Paměť je soubor psychických procesů a vlastností umožňující osvojení zkušeností: jejich zpomalování, uchování a vybavení. Paměť je jednou z nejdůležitějších vlastností živých organismů. Ani zvířata by si bez paměti nedokázala opatřovat potravu a chránit se před nebezpečím.
Rozlišují se tři druhy procesů paměti:
1.zapamatování něčeho, uchování do paměti
2.uchování v paměti toho, co v ní bylo uloženo
3.vybavení z paměti toho, co v ní bylo uloženo a uchováno
S těmito procesy souvisí znovu-poznání, zapomínání, rozpomínání. Místo k vybavení dochází někdy jen ke znovu-poznání. Např. si sami nedovedeme vybavit jméno autora nebo název knihy, ale když je uslyšíme nebo uvidíme někde napsané, hned je poznáme.
Když něco vnímáme, zůstává v nervových buňkách nejvyšší částí ústředního nervstva určitá stopa. Ta umožňuje uchování a vybavení zkušeností. Termín stopa je obrazný. Ve skutečnosti jde o složité biochemické procesy. Procesy vnímání a paměti se často přirovnávaly k fotografování. Zaměříme-li oko nebo jiný smyslový orgán na nějaký předmět, vznikne „uvnitř“ obraz, který se uchová do budoucnosti. Je to srovnání příliš zjednodušené. Při uložení do paměti a při uchovávání – právě tak jako při vnímání – působí naše předchozí zkušenost, myšlení, ale taky city a zájmy. V průběhu a s další činností se naše zkušenosti v paměti pozměňují: něco zapomínáme, něco naopak lépe pochopíme a upřesníme.
Paměť souvisí se všemi psychickými procesy. Paměť dělíme na zrakovou, sluchovou, pohybovou, čichovou… Souhrnně se tyto paměti označují jako paměť názorná. Naproti tomu slovně logická paměť se týká toho, co je vyjádřeno slovy. Každý člověk má lépe vyvinutý jiný druh paměti.
Dále se rozlišuje paměť krátkodobá a dlouhodobá. Krátkodobá paměť slouží k zapamatování po dobu několika minut, což nám v každodenním životě často stačí ke splnění dílčího úkolu. Dlouhodobá paměť slouží k zapamatování informací, o nichž víme, že je budeme potřebovat delší dobu, popřípadě trvale.
Rozlišujeme také paměť bezděčnou a záměrnou. Při záměrné paměti se řídíme cílem zapamatovat si, kdežto při bezděčné paměti takový cíl chybí. Bezděčně si zapamatujeme to, co má pro nás mimořádný význam nebo to, co je spojeno se silnými city.
Dále rozlišujeme paměť mechanickou a logickou. Mechanickým učením se rozumí mnohonásobné opakování téhož učiva (např. básně, slov cizího jazyka,…) Logické zapamatování naopak zdůrazňuje pochopení toho, co je důležité, poznání vzájemných souvislostí, příčin, proč jsou věci tak a ne jinak. Výzkumy ukazují, že při logickém zapamatování si osvojíme učivo v čase několikrát kratším než pří pouhém mechanickém opakování. Navíc při logickém zapamatování mnohem méně zapomínáme a také dovedeme lépe využít vědomostí v praxi. To však neznamená, že pouhým pochopením si látku spolehlivě a trvale uchováme v paměti. Je zapotřebí spojovat pochopení s opakováním a s praktickým využitím toho, čemu jsme se naučili.
V průběhu času dochází k zapomínání části toho co jsme si zapamatovali. Výzkumy dokázali že nejvíce zapomínáme v prvních hodinách a dnech po osvojení. Zpravidla hodně zapomínáme to, co nás nezajímá, čemu jsme dobře neporozuměli, co jsme si dostatečně neopakovali a čeho neužíváme v praxi.
Někdy máme dojem, že jsme něco zapomněli, ale může dojít k rozpomenutí, kterému můžeme záměrně pomoci. Paměť se rozvíjí, zdokonaluje činností, cvičením, tak jako ostatní psychické procesy a vlastnosti.
28. prosinec 2012
8 285×
512 slov
