Motivace

V mezilidských vztazích, při kontaktu s mladými lidmi i s dospělými, si všímáme toho, že každý se chová poněkud odlišně; k určité činnosti přistupuje s větším či menším zájmem, radost a uspokojení pociťuje při působení nestejných podnětů. Každé chování či jednání člověka je motivováno.

Motivací rozumíme souhrn činitelů, který jedince podněcuje, podporuje, aktivizuje, nebo naopak utlumuje a brzdí.

Motiv: - je příčinnou činnosti a jednání člověka
- má cíl, směr, intenzitu, trvalost
Mezi zákl.motivy řadíme: - potřeby, zájmy, návyky, cíle, přání, hodnoty, postoje, emoce

Motivační struktura každého člověka je dosti složitá, zahrnuje soubor motivačních sil vzájemně se ovlivňujících a souvisejících s dalšími aspekty vývoje člověka, s jeho zráním, učením i výchovou, sociálních začleněním.

Poznat motivační síly svého konkrétního chování, porozumět motivaci druhých, znamená lépe poznat sám sebe i ostatní a vyznat se v nich. Poznávání motivů lidského chování nepochybně ztěžuje to, že stejné chování několika lidí je zpravidla motivováno odlišnou kombinací motivů. Navíc některé pohnutky si člověk uvědomuje, jiné jen částečně nebo vůbec ne.

Motivace jako celek je z psychologického hlediska skutečně obtížná nejen k objasňování a poznávání, ale i pro působení na jednotlivé motivační síly a jejich rozvíjení. Pomůžeme si rozlišením jednotlivých motivů, motivačních sil.

Potřeby jako základní motivační síly, je užitečné dále rozdělit do několika skupin:

· elementární životní potřeby (potřeba kyslíku, potravy, spánku, odpočinku) jsou nezbytné pro zachování života a jsou více méně společné všem živočichům
· potřeba jistoty a bezpečí se zvlášť výrazně projevuje ve chvílích, kdy se člověk cítí ohrožen, ocitá se v nepřehledných situacích nepříznivě působících na jeho jistotu fyzické existence (zdraví) nebo ohrožujících jeho psychosociální jistoty (emoční atmosféra v rodině, začlenění do skupiny vrstevníků, vztah k partnerovi)
· potřeba činnosti, změny a podnětů se projevuje nesmírně mnohotvárně, zahrnuje radost z realizace činnosti samostatné (např. vzpomeňme na dětskou hru); zvláště silně působní v dospívání, kdy jedinec hledá a zkouší
· potřeba sociálního styku se v lidském chování projevuje ve vztazích s lidmi, vzájemnou pomocí a porozuměním, přijímáním i dáváním kladných citových projevů, péčí a rozvíjením sociálních kontaktů
· potřeba výkonu a společenského uznání vede člověka k dosahování dobrých výsledků v učení, práce i zájmech; jejím prostřednictvím získáváme uznání od ostatních a společenskou prestiž
· potřeba uskutečnit v životě nějaký cíl, ať už krátkodobý (charakteristický pro dětství), anebo vzdálenější, souvisí s přáními, záměry, životními perspektivami a cíli; je vyjádřením seberealizačních snah jedince (stát se lékařem, vynikajícím sportovcem, dobrým rodičem); to už je složitější potřeba, která musí „spolupracovat“ i s volním úsilím jedince, s jeho charakterově volními rysy

Všechny jednotlivé potřeby jsou vzájemně propojené, jejich rozdělení je spíše umělé. Jednotlivé motivy jsou ve vzájemných vztazích – mohou se vzájemně podporovat nebo střetávat v konfliktu.

S potřebami jsou spjaty i další části složité spleti lidské motivace.
Zájmy (sportovní, technické, výtvarné atd.) jsou motivy získané, v nichž se projevuje vztah jedince k určitému druhu činností, k určité skutečnosti.

Postoje představují specifické získané dispozice, které dávají impuls k určitému chování či jednání na základě poznání jevu, k němuž se vztahují, a jeho citového hodnocení (kladný nebo záporný postoj k vyučovacímu předmětu, oboru, sportovnímu klubu, vrstvě, filosofickému směru atd.).

Hodnotové orientace jako soubor hodnot či jejich určitá hierarchie (stupnice) vyjadřují to, čemu před čím dáváme přednost; jsou směrovou složkou motivační struktury (úspěch v oboru je nejvýznamnější, není nad láskou mezi mužem a ženou, nic nevyváží dobré hmotné zabezpečení, zdraví je nejdůležitější).