Závislost

1. ALKOHOL
Bezpečná dávka - pro zdravého dospělého člověka je podle expertů Světové zdravotnické organizace do asi 20 g 100 % lihu za den (16 g pro ženu, 24 g pro muže), což je asi do půl litru piva nebo 200 ml vína, 50 ml destilátu.
Delirium tremens - alkoholická psychóza, k níž dochází po mnoha letech nadměrného pití. K příznakům patří silný třes, zrakové halucinace (typicky drobných malých zvířat), někdy i tělové halucinace (postižený může cítit současně dotyk), nedostatek tekutin a minerálů v těle, dezorientace. Člověk je ohrožen na životě a stav vyžaduje naléhavou lékařskou péči.
Doprava - alkohol působí poruchy zrakového vnímání (tunelové vidění, zhoršené vnímání barev), sklon nebezpečně riskovat, přeceňovat se, horší odhad vzdálenosti, reakční čas se prodlužuje, při vyšší hladině poruchy rovnováhy, nebezpečí spánku během řízení. Řízení je zhoršeno i při nízkých hladinách alkoholu v krvi. Zvýšené riziko nehody trvá i v kocovině. Dopravní nehody pod vlivem alkoholu bývají těžší. Častější je polytraumatizace (výskyt mnohočetných poranění), častější jsou i smrtelné nehody. Riziko úrazu u alkoholem ovlivněného mladého řidiče je ještě podstatně vyšší než v pozdějších letech.
Kocovina - je působena více vlivy: narušením minerálního a vodního hospodářství a metabolismu, nevyspáním, účinky alkoholu na mozek aj. Při kocovině je vhodné doplnit minerály a tekutiny (např. formou nějaké lehce stravitelné polévky), naprosto nevhodný je další alkohol.
Mladí lidé - játra dětí a dospívajících odbourávají alkohol pomaleji, děti a dospívající mívají menší hmotnost. I malé množství může vyvolat u dítěte těžkou otravu. Závislost na alkoholu se u dětí a mladých lidí vytváří podstatně rychleji. Pro zajímavost věk, od kterého zákon umožňuje kupování alkoholu, je v České republice 18 let, v USA 21 let, v Japonsku 21 let, ve Švédsku 20 let.
Obsah alkoholu v nápojích - l0o pivo obsahuje kolem 2 % alkoholu, 12o pivo 3 - 4 %, víno většinou 10 -18 % alkoholu, destiláty kolem 40 % i více.
Odvykací syndrom - dochází při něm k třesu, neklidu, nespavosti, nepříjemným duševním stavům. Při těžším průběhu se může objevit i epileptický záchvat. Nejtěžší odvykací syndromy někdy přecházejí v delirium tremens (viz heslo alkohol, delirium tremens).
Stadia opilosti - 1.excitační (po menších dávkách působí alkohol oslabení opatrnosti, hovornost, tendenci se prosazovat, někdy slovní nebo i fyzickou agresi), 2. somnolentní (útlum, spavost), 3. komatózní (stav bezvědomí), 4. asfyktické (dušení vlivem zástavy dechového centra v prodloužené míše).
Zdravotní rizika - vlivem alkoholu roste např. riziko úrazů, dopravních nehod, po vyšších dlouhodobě přijímaných dávkách je oslabena imunita (roste riziko infekcí a nádorů). Časté jsou jaterní nemoci a další choroby trávicího systému, po dlouhodobě přijímaných vysokých dávkách se mohou objevovat duševní poruchy a poruchy paměti. Vyšší riziko nádorů v oblastech, které přicházejí do styku s alkoholem, a rakoviny prsní žlázy u žen. Periferní polyneuropatie je postižení periferních nervů (nečastěji dolních končetin) v důsledku mnohaletého pití alkoholu. K dalším rizikům patří alkoholová epilepsie, alkoholické psychózy atd. ALKOHOLISMUS - výraz dříve používaný pro závislost na alkoholu.

2. AMFETAMIN - patří mezi stimulancia, má podobné účinky jako pervitin a může vyvolávat závislost. Závislost na něm byla u nás poprvé popsána v roce 1941.

3. ANABOLIKA (STEROIDY) - nemají okamžitý účinek na duševní stav, berou se jako doping při sportu. Při injekční aplikaci hrozí přenos infekcí včetně žloutenky a AIDS. Po dlouhodobém braní dochází k zastavení růstu, oslabení imunitního systému, u mužů k neplodnosti, vypadávání vlasů, potížím při močení, zvětšení prostaty a růstu prsou, u žen se pak objevuje mužský vzhled, poruchy menstruačního cyklu, zvětšení klitoris, změna hlasu a redukce prsou. Dochází též k poškození jater, cév a srdce, a k oslabení imunity (nižší odolnosti proti nemocem). Zvyšuje se riziko mozkové mrtvice. Mohou se objevovat duševní obtíže, podrážděnost, podezíravost, deprese, dokonce i sklon k násilí, což vede ke ztrátě přátel a zhoršení vztahů v rodině.

4. ANALGETIKA - léky proti bolestem. Většina z nich je návykových.
5. ANTIDEPRESIVA - léky používané při léčbě depresí.
6. BARBITURÁTY - tato skupina léků je spíše zastaralá a nese s sebou značná rizika včetně závislosti, proto se většinou nahrazují modernějšími psychofarmaky. Mohou být součástí lékových směsí (např. Alnagon, Bellaspon).

7. ECSTASY - MDMA (3,4-methylenedioxyethamfetamin). Látka ze skupiny halucinogenů se stimulačními účinky. MDMA bývá často nahrazeno amfetaminy, ketaminy nebo pervitinem. V současnosti se za XTC vydává látka PMA, jejíž účinky se začínají projevovat až po 3 hodinách (tj. 2x delší doba než u E). Díky tomu se jedinec může domnívat, že tableta nepůsobí a proto si vezme další, čímž se vystavuje předávkování
Vzhled - tablety.
Projevy intoxikace – otevřenost, nespavost, neklid, někdy i halucinace nebo pocity pronásledování.
Některá rizika - toxické psychózy (viz heslo toxické psychózy), předávkování a postižení nervového systému, velké ztráty tekutin a dehydratace. Účinek drogy je dosti nepředvídatelný, dávka, kterou někdo dobře toleruje, může u jiného vyvolat těžkou otravu. Předávkování může nastat po jednorázové dávce nebo po opakovaných dávkách, je možné postižení ledvin a srdce. Velmi nebezpečná je kombinace s alkoholem nebo s kofeinem.

8. HALUCINOGENY - skupina látek, které vyvolávají halucinace čili poruchy vnímání, nejčastěji zrakové. Intoxikovaný vidí, slyší nebo jinak vnímá neexistující osoby, předměty atd. Pod vlivem takového vnímání někdy i jedná. Mezi tyto látky patří LSD, ecstasy, drogy z magických hub aj. Největším nebezpečím bývá právě nesmyslné a nebezpečné jednání pod vlivem drogy. Poruchy vnímání a duševní obtíže po halucinogenech mohou přetrvávat i poté, co odezněla intoxikace - např. toxické psychózy, flashbacky nebo deprese.
a. LSD - halucinogen (viz heslo halucinogeny), jedna z nejúčinnějších látek vůbec. Působí v nepatrných dávkách (halucinace trvající až 12 hodin vyvolá u dospělého muže už množství kolem 50 mg.).
Vzhled - u nás nejčastěji papírky s barevnými obrázky napuštěné drogou, které se vkládají do úst.
Projevy intoxikace - rozšířené zornice, zčervenání, rychlejší puls, horší sebeovládání, snazší ovlivnitelnost. Zhoršená schopnost rozhodování, oslabený kontakt s realitou. Někdy abnormálnost chování. Některá rizika - narušení duševního zdraví. Někdy pod vlivem drogy nebezpečné chování vůči sobě i druhým. Halucinace nebo pocity pronásledování mohou přetrvávat, i když nebyla droga požita. Uvádí se i vyšší riziko nádorů a epileptických záchvatů. Flashbacky (viz heslo flashback) jsou relativně časté.
b. MESKALIN - halucinogenní látka (viz heslo halucinogeny) získávaná z mexického kaktusu nazývaného domorodci peyotl.
9. HAZARDNI HRA - hra, při níž si hrající kupuje možnost hmotné (finanční nebo jiné) výhry.
Rizika - velké prohry, naopak výhra může stát na počátku patologického hráčství (viz heslo patologické hráčství), sebevražedné jednání, dluhy, trestná činnost, u dětí a dospívajících zanedbávání školy a zaostávání v sociálních dovednostech (viz heslo sociální dovednosti). U dětí a dospívajících se patologické hráčství rozvíjí rychleji.

