jako osobnost označujeme převážně člověka, který se nějak odlišuje od ostatních, vyniká morálními vlastnostmi…
osobnost v psychologii je termín, který označuje určité aspekty každého jedince
jsme sami sebou po celý život
na podobné situace reagujeme většinou stejným způsobem, mění se jen zkušenostmi
osobnost je abstraktní pojem, představuje totožnost jedince po psychické stránce se sebou samým v různých obdobích a za různých okolností života
nositelem osobnosti je konkrétní člověk, který žije vnímá, učí se….
v duševním životě jedince probíhají procesy, podléhající obecným zákonitostem, platnými pro duševní život obecně – jsou předmětem obecné psychologie v té se používá dělení na jednotlivé psychické jevy:
Děje – proměnlivý průběh psychiky, aktivity, které mají počátek, průběh a konec – psychické procesy
Jedinec je připraven, aby nějaký děj mohl probíhat závisí na: okamžitém rozpoložení, aktuální duševní stav
Popisují se stálé obecné rysy – předpovídání chování jedince v situacích
třetí bod bývá předmětem psychologie osobnosti
Psychické procesy
prožívání a chování člověka je proměnlivé, dle toho co se děje v něm i v okolí
musí umět poznat, kdy mu hrozí nebezpečí, najít potravu, pamatovat si své okolí, poučit se z požitých situací…
psychické procesy slouží k poznávání okolního prostředí kombinací smyslového vnímání – pak nastává vyhodnocení zda je info důležitá
informace se dále myšlenkově zpracovává dle záměrů – může reagovat odpovídajícím chováním – udržování rovnováhy vnitřní i ve vztahu k okolí
duševní děje průběh změn od počátečního stavu ke konečnému
vnitřní podmínka, připraveností k určitému jednání, k duševním dějům
jde o:
stavy pozornosti
citové stavy - nálady
informace získáváme poznáváním světa kolem nás, utváříme si obraz tohoto světa
dle svého obrazu pak jednáme
Osobní faktory uplatňující se v poznání – „filtr osobnosti“
poznání je výběrové, správně vnímáme jen některé stránky podmětového pole a jiné potlačíme a uvědomíme si je později
vybíráme si co jak vnímáme, dva lidé, i když se dívají na stejnou věc nemusí vidět totéž
obecná psychologie na vnímání jednoduchých figur – na smyslových klamech ukazuje, že náš obraz je nepřesný i pří vnímání geometrických tvarů v prostoru
ve složitějších poznávacích pochodech se uplatňují osobnostní faktory
můžeme je rozdělit do dvou skupin:
Přechodné vlivy
Trvalejší vlivy
Pozornost
nejdůležitější duševní stav
ovlivňuje aktuální funkční zdatnost jedince
působí na průběh a výsledky jeho činností, uplatňuje se i v poznání
je funkcí celkového stavu organismu a některých oblastí CNS – jde o stav aktivace
aktivace CNS se plynule mění v průběhu dne:
Bezvědomí
Nejnižší přirozený stupeň aktivace je hluboký spánek
Ztráta vědomí vnějšího světa – sny
Snížené stavy aktivace – přechod spánku a bdění, denní snění, nebo stavy únavy…
Střední aktivace – cítíme se svěží, dobře se soustřeďujeme na práci
Zvýšená aktivace – zvýšené napětí při náročných úkolech, zvýšená pozornost, dříve nastupuje únava
Vysoká aktivace – organismus připraven k max. výkonu, zvýšení podráždění CNS, emocionálně se jedná o stav afektu
aktivace se také snižuje při různých nemocích, při požití alkoholu, stejnotvárností
zvýšit ji můžeme novými podněty stimulujícímu RET (pohyb, hudba, káva, sprcha…)
pozornost je psychický stav, který zajišťuje na určitou dobu soustředění člověka na jeden jev:
přepojování pozornosti – mezi dvěmi činnostmi, pokud je jedna plně automatizovaná a vědomá činnost
výběrovost pozornosti – vysvětluje proč si všímáme jen něčeho
kolísání pozornosti – příčinou toho, že se během delší činnosti na některé části soustředíme dobře, ale po chvíli už ne
rozsah pozornosti – je omezený, lidi dokáží současně postřehnout 6 – 7 prvků
rozlišujeme:
bezděčnou pozornost – je krátkodobá rychle vzniká i zaniká, pomáhá rychlé orientaci v prostředí, nestačí k dlouhodobější činnosti
záměrná pozornost – k realizaci dlouhodobé činnosti, k učení…, je regulována cílem, kterého se snažíme dosáhnou a vůli jedince, doba soustředěnosti se prodlužuje. Vůle je jen jedou z podmínek. Patří sem:
motivace k příslušné činnosti – uplatňuje se vůle
střídání s jinou činností, přestávky – organizační schopnosti
celkový stav aktivace CNS – chemická stimulace je jen krátkodobá
návyk zabývat se soustředěnou činností – dlouhodobý nácvik
Celkový stav osobnosti (citové stavy ve vnímání)
připravenost k vnímání toho co s naším cílem souvisí, co očekáváme, toho nač se těšíme nebo čeho se obáváme
výsledek může pozměnit:
členění celé vnímané situace (vjemové pole)
pozornost se zaměřuje na jednu činnost, osobu, předmět zájmu a ostatní tvoří pozadí
motivačně významný předmět snáze vystupuje mezi ostatními nevýznamnými předměty, které tvoří pozadí
zaměřenost:
vede k seskupován předmětů v okolí do větších celků
jinak postupuji, když chci půjčit přednášky a jinak když chci jít na volejbal
změní se zaměřenost víc je vnímám
očekávání:
vede také ke zkreslování situace
ve společenském životě jednáme dle stereotypů, kdy přisuzujeme jednotlivým lidem na základě omezené informace, jakou budou hrát roli, jak se boudou chovat
Zakotvení
všechno co člověk vnímá automaticky porovnává s tím co už zná, s vlastními názory a představami o světě
v poznávacích procesech je kotvou takový podnět, podle kterého vše posuzujeme
uplatňuje se na výsledném obrazu vnímavého i podle toho, zda je vnímané blízké mému obrazu světa, mému názoru, považuji je za skoro stejné, dojde k připodobnění
pokud se vnímané více odlišuje – uplatní se sklon k odlišení – přehlédnu to v čem se shodujeme, považuji názor druhého za extrémnější
Právě působící motivy
můžeme způsobit, že vnímáme to co si přejeme, nebo před čím chceme uniknout a ne skutečnost
Poznávací styly
jsou poměrně trvalé, v čase stálé způsoby, jak daná osoba vnímá, myslí, pamatuje a řeší problémy
rozdíly mezi globálním poznávacím stylem proti analytickému
analytické vnímání – lidé jsou zaměřeni na detaily, zřetelně odlišují jednotlivé prvky od pozadí, přemýšlí o nich odděleně, přemísťují je, dovedou získat od situace odstup
globální poznávací styl – vnímají celkový dojem, zapojují se do okolí, nechají se vtáhnout mezi ně, nechají se ovlivnit, spoluprožívají svět i problémy ostatních
rozdíly mohou být mezi osobami:
zarovnávají odlišnosti – vnímají věci jako stejné, později si třeba všimnou změn
zaostřují – zvětšují i malé rozdíly, i drobné změny je ruší, mohou je i přeceňovat jejich význam
