Psychika - struktura

psychika
- = soubor všech psychických jevů
- neustále se vyvíjí, mění a vzájemně ovlivňuje
psychické jevy
- = odrazy vnějšího prostředí a nás samotných (vztah k sobě)
- naše individuální vnitřní podmínky (s čím jsme se narodili)

Základní schéma psychické reakce

PODNĚT → SMYSLY (analýza) → RECEPTORY (nervová zakončení) → DOSTŘEDIVÉ NERVY → MOZEK → ODRAZ → ZPRACOVÁNÍ (myšlení) → ODPOVĚĎ (výsledek myšlení) → ODSTŘEDIVÉ NERVY → VÝKONNÉ ORGÁNY (svaly, žlázy)

Prožívání

zahrnuje všechny psychické procesy, které si můžeme a jsme schopni uvědomit
na základě prožívání si uvědomujeme prožívání v čase, postavení ve společnosti…

Charakteristické znaky nebo vlastnosti

subjektivnost
- každý člověk prožívá sám a po svém
- subjektivní = individuální
jedinečnost = neopakovatelnost
- cokoliv prožíváme, nemůžeme prožít znovu stejně
časová neohraničenost = časová plynulost
- můžeme prožívat minulost (př. co jsme dělali včera), ale i budoucnost (př. naše představy, touhy)
prožívání je jen část naší psychiky
prožívání nelze zcela vyjádřit chováním

Kategorie (formy) prožívání:

Odpovídají na otázku, co prožívání obsahuje.

I. psychické procesy

Mají nějaký průběh.

poznávací
- proces psychiky, který nastupuje jako první
- poznáváme svět kolem sebe i sebe sama
  - vnímání – činnost smyslů
  - představivost
  - myšlení
  - paměť
  - učení
citové
- všechny emoce, které vznikají v procesu poznáván k poznávanému objektu
volní (snahové)
- snaha na objekt poznání působit
- všechny snahové procesy, které vznikají směrem k objektu
- směřujeme k objektu – o něco usilujeme
- směřujeme od objektu – snažíme se mu vyhnout

II. psychické stavy

momentální stav psychiky
schopnost reagovat, fungovat
ovlivněna počasím, fyzickou stránkou, citovým rozpoložením, únava …

III. psychické vlastnosti

vlastnosti naší psychiky, které jsou relativně stálé
pro každého člověka typické

aktivačně-motivační
- vše, co nás motivuje nebo nutí (pudy, zvyky, biologické potřeby, zájmy, záliby)
- pokud nejsou potřeby uspokojeny, činí nás to nervózními a nespokojenými
vztahové a postojové
- hodnoty, které nás ovlivňují
- názor = myslím si
- postoj = jsem o tom přesvědčen
- pokud jsme k někomu pozitivní, pozitivně nás to také naladí a ovlivňuje naši psychiku
výkonové
- limity našich fyzických i psychických výkonů
- předem určují maximum našeho výkonu
autoregulační
- ovládání sebe sama
- souvisí s vůlí, jak se dokážeme ovládat
  - sebekritiku
  - sebeovládání
  - sebevědomí
dynamické
- naše vnitřní energie a rychlost zpracování
- jak rychle funguje naše nervová soustava
- jak jsme schopni reagovat a jak jsme akční

Vědomí

součást prožívání
základem pro vytvoření vědomí jsou zkušenosti a vlastní aktivita jedince
všechny psychické jevy, které si teď momentálně uvědomujeme
vědomí je:
- individuální - každý má jiné zkušenosti a jinak k tomu přistupuje
- utvářeno historicky - lidé před 1000 lety měli jiné vědomí než lidé dnes
rozvíjí se mezi 2-3 rokem života
jsme schopni si uvědomit sebe sama:
- kdo jsem? - uvědomujeme si své já, odlišnosti od ostatních
- v prostoru - kde jsem, kde se pohybuji, druzí lidé kolem mě
- v čase - reálná doba (př. kolik mi je let, kolik je hodin)
- v moci - hranice našeho chování
co můžu a co už ne

Nereální vědomí

ne všichni mají reálné vědomí
nemají mentálně zaostalí, lidé s roztroušenou sklerózou, pod vlivem drog, alkoholu, mimina, velmi staří lidé, neléčení nemocí

Nevědomí

všechny psychické stavy, které si nejsme schopni uvědomit
patří sem:
- vytěsněné zážitky (negativní zážitky z dětství)
- potlačované touhy a přání, které jsou v rozporu s obecně platnou a uznávanou etiketou
- pudy a instinkty
- podprahové podněty
  - člověk je schopen vnímat v rámci nějakého prahu (horní x dolní)
  - leží těsně pod hranicí vnímavosti
- postupy automatizovaných činností = podmíněné reflexy
  - vše, co jsme se v minulosti naučili a teď je děláme automaticky
  - př. jak se píše jaké písmeno

