Modernizace přítel či nepřítel? (fejeton)

Co krok, to nová technologie. Denně se setkáváme s různými věcmi, které do našeho života začínají nepostradatelně patřit. Stále a pořád se objevují nové a dokonalejší vymoženosti, nad nimiž mnohdy zůstává jen rozum stát. Mladí moderní techniku vítají, starší generace s ní naopak spíše zápasí.

Kde jsou doby našich prababiček a pradědečků, kdy je za prací na poli budilo kohoutovo hlasité: „Kykyryký“ ? Ve 4 hodiny ráno čilí a do růžova vyspalí omyli obličej čirou dešťovou vodou, posnídali chléb a čerstvě podojené mléko, sebrali vejce, slepice nakrmili, poklidili světnici. Pak se vydávali pěšky do roboty, pro pár korun dřeli do večera a ztrhaní se vraceli domů. Ke spokojenosti stačila myšlenka, že dokáží uživit sebe, své děti a zvířata, a před spaním modlili se za zdraví všech.

Dnes vás supr kokrhající melodií, kterou vám nedávno poslala kamarádka přes bluetooth, vzbudí mobilní telefon. S oteklýma očima sotva vylezete z postele a vyčítáte si, že jste včera neměli surfovat na internetu tak dlouho. Sprcha po ránu trochu probere. Vypneme sušičku, spustíme myčku, v rychlosti napařovačkou přežehlíme košili. Abychom vypadali k světu, fénem vysušíme vlasy, muži oholí tvář Gillette strojkem a když máme to štěstí, smíme zapnout rychlovarnou konvici a upít alespoň trochu kávy. Ve spěchu do kanceláře uvízneme na dálnici v koloně aut, ještěže hraje alespoň to rádio. Do nekonečného čekání nám neustále zvoní telefon, nervózní šéf podotýká, že obchodní jednání už začalo, děti se ozývají, že jste jim doma zapomněli nechat peníze na školní výlet do 3D kina a ve finále volá partner, že notebook potřeboval přece on.

Určitě všichni znáte situace, kdy se snažíte spojit svými rodiči či prarodiči a jejich mobil, který od vás dostali darem, nikdo nezvedá. Zbytečně jim radíte, ať ho mají stále u sebe, protože neví, do jaké situace se mohou dostat a kdy se jim bude takový pomocník hodit. Nebo se diví nad slovem „počítač“ a nahlas si představují velikou kalkulačku? Při vyprávění zážitků dítěte z kina babička žasne, jak je možné, že po nasazení tmavých brýlí vidíte podmořský svět přímo před sebou a na rybku plavající okolo máte nutkání si sáhnout. Když ji však chcete na takový film pozvat, odmítá se zúčastnit. Na takové věci je přece příliš stará, to už není nic pro ni.
Je sice pravda, že svět začíná být až moc přetechnizovaný a často stresující, ale někdy se pozastavuji nad tím, proč někteří lidé v pokročilém věku nemají ani trochu snahy si tuto nepříliš pěknou dobu ulehčit. Ve vlastním zájmu! Vždyť spousta přístrojů je vyrobena pro ušetření času a zbytečné námahy. Nemůžeme jim mít však za zlé, že se prostě na stará kolena nechtějí učit a zlobit nad vynálezy kdejakých vědeckých maniaků. Až nám přibudou vrásky, a technologie bude zase o krok vpřed, třeba také raději zmačkneme tlačítko „příjem hovorů,“ než abychom ho nechali stisknout robotem…