Paměť a pozornost

POZORNOST

„Pozornost je psychický stav, který se projevuje soustředěností a zaměřeností vědomí“

Pozorností jako takovou se psychologické směry nijak zvlášť nezaobírají. Některé, třeba jako behaviorismus* ji neuznává vůbec. Jiné se zas pozorností zaobírají pouze okrajově. Proto je definice pozornosti velmi obtížně definovatelná.

„Pozornost je aktuální stupeň aktivity psychických funkcí, které jsou aktivovány psychickými silami“ P.H.Rohracher

Velký význam má pozornost ale pro senzorickou ** paměť, kde je jí věnována speciální péče v ujasnění funkce pozornosti. Jedná se o signifikaci informací- význam pro příjemce.

Informaci , chápeme ve smyslu, že rozhodujeme o tom, co v chaosu či „informačním šumu“ budeme vidět, slyšet a krátkodobě zapamatováno. To vše je záležitostí naší zkušenosti na zaměření pozornosti. Je nutné detekovat „signál v šumu“ Pozornost našeho vědomí má na starosti retikulární formace mozku tím, že zajišťuje bdělost a drží informace v senzorické paměti.

V psychologii se o pozornosti krátkodobé paměti hovoří jako o filtru – sítu. Díky tomuto sítu – filtrační schopnosti vybírá mozek z nepředstavitelného množství podnětů, které na člověka doléhají, jen některé, které jsou pro něj momentálně důležité v danou situací, jak se mozek nastavil. Tento síťovitý útvar v mozku, který se tímto zabývá se nachází v mozkovém kmeni, tzv. retikulární formace a působí jako onen filtr. Vybrané informace vybrány na principu dominanty jsou pak ultrakrátkodobě uchovávány v senzorické paměti. Ostatní podněty jsou pak automaticky vyloučeny. Sepětí senzorické paměti s pozorností vysvětluje i takzvané selhání senzorické paměti, která je způsobena nedostatkem koncentrace pozornosti při vnímání.

* Behaviorismus – z anglického slova behaviour – chování – představuje psychologickou školu, která se zaměřuje na pozorovatelné veličiny lidského chování a jeho změny v reakci na okolní svět. Zakladatelem je americký psycholog John Broadus Watston

**Senzorická paměť – informace, které přicházejí do mozku pomocí analyzátorů

Obecně je pozornost důsledkem změn struktury psychických procesů a jejím výsledkem je senzibilita.Pozornost se podílí na vzniku výsledných poznávacích procesů – počitků, vjemů, představ.

Při vyloučení pozornosti není možné myslet, poznávat, mluvit, ani jednat. Pozornost je funkcí velmi zvláštní už jen proto, že sama nic nezobrazuje, ale přes to je všudy přítomna a díky tomuto jevu je také často nazývána jako doprovodný proces.

Pozornost by se dala rozdělit na dvě části:

I. soustředěnost – jako stupeň aktivity psychické činnosti a

II. zaměřenost – jako výběrovost významných podnětů

Druhy pozornosti:

Paměť se dělí na dva základní druhy pozornosti a to podle toho, zda je pozornost vyvolávána a udržována vůli, či vnějšími okolnostmi.

I. bezděčná – neúmyslná, mimovolná, pasivní, která je nezávislá na vůli člověka a je vyvolávána a udržovaná zvláštnostmi působících podmětů . Obvykle se považuje za pasivní formu a jejím základem je orientačně pátrací reflex. Zpracování většiny informací probíhá obvykle nevědomě, automaticky. Člověk si běžně neuvědomuje senzorické vlastnosti podmětů, dokud není požádán, aby je identifikoval. Bezděčná pozornost je tedy úzce spojena s vlastnostmi podmětů vnějšího prostředí. V praxi to tedy znamená, že nás zaujme hlasitý podnět – ostrý zvuk, nevšední a nápadný zjev, kontrast, diametrální změny atp.

