věcí → uniká samotná podstata
2. syntetický
   • má tendenci pohlížet ba celou situaci v celku
   • může uniknout důležitý detail
   • neumí analyzovat
   • člověk si vytváří pozici nestranného
3. analyticko - syntetický
   • dokáže situaci rozebrat do detailů
   • jednotlivé části je schopen opět spojit a vytvořit si nový pohled
   • vidí podstatné detaily i situaci jako celek
   • tento typ ideální
4. emocionální
   • nevnímá situaci podle toho, jak se jeví
   • ovlivňují jej emoce
   • nejsou důležitý jednotlivé body, ale emoce, které to v něm vyvolává

Představivost

• proces, při kterém v našem vědomí vzniká obraz
• představa = obraz vzniká bez působení podnětu, který je obsahem představy

1. 1) paměťové = vzpomínkové
   • vznikají na základě předchozí zkušenosti
   • nemusí se vždy 100% shodovat s původním podnětem, ale jedná se o obraz, který naše smysly již zaznamenaly
   • jedinečné x obecné
     • jedinečné
       • představíme si pouze jednu jedinou věc, která existuje ve své podstatě
       • př. postel ze které jsem ráno vstával
     • obecné - uplatňuje se mozková analýza
       • vytváříme si obecnou představu na základě mnoha předešlých zkušeností
       • př. židle, stolička
2. tvořivé = fantazijní (vznikají zcela nově)
   • rekonstrukční
     • představy si vytváříme podle popisu
     • př. v knize popsána krajina, postava
   • konstrukční = tvořivé
     • vzniká něco, co ještě nikdo nevytvořil
     • může nás ovlivnit něco z minulosti, ale představa je zcela nová
     • př. módní návrháři, filmaři, vědci
   • c) bdělé snění
     • jsme v bdělé stavu a sníme
     • hlavní roli hraji vždy „já“
     • často orientováno do budoucna
     • pozitivní (relaxace, motivace) i negativní (nemusí se shodovat s realitou)
   • d) sny ve spánku
     • nemůžeme ovlivnit obsah snu
     • obsah je vytvořen nevědomím
   • e) halucinace
     • představy, které mohou být dějové i abstraktní
     • způsobené mimořádnostmi (horečka, drogy…)
     • halucinace bereme jako realitu a člověk se chová jako by byl v bdělém stavu

Typy představivosti:

• člověk je schopen představovat si ve všech typech, ale vždy jeden převažuje

1. zrakový typ
   1. vybavují se mu zrakové představy
   2. potřebuje zrakový vjem, aby si mohl danou věc později lépe vybavit
   3. tzv. fotografická paměť
   4. člověk má potřebu mít upravené zápisky, podtrhané barevně
   5. př. fotografové
2. sluchový typ
   • potřebuje věc slyšet, aby si mohl danou věc později lépe vybavit
   • člověk se učí nahlas
   • př. hudební skladatelé
3. pohybový typ
   • motorický
   • spojuje si vše s pohybovou aktivitou
   • člověk si vše vypisuje, chodí při učení
   • př. choreograf, herectví

Asociační zákony

• asociace = sdružení; nevědomý vznik představ
• hlavní zákony asociace:
  1. zákon dotyku v prostoru a čase
     • stejní místo, stejný čas vyvolává vzpomínky (např. Vánoce, prázdniny)
  2. zákon části a celku
     • např. fotky -> vybaví se nám vše, co se dělo v daný moment, během události, kdo tam všechno byl
  3. zákon podobnosti a kontrastu
     • vybaví se nám buď něco podobného nebo naprosto odlišného
     • např. potkám kamaráda, ten si stěžuje, a nám se vybaví také naše problémy, nebo naopak, co se nám děje hezkého
  4. zákon příčiny a následku
     • např. nepij, bude ti blbě
• další zákony asociace:
  • zákon novosti - nejnovější zážitky se vracejí do vědomí častěji
  • zákon intenzity opakování - čím častěji si něco vybavujeme, tím častěji se to vybavuje
  • zákon intenzity - emoční síly prožitku

Myšlení

• potřebujeme v nových situacích, problémových situacích (je třeba hledat řešení, které neznáme)
• psych. proces, který shromažďuje informace - bezprostřední vnímání + vyvolávání z paměti
  • zpracovávání informací prostřednictvím myšlenkových operací

