Osnova:
Mým cílem je takto postupně stránku po stránce napsat ucelenou studii o úloze člověka v moderním světě.
Člověk povrchní, který se dokáže rozhlédnout kolem a vybrat si to, co se mu právě hodí. Neovladatelný, samostatný. Se snahou prosadit svou. Nelíbí se mi, že ten kdo tyto vlastnosti nemá, ač má kvalitní zkušenosti, znalosti a dovednosti, ale není prosazující se, na to příliš doplácí. Očekává, že se o něj někdo postará a to je příliš zneužitelné. Nedokáže se bránit. Člověk v dnešním moderním světě.
Co se vlastně skrývá pod pojmem moderní? Znamená to lepší? Když ano, tak v čem? Je opravdu postup v humanistickém vývoji lidstva pokrokem? V čem spočívají výhody pro pracujícího člověka žít v kapitalismu než ve feudalismu? Pominu fázi socialismu, který byl vládci zneužit a byl stejně tak kořistnický jako kapitalismus. Výhody lze samozřejmě okamžitě vyčíst. Člověku pomáhají nové technologie nové doby. Autem se člověk dostane kamkoliv rychleji, o letadle nemluvě. Mobilním telefonem se prý zkvalitnila komunikace mezi lidmi. Internetová všude přítomná síť umožňuje dostat se k jakékoliv informaci. Člověk má tolik možností získat informace!
Společnost informaci. Kdo má informaci první, může ji výhodně zpeněžit. Informace nezbytné, ale i informace zbytečné. Navíc informace, které se k člověku dostanou jsou pravdivé z poloviny, někdy ještě méně. Ti, kteří dnes žijí dle výchovných pokynů na to doplácí. A kteří to myslí upřímně, tvrdě narazí. Jaká je skutečná pravda dnešního světa? Především v tom, nevěřit. Útěky do virtuální reality internetu, drog a dalších, jsou toho smutným dokladem. Posun lidstva je evidentní. Vždyť mluvit s někým živě a mobilním telefonem se časově vyrovnává, ne-li mobilní komunikace převažuje. Naprosté odloučení workoholiků od svých rodin, takové příklady naleznete všude kolem sebe. Posílání emailu, videokonference a další možnosti komunikace už nejsou komunikací mezi lidmi. Jsou to komunikace se strojem. Proč? Přece komunikace člověk / člověk je komunikaci nejen slovní, ale též komunikací těla, očí a úsměvu. To se Vám po úsměvu nestýská, když se pořád jen vidíte s telefonem, navíc čím dál menším. Jak chceme porozumět jeden druhému, když mezilidská komunikace se stale více podobá komunikaci strojové! Lidé se usmějí při úvaze, že nás ovládnou stroje. Máme přece tolik odlišných vlastností! Ale těch odlišností se stále více zbavujeme.
Je třeba si uvědomit, že my sami předáváme moc do rukou počítačů. Komunikace se správci portálů zatím probíhá po ose člověk – stroj – člověk. Lze si však představit inteligentní terminál na konci tohoto řetězce, který by člověka nahradil. Osa se nám zkracuje na člověk – stroj. Stroj už ale nerozezná naše vedlejší požadavky, nebude se ptát po důvodu, proč to tak dotyčný chce. Bude mít předepsané určité rozhodující úrovně a podle nich se bude řídit. Člověk se pak později vzdá všech specifikací, které ho odlišují od stroje. Vzdá to, když pozná, že pro komunikaci na ose člověk – stroj mu stačí uvažování na úrovni stroje. Po mnoha marných pokusech obměkčit stroj pozná, kdo nabyl skutečné moci. Stroj dokáže nahradit člověka a ušetřit tak drahou lidskou pracovní sílu.
Člověk se ale postupem času stane zbytečným. Z počátku bude pouze spotřebitel, pak už překážející položka. Je třeba se zamyslet. Co vede k takovým koncům?
Tržní hospodářství, něco, ne člověk, rozhoduje o tom, co je dobré. Není už předem rozhodnuto? Nenastoupil už vývoj směrem, ze kterého už není návratu? Nezaprodalo se lidstvo a teď již mu nezbývá než přihlížet kam vývoj směřuje? Pasivně tedy nepřihlíží. Naopak, lze vidět kolem sebe nadšené navrhovatele a implementátory těchto nových technologií. Tito poslové nového světa, vykonavatelé budoucích změn si těžko uvědomují, kde asi skončí tento svět. Vývoj lze samozřejmě vidět i optimisticky. Technika nám bude i nadále zpříjemňovat život. Ale kdo chce dnes lidem zpříjemňovat život? Kteří podnikatelé? Člověk bude mít svou doménu v síti. Bude v síti existovat. Bude se moci do sítě vnořit a prožívat neuvěřitelná dobrodružství virtuální reality, bohužel jenom virtuální.
Jakou má tedy člověk funkci v historickém vývoji? Je opravdu konečným článkem evoluce? Nemá pouze funkci uvést něco na svět? Vyvinout a oživit technologii, která pak člověka nahradí? Nebojíte se toho? Člověk je pravděpodobně bytost determinovaná. Poslouchá své vnitřní já a vykonává to, co se mu rozkáže. Zdánlivá svoboda rozhodování je zúžena například na oblast, jestli si člověk koupí kartu do mobilu Twist nebo Go. Smutný konec tisíciletí. Opravdu není nad čím jásat. Na začátku tohoto století bylo lidstvo plné očekávání. Dvě světové války a válka studená vrátily člověka zpět do reality. Opravdu do reality? A kdo dnes chce žít v realitě! Ten, kdo si koupí časopis Story a dozví se o osudech zářivých hvězd, které se tajně dopují, aby jim zářící a tolik magický usměv vydržel tak dlouho, … tak dlouho.
Na počátku tohoto století lidstvo s nadějí očekávalo, jak technika změní jejich život. Při návštěvě jakéhokoliv hypermarketu by měli procitnout. Dnešní rolí je spotřeba. Lidstvo z pěti šestin hladoví a žije v bídě. Přesto to zbývající jednu šestinu naprosto nezajímá. Cynismus vrcholící tzv. individualismem, kdy každý má téměř vše stejné, neoriginální (auto, dům, mobil). Cynizmem a nechuti k životu.
Jaká je tedy hodnota moderního člověka v tržní společnosti? Člověk stále prodává svůj potenciál. Většinou netvoří pro dobro lidstva. Je-li tedy člověk determinován, jaký program má v sobe zabudovaný? Co tady má vytvořit?
28. prosinec 2012
16 482×
861 slov
