Co je normální?

Úvaha- „čapkovsky“

Lidé si často kladou otázku „co je normální?“. Většina z nás si myslí, že v dnešní době už asi není normální nic. Já se domnívám, že za normální bychom mohli považovat to, že se jednoho dne člověk narodí a stejně tak i zemře. Život je otázkou priorit a každý má na toto vlastní názor.

Někdo by mohl říct, že normalní je například ráno vstát z postele, nasnídat se a jít do školy či do zaměstnání. To je sice pravda, ale proč bychom nemohli vstávat odpoledne a zajít nejdřív na oběd s přáteli, zasportovat, kulturně se vyžít a pak plni nabité energie jít do školy či zaměstnaní? Myslím si, že záleží na společnosti, ve které žijeme a především na jejích morálních zásadách a zákonech. Každý, kdo odlišil svůj styl života od „normálního“, může přisvědčit, že se na něj většina spoluobčanů dívá s despektem a pohoršením. Ale proč? Každý z nás má přeci právo žít podle vlastních představ, oblékat se podle vlastního stylu, jíst a pít jak potřebuje, bydlet jak chce a jak finance dovolí. Dalo by se spíš říct, že „nenormální“ je to, jak jeden druhého odsuzuje za to jaký je a co dělá. Bylo by jistě mnohem jednodušší, kdyby si každý hleděl svého a nekritizoval své okolí, ale lidé jsou už prostě takoví-nenormální.

V každém tvrzení je skryt kus jeho popření, a v každém popření je i kus jeho tvrzení. Jak už tvrdil Sokrates, každý může říci cokoliv, ale přesto to nemusí být pravda, někdo může být přesvědčen, že to či ono je normalní, ale také se může mýlit. Záleží jen na subjektivním pohledu na věc, na našem vnitřním rozpoložení a morálce, co vlastně označíme za normální.