Sny a snáře

Snáře

Kdy vlastně začal člověk zkoumat, kdy, jak a proč začaly tvora všech tvorů zajímat, trápit i utěšovat sny, a klást před něho ty nejzáhadnější otazníky? Proč se člověk znepokojoval, když se mu zdál ne zrovna příjemný sen?
Sny se prohánějí v hlavách mocných i slabých, zdravých i chorých, bohatých i chudých.

Sny pěkné i logické, hrůzostrašné i nesmyslné, sny, po kterých se člověk vzbudí s úsměvem, i takové, které ho svou hrůzou vzbudí samy. Před všechny tyto hlavy kladly se otázky a na tyto otázky se všechny tyto hlavy snažily najít odpověď.Proto sám život si vynutil profesi vykladačů snů, věštců, ba celé věštírny, které se snažily dešifrovat obrazy spících hlav na štěstí i neštěstí, předčasný zánik i dlouhotrvající moc, na bohatství i bídu, choroby i sílu, na vojenské úspěchy i porážky a ovšem na lásku až do hrobu a žárlivost až na dno pekla, na věrnost i faleš, obětavost i nejčernější úklady.

Nic z toho nezaniklo. Jen prudce klesl počet lidí, ochotných vidět v ,,nočních obrazech“ nějaké osudové znamení.

Obsah vykládání snů byl ovšem vždy poznačen svou dobou, výklad mnohých obrazů ,,zpod přivřených očí“ se dotvářel a přetvářel, šil se na míru sociálních poměrů, v kterých společnost žila. Soudíce podle snářů, které se zachovaly, sny se zřejmě velmi živě vykládaly v obdobích, kdy lid nesl na sobě těžké břemeno sociálního útlaku. A odlišnost výkladu stejných hesel v různých snářích svědčí zase o tom, že vykladačů snů bylo skoro tolik, kolik bylo spáčů.
Neví se, kdy vznikl první snář. Vzniklo jich však velmi mnoho a pověrčivým lidem způsobily hodně strachu i planých nadějí, vzvolaly v nich bezdůvodnou nedůvěru, podezřívavost, pomstychtivost a nejednou i skutečné opletačky s úřady. O výkladě mnohých hesel je možno říci, že vycházejí z pradávného úsloví:,,co se babě chtělo, to se babě zdálo.“ Je to ovšem trochu tvrdě řečeno, máme-li v tomto případě na mysli lidi, které po denní dřině navštěvovaly sny, slibující jakoukoliv nepatrnou příznivou změnu.
Snad právě proto většina těchto výkladů snů mluví jen o příznivých změnách v životě člověka, o štěstí, úspěších v lásce, dobré úrodě na poli, stavění příbytku, výhře v kartách, zdraví, síle, dlouhém věku a blahobytném klidném stáří. Všechno to, co se lidem nedostávalo.

Spánek a sny

Organismus každého člověka, i když netrpí poruchami, způsobenými takovými nepříznivými činiteli, jako jsou choroby, stáří fyzické zatížení a podobně, se po určitém čase unaví. Po celodenní únavě vnímavost člověka ochabne, cítí se vyčerpán. S rostoucí únavou se zpomaluje jeho činnost, reakce, člověk se dostává do nehybné polohy, útlum jeho vnímavosti sílí a – člověk obyčejně usíná.
Spánek přichází hlavně po unavení mozkových buněk, které jsou během aktivity člověka nejvíc namáhány. Protože samy si nedovedou doplnit ani vytvářet látkové rezervy, musí se regenerovat ve spánku – odpočinku.
Potřebu spánku začíná organismus pociťovat postupně. Nejprve se projevuje klesáním očních víček, pokračuje ochabováním svalstva, člověk začíná zívat, klesá mu hlava, často se mu otvírají ústa, popřípadě začne i chrápat. Během spánku se v lidském organismu zpomalují různé pochody, které byly v normálním stavu čilé, energické. Současně klesá i spotřeba živin a kyslíku, dýchání se zpomaluje, spolu s činností srdce klesá tep a krevní oběh. Postupně dochází k uvolňování celého svalstva.
O spánku existuje víc teorii. Podle nejnovějších je spánek rozsáhlým útlumem buněk lidského organismu, především mozkové kůry. Tento útlum proniká i hlouběji do podkůrových částí mozku.
Když spíme, ležíme většinou nehybně, nevnímáme a neodpovídáme na řeč. Lidské tělo obyčejně nereaguje ani na dotyk, necítí bolest, chlad, teplo a vůni.
Nezřídka se nám během spánku začnou zdát sny.Ráno si vzpomínáme, co se nám zdálo.Bude snad užitečné, když si aspoň trochu objasníme, jak a proč dochází ke snům.
Na první pohled by se nám mohlo zdát, že sny přicházejí v hlubokém spánku. Vědecké výzkumy však dokazují , že to není pravda. Snít začínáme častěji ve chvílích usínání, kdy se mozková kůra dostává do útlumu. Přestáváme snít asi tehdy, když organismus upadá do tvrdého spánku. Anebo – a to je opačný případ – zdát se nám začne v době postupného probouzení se, kdy útlum začíná ustupovat. Tehdy už vzniká podráždění, spánek slábne, přechází do života. Sny se nám zdají obyčejně jen tehdy, když je náš spánek ještě mělký a útlum buněk mozkové kůry není hluboký.

