Myšlení je vyšší poznávací proces. Oproti poznávání bezprostřednímu a názornému (vnímání) je myšlení poznáváním zprostředkovaným a zobecněným.Vychází sice ze smyslového poznávání, ale dalece překračuje jeho hranice tím, že poznává i vlastnosti a děje smyslům nepřístupné (např. rychlost světla, průběh mnoha chemických reakcí aj.) a vztahy mezi jevy. Je závislé na bezprostřední realitě, protože pracuje se znaky a symboly (slova, matematické symboly, chemické značky aj.), kterí ji zastupují.
Myšlení je poznáním zobecněným (díky myšlenkovým operacím), tj.dokáže najít podstatné vlastnosti a vztahy mezi nimi, které jsou vyjadřitelné v pojmech (např. různě barevné a různě velké obrazce bude spojovat jejich tvar – čtverec, kruh apod.). Je dokonalejším poznáním a chápáním světa v jeho podstatných vlastnostech a vztazích, které nejsou vnímatelné ani představitelné.
Myšlení velmi úzce souvisí s řečí, ale není s ní totožná. Řeč je považována za nejčastější nástrojem myšlení, protože tento poznávací proces ponejvíce operuje s jazykovými znaky. Tzv. vnitřní řeč však zahrnuje i nejazykové znaky, symboly a představy, se kterými operují myšlenkové procesy. Na druhé straně je řeč prostředkem pro vyjádření a předávání myšlenek mezi lidmi.
Myšlení rovněž velice úzce souvisí s pamětí, která uchovává získané poznatky a vybavuje je v případě potřeby srovnávání s novými jevy a při řešení nových problémů. Vybrané poznatky, příp. obohacené o poznatky nové, jsou zpětně ukládány do paměti.
Myšlení probíhá prostřednictvím myšlenkových operací, k základním patří:
S přihlédnutím k různým aspektům lze rozlišit několik druhů myšlení:
Existují určité vlastnosti myšlení, jako jsou hloubka či povrchnost, pružnost a ztrnulost, hbitost a pomalost, důslednost a nedůslednost, samostatnost a nesamostatnost, originalita a konvenčnost a další, které poukazují na určité spojení s rysy osobnosti a zejména pak na spojení myšlení a inteligence jako jedné z dispozic duševního života člověka chování živých bytostí vůbec. Inteligence je dispozice myšlení.
Produkty myšlení jsou pojmy, soudy a úsudky. V pojmech se odrážejí podstatné vlastnosti předmětů, soud je postižení vztahu mezi pojmy (slovní formou soudu je věta). Zatímco pojem shrnuje určité znaky předmětů, soud předmětům určité vlastnosti přisuzuje nebo je naopak popírá. Dalším produktem myšlení je úsudek, který je postihováním vztahů mezi soudy. Vztah dvou výchzích soudů dovoluje učinit závěr (úsudek).
Předpokladem normálního, správného myšlení je přiměřené vnímání a představivost. To závisí na správné funkci smyslů, zejména sluchového. Tuto okolnost zdůrazňujeme proto, že slovo a řeč jsou nejzákladnějším dorozumívajícím prostředkem každého lidského jedince s ostatními lidmi ve společnosti.
19. srpen 2007
12 069×
611 slov