10. HYPNOTIKA - léky navozující spánek. Mohou vyvolat závislost.

11. OPIOIDY - získávají se z máku nebo se vyrábějí polosynteticky (heroin) či synteticky. Vyvolávají tělesnou závislost a dosti typický odvykací syndrom.
Vzhled - prášek (heroin), tablety (např. kodein), ampule, hnědavá tekutina ("braun" tuzemský opiát připravovaný z kodeinu). Heroin se nejčastěji šňupe nebo vpichuje.
Projevy intoxikace - desítky minut až hodin trvající stav tichého obluzení následovaný kocovinou. Po požití zúžení zornic, celkový útlum.
Odvykací syndrom - odvykací příznaky jsou trýznivé, samy o sobě vsak neohrožují život. Projevují se rozšířením zornic, husí kůží, zrychleným dechem i tepem, slzením, rýmou, průjmem, pocením, nechutenstvím, neklidem, bolestmi svalů. Někdy vzestup teploty.
Některá rizika - rychlý rozvoj duševní i tělesné závislosti. Ztráta zájmu o cokoliv kromě zájmu o drogu. Nebezpečí předávkování. Na černém trhu se objevují drogy různé koncentrace, takže je snadná možnost záměny silnější drogy za slabší. Po abstinenci od drogy klesá odolnost vůči ní a při recidivě je riziko předávkování. Při intoxikaci hrozí šok, alergická reakce, vmetek do plicnice při nitrožilním podání, otok plic, interakce s jinými látkami (zvláště nebezpečná je kombinace opiátů a alkoholu).
a. HEROIN - je 2,5x silnější nežli morfin, původně byl připraven jako nenávyková náhražka morfinu. Je to jedna z nejnebezpečnějších drog vůbec. Může vyvolat rychle duševní i tělesnou závislost.
b. KODEIN - patří mezi opioidy (viz heslo opioidy), v lékařství nejčastěji používán proti kašli, na psychiku působí slaběji než morfin nebo heroin. Kodein může sloužit jako surovina k výrobě dalších drog.
c. METHADON - návyková látky patřící mezi opioidy, tedy do stejné skupiny jako heroin. Methadon má výhody, k nimž patří delší účinek a to, že se podává ústy. Nevýhodou je delší odvykací syndrom po methadonu nežli např. po heroinu. Proto se také v Evropě methadon téměř nepoužívá k detoxikaci (viz heslo detoxikace). Hlavní indikací methadonu je substituční léčba (viz heslo substituce), kdy se podává jako relativně bezpečnější náhradní droga pacientům závislým na opioidech, kteří nejsou schopni nebo ochotni podstoupit léčbu orientovanou k abstinenci. Methadon se tedy nehodí k léčení počínajících závislostí nebo pacientů, kteří s opioidy teprve experimentují. Ti by si zbytečně vytvořili tělesnou i psychickou závislost na něm. Nehodí se ani pro lidi závislé na jiných skupinách drog než opioidy. U kombinovaných závislostí může být jeho podávání riskantní, protože kombinace methadonu s jinými návykovými látkami včetně alkoholu může vyvolat těžkou nebo i smrtelnou otravu. Podle amerických pramenů se asi u třetiny pacientů, u kterých je methadon nasazen, daří stav stabilizovat, u třetiny je průběh střídavý a u třetiny bývá léčba methadonem neúspěšná.
d. MORFIN
e. OPIUM - se získává z makovic, obsahuje mimo jiné asi 10 % morfinu a kodein.

12. KONOPÍ - účinnou látkou drog z konopí je THC (delta-9-tetrahydrokanabinol). Marihuana obsahuje podle druhu kolem 10 mg, ale v některých případech až 100 mg THC. Drogy z konopí se z těla vylučují jen velmi pomalu, mají tendenci se ukládat v tukové tkáni. Po vykouření jedné cigarety lze prokázat 40 - 50 % THC v buněčných membránách po 4 - 8 dnech,10 - 20 % drogy po 30 dnech a 1 % dokonce po 48 -138 dnech. Při pravidelnějším užívání se drogy z konopí hromadí v organismu.
Vzhled - marihuana se ručně balí do cigaret nebo se cpe do faječek.
Projevy intoxikace - rozšířené zornice, zarudlé oči, zrychlený puls, kašel, pach potu po spálené trávě, zhoršení paměti na nedávné události, únava, nezájem.
Některá rizika - dlouhodobější příjem drogy vede ke kolísání nálad, zhoršené schopnosti soustředění, horšímu školnímu prospěchu. Dochází k prodlužování reakčního času (horší postřeh) i mimo intoxikaci, objevuje se nepravidelný menstruační cyklus, neobratnost, neochota přebírat zodpovědnost, zpomalení životního rytmu, podrážděnost. Psychická závislost na drogách z konopí vzniká pomaleji než u opioidů nebo pervitinu, může se projevit např. zneužíváním drogy i při zcela nevhodných příležitostech. Vyšší riziko úrazů a dopravních nehod. Riziko neplodnosti u mužů a poškození plodu u těhotných žen. Chronické záněty spojivek a hltanu, dýchacích cest. Povahové změny a větší riziko duševních nemocí. Marihuana obsahuje o polovinu více rakovinotvorných látek nežli tabák a s tabákem se často míchá. Zvyšuje tedy riziko rakoviny. Oslabuje také imunitní systém. Vyšší riziko plicních onemocnění včetně tuberkulózy. Spory houby Aspergillus v marihuanových cigaretách se neničí při kouření, mohou se dostávat do plic a působit plicní onemocnění. Psychické problémy po drogách z konopí mají většinou přechodný charakter. U duševně labilnějších lidí může ale marihuana pronikavě zhoršit jejich stav i dlouhodobě. Drogy z konopí zvyšují tepovou frekvenci a mohou ohrozit lidi s nemocným srdcem.
HAŠIŠ - je to usušená pryskyřice ze samičích rostlin konopí. Obsahuje stejnou účinnou látku (THC) jako marihuana. Chuťově jemnější, ale silnější.

13. ORGANICKÁ ROZPOUŠTĚDLA - nazývají se také těkavé látky. Škodlivě se užívají vdechováním.
Vzhled - roztoky těkavých látek, některá lepidla.
Projevy intoxikace - z dechu i z oděvu je cítit zápach po chemikáliích. Obluzenost, nepřítomnost duchem. Postižený působí neduživě, je pobledlý, je mu špatně. Rozšířené zornice, zarudlé oči, nepřítomný pohled. Rozjařenost a poruchy vnímání při otravě přecházejí ve spánek. Méně často obluzení trvá dlouhodoběji. Nezřetelná výslovnost, zhoršená pohybová souhra, nesmyslný smích.
Některá rizika - při dlouhodobějším zneužívání nezájem, lenivost, horší školní prospěch, zanedbávání školy apod. Zhoršené jaterní testy. Vyrážka kolem úst a nosu. Poruchy paměti a riziko poškození mozku. Poruchy krvetvorby. Ohrožení srdce a dýchání. Největším rizikem je smrtelná otrava, která může nastat i u dítěte, které není závislé.
a. TOLUEN - organické rozpouštědlo u nás poměrně často užívané jako droga.

14. POČÍTAČOVÉ HRY - mají určitá rizika, ale jiného rázu než hry hazardní. Dítě, které u nich tráví dlouhé hodiny, nemá dost času na školu, možná nezíská dostatečné dovednosti v mezilidských vztazích, může zaostávat za vrstevníky, mohou se mu kulatit záda a může trpět nedostatkem pohybu. Kromě toho obsahují některé počítačové hry prvky násilí a nabízejí vysloveně nevhodné modely řešení konfliktů a neadaptivní vzorce chování.