Projevy nevědomí v chování

sny - souvisí s tím, co člověk prožívá
přeřeknutí - ve chvíli, kdy upadá naše koncentrace
nevysvětlitelné, nepochopitelné emoce a reakce vyvolané gestem, vzhledem…
mimořádné stavy vědomí (př. hypnóza, psychotropní látky, náměsíčnost, horečka, α hladina spánku…)

Spánek

relaxační fáze organismu
dochází k utlumení všech funkcí
člověk prospí cca 1/3 života (novorozenec 20 h denně, v 10 letech 10-12 h, dospělí 7 h, staří 5 h)
Freud napsal dílo „Výklad snů“
fáze spánku:
- NREM - nedochází k pohybu očí
  - usínání
    - frekvence 25-16 Hz
    - převažují α vlny
    - stav polobdělosti - vnímáme, co se děje okolo nás, ukládá se do nevědomí
  - lehký spánek
    - frekvence 15-8 Hz
    - převažují β vlny
  - normální spánek
    - frekvence 7-3 Hz
    - převažují δ vlny
  - hluboký spánek
    - frekvence 0,5-2,5 Hz
    - převládají teta vlny
    - má největší podíl na relaxaci
    - opakuje se cca po 90 minutách
- REM
  - trvá 5-10 minut
  - v této fázi se nám zdají sny
  - pokud se v této fázi vzbudíme → pamatujeme si sny
  - ochabnutí svalů, pohyby očních bulev
náměsíčnost
- jedna část mozku není dostatečně utlumena
- nejčastější u malých dětí, kdy není dostatečně uklidněn pohybový aparát

Chování

vnější projev psychiky
aktivita jedince pozorovatelná druhými lidmi, sebou samým nebo je měřitelná přístroji

Verbální chování

verbální chování tvoří maximum 30% celkového chování

vnější řeč
- mluvená:
  - obsahová
    - co říkáme
    - tvoří asi 7% verbálního chování
  - formální
    - jak to říkáme
    - tvoří asi 23% verbálního chování
    - paraverbalita = neurčuje co říkáme, ale jakou formou (př. tón hlasu, výška hlasu, intenzita)
  - slovní vata = slova k ničemu (př. vlastně, prostě…)
- b) psaná
vnitřní řeč - řeč pro sebe sama

Neverbální chování (nonverbální)

řeč těla
velká část vychází z našeho nevědomí
osobní prostor = bublina kolem nás
- pokud někdo tento prostor poruší → více jej vnímáme
- symbolika = jak velký prostor kolem sebe máme
- nejčastěji je to 0,5 – 1,5m
reakce
- nejjednodušší způsoby chování
- nemůžeme regulovat vědomím
- nejstarší nepodmíněné reflexy
- př. reakce vnitřních orgánů, svalů a žláz
odpovědi
- naučené způsoby chování
- podmíněné reflexy
- chování pod kůží = zadržená odpověď
- snaha ovládnout chování, které cítíme, že chceme udělat, ale navenek to skrýváme
jednání
- výsledek našeho rozhodnutí
- není naučené ani vrozené
- př. nedám mamince facku, protože…
vnější výrazy
- výrazy našich vegetativních procesů na povrchu těla
- př. pot, zrudnutí, tiky, třes, pláč, husí kůže…

pozn. referát „Neverbální chování“

mimika - výraz obličeje (př. úsměv, oční kontakt, svraštělé čelo)
habtika - podání rukou
proxemika - vzdálenost lidí
- intimní zóna (60cm)
- osobní zóna (do 1,5m)
- společenská zóna (do 2m)
- veřejná
- vertikální
postorologie
- poloha těla
- jak stojíme, úklony
gesta
- výrazové pohyby rukou
- znaková řeč
kinezika - pohyby těla
pronemika - kolik času komu věnujeme
grafologie - rozbor písma

Emoce

cit = emoce = pocit
= psychický stav, ve kterém se odráží prožívání sebe sama nebo okolního prostředí
provází jakýkoliv psychický proces
vzniká jako reakce psychiky na působení podnětu
City jsou prožívání subjektivního stavu nebo vztahu k působícímu podnětu, navenek se mohou projevovat chováním
podněty, které přicházejí zvenčí a zevnitř prožíváme jako příjemné (libé- stenické) nebo nepříjemné (nelibé – astenické)

C.G.Jung

cit je vyjádřením vztahu, který se dá popsat a má určitou intenzitu
emoce je cit takové intenzity, že se mění fyziologický stav organismu
city můžeme ovládat , ale emoce ovládají nás
- př. afekt
  - silnější emoce (invaze)
  - stav kdy člověk nedokáže ovládat a kontrolovat své chování
  - člověk je zajatcem svého prožitku a odeznění tohoto stavu souvisí s odezněním fyziologických změn př. ventilace, městnání krve, křeče, zvýšení srdeční frekvence

