Workoholismus

WORKOHOLISMUS aneb Závislost na práci

Workoholismus je choroba typická především pro takzvané Yuppies, což je označení pro mladé městské ambiciozní muže, kteří usilují jen o práci. Samozřejmě může být workoholikem i žena, ale je to menší procento. Workoholici si časem začnou vymýšlet spousty výmluv, aby svoji závislost nějak ospravedlnili. Ztrácejí nadhled a schopnost sebekritiky a házejí vinu na druhé. Jsou přesvědčeni, že vykonají spoustu práce.
Workoholismus je často považován za pozitivní a prospěšný a že workoholici jsou velice schopní lidé, kteří milují svojí práci a nejsou vůbec líní. Ve skutečnosti nemá workolismus s nadšením a zaujetím nic společného. Je to závislost jako každá jiná.

U závislosti na práci lze rozpoznat tyto rysy. Nadměrné ztotožňování z prací a problémy s identitou, nepružné myšlení, potíže v situacích, kdy člověk z nějakého důvodu nemůže pracovat, stupňování problému a jeho popírání. Pokud si člověk problém neuvědomí, a nezačne s ním něco dělat.

Závislých na práci jsou různé typy.
Typy závislých na práci podle S. Poppelreutera:

Jednomu jde především o uznání, obdiv a moc. Má sklon k přeceňování vlastní práce a podceňování práce druhých. Bývá u spolupracovníků a podřízených neoblíbený a nedokáže dostatečně dobře pracovat v týmu.(typ velikáš)

Další typ pracuje s cílem býti co nejvíce užitečný a nejoblíbenější. Sám nic nechce a nechává se často druhými využívat a zneužívat. Tento typ se často vyskytuje ve zdravotnictví nebo v sociální péči.(typ dobrák)

Typu pedant je většina účetních. Nejvíce si cení pořádku, dodržuje a vyžaduje pravidla, předpisy a disciplínu. Obrovským problémem pro něj bývají nové myšlenky a nápady, třebaže by mohly být užitečné a ulehčit mu práci.(typ pedant)

Dalším je typ rozpolceného a do sebe zahloubaného člověka, který by chtěl mít těsné vztahy s druhými lidmi, ale zároveň má z takových vztahů strach. Aby tomuto vnitřnímu konfliktu unikl, vrhá se do jakékoli práce, i když třeba ani potřebná není.(typ rozpolcenec)

Jedním typem může být také hledač nových podnětů, který překypuje energií. Nesnáší nudu a aby se jí vyhnul, vyhledává další a další pracovní úkony. Má ale problémy s jejich dokončováním a často se zamotává do zmatku, který kolem sebe nadělal.(typ startér)

Typ mentality školáka se bojí nadřízených a dělá úkoly navíc, aby se zavděčil. Je úzkostlivý a závislý na druhých. Trpí silnou nejistotou a potřebuje takového nadřízeného, který mu vždy přesně řekne co má dělat. Děsí ho neúspěch a domnívá se, že zvýšeným pracovním výkonem mu lze zabránit.(typ šprt)

Typy závislých na práci podle profesora Robinsona:

Urputný typ – pracuje nadměrně vždy a za všech okolností a to ve dne i v noci. Pracuje když je potřeba, i když není a když ho to baví, i když ho to nebaví. Moc mu neříká rekreace, zábava ani odpočinek.

Záchvatový typ – tento typ závislého pracuje v nárazech, které jsou následovány zhroucením nebo apatií. Celkový pracovní výkon potom může být nižší než u normálního pracovníka. Tyto nárazové záchvaty se poté projevují také v soukromém životě. Člověk se cítí unavený, vyčerpaný a trpí depresemi.

Aktivní typ s poruchami pozornosti – nesnáší, když se nic neděje a hlavně nesnáší nudu. Rád vyvolává problémy a komplikace, které by potom mohl řešit. Začne spoustu věcí, ale málo jich dokončí a často postrádá smysl pro realitu.

Vychutnávač – Tento typ člověka není s prací nikdy hotov. Postupuje pomalu, metodicky, se snahou o co nejvyšší dokonalost. Nic jim není dost dobré. Zdržuje se kvůli němu mnoho záležitostí a svým perfekcionalismem často brnká druhým na nervy.

Opečovávač – klade zájmy druhých vždy vysoko nad své vlastní a dostává se tak často do stavů naprostého vyčerpání, které nakonec ve svých důsledcích snižuje i jeho pracovní výkonnost.

Varovnými známkami závislosti na práci je především zdravotní stav. Často se vyskytují bolesti hlavy a únava, nechutenství nebo přejídání, poruchy trávení a bolesti žaludku. Vyšší riziko je i u srdečních onemocnění a dechových potíží. Imunitní systém je oslaben a projevuje se častým nachlazením, obtížemi týkajícími se pohybového systému a bolestí hlavy. Tito lidé mají vysoký krevní tlak, často více kouří a pijí a berou léky.
Dalšími varovnými znaky je chování a psychika. Člověk častěji vybuchuje, je neklidný a příliš aktivní, trpí nespavostí a nesoustředěností, nedokáže se uvolnit a odpočívat.
Mezi workoholikem a přáteli dochází k odcizení a většinou i k napětí v rodině. Není schopný projevit druhým náklonnost a ocenit je, chybí komunikace a často sklouzne k povrchním vztahům.
Problémy nastávají i v týmové práci, kdy se u něj postupně snižuje výkonnost, klesá sebedůvěra a energie a dochází až k nespolehlivosti a opakovatelnému selhávání.