15. STIMULANCIA - látky s budivým účinkem. Patří k nim mj. pervitin, efedrin a fermetrazin.

a. EFEDRIN - má slabší účinek než např. pervitin, ale působí silněji než kofein. Závislost na něm může vzniknout, ale v praxi není častá. Někdy slouží jako surovina k výrobě pervitinu.

b. FERMETRAZIN - poměrně silná a nebezpečná stimulační látka.

c. PERVITIN (metamfetamin) - účinek je blízký kokainu, proto se také v USA nazývá "kokainem chudých".
Vzhled - nejčastěji světlý prášek. Droga se přijímá šňupáním nebo injekčně.
Projevy intoxikace - zrychlený tep, rozšířené zornice, neklid, nekoordinované pohyby, podrážděnost, vzrušení, třes, podezíravost, úzkosti, po doznění účinku drogy útlum, spavost a deprese.
Některá rizika - u dospívajících rychle vyvolává závislost. Poměrně časté pocity pronásledování, vnímání neexistující osoby, podivné chování, nespavost. Později horečky, vyrážky, větší náchylnost k nemocem, bolesti hlavy, poruchy vidění. Častější úrazy, agrese vůči druhým, poškození srdce, jater, riziko smrtelných otrav - předávkování. Vyvolává prudký vzestup krevního tlaku, může způsobit mozkovou mrtvici nebo srdeční selhání. Pod vlivem drogy může člověk jednat nesmyslně a být nebezpečný sobě i druhým. Značné riziko toxických psychóz (viz heslo toxické psychózy) spojených s pocity pronásledování. Příměsi, které se do drogy dostaly při výrobě (např. fosfor nebo jód), zvyšují toxicitu drogy.
d. KOFEIN - látka ze skupiny stimulancií obsažená i v kávě nebo čaji. Může vyvolat závislost, v porovnání s jinými látkami stejné skupiny (jako pervitin) je však relativně bezpečná. Kofein je nevhodný u lidí s vysokým krevním tlakem, vředovou chorobou žaludku a dvanáctníku a některými srdečními nemocemi.
e. KOKAIN - látka se stimulačním účinkem; získává se z jihoamerické rostliny koka nebo synteticky. Obvykle se zneužívá šňupáním. Jeho forma s mohutnějšími účinky zvaná Crack se kouří.
Vzhled - bílý prášek, crack je světlá hmota nebo krystaly.
Projevy intoxikace - rozšířené zornice, euforie, přeceňování se, po odeznění účinku často deprese.
Některá rizika - záchvaty vzteku, sklon k násilí, spánek ve dne, bdění v noci, záchvaty křečí, ztráta váhy, problémy s pamětí, pocity pronásledování, toxické psychózy (viz heslo toxické psychózy), deprese a sebevražedné pokusy, rychlý rozvoj závislosti. Často smrt srdečním nebo dechovým selháním.

16. TABÁK - podle britských odhadů umírá v České republice předčasně každý den 63 lidí na následky kouření. Jedinou návykovou látkou v tabáku je nikotin, není to vsak jediná škodlivina. Mezi další škodliviny patří např. dehty z tabákového kouře, které sice nejsou návykové, ale zvyšují riziko rakoviny. Třetina až polovina dětí a dospívajících, kteří zkusí kouřit i jen několik cigaret, se brzy stává na nikotinu závislá. Zhruba 7 z 10 mladých lidí, kteří začali kouřit, toho později lituje. Podle britských a amerických pramenů si kuřák zkracuje život o 20 - 25 let, každý druhý kuřák zemře na následky kouření, polovina předčasných smrtí nastává už ve středním věku. Tabák patří také k tzv. průchozím drogám (návykové látky jako alkohol, tabák a marihuana zvyšují riziko problémů způsobených jinými drogami. Neznamená to, že každý mladistvý, který má zkušenost s průchozími drogami, se stane později závislým na jiných drogách, je však v porovnání s vrstevníky více ohrožen).
Projevy intoxikace - u kuřáků začátečníků častá bledost, studený pot, nevolnost, zvracení, bolesti hlavy, pokleslá nálada (odpovídá lehčí otravě nikotinem).
Některá rizika - pokles tělesné výkonnosti, bolesti žaludku, nepříznivé účinky na pokožku (pleť obličeje rychleji stárne). Obtíže po vysazení drogy nejsou někdy žádné, jindy vzniká podrážděnost, problémy s trávením, nespavost. Podstatně zvyšuje riziko zhoubných nádorů. V celosvětovém měřítku způsobuje 30 % rakovin. Je to častá příčina impotence u mužů středního věku, nese s sebou riziko poškození plodu u těhotných žen. Onemocnění dýchacích cest, rozedma plic. Alergie na složky tabákového kouře a astma. Nemoci cév dolních končetin. Pronikavě zvyšuje riziko srdečních onemocnění. Je to nejzávažnější příčina smrti, které se dá předejít.
Nedobrovolné (pasivní kouření) - kdo žije společně s málo ohleduplným kuřákem a sám nekouří, zatěžuje své tělo dávkou asi dvou cigaret denně.
Odvykání kouření - používají se následující postupy: Uvědomovat si výhody nekouření, rozpoznávat nebezpečné situace a vyhýbat se jim (např. kuřáckému vagónu ve vlaku či zakouřené restauraci), prostě přestat, teskně nevzpomínat a rozpoznávat nebezpečné myšlenky, relaxace nebo jóga (zvlášť pokud kouření souvisí se stresem), rozptýlení a přeladění (např. na sport), psychoterapie, znechutit si kouření "překouřením se", zvládnutí recidivy, průběžně posilovat motivaci, více cvičit, zvýšit příjem tekutin, jíst více zeleniny, ovoce, celozrnných výrobků, méně tučného a sladkého. Kdo nechce přestat najednou, může u každé cigarety zapisovat v kolik hodin a v jaké situaci ji vykouřil. Rozbíjení kuřáckých stereotypů (např. nekouřit oblíbenou značku, ale ty nejnechutnější možné cigarety), akupunktura, využívání některých léků (nikotinové žvýkačky), jestliže je doporučí lékař, psychoterapie.

17. TLUMIVÉ LÉKY - užívají se nejčastěji "na spaní", proti bolestem nebo "na uklidnění". Mívají podobné účinky jako alkohol, také ho někdy nahrazují (ve vězeních) nebo se s ním kombinují. Mají vedlejší účinky a naprostá většina z nich může vyvolat návyk.
Vzhled - nejčastěji tablety, dražé, méně často ampule nebo čípky.
Projevy intoxikace - pomatená řeč, dojem opilosti, aniž je cítit z dechu alkohol, poruchy myšlení, orientace, úsudku, ospalost, problémy krevního oběhu, zpomalený dech, prodloužení reakčního času, snížení bdělosti.
Některá rizika - nechutenství, poruchy výživy, mohou se objevit i pocity pronásledování v období odvykacích obtíží. Duševní i tělesná závislost. Při vysazení vysokých dávek odvykací syndrom ohrožující na životě (může zahrnovat např. epileptické záchvaty). Duševní poruchy, nepříznivý účinek na paměť. Podobně jako u jiných drog riziko poškození plodu, jestliže se škodlivě užívají v těhotenství.

I. BENZODIAZEPINY - mají tlumivý efekt, používají se poměrně často, mohou vyvolat závislost. Rychle na ně roste tolerance (po delším užívání některých návykových látek klesá jejich účinek, a proto dochází ke zvyšování dávek. Například u opiátů závislý člověk přijímá často dávku, která přesahuje smrtelnou dávku u člověka bez závislosti. Tolerance roste i na většinu tlumivých léků nebo na alkohol). Příklady látek této skupiny: Diazepam, Rohypnol.

a. DIAZEPAM - je látka ze skupiny benzodiazepinů (viz heslo benzodiazepiny), patří mezi tlumivé léky, může vyvolat závislost s nebezpečným odvykacím syndromem (viz heslo odvykací syndrom). Rychle na něj roste tolerance (viz heslo tolerance). Mladší lidé ho nezřídka kombinují s jinými látkami. Čistá závislost na diazepamu je typičtější pro lidi středního věku.
b. ROHYPNOL - flunitrazepam, látka ze skupiny benzodiazepinů, má tlumivý účinek, může vyvolat závislost. U nás je jeho škodlivé užívání poměrně rozšířené u mladších lidí většinou v kombinaci s jinými látkami. V USA zakázán.

