učení – základní vývojový proces, jehož výsledkem je relativně trvalá změna vyvolaná zkušeností
A) učení v užším slova smyslu : záměrné osvojování poznatků (př. škola)
B) učení v širším slova smyslu : každodenní zkušenost a přizpůsobování se novým situacím (př. jízda na kole, hodiny)
faktory ovlivňující učení
A) VNĚJŠÍ – učivo, učitel, prostředí, spolužáci, rodina…
B) VNITŘNÍ – zdravotní, psychický stav, motivace, vůle, zájmy…
druhy učení
A) senzomotorické učení – zručnost, pohyb…
- jde o učení prostřednictvím manipulace s předměty, rozvíjení pohybových schopností a dovedností (chůze, zavázaní tkaniček atp.)
B) intelektové učení - přehled, vědomosti…
- zde jde především o řešení složitější úloh a problémů (schopnost zobecňování)
C) sociální učení -
- probíhá téměř neustále tím, že jsme v kontaktu s druhými
D) vědomostní učení
- záměrné učení!
metoda učení – způsob jakým usilujeme o pochopení studovaného problému
vnější a vnitřní podmínky učení
1) vnější
- prostředí ve kterém se učíme, rodinné zázemí, časové možnosti atp.
2) vnitřní
- citové rozpoložení, motivace, touha atp.
efektivita učení – soubor postupů a doporučení přispívajících k úspěšnému učení, efektivita učení závisí na vzájemném působení vnějších a vnitřních podmínek učení
motivace – je to, co nás vede, žene a nutí abychom se chovali určitým způsobem a ne jinak / vnitřní proces každého člověka poskytující jeho chování energii a zaměřující ho ke specifickému cíli, motivace je složena z konkrétních prvků, které označujeme jako motivy
silné motivy – zájmy, ideály, zvyky = uspokojují potřeby organismu
- potřeby = nutné věci, které jedinec vyžaduje pro svůj život a vývoj
nevědomá motivace – např. volba životního partnera = vědomě je nám sympatický ale i tak ho s někým porovnáváme
potřeby
- něco co člověk nutně potřebuje / vyžaduje pro svůj života vývoj
A) fyziologické: dostatek odpočinku, pohybu, jídla atp.
B) psychické: potřeba opory, zázemí, úcty, lásky atp.
psychická deprivace - vzniká, pokud nejsou dlouhodobě uspokojovány psychické potřeby
vědomé a nevědomé motivy – není mezi nimi ostrá hranice, mnohé motivy v našem životě mají jak vědomé tak i nevědomé aspekty
postoje – stabilní, naučená dispozice člověka chovat se ustáleným způsobem vůči skupinám objektů / je to reakce na objekty nikoli takové, jaké opravdu jsou, ale na takové, jaké si myslíme že jsou, postoje jsou výrazně INDIVIDUÁLNÍ
- postoj mohu mít k sobě, k činnosti, chování nebo předmětu
A) centrální => důležitý postoj (př. nikdy bych nežila s alkoholikem)
B) periferní => méně důležitý postoj (př. politická situace)
- každý postoj se skládá ze 3 složek:
1. kognitivní (rozumové) – při koupi auta budu řešit jeho funkčnost
2. emoční – v tomto případě jeho barvu
3. konativní (volní) – a tady jestli ho koupím hned nebo počkám na slevu
předsudky – zvláštní druh postoje, negativní, zjednodušené postoje vůči určitým etnickým, náboženským a jiným skupinám mající iracionální původ (buďto bývají sexistické, etnické nebo náboženské)
utváření postojů – je ovlivněno mnoho okolnostmi, mezi důležité patří např.: osobní zkušenosti člověka, soc. komunikace, vliv institucí a medií atp.
změna postojů – jednodušeji lze měnit postoje periferní a také intenzita postoje v přímém směru
- nejsložitější je zvrat kladného postoje v záporný a naopak = toto nazýváme KONVERZE
schopnosti – vlastnost osobnosti, která je nutným předpokladem úspěšného vykonávání určité činnosti, schopnosti ovlivňují hlavně úsilí a motivace – není vrozená ani dědičná
rozdělení schopností:
1) intelektuální (např. matematika) – schopnost poznávat a řešit
2) umělecké (např. výtvarné umění)
3) psychomotorické (např. pohybové nadání) – normální činnosti
4) sociální
vlohy – jsou vrozené dispozice, které umožňují rozvinutí určitých schopností, znalostí či dovedností
stupně schopností:
1) nadání – vlohy, které umožňují rozvinutí mimořádných schopností / schopnost vykonávat nějakou činnost lépe
2) talent - mimořádně velké projevené nadání
3) genialita – výjimečně rozvinutý talent, který umožňuje dosažení nejvyšší úrovně intelektuálních schopností
kreativita (tvořivost) – schopnost, která nám umožňuje vidět a používat věci v nových vztazích / dá se říct, že kreativita oživuje schopnosti a je pokladem pro zhodnocení schopnosti v talentu
- kreativitu ovlivňuje motivace, zájem, intelekt, prostředí a schopnosti…
destruktivní kreativita – např. atomové bomby
A) subjektivní (to co slouží všem)
B) objektivní (moje schopnosti)
inteligence – je schopnost řešit obtížné či nově vzniklé situace, schopnost přizpůsobit se a nově se učit ze zkušenosti a správně určit podstatné souvislosti a vztahy, pomocí nichž řešíme nové problémy a orientujeme se v nestálých situacích
inteligenční kvocient (IQ) – vyjadřuje, jak vysoko nad průměrem, nebo podprůměrem své věkové skupiny se člověk umístil svým výkonem v testu inteligence
inteligence vrozená – fluidní: roste se schopností učit se a řešit problémy, ve stáří pak postupně klesá
inteligence získaná – krystalická: je přivozená předchozími zkušenostmi a v průběhu života naopak roste (dá se pokládat za životní moudrost)
inteligence abstraktní – měří se pomocí testů inteligence, jde tedy o schopnost řešit přesně zadané teoretické problémy
inteligence praktická – schopnost řešit efektivně problémy běžného života
inteligence sociální – schopnost se pohybovat v sociálním prostředí, řídit lidi, umět s nimi jednat, předvídat jejich chování a v souvislosti s tím pohotově reagovat
inteligence emoční – schopnost vnímat své i cizí emoce, umět na ně reagovat a vhodným způsobem je ovládat
Gaussova křivka – znázorňuje jak je inteligence rozložená v celé populaci (z grafu vyplývá že inteligence většiny obyvatel se pochybuje okolo průměru)
Horáková Linda
28. prosinec 2012
5 538×
804 slov