Z hlediska zájmů můžeme rozlišovat paměť na

a ) nepodmíněně reflexní – reakce u všech lidí stejná – zahřmění hromu

b ) podmíněně reflexní – v důsledku osobních zájmů a potřeb jedince

II.. záměrná - ( úmyslná, aktivní ) chápeme jí jako pozornost, kde se

soustředíme na určitý podnět za cílem vyřešit cílený úkol.. Tento typ

pozornosti je udržována volným úsilím a je tedy náročnější a více

vyčerpávající..Má vždy zprostředkovaný charakter, protože ji sám

předmět, na který je zaměřena, neupoutává bezděčně.*** Chápeme to

tak, že mozek sám dává příkazy na upoutání pozornosti na cílený objekt.

Je také neodmyslitelně spojena s charakterem člověka a jeho zájmy ,

koníčky a vůlí. Užíváme ji tam, kde je kladen důraz na paměť a

pozornost jako takovou a také tam, kde jsme okolím vyzváni k určité činnosti, které nás prvotně nezajímají. Ruku v ruce jde tato pozornost též s osobní odpovědností a se zvládáním zátěžových životních situací.

Dále by se záměrná pozornost dala dělit ještě na :

a ) pozornost pomyslná – je zpočátku vyvolána volným úsilím, dále je udržována významností či zajímavostí působících podnětů

b ) pozornost selektivní – chápeme ve smyslu výběrová, kdy jedinec věnuje pozornost jedinému podnětu umístěnému na pozadí jiných rušivých vlivů

c ) pozornost protivolní – ( perseverační ) vnímáme situaci, nebo aktivitu něčeho, ale svoji pozornost i přes nevoli nemůžeme od tohoto odtrhnout.

Vlastnosti:

I. Rozsah pozornosti:

V tomto odstavci si řekneme, kolik věcí najednou lidský mozek může vnímat a podržet v pozornosti.

Schopnost podržet informace, podněty, které jsme schopni v krátkém čase postihnout, se nazývá extenzita pozornosti. U dospělého člověka dokážeme stanovit tento rozsah na 4 – 5 podnětů a u dítěte 2 – 3 podněty najednou. Zvláště učitelé při výuce, lékaři při operaci, piloti při letu nebo právníci při stání, u těch a dalších hraje extenzita významnou roli. Jedná se v těchto povolání o vyšší nároky na soustředěnost a tak znamená větší zátěž.

II. Intenzita pozornosti:

Rozumíme tím stupeň, jakým dokážeme pozornost udržet. Vyjadřuje také, nakolik jasně a zřetelně člověk zpracovává podněty. Intenzita souvisí s extenzitou. Čím více intenzivně udržujeme pozornost, tím méně jsme schopni udržovat více podnětů najednou a naopak. Z toho můžeme vyvodit, že rozsah a intenzita pozornosti jsou nepřímo úměrné.

III. Stálost pozornosti:

Znamená délka soustředění na jednu konkrétní věc, nebo činnost. Stálost pozornosti se dá vytrénovat. Netrénovaná pozornost na jeden předmět se uvádí v literatuře od 0,5 do 15 vteřin. Pozornost je menší, čím je daná činnost jednotvárnější. Vyžaduje tak větší koncentraci a tím je organizmus více namáhán a tím i vyčerpáván.

IV. Pohyblivost – oscilace, přenášení, kolísání

Přenášení pozornosti z objektu na jiný objekt. Tuto činnost též můžeme nazývat fluktuace ( neustálené změny, kolísání, pohyb – akademický slovník cizích slov, Academia Praha 2000 ), rychle přenášet pozornost z jednoho předmětu na druhý.

V. Rozdělení pozornosti:

Rozdělení míry zpracování informací, mezi více činností. Nejsnadněji se rozděluje, je – li jedna činnost automatizovaná a tedy snadnější, není na ni velký psychický tlak, například poslech rádia,či chůze, pití, jídlo.