Více informací o přírodních drogách: http://www.biotox.cz

Psychoaktivní kaktusy Nového světa

Řadu kaktusů lze právem považovat za biochemické továrny na silně psychoaktivní látky. Byly provedeny chemické analýzy řady druhů, známých svými léčivými a narkotickými účinky. Druhy byly vybrány podle zpráv v různých etnografických studiích. Z tělních šťáv kaktusů bylo izolováno více než šedesát druhů alkaloidů, z nichž většina je zastoupena jen ve stopovém množství a pravděpodobně se jedná o meziprodukty asi dvaceti "hlavních" alkaloidů. Jsou to fenethylaminové deriváty (PEA) nebo deriváty tetrahydroisoquinolinu (THIQ), blízce příbuzné adrenalinu, noradrenalinu a katecholaminům, čímž se vysvětluje jejich mohutný fyziologický účinek.
Tento účinek byl znám již od pradávna. Předpokládá se, že kult peyotlu je starý téměř 3000 let. Tento kult se šířil z jihu Mexika směrem na sever. Avšak až koncem 18. století dorazil mezi prérijní Indiány z jihu USA, zřejmě i proto, že užívání peyotlu Španělé od samého počátku zakazovali a tvrdě trestali. Tažení peyotlu k severu pokračovalo až do 20. století, kdy se dostal až ke kanadským Indiánům.
Byly prozkoumány i kaktusy z Jižní Ameriky. V jejich tělech byly zjištěny většinou jednoduché PEA sloučeniny, ale některé druhy rodu Trichocereus tvoří meskalin a některé THIQ alkaloidy. Avšak kult psychoaktivních kaktusů zde nebyl tak rozšířen jako u severoamerických Indiánů. Snad je to tím, že v Jižní Americe měli Indiáni listy koky.

Seznam těchto rostlin a podrobné info vztahující se k nim na webu biox!

Rostliny poskytující drogy vyvolávající halucinace
Tato skupina drog je charakteristická tím, že její základní účinek spočívá v kvalitativní změně vědomí. Po požití těchto drog dochází často k výrazným změnám psychiky, hloubky a intenzity vnímání. Objevují se zrakové a sluchové halucinace, projevy depersonalizace, deformace času a prostoru. Může být přítomna synestezie - vnímání jednoho smyslu druhým (např. barevné vnímání zvuku, hmatu, ...). Mohou se dostavit exaktické prožitky splynutí s přírodou a vesmírem, ale i hrůzné vjemy natolik intenzivní a hodnověrné, že se jim postižená osoba snaží uniknout bez ohledu na možné zranění nebo smrt. Na druhou stranu se u halucinogenů příliš neprojevuje ani psychická ani fyzická závislost, rizikem je zde právě jen krajní nevypočitatelnost jejich efektu. Řada halucinogenů jsou tzv. psychedelika.

Seznam těchto rostlin a podrobné info vztahující se k nim na webu biox!

Rostliny poskytující drogy se stimulačním účinkem

Některé přírodní (i syntetické) návykové látky působí stimulačně na centrální nervovou soustavu. Po jejich požití se dostavuje euforie spolu s ústupem únavy, potřeby spánku, chuti k jídlu. Zvyšuje se představivost, aktivita, zlepšuje se sebevědomí. Při předávkování dochází až k chaotickému myšlení a agitovanosti. Stimulační drogy jsou poměrně výrazně návykové, vzniká psychická závislost, která vede k nutkavé potřebě opakovaného užívání. Na rozdíl od narkotických analgetik (opiátů) se u stimulačních drog příliš neprojevuje fyzická závislost. Po různě dlouhé době nadměrného užívání se objevuje paranoidní, později paranoidně halucinatorní syndrom (stíha), přecházející až do tzv. toxické psychózy.

Seznam těchto rostlin a podrobné info vztahující se k nim na webu biox!

Rostliny poskytující drogy se sedativním až narkotickým účinkem

Na drogy s narkotickými účinky (opium) vzniká poměrně rychle výrazná fyzická závislost, charakterizovaná projevy abstinenčního syndromu, tzv. opiátového typu (bolestí svalů a kloubů, pocení, slzeni a průjem). Na drogy působící jen sedativně tak silný návyk nevzniká.

Seznam těchto rostlin a podrobné info vztahující se k nim na webu biox!

Konopí podrobněji

Konopí je dnes nejrozšířenější psychotropní rostlinou na světě. Nesmíme však zapomínat, že v dávných dobách se jeho používání (s výjimkou Asie) nikdy neomezovalo pouze na jeho omamné účinky. Konopí člověka doprovází přinejmenším 6 000 let, již od samotných počátku zemědělství ve Starém světě. Je jednou z nejstarších pěstovaných plodin a jeho použití je vskutku všestranné. Získává se z něj olej a pevné vlákno, mimoto poskytuje jedlé nažky. Díky obsaženým látkám je konopí nejen důležitým narkotikem, ale i cenným prostředkem při léčení celé řady nemocí používaných jak v lidovém, tak v moderním lékařství. Bohaté je také technické využití této rostliny.

Droga z konopí indického se vyskytuje ve dvou základních formách, (marihuana a hašiš). V prvním případě jde o suché části samičí rostliny, především květenství, kdy obsah účinných látek nepřesahuje 8-12 % (u nás obvyklý obsah je 1-2%) a v druhém o vlastní pryskyřici s účinnými látkami okolo 40 %. Někdy se z konopí připravuje také hašišový olej s obsahem vlastního THC kolem 20%.
….

Marihuana
Marihuana je dnes používaný název pro sušené listy a samičí květenství. V Indii má dvě formy, a to:
a.) Bhang má nejslabší účinky a sestává z usušených listů samičích květenství sklizených v době květu. Buď se kouří nebo se z něj připravuje nápoj spolu s jinými přísadami. Další možností je zpracování s kořením na pastu, z které se připravuje cukroví.
b.) Ganja se připravuje ze sušených vrcholů samičích květenství s vysokým obsahem pryskyřice. Droga se slisuje a nechá po několik dnů fermentovat.
V Africe je tato droga známa jako "kif" či "dagga", v Turecku "habak", v Mexiku "grifa" a v USA i v Evropě "marihuana". Poslední uvedený název se odvozuje od jmen Maria a Johan, což symbolizuje dvoudomost konopí. Tyto části rostlin se především kouří, a to bud' samostatně, nebo spolu s tabákem (Nicotiana tabacum) v dýmce nebo cigaretách nebo-li jointech (Evropa a USA), které obsahují asi 1,5 g sušené drogy nižší kvality.
Také v Africe se tato droga převážně kouří, ale i žvýká. Dříve probíhalo kouření kuriózním způsobem, neboť domorodci měli v zemi vyhrabané zvláštní díry s malými otvory, ve kterých se konopí pálilo. Těmito otvory přicházel nejen vzduch, ale také odtud vycházel omamný kouř, který přímo vleže na zemi vdechovali.
V Orientu se velmi často používalo vodních dýmek, které místo vody mohou obsahovat i víno, mléko nebo zvětralé pivo, s tím, že mají ochlazovat kouř, aby nedráždil průdušky. Při kouření se např. v Sýrii přidávalo ještě opium nebo semena durmanu (Datura) a blínu (Hyoscyamus). Dalším způsobem užití je žvýkání nebo pití. V Íránu se připravuje nápoj spolu s mlékem, v Německu s čajem. Můžeme se setkat i s výluhem konopí v parfémovaném sirupu či alkoholu, ochuceném anýzem, tzv. chatsraki. V Indii je znám alkoholický nápoj z této drogy, doplněný pepřem, kardamomem a jinými přísadami, který je velmi opojný.
Dále se droga pojídá, a to buď přímo, nebo se upravuje ve formě různých zavařenin, cukrovinek, koláčků, apod. (doporučuji publikaci "Vaříme s konopím" od Adama Gottlieba, české vydání vyšlo v nakladatelství Votobia v roce 1995, tuto knihu naleznete na internetu na http://konopi.wz.cz/ ).

Afghani (Cannabis Indica) Columbian (Cannabis Sativa) Durban (Cannabis Sativa)

Nepalese (Cannabis Sativa) Oaxacan (Cannabis Sativa) Thai (Cannabis Sativa)

Hašiš
Hašiš je v současné době užívaným názvem pro druhou drogu, a to vlastní pryskyřici. V Asii, hlavně v Indii je označován jako "charas", "churus" či "momeka", v Orientu se můžeme setkat také s výrazem "hašiš" a v severní Africe "chira". Jinými názvy jsou "pot", "grass", "joint brown", "nugglers", "greeters" a "gates". Je to čistá pryskyřice s největším množstvím účinných látek sloužící hlavně ke kouření. V Indii se však vyrábějí i sladké hašišové zákusky "majoom", které dále obsahují opium, maková semena (Papaver somniferum), durman (Datura), hřebíček, anýzová semena, kardamom, mastix (Pistacia) a cukr, v Sýrii to jsou bonbony plněné hašišem.

