Lidé si často kladou otázku: „Je toto ještě normální?“. Někteří z nás si myslí, že v dnešní době už asi není normální nic. Ale z mé ho pohledu je normální vše, protože každý si může vybrat jak bude žít, jíst, oblékat či bydlet a najít si okolí, které si bude myslet že je vše na něm normální. (Ale přeci jenom v životě je pořád nejnormálnější, že se jednoho dne člověk narodí a stejně tak i zemře.) Život je otázkou priorit a každý má na toto vlastní názor.
Nejdříve se za normální považovalo, že muž si vybral ženu a poté ji odtáhl za vlasy do jeskyně. Později si muž také vybíral ženu, ale už se ji musel dvořit. A teď se žena i muž vzájemně hledají a poté také vzájemně svadí.
Nebo proč zrovna píšeme zleva doprava když můžeme psát jako Arabové zprava doleva. Vše zaleží na mezích stanovených norem společnosti v které žijeme.
Každý který neodpovídá za daných okolností běžnému, typickému, charakteristickému projevu jedince a bude vybočovat od Gaussovy křivky normality a odlišili tak svůj styl života od „normálního“, může se přisvědčit, že se na něj většina spoluobčanů dívá s buď s posměchem, despektem nebo pohoršením. Ale proč? Každý z nás má přeci právo žít podle vlastních představ. Lidé jsou už prostě takoví-nenormální.
Záleží jen na subjektivním pohledu jedince na věc, na našem vnitřním rozpoložení co vlastně označíme za normální. A toto chápaní jedince je velice nestabilní oproti názorů společnosti od které normy normality získáváme. Ale teď nevím jestli naštěstí či naneštěstí je tu móda byt výraznější tedy více vynikat než všichni ostatní.
10. září 2008
8 393×
264 slov