Výcvik soustředění pozornosti a senzorické paměti

Pro výcvik koncentrace pozornosti existuje řada různých metod. Hledání rozdílů u dvou shodných kreseb, či obrázků, které se liší drobnými detaily.Patří sem také metody, které vycházejí z psychologických a diagnostických metod typu Bourdonnova škrtacího testu, hledání odlišného druhu podnětu ( činnost typu korektorského čtení textu, sledování cesty v bludišti apod. ) V oblasti akustického vnímání jde například o zapamatování si různě dlouhé melodické linie, které mají složitější rytmiku, nebo mají neobvyklou harmonii. Rozeznávání v orchestru zvuky jednotlivých hudebních nástrojů.

Psychologických poznatků o paměti vyplývají pro cvičení senzorické paměti různá doporučení. Jedná se například o ujasnění si záměru – cíl, motivace, na který je kladen důraz, před přístupem k soustředěnému sledování určitého děje, zabývá se v jedné chvíli pokud možno jen jednou věcí ( vyloučení paralelních aktivit ) a zabývá se řadou věcí postupně – sériově. Během výcviku senzorické paměti se doporučuje zařazovat při dlouhodobějším intenzivním sledování určitého děje, nebo dlouhodobé činnosti řadu pauz, přestávek a odpočinek.

Poruchy pozornosti

I. roztržitost – neschopnost dlouhodobé koncentrace pozornosti bez ohledu na to,

zda – li se soustřeďuje pozornost na jednu, nebo více aktivit. Vnímání je pak nepřesné a nejasné . Roztržitost se dá klasifikovat jako antonymum ke slovu koncentrace pozornosti. Je to slabá koncentrace, která vyžaduje trénink, nebo v nejzazším případě odbornou pomoc. Roztržitost se ve školství týká především nejmladších žáčků, kteří nastoupili do poprvé do školy. Jedinec de – facto přestává řídit koncentraci pozornosti a ztrácí se v okolní realitě, nevěnuje dostatečnou pozornost situaci, která ji vyžaduje a tak se může snadno dopouštět chyb, nebo omylů. Důvodem je pak pokles pracovního, nebo učebního výkonu.

Rozlišujeme dva základní typy roztržitosti:

a ) nestálost úmyslné pozornosti - neschopnost soustředit se na delší dobu na konkrétní činnost, nebo objekt, pozornost se stále přesouvá z jednoho objektu na druhý.

b ) příliš velká intenzita pozornosti – velmi silné soustředění na jednu činnost, nebo v aktivitě, který na druhou stranu vyvolává nepozornost v ostatních oblastech.

II. Rozptýlenost – Jedná se o neschopnost udržet pozornost pouze v daném

směru. Rozptýlenost je protikladem stálosti. Fyziologickým základem rozptýlenosti je buď silný útlum vyvolaný vnějšími podněty, nebo vnitřní útlum, který vzniká obvykle v důsledku působení dlouhodobě stejných podnětů, nebo jednotvárnou činností.

Klinické prostředky zvyšující pozornost

Jsou léky a přípravky, které zvyšují zásobení mozku krví a kyslíkem – podporují mozkový a periferní krevní oběh tím zlepšují tokové vlastnosti krve (snižuje viskozitu krve a usnadňuje průtok krve cévami). Tonizují činnost centrálního nervového systému, působí proti vyčerpání. Zlepšují bdělost a ostražitost, zvyšují duševní kapacitu, zlepšují elektrochemický přenos nervových vzruchů a ovlivňuje látkovou výměnu nervových buněk, zvyšují využití glukózy a kyslíku buňkami centrální nervové soustavy, zvyšuje průtok krve mozkem.

Použitá literatura: *** Psychologie pro právníky – Václav Holeček, Jana Miňhová, Pavel Prunner – ( nakladatelství Dobrá voda 2003, Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk ),

Základy klinické psychologie – Bohumila Baštecká, Petr Goldmann – ( nakladatelství Portál, s.r.o., Praha 2001 ),

Psychologie zdraví – Jan Křivohlavý - ( nakladatelství Portál, s.r.o., Praha 2001 ),

Učebnice experimentální psychologie. Praha, PNS 1967