Pryskyřice je zapáchající žlutá až hnědá hmota, která se získává různými technologickými postupy. V Indii je obsah pryskyřice v rostlinách poměrně vysoký proto se získává tak, že lidé procházejí polem přičemž se dotýkají a objímají rostliny, po průchodu porostem konopí se z koženého oděvu přilepená pryskyřice stírá (kdysi se sbírala bez kožených oděvů - přímo na tělo). Jiným způsobem je "oplácávání" samičích květenství dlaněmi nebo koženými rukavicemi. Takto získaná vrstva pryskyřice se odstraňuje kovovou škrabkou a formuje do desek, tyčinek nebo kuliček.
Obecně se dá říct, že kvalita hašiše často koresponduje s jeho barvou (většinou čím tmavší hašiš tím je lepší). Samozřejmě, ale existují výjimky, např. velmi silný marocký hašiš bývá často úplně bílý. Trvanlivost hašiše se pohybuje okolo 2-3let, samozřejmě pokud je důkladně vylisován, protože oxidace THC vzdušným kyslíkem tak probíhá pomalu od povrchu, zatím co střed si zachová svoji potenci.
….
Hašišový olej
Na počátku 70. let se v Americe začal objevovat "Hašišový olej", vznikající destilací konopných listů. Obsah THC se pohybuje okolo 20%. Co se týče potence bývá to zde s barvami opačně, čím je hašolej tmavší tím bývá zpravidla hůř destilovaný a tedy nižší kvality.
Hašišový olej se většinou kouří ze skleněné dýmky, nebo z cigaret ve směsi s tabákem či marihuanou. Asi nejúčinnější způsob je kápnout pár kapek (1-2 podle uvážení) na cigaretový papírek a pak z toho udělat jointa.

Konopí indické je také velmi důležitou léčivou rostlinou. Bylo užíváno již v dávné minulosti, nebol první zmínky o jeho terapeutickém využití jsou z období vlády bájného čínského císaře Šen-nunga (2737-2697 př.n.l.), kopie jeho prací pocházejí z mnohem pozdější doby. Byl i vynikajícím léčitelem a pravděpodobně také autorem nejstaršího čínského herbáře. Konopí předepisoval při léčení malárie, zácpy, revmatických bolestí a ženských nemocí. Později se víno s konopnou pryskyřicí doporučovalo jako anestetikum při operacích. Čínský lékař Chua Tchuo, který žil na přelomu 2. a 3. století našeho letopočtu, prováděl chirurgické zákroky, při nichž pacienty uspával vínem s vyluhovaným konopím.
Ve velké oblibě je konopí v indické ájurvédě, a to jako prostředek oživující mysl, snižující horečku a léčící nespavost, úplavici a malomocenství. Podporuje rovněž trávení a reguluje vyměšování žluči, léčí bolesti hlavy, pohlavní choroby, černý kašel a tuberkulózu. Podle indické Šustruty léčí konopí malomocenství, zvyšuje chuť k jídlu, zlepšuje trávení a zkrášluje hlas.
V některých oblastech Afriky se používá konopí také při malárii, horečkách, úplavici a sněti. Jinde se zase pokládá za účinný prostředek na zmírnění porodních bolestí, ale doporučuje se i při hadím uštknutí.
O léčivých účincích této rostliny se v Evropě poprvé zmiňují Dioskorides a Plinius, kteří ji považují za účinnou při léčbě mnoha nemocí. Dioskorides však upozorňoval na skutečnost, že jeho užívání způsobuje impotenci. Na pravou míru to uvedl teprve Galenos, který uvádí, že teprve nemírné požívání zeslabuje pohlavní schopnost. V Evropě se po staletí konopí doporučovalo v lidovém léčitelství k léčení astmatu, kašle, epilepsie, poruch spánku, při bolesti a křečích; zevně potom na rány a kožní infekce.

Droga, získaná usušením samičích květenství, byla dříve používána v humánní medicíně i ve zvěrolékařství pod názvem "Cannabis indicae". Podle četných lékopisů byly zhotovovány různé přípravky ve formě extraktů, tinktur a mastí. Tyto přípravky byly používány k vnitřním i zevním aplikacím jako sedativa či přípravky navozující spánek, nebo jako masti k léčení a tišení neurologických, případně revmatických bolestí. Droga se používala i k výrobě antiastmatických cigaret, což údajně přispělo do určité míry k jejímu zneužití. Nicméně dnes se k jejímu používání, pod náporem nově zjištěných zkutečností, medicína opět vrací.

Zde jsou některé příklady využití konopí v medicíně:

Astma - Tradiční použití konopných preparátů při astmatu bylo již také vědecky prokázáno: THC rozšiřuje bronchy. Může být stejně jako jiné léky při asthma bronchiale inhalováno jako aerosol a působit obdobně dobře. Dá se použít jak preventivně tak i při záchvatech, a zabírá asi u 80% postižených.

Zelený oční zákal – Glaukom - Zelený oční zákal je onemocnění, při kterém se zvyšuje nitrooční tlak, což může způsobit poškození zraku až úplnou slepotu. Kouření marihuany nitrooční tlak účinně snižuje, na rozdíl od běžných způsobů léčby však nepoškozuje játra a ledviny (léčiva na glaukom jsou vůči játrům a ledvinám poměrně drastické).

Nauzea (nevolnost), nechutenství - Nevolnost a nechutenství jsou dva z nejobtížnějších projevů AIDS, zároveň se vyskytují i u nemocných rakovinou jako nežádoucí účinek chemoterapie. Marihuana potlačuje nauzeu i nechutenství, člověk po ní dostane hlad. Díky tomu je pacient schopný přijímat živiny, tolik potřebné pro život. Úspěšnost marihuany při potlačení nevolnosti se podle lékařských výzkumů pohybuje okolo 80%.

Rakovina - Oblast léčebného využití marihuany při onemocnění rakovinou, v žádném případě nespočívá jen v potlačování nežádoucích účinků její terapie (ozařování, chemoterapie), ale má i své přímé použití. Marihuana podle posledních studií může přímo léčit některé druhy rakoviny.
Více na http://www.biotox.cz/drogy/natural/cannabis/medic1.htm

Svalové křeče - Švýcarský vědecký tým okolo Dr. Maja Maurer a Prof. Dr. Adolfa Dittricha prokázal, že marihuana (konkrétně kanabidiol) působí zmírňujícím způsobem proti křečím, způsobeným centrálním nervovým systémem (svalové křeče, např. při skleróze multiplex nebo poškození míchy).V USA již vyrábí firma Unimed preparát "Marinol" na ošetření svalových křečí právě při roztroušené skleróze.

Antibiotické, antibakteriální a dezinfekční účinky - Již od roku 1955 je světu známa československá studie ze které vyplívá, že jakákoliv infekce, která se dá léčit tetramycinem se dá minimálně ze stejným účinkem léčit i pomocí kanabisových derivátů. Mikrobiolog Gerald Lancs z University of South Florida objevil roku 1990, že marihuana ničí virus Herpes.

Antiflogistké účinky konopí - Podle některých zpráv má konopí i antiflogistické účinky (působí proti zánětům). Údajně je antiflogisticky více účinné než kyselina acetylsalicylová (Aspirin).

Analgetické účinky konopí - Marihuana působí i proti bolesti. V Německu je od počátku roku 1998 na lékařský předpis lék "Dronabinol" užívaný jako analgetikum. Slibné je také požívání THC v kombinaci s morfinem (při velmi silných bolestech), kdy se pomocí malé dávky THC zvýší účinnost morfinu až o 500%, což by v konečném důsledku mohlo vést ke snížení množství morfinu při dosažení stejného účinku.

Revmatismus - Marihuana je při revmatismu, účinná pravě kvůli jejímu potlačování bolesti. Je tedy jen symptomatické léčivo, ale zato velice dobré.

Spánek a relaxace - Marihuana zklidňuje spánek a zlepšuje usínání. Naproti standardním hypnotikum (barbituráty, benzodiazepiny) nezkracuje marihuana R.E.M fáze spánku, takže lidé jsou doopravdy vyspalí, přičemž se nevystavují riziku řady orgánových poškození.

Stres - Marihuana snižuje krevní tlak, rozšiřuje tepny a snižuje teplotu o 1-2º C, čímž údajně uvolňuje i stres.