Charakteristické znaky emocí

individuálnost = subjektivnost
- každý na daný podnět reaguje jinak
intenzita
- jak je daná emoce prožívána
- začíná vždy v 0 a může jít do maxima
polarita
- emoce mají dvě opačné polohy
- maximální intenzita může být kladná i záporná
- indiferentní bod = podnět v nás nevyvolává žádné emoce
- př. láska x nenávist; radost x smutek
- lhostejnost je emoce!
ambivalence
- v jeden okamžik je možné prožívat dva zcela opačné city
- „Odi et amo“ (nenávidím a miluji)
- př. vztah drogově závislých k droze
nakažlivost
- člověk má tendence stáhnout ostatní do své nálady
- emoce musí být hodně silné
- př. maminka přijde z práce…
délka trvání
- některé emoce mohou být krátkodobé (leknutí) a jiné celoživotní (partneři, vztah k matce)

+ charakteristické znaky prožívání

Vnější projevy citů

Není je možné zcela vyjádřit.

mimika - výraz obličeje
- nejvíce v očích, ústech popř. čele
gestika - pohyby rukou
posturika - poloha a držení těla
řeč
- důležitá hlavní formální stránka (tempo, tón hlasu, hlasitost)
- čím více emocí, tím větší hlasitost
hormony
- do těla se vyplavuje adrenalin, serotonin
vnější projevy
- třes, červenání, husí kůže…

Vlastnosti citů

individuální odlišnosti každého jedince

senzitivnost = citová dráždivost
- jak snadno vznikají u člověka city a jak rychle je schopen emočně reagovat
senzibilita = citová vnímavost
- jak člověka ovlivňují city vlastní i jeho okolí
- jak moc člověk podléhá negativním citům
citovost = citová bohatost
- rozsah emocí
- někteří lidé jsou schopni bohatého prožívání, jiní jsou citově chudí a nejsou schopni prožívat různé druhy citů
- citová chudost bývá způsobena emoční deprivací v dětství
citová zralost
- schopnost ovládat vnější projevy emocí
- jak dobře známe své emoce a jsme schopni ovládat jejich vnější projevy
- nejméně ovládají své emoce malé děti a lidé v období puberty
sugestibilita = citová ovlivnitelnost
- do jaké míry se necháme ovlivnit svými emocemi
- u některých lidí jsou emoce jediným faktorem při rozhodování se
empatie = schopnost vcítit se a porozumět citům druhých

Druhy citů

biologické = nižší city
- jedná se o city spojené s biologickými potřebami
- společné s ostatními živočišnými druhy
- vznikají při uspokojení nebo neuspokojení potřeb
citové reakce
- vznikají na základě nečekané změny nebo porušení vnitřního či vnějšího prostředí
- bývají krátkodobé, mají vysokou intenzitu → extrémní reakce → afekt (= záchvat emocí, chování za základě pudů, rozum ustupuje do pozadí) → vyčerpání → apatie
- dělení:
  - útočné - negativní emoce
    - př. vztek, zlost, nenávist, rozhořčení, hněv, zuřivost, naštvání
  - obranné - př. strach, úzkost, beznaděj, zoufalství, úlek, panika, obava, zklamání, fobie
    - strach = opodstatněná reakce na konkrétní podnět
    - fobie = neopodstatněné reakce na nereální ohrožení
  - sociální - vznikají ve vztahu k druhým lidem
    - dělení:
      - pečovatelské - př. soucit, starost, obava, lítost
      - nadvlády - př. pohrdání, namyšlenost, hrdost, lhostejnost, pýcha, opovrhování
      - závislosti, podřízenosti - př. méněcennost, závist, poníženost, obdiv, pokora, úcta
      - city k sobě samému - př. obdiv, nenávist, zklamání
citové stavy = citové nálady
- vznikají na základě citových reakcí
- mohou vzniknout neuvědoměle, bez přímého působení podnětu
- mají menší intenzitu, avšak jsou dlouhodobé
- možné do určití míry kontrolovat (nálada jde změnit)
citové vztahy
- vytvářejí se ke skutečnému podnětu, který může být konkrétní i abstraktní
- dlouhodobé, s proměnlivou intenzitou
- vztah může být k lidem, zvířatům, věcem, prostředí, k sobě samému, k činnostem nebo k duchovním hodnotám (př. víra, tradice, dějiny, morálka, život, umění)
- př. láska, vášeň, nenávist, lhostejnost, stud, respekt, obdiv, tolerance, zášť, touha, strach, pohrdání, náklonnost, hrdost, přátelství
vyšší city = city společenského vědomí
- vznikají u člověka v důsledku procesu socializace
- dělení:
  - etické - př. výchova, stud, opovržení, solidarita
  - estetické - vztah ke kráse
    - př. libost x nelibost, krása x ošklivost
  - intelektuální - vztah k poznávání
    - př. zvědavost, nadšení z nových informací, lhostejnost
  - sociální - vztah k lidem
    - př. egoismus, obdiv, závist, žárlivost, sympatie, důvěra, altruismus
  - city lidské důstojnosti - př. hrdost, podlost, pokora, respekt