Myšlenkové operace

• používáme paralelně (dohromady)

1. analýza = rozbor - komplexní situace
2. syntéza - přiřazování
3. srovnávání - ! hledáme, co je shodné a co rozdílné (porovnáváme min. 2 věci)
4. zobecňování - hledání společných znaků -> přiřazení do určité kategorie
5. abstrahování (abstrakce) - odstupování od konkrétního, není možno se dotknout
   • vyčleňování neodmyslitelných znaků
6. analogie = podobnost
   • hledáme podobnosti
7. indukce - z konkrétního případu vyvozujeme obecnost
8. dedukce - z obecnosti vyvozujeme případ

• nástrojem myšlení je řeč -> základní jednotkou řeči je pojem (=definice řeči)
  • obsahuje neodmyslitelné charakteristiky
  • spojujeme v soudy
    • vyjadřují vztah mezi 2 pojmy
    • logika - jak se spojují = nauka o správném myšlení
    • - „jablko je červené“, „jablko možná bude červené“
  • vyvozujeme úsudky
    • vyvozování vztahů mezi 2 nebo více soudy
    • složitější myšlenkové operace

Postup řešení problémů

1. uvědomit si, že mám problém - vyskytuje se časté ignorování problému (např. alkoholik)
   1. +správně pojmenovat problém
2. motivace k řešení
   1. budeme se zabývat nebo ne -> budu řešit problém
3. fáze přípravy
   1. shromáždění maxima informací, mapování problému
   2. ! čím víc se budeme věnovat této fázi, tím je menší možnost, že nám něco unikne !
4. tvorba hypotéz řešení = předpokládané postupy
   1. hledáme, přemýšlíme o cestách, jak řešit problém
   2. současně hledáme pozitiva a negativa jednotlivých řešení
5. řešení problému
   1. zkouška jednotlivých hypotéz

Vlastnosti myšlení

• = individuální vlastnosti

1. hloubka
   • kam až se dokážeme „rozpitvat“, do jakých podrobností zacházíme, jak vnímáme vztahy mezi podrobnostmi
2. šířka
   • jak dokážeme pojmout věc, do jaké šířky může problém zasahovat, koho všeho může ovlivnit
   • příčiny a důsledky problémů
3. přesnost
   • jak dodržujeme zásady
4. pružnost
   • týká se změn v průběhu řešení problémů
   • - schopnost odpoutat se od stereotypních způsobů řešení
5. kritičnost
   • objektivní pohled na postup a řešení problémů
   • + umět přijímat kritiku
   • schopnost prosadit si svůj názor (po posouzení jestli je dobrý či špatný = kritičnost)

 

• podmínky pro správné myšlení:
  • 1. signální soustava - počitky, vjemy, smysly
  • 2. signální soustava - zpracování vjemů, počitků, smyslů => rozum
    • potřebujeme správnou součinnost obou soustav

Pozornost

• zároveň psych. stav i psych. proces
• vyznačuje se:
  • zaměřeností - viz. Vnímání
  • soustředěnost - míra (intenzita) zaměřenosti

Vlastnosti pozornosti

1. stálost
   • týká se doby - jak dlouho vydržíme
   • plná intenzita - dospělý 3/4 hodiny
   • dá se ovlivňovat vůlí
   • dynamika
2. rozsah
   • počet předmětů, které jsme najednou schopni udržet v centru pozornosti (př. autoškola)
3. přenášení pozornosti
   • s max. intenzitou se věnujeme 1 činnosti-> skončíme -> začneme se věnovat jiné činnosti - utlumení určitého mozkového centra, aktivace jiné
   • - např. dva jazyky ve škola po sobě
4. roztržitost
   • pozornost „těká“ z jedné činnosti na druhou po povrchu -> neschopnost zaměřit se plně a soustředit se
   • => ovlivňují kvalitu pozornosti

Druhy pozornosti

• úmyslná (záměrná, volní)
  • je třeba vůlí zmobilizovat pozornost
• nezáměrná (mimovolní, neúmyslná)
  • udržuje se atraktivitou činnosti či předmětu
  • vyvolána příjemnými pocity
• poúmyslná
  • nejdřív mobilizujeme volní vlastnosti -> zpočátku je pozornost úmyslná => pozornost se změní na mimovolní - začne nás to bavit