Migréna - Migréna (a další bolesti hlavy) je způsobena zúžením či ochablostí žil v mozku. Jelikož marihuana rozšiřuje cévy působí i proti migréně.

Léčba alkoholismu a dalších látkových závislostí - Již od roku 1971 jsou produkty z konopí experimentálně testovány jako léky proti alkoholismu, heroinové a amphetaminové závislosti.

Současný stav v pěstování konopí je značně nevyrovnaný, i když návrat konopí se stává skutečností. Například pěstování konopí v Německu bylo znovu povoleno v roce 1996 a dnes se zde pěstuje na ploše asi 21000 hektarů, ještě větší plochy v rámci Evropské unie jsou v Rakousku (cca 22000 ha). Pěstuje se také v Nizozemsku, Velké Británii a Španělsku a od roku 1998 rovněž v Itálii a Dánsku. Tradičně velké plochy jsou v Polsku, Maďarsku, zemích bývalého Sovětského svazu, Indii, Číně a v dalších státech.

Potravina
Konopí je také dobrou potravinářskou plodinou. Semena (obsahující konopný olej) mají zastoupení všech esenciálních aminokyselin (včetně 8 aminokyselin, které si lidské tělo nedovede vyrobit) a nenasycených mastných kyselin srovnatelné se sójou. Konopné bílkoviny jsou navíc ve formě a v přibližně stejných proporcích v jakých se vyskytují v lidské krevní plazmě. Hrst konopných semen dokáže pokrýt potřebu proteinů a mastných kyselin dospělého člověka na jeden den. Z listu a květu lze připravovat nápoje (čaj, pivo, víno a destiláty) a jídla na stovky způsobů. Z konopných semínek se dnes vyrábí mnoho potravin jako například mouka, pečivo, neživočišné mléko,sýr a pomazánky, müsli tyčinky, těstoviny, ingredience do salátů, stejně jako jedlý olej a margarín.

Kosmetika
Olej se hodí pro kosmetiku, neboť má obdobné účinky na pokožku těla a vlasy jako olej z avokáda, mandlí nebo jojoby a dokonce zvyšuje příznivé účinky jiných látek. Přípravky z konopí udržují pleť vláčnou a hladkou a činí vlasy pevné a lesklé. Vyrábí se z něj řada kosmetických produktů (masážní oleje, šampony, krémy, masti a balzámy, čistící pleťové vody a krémy, parfémy, tělová mýdla...). Vyznačuje se výbornou roztíratelností. Přípravky osobní hygieny, obsahující olej z konopných semen, pomáhají udržovat lidskou pleť vláčnou a hladkou, vlasy pak lesklé a pevné. Přítomná nenasycená kyselina gamalinolenová (až 73% za studena lisovaného konopného oleje) chrání pokožku před vysoušením, předčasnou tvorbou vrásek a před silným slunečním zářením, navíc napomáhá při léčbě lupénky, ekzému, lupů a dalších kožních onemocnění.

Krmivo pro zvířata
Konopná semena, známá jako "ptačí zob" či "semenec" odjakživa slouží jako krmivo pro zejména exotické ptactvo. Ptáci krmení konopnými semeny se údajně dožívají o 20% vyššího věku než průměrní jedinci. Slepice, kterým byla do potravy přidávána konopná semena, kladly větší vejce a na živiny bohatší vejce.

Podestýlka pro zvířata
Jako podestýlka se konopí i v Evropě používá několik staletí. Vysoký obsah celulózy způsobuje, že je vysoce savé (podobně jako sláma). Díky této vlastnosti je chovateli ceněné a hojně využívané hlavně ve stájích pro koně, ale i pro další zemědělská zvířata.

Zdroj paliva a energie
Stonky konopí stejně jako kukuřice, cukrová třtina a stromy, obsahují dřevitou část - rostlinnou buničinu, vhodnou po výrobu biomasových paliv, benzinu, dřevěného uhlí. Vytvořená biomasa dosahuje hodnot 50-60 tun zelené (což je až 10 tun suché) hmoty z hektaru. Je z ní možno získat až 190 GJ energie, což znamená, že je dvakrát výhřevnější než hnědé uhlí při nižším obsahu popelovin. Celulózu a hemicelulózu ve dřeni lze přeměnit na alkoholová paliva (dále i na metanol, etanol a plynný metan). Také olej ze semen lze zpracovat na motorové palivo (k vytápění, na vaření, páleni v lampách, k pohonu motoru). Tato paliva mají téměř nulový obsah síry a znečisťujících látek, které jsou jinak běžné v ropě a tak při jejich spalování není poškozováno životní prostředí.

Papír
Jako průmyslová surovina se konopí uplatňuje hlavně při výrobě papíru, který lze v tomto případě vyrábět ekologickou cestou a zároveň tak omezit likvidaci lesů. Pro srovnání: jeden hektar konopí poskytuje stejně vláknin jako čtyři hektary lesa, k tomu ale ještě musíte přičíst jak dlouho roste konopí a jak dlouho roste les. Orientace na výrobu papíru z tohoto zdroje by zamezila hrozivému kácení lesů a následnému poškozování životního prostředí. Z konopí lze vyrábět různé druhy papíru a kartonu, které disponují lepšími vlastnostmi než papíry dřevité. Vynikají zejména svou trvanlivostí a odolností. Papír je přirozeně pružný a částečně odolný vůči vlhku.

Textilie
Konopné tkaniny jsou odolné vůči horku, výborně sají vlhkost, zadržují 95-100 % UV záření, jsou značně pevné a pružné, ale také odolné vůči hnilobě, proto se využívá hlavně k výrobě tkanin, které jsou vystaveny účinku povětrnostních vlivů a vody. Jde především o krycí plachty, hadice, koberce, stanové dílce, provazy, lana apod. Z dlouhých pružných vláken konopí je však možné utkat také látku tenčí a přitom pevnější než z bavlny, a podobnou spíše látkám ze lnu nebo surovému hedvábí (spodní prádlo, kapesníky). Z tohoto důvodu již s konopnými textiliemi řada světových oděvních salonů pracuje. Na oděvy z konopí nevzniká alergie (narozdíl od syntetických hmot). Z konopných tkanin se vyrábí i obuv a vlákno je přidáváno do směsí s dalšími tkaninami (s bavlnou, hedvábím , lnem...) Vznikají i průmyslové textilie a oděvy, které lze bez problémů prát v automatických pračkách a sušit v sušičkách.
Konopí je značně výhodnější oproti bavlně. Konopné vlákno je dlouhé přes 4m, přičemž je nepoměrně pevnější (asi 8x) a trvanlivější (asi 4x) než vlákno bavlny, jejíž vlákno je dlouhé pouhé 2cm. Navíc tkaniny z konopí mají přirozený lesk a jsou teplejší a více vstřebávající. Jsou tak vhodné pro výrobu ručníků, plen a oblečení pro kojence. Bavlna však má oproti konopí ještě další velkou nevýhodu. Bavlna totiž spotřebuje obrovské množství pesticidů (26% celosvětové produkce pesticidů!!!), zatím co konopí se nemusí nijak zvlášť ošetřovat.
O výrobě vysoce odolných konopných lan a plachet ví snad každý. Když Japonci za druhé světové války odřízli Američanům cesty po kterých dováželi konopí, Američané okamžitě obrátili a z proklínané "ďáblovi" rostliny se stala nutná potřeba a ihned se rozjela kampaň "Konopím k vítězství". Tady názorně vidíte důležitost konopí.

Barvy a laky, tensidy
Konopné semeno obsahuje až 35 % oleje, který slouží k výrobě laků a fermeží. Konopný olej se přidával do nátěru k urychleni schnutí, lakovalo se jím dřevo. Používal se i k přípravě tiskařských barev, a i dnes se z něj vyrábějí netoxická barviva.
Z oleje lze rovněž získat tensidy, což jsou aktivní látky snižující povrchové napětí, které se používají při praní. Nejsou však stálé, do týdne se zcela rozkládají.

Plasty
Konopím lze nahradit umělé hmoty, případně je však lze z konopí i vyrobit. Cokoliv, co se vyrábí z uhlovodíků obsažených v ropě se totiž dá vyrobit i z uhlovodíků, obsažených v zemědělských plodinách. Dokladem takovéhoto využití může být například i automobil, který v roce 1937 sestrojil Henry Ford ze 70% z plastické hmoty z konopných polymerů a poháněl jej energií získanou z (konopné) biomasy. Ve stejném roce však bohužel vstoupily v platnost restriktivní daňová opatření, která jednou provždy skoncovala s pěstováním konopí na území USA. Recyklovatelné plasty na bázi konopí jsou v přírodě snadno rozložitelné. Krátká vlákna můžeme zpracovat na celofánový obalový materiál nebo z nich vyrábět jednorázové nádobí na jedno použití, které nahradí polystyrén a v přírodě se volně rozloží.