Druhy snů

Sen způsobují svérázné stavy a vztahy mezi jednotlivými skupinami buněk. Podle druhů rozeznáváme sny fantastické, v nich není ani náznaku nějaké logičnosti, a sny mírnější. Fantastické sny se vyznačují silnými vidinami. V takových snech se nám stavějí před oči zvláštní lidé, obludy nebo ohromní tvorové, nelogické nebo nepochopitelné děje, chodíme po vodě, přenášíme se do dalekých končin, vznášíme se ve vzduchu, zkrátka – všechno jako ve snu. Tyto nepříjemné sny- říkáme jim také těžké- vznikají tak, že útlum zasáhne nejprve ty buňky, které se přes den nejvíc vyčerpaly. Jde o buňky, které do jisté míry kontrolují, třídí i udržují v potřebných mezích nositelku jednoduché formy psychické činnosti, kterou nazýváme první signalizační soustavou. Tato soustava je původcem obrazotvornosti a fantastičnosti. Tedy nejprve ochabuje druhá signalizační soustava, která má funkci kontrolní, a až později se utlumí i prvá signalizační soustava. A v tomto mezidobí útlumu dvou signalizačních soustav vznikají sny fantastické.
Když se nám zdály sny mírnější, tedy ty, které jsou svým obsahem bližší ke skutečnosti a logice, obyčejně jsme pokračovali v té naší denní činnosti, které jsme přes den věnovali velké úsilí, v tom zážitku, který v nás vyvolal velkou radost nebo starosti, respektive problémy. Takové sny vznikají zvláště tenkrát, když jsme na něco v průběhu dne tak intenzivně mysleli, že nám to vyvolalo v mozkové kůře přílišné podráždění. A když se konečně dostaví spánkový útlum, tato silně podrážděná skupina buněk mu odolává déle v činnosti.A právě tato činnost vytváří naše mírné sny. Někdy se nám zdají dávné zážitky z našeho dětství s překvapujícími podrobnostmi. Jindy zase něco, nač jsme zdánlivě zcela zapomněli. Vysvětlujeme si to tak, že v mozku se nám utlumily naše nové zážitky a vybavují se v něm jen staré, dávno prožité. Vědci pokusy zjistili, že na sny mají
vliv i naše vnitřní orgány. Když například spícímu přiložíme k nohám led, může se mu zdát, že bruslí. Nebo omotáme-li spícímu okolo hrdla šátek, může ho „rdousit“ těžký sen, že ho věšejí apod.
Jsou lidé, kteří sny nemívají. Nezdá se nic těm, co rychle usínají tvrdým spánkem. Ale jsou i takoví, které sny sice „navštěvují“. Zajímavé je, že sny vůbec nerespektují pojem času. Zdá se nám, že v pěkných vidinách prožíváme celé dni, ale pokusy nám říkají, že šlo jen o krátké vteřiny, nejvíc o minuty. Také tento pojem času se ztrácí útlumem části buněk.

Vliv charakteru člověka na sny

Jak potvrzují mnohá pozorování, na tvoření snu a jeho obrazové děje má vliv i charakter a povaha člověka. Jde-li o jednotlivce klidného, lhostejného a téměř se sklonem k flegmatičnosti, který má rád v životě jistotu a věci užitečné, obyčejně se mu zdává o pozemských věcech.
Pomalému a chladnému člověku, který má rád vyrovnaný život, se sklonem k samotářství a melancholii, zdává se často o vodě a věcech s ní spojených.
Lidi povahově nerozvážné a zlostné, kteří si lehko získávají přátele, ale také je lehko ztrácejí, sny obyčejně vynáší vysoko mezi hvězdy, daleko do neznáma. Často se zdává o ohni světle a blescích.
Člověka s bezstarostnou a veselou povahou obvykle sny hravě přenášejí přes ty největší skutečné mrzutosti. Obyčejně se mu zdává o ptácích, letadlech, balonech a jiných vzdušných strojích, bez překážek se vznáší a bez překážek přistává.
Ze zvyků a chování člověka můžeme si utvořit obraz o jeho charakteru. Jsou lidé, kteří tvrdí, že povahu spícího možno zjistit podle jeho nejoblíbenější polohy při spánku.
Podle nich prý člověk houževnaté a náruživé povahy obyčejně spává na zádech. Spaní na levém boku není nejzdravější a je prý jedním z projevů chorobnosti člověka. Bývají to lidé štvaní, naoko chladní a rozvážní – ale rádi mluví také ze spánku.
Velmi přirozenou polohou je spánek na pravé straně. Je to typická poloha pro lidi bystré a sdílné. Nemívají pěkné sny, obvykle je už ráno nedovedou reprodukovat, hovoří – li o nich, tak jen velmi nejistě a nesouvisle.
A co lidé, kteří spávají na břichu? Povahu prý mají vyzrálou, ale trochu dětinskou. Jinak jsou to optimisté, kteří neztrácejí klid a rozvahu a – na sny se dobře pamatují.