Závislost na práci má tři stadia. Časné stádium se vyznačuje myšlením stále na práci, pravidelnými přesčasy, odmítáním dovolených. U středního stádia se už vytrácí společenský život. Pokusy o změnu jsou většinou krátkodobé a slabé. Dochází k tělesnému vyčerpání a poruchám spánku. Někdy je možné i tupé zírání do prázdna a okénka v paměti. Pozdní stádium je spojeno s narůstajícími problémy. Objevují se opakované bolesti hlavy, bolesti zad, vysoký krevní tlak a deprese. U těžkých případů můžou nastat i infarkty a mozkové mrtvice, které mohou v lepším případě vystrašit dotyčného tak, že se začne chovat rozumně.

Následky příliš dlouhotrvajícího nebo nadměrného pracovního zatížení trpí zejména ti, kteří přicházejí do intenzivního styku s lidmi a kteří mají značnou odpovědnost. Například zdravotníci, učitelé, kontroloři ad.
V důsledku vyčerpání se nejprve dostavují pocity nespokojenosti a práce člověka přestává těšit. Poté následují drobné zdravotní potíže a v důsledku toho se postupně snižuje pracovní výkonnost. To vede k poklesu sebevědomí a energie.

Rizika závislosti na práci vznikají již v dětství. Takové děti bývají často živé a neposedné. Mohou být inteligentní, ale jejich prospěch tomu často neodpovídá pro špatnou schopnost se soustředit a menší vytrvalost. Další možnou příčinou je předčasné vyhnání z dětské role tím, že musí plnit povinnosti dospělých. Riziko je i u dětí jejichž rodič nebo oba rodičové trpí závislostí na práci. V takové rodině ho naučí, že jediné za co bude pochválen je práce. Kromě toho je dítě vystaveno vzorům chování a hodnotového systému rodičů, což může později napodobovat. Při vzniku závislosti mohou hrát také roli i velké pracovní nároky na dítě. Program dítěte by sice měl být pestrý a nemělo by se nudit, ale co je moc, to je moc.

Důležité je aby škola kladla nejen důraz na známky a znalosti, ale hlavně na výchovu v širším slova smyslu, včetně výchovy k rozvoji kvalitních zájmů, umění zvládat stres a zátěž. Rozlišování materiálních hodnot, podpora tvořivosti a rozvoj osobnosti jako celku.
Hyperaktivita a poruchy pozornosti začínají velmi často už v dětství a kladou nemalé nároky na výchovné schopnosti rodičů.

K dalším vlivům závislosti na práci patří třeba nedostatek možností a příležitostí k uspokojivému trávení volného času a malá schopnost tyto příležitosti nacházet a využívat. Zapomenout se nesmí ani na vliv společnosti. Společnost zaměřená především na výkon a úspěch za každou cenu produkuje vetší množství workoholiků. Na větším významu také získávají hodnoty, jako je zdraví, ochrana životního prostředí, rodina a kultivované mezilidské vztahy.

Člověk závislý na práci soustavně překračuje své tělesné i duševní možnosti, často neumí odpočívat a když už odpočívá, cítí se provinile. Cítí nutkání pracovat a na práci téměř neustále myslí. Ve vztahu k práci ztrácí sebeovládání nebo se sebeovládání zhoršuje. S nutkáním souvisí i to, že bývá úporný, nepružný a sveřepý. Chce všechno nebo co nejvíce zvládnout sám a při týmové práci mívá problémy. Dává si termíny, které se snaží zoufale plnit jen proto, aby si příště mohl dát termíny ještě náročnější. Spěchá i když k tomu nemá důvody.Nebývá realistický a někdy slibuje víc, než je schopen zvládnout. Tito lidé často používají práci k tomu, aby unikli před nepříjemnými duševními pocity a nepříjemnými skutečnostmi vnějšího světa. Nepřipouští sobě ani druhým, že jsou unavení a často používají nebezpečné způsoby jak zvládat nadměrnou zátěž, jako například alkohol, cigarety a další návykové látky. Zanedbávají své zdraví což se projevuje tím, že pro zdravotní potíže ani nevyhledávají lékařskou pomoc. Špatné je také zanedbávání mezilidských vztahů, kdy přemáhají jen v případech, že jim to přinese nějakou výhodu v zaměstnání. Jsou zaměřeny na své pracovní cíle a to, co prožívají ostatní nechápou, nebo je to nezajímá. Bývají netrpěliví a podráždění a kvůli malým chybám se na sebe příliš zlobí. Buď mají sklon k sebelítosti nebo své pocity prostě ignorují. Často se tváří příliš vážně a mívají dojem že je ostatní nedoceňují. Vedou často zmatený a neorganizovaný životní styl a bývají osamělí.

Zatímco k závislosti na alkoholu nebo drogách se nikdo hrdě nehlásí, na pracovní závislost jsou pyšní i ti, kteří k ní mají daleko. Proč tolik lidí touží být wokoholiky a jakákoli pochybnost o jejich pracovním vypětí se jich dotkne? Vždyť je to nebezpečná závislost, která může vést až k rozpadu osobnosti a totálnímu zhroucení. Z normálního člověka se stává sobec, má tendence ovládat druhé a manipulovat s nimi, všechno kontroluje a nikomu nedůvěřuje. Navíc se u něj projevuje krize hodnot a ztráta humoru, který má přece prodlužovat život. Ztrácí schopnost komunikace a zůstává sám. Dalo by se říci, že se stává asociálním členem společnosti. Zbavit se workoholismu je jako zbavit se závislosti na drogách a není to krátkodobá záležitost. Vede to k budování nového života. Pokud člověk alespoň nalezne sílu se léčit. V takovém případě je potom důležitá hlavně podpora okolí. A i člověk po dlouhém léčení nemusí mít úplně vyhráno. Stačí málo a znovu se může propadnout tam, kde už byl. Důležité je nejenom rozpoznat první příznaky, ale také prevence, ke které patří zdravý optimismus.