Stavebnictví
Rostlina je vynikající alternativou dřeva pro stavební materiály (od stavebního řeziva po překližku a dřevotřísku), které navíc dřevo svými vlastnostmi v ledačem předčí. Z konopného vlákna jdou zhotovit desky "sendvičového typu, které jsou několikrát pružnější a pevnější než jejich dřevěné protějšky. Rozdrcené konopné stonky se používají jako stavební nebo izolační materiál. Konopná vlákna se již využívají jako náhrada skelné vaty. Vlákna ošetřená ohnivzdornou látkou se jednoduše nastříkají mezi stěny. Narozdíl od izolace ze skelné vaty však tato izolace nedráždí plíce ani pokožku.
Francouzská společnost Isochanvre si dokonce nechala patentovat stejnojmenný materiál z konopí, sloužící jako náhražka betonu. Tento materiál se vyrábí zvápněním a slisováním konopných stonků, přičemž je stejně pevný jako beton, ale sedmkrát lehčí a pružnější, takže lépe odolává přírodním podmínkám a také lépe izoluje. V Evropě je již z tohoto materiálu postaveno několik stovek domů.

Vliv na půdu
Ještě něco málo k vlivu konopí na půdu. Konopí je rostlinou nenáročnou jak na půdu, tak na hnojení. Jeho kořeny rostou poměrně rychle (1cm/den), toho se využívalo při zúrodňování blátivé půdy. Konopí vykazuje i silné protierozivní účinky (zabraňuje odplavování úrodné půdy).
Konopí svými kořeny vytahuje z půdy těžké kovy a ukládá je ve stonku. Během několika sezón dokáže konopí doslova vyčistit kontaminovanou půdu. Stonky se poté dají použít na výrobu lepenky, papíru, izolace, plastických polymerů, prostě čehokoliv, pokud se při tom nebudou spalovat.
Více informací na www.biotox.cz

Lysohlávky
Používání magických hub má ve Střední Americe nepochybně dlouhou tradici. Některé historické prameny naznačují, že v mayském jazyce je název pro houby totožný s označením podsvětí. Archeologové našli v blízkostí města Guatemaly 2200 let staré miniaturní kamenné sošky hub. Tyto kamenné figurky byly objeveny také v hrobě mayského vysokého církevního hodnostáře a podle jedné z teorií naznačují vztah k Xibalbovi a jeho devíti bohům, jak je to popsáno v posvátné knize Popol Vuh. Do dnešní doby se podařilo objevit více než 200 kamenných sošek, z nichž nejstarší pochází z prvního tisíciletí před naším letopočtem. Většina sošek pochází z Guatemaly, ale některé z nich byly objeveny také v Salvadoru, Hondurasu a několik dokonce až v mexických městech Veracruz a Guerrero. I když účel těchto "kamenných hub" není zcela jasný, přesto vypovídají o značném stáří a vysoké kultivovanosti používání halucinogenních hub.
Přibývající důkazy nicméně naznačují, že houbový kult byl rozšířený v severozápadní části Mexika již od 1.stol.př.n.l. až do 3.-4.stol.n.l. Jmenovitě šlo o oblasti dnešních mexických států Colima, Jalisco a Nayarit. Na jejich území se dochovaly pohřební figurky, kterým z hlavy vyčnívají dva zvláštní "rohy". Sošky zřejmě představují mužské a ženské bohy, kteří byli spojováni s používáním hub, případně jejich kněze.
Po dobytí Mexika španělé s úžasem zjistili, že domorodí obyvatelé uctívají svá božstva prostřednictvím různých omamných rostlin, jako je peyotl, ololiuqui a teonanacatl. Posvátné houby byly pro evropské církevní hodnostáře obzvláště urážlivé, a ti se proto ze všech sil snažili jejich náboženské používání vymýtit. Duchovní byli ve své represivní činnosti tak úspěšní, že se jim krutými tresty podařilo zahnat celý kult omamných hub do podzemí na dlouhá čtyři staletí.
To bylo také hlavním důvodem, proč se botanikům ani antropologům dlouhou dobu nedařilo objevit sebemenší náznaky existence tohoto kultu. Tato situace se postupně měnila až ve třicátých letech 20. stol., kdy se poznatky o významu halucinogenních hub v Mexiku začaly prohlubovat.Na konci třicátých let se podařilo získat první dva druhy posvátných mexických hub, které se používají při současných obřadech. Následná terénní práce vedla k objevu dalších pětadvaceti druhů hub, z nichž nejdůležitější jsou bezesporu právě lysohlávky. Tajemství těchto hub bylo pořádně odhaleno až v polovině 20. století, především díky manželům Wassonovým, za přispění řady světových mykologů, jako byly pánové Singer, Heim a Smith, chemické rozbory těchto hub provedl Albert Hofmann v laboratořích firmy Sandoz v Basileji. A. Hofmann účinnou látku těchto hub nejen určil, ale posléze i synteticky vyrobil.
Lysohlávky se dodnes stále používají při věšteckých a náboženských rituálech Masateků, Činanteků, Čatinů, Mijů, Zapotéků a Mixteků z mexického spolkového státu Oaxaca, Nahuů a zřejmě i Otomiů z Puebla, a v neposlední řadě Tarasků z Michoacánu. Používání omamných hub je dnes nejrozšířenější mezi Masateky. Obřady jsou dnes celonoční seancí, jež občas zahrnuje i uzdravující rituály. Velká část slavnosti je doprovázena prozpěvováním modliteb či krátkých popěvků.
Jak se ale ukazuje sehrály svoji roly lysohlávky i v jiných kulturách. Velmi podobné kamenným skulpturám z Mexika jsou tzv. "čukotské petroglyfy", kamenné sošky hub, objevené na Čukotce, které údajně pocházejí z období 9. století př.n.l. až 13. století n.l. Podobně se objevují důkazy o užívání těchto magických hub i ze západní Afriky, Austrálie a Nové Guineje.
Mimo tato použití je samozřejmě v součastné době rozšířeno i jejich (zne)užívání v Evropě a Americe a to díky jejich kosmopolitnímu výskytu a halucinogenním účinkům.
Rod lysohlávka (Psilocybe) patří spolu s límcovkami (Stropharia) do čeledi límcovkovitých (Strophariaceae). Tyto hniložijné houby se vyskytují téměř po celém světě, nejví ce však v mírném pásmu v Evropě a Americe (viz mapka).

