Sladce jsem se probudila a za zvuku ptačích hlásků jsem vstala do nového dne. A i přesto, že jsem se těšila, začalo mi být úzko, protože hlavou mi letěla úplná vánice všeho, co člověk může kolem sebe vidět; hrady i dálniční mosty, hory, vysoké pece i chmelnice, sklárny, obilné lány a srnky na paloučku . . . Je to fascinující, nepochopitelný Tajemný Svět.
Najdeme ho všude – uprostřed velkoměsta, za vsí, na lukách i v lese. Je to svět, kde žijí, běhají, létají a bojují o život prazvláštní tvorové.
Lidé míjejí tento podivuhodný svět lhostejně, nevšímavě. Prostě ho nevidí. A to i přesto, že od chvíle, kdy jsme se narodili, až do chvíle, kdy zemřeme, se setkáváme s přírodou.
Příroda je plná divů a záhad. Překrásné barvy květů, nádherou zářící roztažený paví ocas i zázrak nového života. Prý nejsou zázraky, ale v tomto světě můžeme kdekoli najít plno nepochopitelných věcí. Člověk může všude vidět něco pozoruhodného, neobvyklého, tajemného. Jen projevit zájem. Stačí si všímat ptáků, květin, stromů, brouků, motýlů, zvířat . . . , se kterými se setkáváme den co den cestou do školy a ze školy. Sklonit se nad kvetoucí trávou, prohlédnout si pavoučka, sledovat chvíli leteckou akrobacii obyčejné mouchy.
Kdo jiný by měl přijít na stopu některým dosud neobjasněným záhadám a divům přírody, když ne my, děti?!? Zdaleka ne všichni chlapci a děvčata chtějí zůstávat za pecí, žít bezcílně, všedně. Co s krásným odpolednem? Co s volným časem, když třeba po dlouhém dešti se najednou ukáže vábivý kus modré oblohy a rychle vysychající stezky za městem tak lákají? Zatím těchto dětí není mnoho, ale já věřím, že časem přibude těch, kteří si jen tak vyjdou do přírody.
Řeknou si? Musíme projít celý kraj křížem krážem, prozkoumat každý lesík, vystoupit na každý kopec, prohlédnout každou hradní zříceninu, putovat podle všech řek, říček a potoků, na jejichž dně leží tisíce krásných oblázků vodou ohlazených. Musí sestoupit do každého údolí, každé rokle a nepřestanou, dokud nebudou znát v okolí města každý kámen.
Na jednom jediném místě v přírodě je tolik života, že bychom za celý svůj život nedokázali prozkoumat všechny jeho formy a projevy a odhalit jejich tajemství. Chodit světem s otevřenýma očima, to je klíč k odhalování těchto tajemství.
Kdo kráčí přírodou tiše a rád, má šanci vidět i slyšet daleko více. Abychom poznali tento tajemný svět, nestačí se vydávat jen na toulky přírodou. Dnes jsou zoologické zahrady, akvária a přírodní parky v mnoha městech a oblastech. I ty umožňují nám, dětem, do určité míry poznat přírodu, pozorovat život stovek rozličných druhů a poznávat zvířata z celého světa, což v nás vzbuzuje zájem o poznání.
Svět je složitý a orientovat se v něm je stále těžší, zvlášť pro mladé lidi. Je tolik lákadel a pokušení. Abych měla k přírodě blíž, jsem členkou 3. oddílu vodních skautek z Poděbrad. Život ve skautském oddíle či družině může chlapcům a děvčatům pomoci nalézt cestu k přírodě, bližním i k sobě samým. V průběhu skautského roku se konají výpravy do okolí i do vzdálenějších míst. Za pěkného počasí se učíme poznávat stromy, pozorujeme změnu přírody na podzim a soutěžíme třeba o nejpěkněji zbarvený list a tak různě. Tyto výpravy nám dávají možnost plně rozvinout dětskou fantazii. Při objevování tajemných jeskyní nebo při hledání pokladů se děti dozví mnoho zajímavostí a zažijí spousty nezapomenutelných okamžiků. Tábory, které se konají o prázdninách ukazují hodnotu prostého života, pěstují a upevňují vztah k přírodě. Účastníme se sociálně prospěšných akcí. Kupříkladu boje proti klíněnce. Tato akce se týká stromů napadených tímto parazitem. (Děti se při této akci snažily zachránit co nejvíce stromů). Shrabávali jsme listí a následně ho spalovali, čímž jsme se snažili toto napadení zmírnit. I to ukazuje, že ne všem je osud zeleně v našem městě lhostejný. V zimě sbíráme kaštany, žaludy a bukvice pro lesní zvěř a o vánočních svátcích zdobíme lesní stromky nejrůznější potravou pro lesní zvířátka v našem okolí.
Takovýchto i jiných výprav je mnoho. Mohla bych o nich ještě dlouho psát, ale málokdo, se asi dokáže vžít do situací, které zde popisuji a prožít každý okamžik. Nevadí. Snad časem. Doufám, že má práce nebude jen nic neříkajícím kusem papíru, že po jejím přečtení si alespoň několik lidí uvědomí, že by se měli kolem sebe rozhlédnout. Uvidí vše, o čem jsem se zmínila. A mě bude těšit a hřát u srdíčka, že je na světě zase o pár lidiček více, lidiček, kteří nahlédli do tohoto Tajemného Světa.
18. duben 2008
14 200×
727 slov