 

• vnější
  • zaměřujeme se na to, co je kolem nás
• vnitřní
  • zaměřujeme se na vlastní prožitky nemohou probíhat současně
• navzájem se vylučují

Paměť

• nutná podmínka duševního vývoje
• proces, schopnost
• umožňuje uchovávání a vybavování minulých zkušeností

1. ukládání (vštěpování) do paměti
   • neurony -> vytvářejí synapse
   • paměťová stopa
2. pamatování (uchovávání v paměti) = zapomínání - synapse atrofují
   • zapomínáme 1/5 - 1/6 toho, co jsme se naučili 1. den
   • nelze účelně zapomínat
   • proaktivní útlum - činnost předcházející utlumuje činnost nadcházející
   • retroaktivní útlum - činnost následující negativně ovlivňuje předchozí naučené
3. vybavení z paměti - na základě vědomého nebo nevědomého podnětu
   • formy:
     • znovupoznání - působí úplně stejné podněty jako při primárním ukládání do paměti
     • pomocné otázky - nezní stejně
     • - mohou být návodné, uzavřené,…
     • asociační zákony
     • memorování - opakování doslovného textu

Typy paměti

• souvisí se způsobem vybavování a vštěpování si do paměti typickým pro jedince
• jeden z typů vždy převažuje
• závisí na věku

1. názorný typ
   • uplatňuje se dominantně I. signální soustava
   • k zapamatování využívá smyslů (zrak, sluch, hmat, pohyb)
2. slovně - logický
   • dominuje II. signální soustava
   • lépe si zapamatuje logické posloupnosti, odvození
   • využívají se myšlenkové operace
   • vyvíjí se v době, kdy začíná fungovat logika (nejvíce střední škola)
3. emocionální
   • zážitky a zkušenosti spojené se silnými emocemi
   • převažuje u malých dětí

Druhy paměti

1. úmyslná = záměrná, volní
   • to, co chceme nebo musíme si pamatovat
   • rozvíjí se ve škole
2. neúmyslná = mimovolní, nezáměrná
   • - zapamatujeme si to, co je zajímavé nebo atraktivní

 

1. mechanická - pamatování nazpaměť
   • učení se bez jakékoliv následnost podle způsobů myšlenkových operací
   • př. dějepis, básnička používaných při vštěpování a vybavování
2. logická - chápeme souvislosti, možná si vše odvodit

 

1. krátkodobá = bezprostřední
   • schopnost zapamatovat si něco na základě jednoho působení podnětu při vštěpování
2. dlouhodobá
   • vštípení na základě dlouhodobého působení podnětu
   • nutné posilování stop

Vlastnosti paměti

• jak se paměť liší u jednotlivých lidí
• fyziologicky dané typem nervové soustavy, ale lze to trénovat

1. rychlost zapamatování a vybavování
   • jak rychle jsme schopni si něco zapamatovat a vybavit si
   • ovlivněno věkem (mezi 45-50 věkem dochází k rozpadání buněk → zhoršení vštěpování i vybavování)
2. kapacita paměti = rozsah, šířka
   • kolik si toho zapamatujeme a následně vybavíme
   • dáno vlastností nervové soustavy
   • možné zlepšit tréninkem
3. přesnost zapamatování a vybavování
   • jak přesně si danou věc zapamatujeme a vybavíme

Faktory ovlivňující paměť

• čím ji lze rozvíjet

1. věk
   • souvisí se zralostí nervové soustavy
   • - mezi 45-50 věkem dochází k rozpadání buněk
   • - vrchol kolem 18 roku a možné udržet až do 30 let
2. vlastní aktivita
   • nutné trénování paměti (neustálé ukládání a vybavování nových věcí)
   • důležité u malých dětí (elasticita nerv. soustavy) i starých lidí (atrofie nerv. soustavy)
3. vrozené dispozice
   • zdědění nervových buněk popř. poškození v prenatální vývoji
   • není zcela prozkoumané
   • nervové buňky nejsou obnovitelné