Rostou na nejrůznějších podkladech: na trusu, na mechu, na půdách, travnatých plochách i na tlející dřevěné drti. Co se týče jejich výskytu na určitých lokalitách, je velice proměnlivý a nevyzpytatelný. Je závislý nejenom na daném ročním období, ale může se měnit i podle jednotlivých let. To znamená, že není žádnou výjimkou, když se určité druhy hub na jeden rok téměř vytratí.
Za vlhka má většina druhů lysohlávek slizký, temně hnědý klobouk, který při schnutí bledne do žlutavě hnědé (tj. je hygrofanní). Lupeny jsou většinou temně hnědé s bílým ostřím, krátce sbíhavé až přirostlé. Dnes se počet uznávaných druhů přibližuje až číslu 180 (po změnách provedených některými mykology v taxonomii a zařazení většiny druhů rodů Stropharia či Hypholoma do rodu Psilocybe), přičemž počet aktivních druhů se pohybuje kolem osmdesáti.
Zde jsem pro Vás připravil přehled několika druhů rodu Psilocybe (okolo 40 druhů) i s podrobnými informacemi o každém druhu (nevyznáte-li se moc v houbách, tak Vám doporučuji přečíst si před tím základní obecné informace o houbách).
Pokud Vás podrobné informace o těchto houbách moc nezajímají, můžete si tyto houby jen prohlédnout v obrázkové Galerii Psilocybe, kde naleznete další fotky různých druhů tohoto rodu.
Identifikačním znakem (i když ne moc spolehlivým, ale často uváděným) je "modrání". Některé lysohlávky jsou již v čerstvém stavu charakteristicky modře zabarveny (zřejmě v důsledku působení slunečního záření nebo dešťových kapek), u většiny lysohlávek však toto charakteristické zabarvení vznikne až když tyto plodnice pomačkáte nebo natrhnete, v těchto místech se pak zbarví do modra (po 20-120min), nebo pokud je barva klobouku nažloutlá, do zelenomodra. Nejistá spolehlivost pramení z toho, že některé houby modrají teprve po první vlně plodnic (ty se objevují opakovaně většinou v týdenních intervalech). Existuje domněnka, že modrání způsobuje psilocybin nebo psilocin, tato domněnka je založena na poznatku, že když se bezbarvý psilocybin nebo psilocin rozpustí ve vodě při pokojové teplotě, tak zbarví vodu do modrohněda. Od předního českého odborníka na tyto houby, jsem se však dozvěděl, že je to možná způsobeno i rozkladnými produkty těchto účinných látek, což by znamenalo, že zmodralé lysohlávky ztrácejí na své aktivitě.
Při sběru je na místě utrhnout houbu i s nohou (ne jen klobouk). Všechny druhy je třeba sbírat do voskovaných nebo papírových tašek (ne igelitové sáčky), protože houby musí dýchat, jinak se rychle kazí. Také je třeba dávat pozor, aby se nerozlámaly. O tom kde sbírat viz část Popis a výskyt. Domnívám se však, že "tyto houby si musí člověka najít". Sám jsem byl v lese několikrát než jsem našel svoji první lysohlávku. Něco jiného je krásná fotografie z mykologického sborníku (podle které si říkáte, že takovou houbu neminete) a realita. Navíc i jeden druh může mít několik podob, pokud máte zájem jsou zde mé (silně amatérské) fotografie z jednoho sběru, které tuto skutečnost jen potvrzují.
Pěstování lysohlávek, stejně jako všech nejen psilocybinových hub, znamená vynaložení hodně velkého úsilí. Kompletní postup naleznete například v českém překladu knihy Návod k pěstování kouzelných Hříbků.
http://www.geocities.com/SoHo/Cafe/3067/main.htm

Velmi často se tyto houby užívají syrové, jindy se rozemílají a z drtě se připravuje odvar. Jinou možností je přidávání houby do polévek a jiných jídel, ale lze je i sušit a následně vařit v čaji, v některých případech se kouří suché. Podobně se užívají i u nás.
Příznaky intoxikace psilocybinovými houbami jsou podobné intoxikacím jinými halucinogenními látkami jako jsou meskalin, lysergamid či LSD (avšak bez prudkého myšlenkového tempa a agitovanosti LSD, a bez změn osobnosti občas se vyskytujícím u meskalinu). Projevy těchto intoxikací jsou rozdílné intenzity podle vnímavosti a dispozice uživatele.
Doba, po které se začínají projevovat účinky alkaloidů psilocybinových hub, závisí na způsobu jejich použití i vnímavosti intoxikovaného. Jsou-li houby dobře rozžvýkány a ponechány delší dobu v ústech, objevují se první příznaky asi po 10 minutách. Spolknuté houby způsobují delší prodlevu (asi 40 minut) a zároveň i zhruba poloviční účinnost díky proniknutí pouze poloviny účinných látek žaludeční a střevní stěnou. Počáteční příznaky intoxikace jsou bolesti hlavy, pocity neklidu a malátnosti spojené s bezděčným zíváním (často bez ospalosti), výjimečně křeče, poruchy rovnováhy, třes a pocení. Psychickými příznaky jsou deformace vnímání objektivní reality (později plynule přecházející v pocity rozbití a prohloubení časových a prostorových souvislostí, deformace tváří a osob, http://www.biotox.cz/drogy/obecne/ucinky/ucinky.htm
http://www.biotox.cz/drogy/obecne/ucinky/ucinky.htmvšechny barvy nabírají teplé pastelové odstíny, kaleidoskopický efekt), dále jsou přítomny změny nálady, stav euforie, pocit štěstí, jen výjimečně deprese a podrážděnost. Častými projevy jsou též nauzea, zimnice a slabost v nohou. Tyto pocity mají většinou krátké trvání a jsou během 30 minut vystřídány celkovým tělesným uvolněním.
Otrava psilocybinem a psilocinem, trvá (s výraznými projevy) většinou 5-6 hodin (viz graf) a je příčinou již uvedených zrakových halucinací, psychózy spojené s depersonalizací, poruch vnímání času, směru i vzdálenosti. Spolu s halucinacemi vznikají falešné představy, intoxikovaný je vystaven ukvapeným rozhodnutím, které mohou být příčinou nehod a úrazů. Intoxikace většinou končí náhle (údajně ji lze přerušit např. barbituráty či neuroleptiky). Účinky psilocybinu mohou být ještě zvýrazněny (až zdvojnásobeny) některými inhibitory MAO (enzymu monoaminooxidasy - např. harminem a harmalinem). Kombinace s marihuanou zvyšuje vizualizaci a poruchy vnímání, způsobuje však ukončení "tripu", proto pokud se používá tato kombinace tak se marihuana kouří až ke konci, kdy posiluje již skomírající efekty.
Akutní toxicita hub je poměrně nízká (smrtelná dávka psilocybinu pro člověka je asi 17 gramů). Největší nebezpečí psilocybinových hub spočívá v riziku neuvážených ukvapených rozhodnutí, které mohou být příčinou různých zranění až smrti. Informace o tom jak postupovat při vzniku psychózy po intoxikaci houbami, naleznete zde. Dlouhodobé užívání těchto hub může vést k patologickým změnám vnitřních orgánů, především jater (jeden způsob jak se vyhnout problémům z játry je užívat v době konzumace hub pro jistotu nějaké hepatoprotektivum (=látka chránící játra), např. volně prodejný Lipovitan®). Dále je znám vznik srdečních arytmií i dosud latentních psychických chorob. Existuje zde i určité nebezpečí pro toho, kdo vezme houby v nevhodné situaci. Houba není vhodná pro lidi, kteří snažící se uniknout před svými problémy do světa halucinací. Psilocin a psilocybin je jakýsi spouštěcí mechanismus, rozšiřuje vědomí člověka, ten pak uvidí sám sebe a to nemusí být jen hezké, může to být dost drsná zkušenost.
Poměrně podstatným faktorem při dlouhodobé aplikaci těchto hub, je vznik tolerance. Na lysohlávky si lze již během krátké doby užívání vytvořit značnou toleranci. Při pokusech s psilocybinem se během 21 dní zvedla dávka z 1,5 mg na 27 mg, přičemž 22. den již subjekt téměř nereagoval na dávku 15 mg. To také vysvětluje proč někomu stačí 10 klobouků , zatím co někdo jich potřebuje k dosažení stejných účinků přes 40.
Při častém opakování také ztrácí zážitek s lysohlávkami svou "božskost", takže je nejlepší omezit se pouze na 4 až 10 dávek ročně.
Hlavními účinnými složkami psilocybinových hub jsou indolové alkaloidy psilocybin a psilocin, v menší míře též baeocystin a norbaeocystin. Psilocybin a psilocin jsou odvozené od tryptaminu, produktu dekarboxylace tryptofanu, obsahujícího indolové jádro. Oba uvedené alkaloidy jsou po chemické stránce příbuzné neuromediátoru CNS serotoninu, alkaloidům reserpinu (přítomnému v početné skupině rostlin rodu Rauwolfia) a harmanu (izolovaného z Peganum harmala) a také známé halucinogenní droze LSD.
Psilocybin (4-fosforyloxy-N,N-dimethyltryptamin) je poměrně stálý jeho množství se příliš nemění ani při sušení, ani při delším skladování. Psilocin je nepoměrně více labilní než psilocybin (snadno oxiduje a poté se rozpadá), co do účinku je ale psilocin oproti psilocybinu asi 1,4x silnější. Po konzumaci hub vzniká v organismu psilocin defosforylací psilocybinu účinkem alkalické fosfatasy. Z organismu je vyloučen psilocybin a jeho metabolity během 8 hodin z 80-85 procent (moč asi 65%, stolicí asi 15-25%). Zbytek se ukládá v tukové tkáni, a postupně se vylučuje během dalšího týdne. Asi 25% psilocybinu se vylučuje močí ve formě psilocinu.
Aktivní dávka těchto halucinogenů pro dospělého člověka je 6-12 mg. Množství psychotropních složek v houbách je však značně proměnlivé v závislosti na druhu lysohlávky i na místě výskytu. Obsah v suché dužině se většinou p