Pedagogika

Profesionální start – začínající učitel

Profesní start jakožto vstup mladého člověka do výkonu povolání, pro které se připravoval, se odehrává ve všech profesích. Je to velmi významná etapa pro život jedince a to nejen z profesní dráhy, ale i pro celý jeho další život.
Sociologické výzkumy naznačují různé způsoby realizace tohoto profesního startu. Mladí lidé se setkávají s různými problémy a různým způsobem těmto problémům čelí.
Rozlišujeme 3 druhy rozporů, které jsou charakteristické pro etapu profesního startu:
- rozpor mezi znalostmi a zkušenostmi pracovníka,
- rozpor mezi osobními aspiracemi pracovníka a zájmy organizace,
- rozpor mezi aktuálním postavením pracovníka a hodnocením perspektivy, která se před ním otevírá.
Toto obecné vystižení problému profesního startu se týká i profese učitele a je označováno termínem začínající učitel. Tato etapa je považována za velice důležitou z praktického hlediska.
Co vlastně charakterizuje profesní start učitele?
V mnoha povoláních je začínající pracovník postupně zaučován do výkonu své profese, pracovní odpovědnost přebírá taky postupně a může se spoléhat na kooperaci s jinými, zkušenými pracovníky. V profesi učitele tomu tak není. Vlastně od prvního dne , kdy nastoupí na školu, přebírá všechny povinnosti „normálního“ učitele, plnou odpovědnost za vykonávanou práci, kterou navíc vykonává sám.
Pro srovnání se podívejme na situaci v Německu.
Příprava na výkon učitelského povolání je 7 let.Příprava učitelů se dělí do dvou fází. První probíhá na univerzitách a je zakončena státní zkouškou. Druhá fáze je bezprostřední přípravou na učitelské povolání ve škole. Probíhá v tzv. studijních seminářích nezávisle na univerzitě, trvá dva roky a končí státní zkouškou. Při vstupu do této formy studia skládají účastníci slib o dodržování ústavy a získávají statut čekatele na postavení státního zaměstnance. Čekatelé se nazývají referendáři a dostávají plat asi ve výši poloviny platu ustanoveného pro začínajícího učitele. V Německu probíhá tato příprava na tzv. seminárních školách, určených ministerstvem. Pro každou školu je jmenovaný ministerský zmocněnec, zpravidla ředitel této školy, který předsedá semináři. Malé skupinky učitelů průměrce po 6-ti studentech, vedou kvalifikovaní učitelé, nazývaní seminární učitelé. Studium se realizuje v těchto formách:
- aktivní účast na odborných setkáních a praktikách a vedení zápisů o nich,
- hospitace ve výuce, vlastní vyučovací postupy a jejich kritický rozbor,
- souvislá samostatná výuka, jen namátkově kontrolovaná,
- složení druhé státní zkoušky. Ţ teprve pak je čekateli udělena způsobilost vyučovat na gymnáziích
V jiných zemích je alespoň zavedena instituce uvádějícího učitele. Je to zkušený učitel, který se stará o začínající nové učitele, především po stránce metodické. U nás se tato funkce také v 70. letech zavedla, ovšem neprovádí se povinně a proto většinou stojí učitel na začátku své kariéry sám a sám čelí všem novým problémům. (často pak dochází ke konfliktům, nedorozuměním a nedorozuměním).
Také v zahraničí dochází k obtížím v profesním startu učitelů. Tuto etapu lze charakterizovat jako etapu dvou tendencí a to přežití a objevování. Aspekt přežití se týká toho, že začínající učitel je vystaven tzv. šoku z reality. Naproti tomu je aspekt objevování. Obě protichůdné tendence u konkrétního učitele působí v rozdílné míře. U některých začínajících učitelů může šok z reality působit tak hluboce a tak dlouhodobě, že jim navždy znechutí učitelské povolání.
Čím je způsoben „šok z reality“???
Příčiny jsou různorodé:
Příčiny spjaté s osobností učitelů: začínající učitel si až při výkonu profese uvědomí, že není psychicky vybaven pro tuto práci.
Příčiny spjaté s profesní kompetencí učitelů: začínající učitel zjistí, že předchozí studium mu nedalo takové vědomosti, jaké nyní potřebuje (př. Vyplňování třídních výkazů, korespondence s úřady).
Příčiny spjaté se situacemi na školách: př. Nevybavenost učeben na školách, chybějící učebnice.
Začínající učitel v české škole
Malý průzkum:
Šimoník provedl šetření u 141 učitelů, kteří zahajovali své působení na druhém stupni základních škol v bývalém Jihomoravském kraji. Ve sboru bylo 123 žen a 18 mužů, všichni odpovídali na dotazy písemného dotazníku nebo individuálního rozhovoru. Šetření bylo zaměřeno na 3 oblasti: přijetí nastupujících učitelů ve škole a jejich pracovní podmínky; nedostatky v práci začínajících učitelů; jejich hodnocení absolvovaného učitelského studia.

1. Nástupní podmínky začínajících učitelů
· Na otázku: „co Vás při nástupu do školy zklamalo“ uvedli učitelé nejčasněji:
- materiální vybavení školy,
- neukázněné chování a agresivita žáků,
- nezájem žáků a školu a učení,
- špatná organizace a práce ve škole,
- nízký plat
· většina začínajících učitelů byla nucena učit předměty, na které neměla aprobaci,
· většina začínajících učitelů musela vyučovat nadúvazku
· počet hospitací, které se uskutečnily u dotazovaných začínajících učitelů během prvního roku jejich působení, byl velmi nízký.
2) Obtíže v práci začínajících učitelů
Mladí učitelé se vyjadřovali k různým činnostem, jež se v práci učitele běžně vyskytují, a to jednak z hlediska obtížnosti jednotlivých činností, jednak z hlediska připravenosti na vykonání těchto činností během studia.
1) práce s neprospívajícími žáky
2) udržení kázně při vyučování
3) udržení pozornosti žáků
4) diagnostika osobnosti žáka
5) motivace žáků
6) individuální jednání s rodiči
7) vedení schůzek s rodiči
8) adekvátní reakce na očekávaný vývoj vyučování
9) řešení kázeňských přestupků
10) a další

Překvapující je, že začínající učitelé – podle svých výpovědí věnují na přípravu k vyučování jen minimum času. Téměř třem čtvrtinám učitelů postačuje k této přípravě méně než 2 hodiny denně. Dlouhodobě je zjištěno, že začínající učitelé podceňují přípravu na výuku.