Přirozenost vítězstvím

Skončila druhá vyučovací hodina. Na rozvrhu má 4. B tělocvik. „Tělocvik, proč zase“. Říkala si v hlavě Kate. Ne že by ve sportu nevynikala, ale přiblblé školní disciplíny s cílem zesměšnit méně zdatné ji nebavily. Přesto se docourala ke skřínce a začala se převlékat. „Ježíš, já jsem to dostala.“ „Co s tím?“ To bude trapas.“ Běduje. Nakonec si vypomohla papírovými kapesníčky a v rámci možností připravená nastoupila na hodinu tělocviku.

Vše probíhalo normálně do doby, než se cvičilo na hrazdě. Kate jako obvykle zacvičila povinnou jednotvárnou sestavu. Najednou se jí zamotala hlava. Nikdo nevěděl, co se děje. Kate se vzpamatovala a s dovolením tělocvikáře odešla do patra na záchod. Cestou ucítila velkou bolest břicha. Skácela se na zem a chtělo se jí spát. Nevěděla kudy kam. Sebrala zbytek svých sil, pomalu se šinula k záchodům. V ten okamžik chodbou procházel neznámý kluk. Kate se zastyděla a skryla do nejbližšího rohu chodby. Ten chlapec ji zaregistroval. Mžikem přinesl z automatu led a pití. Vypravil se za Kate, jenž našel schoulenou v křečích na podlaze chodby. „Ahoj, můžu Ti nějak pomoct? “zeptal se. „Hrozně mě bolí břicho“ zaúpěla Kate. „Jmenuji se Pavel. Jak ty krásko?“ „Kate.“ řekla jemným hlasem. Už se nevyčerpávej.“ rozkázal Pavel a opatrně přiložil sáček s ledem na Katyino břicho. Ta se zvedla do polosedu a opřela o zeď. „ Nemáš něco k pití?“ Napadlo Kate. Pavel ji podal láhev s vodou. „Děkuji Ti moc, jsi zlatý.“ pověděla a usmála se. Pavel jí pomohl k toaletám. Nakonec skončili na lavičce a povídali si. „Co tu vlastně děláš.“ otázala se s údivem Kate Pavla. „Byl jsem tu za mladší sestrou, je v prváku a zapomněla si úkol doma.“ ozřejmil celou situaci. „Já už nestuduji, pracuji jako policista.“ pokračoval.

Mezitím skončila hodina tělocviku, kolem Kate prošla parta spolužaček. Tělocvikář řekl Pavlovi, aby opustil budovu školy. Rozloučil se s Kate a odešel. Tělocvikář vypustil žáky na další hodinu. Na schodech se Kate ptaly spolužačky jedna za druhou: „Kdo to byl“? „Co tu chtěl?“ „Proč se s tebou bavil?“ odpovědí se však nedočkaly. Kate zrychlila tempo a zapadla do učebny němčiny. Celé vyučování myslela jenom na Pavla. „Uvidím ho ještě někdy?“ „Takového milého kluka jsem zatím nepotkla.“ honilo se jí v hlavě. „Už musím domů, ať mi neujede vlak.“ přikázala si. Doma pomáhala s učením mladší sestře Jance. „Ségra, co je s tebou?“ Položila otázku Janka. „A nic.“ „Pokračujeme, jinak tu matiku nedoděláme.“ zavelela Kate. Večer uvařila večeři pro rodinu, najedla se a šla spát. „Proč mi pomohl?“ Jak to, že se baví se mnou, takovou hnusnou holkou, mám mnoho hezčích spolužaček.“ přehrávala si ve snu. Než se naděla, hodiny ukazovaly 6 ráno, Kate věděla, že musí vzbudit mladší sestru a postarat se o její odchod do školy. Jana byla úspěšně vypravena, Kate nasedla do vlaku směrem ke střední škole. Vystoupila a chvátala na místo určení.

U dveří na ni čekalo velké překvapení. Pavel. „Ahoj,co tady děláš?“ vyskočilo z Katyiných úst. „Jen jsem Tě chtěl vidět.“ Odpověděl Pavel a pozval Kate na rande do blízké kavárny. Kate pozvání přijala. O vyučování neměla v hlavě nic jiného, i tak se jí podařilo získat 3 pěkné známky z matiky a chemie.

5 minut po třetí hodině Kate radostně vyskočila ze školy, odešla s Pavlem do blízké kavárny uprostřed stromového háje. Cestou si náramné popovídali. Při dortu a limonádě konverzovali celé 3 hodiny. Ani jednomu se nechtělo domů. Kate cítila, že Pavel je ten pravý. Nevadil jí ani pětiletý věkový rozdíl. „Pavel to asi cítí stejně?“ zpozorovala. „Jak mu mám o svých pocitech říci“ uvažovala. Než se stačila nadechnout, slova se ujal Pavel. „Moc se mi líbíš, zamiloval jsem se do Tebe na první pohled, nikdy jsem nepotkal holku, která by se od ostatních odlišovala tak jako ty, a to na Tobě zbožňuji ze všeho nejvíce.“ „Chápu, že se známe teprve krátce a klukům moc nedůvěřuješ kvůli zradě od bývalého přítele, i přes všechno mi dej prosím šanci.“ Dokončil své vyznání. „Vnímám to stejně, šanci dostaneš.“ odvětvila Kate a Pavel ji něžně políbil. Kate si konečně oddechla. Na nějakou dobu potkala toho pravého. „Dokonalý vzhled není všechno.“ řekla si, aniž by z Pavla spustila oči. Krásně se usmíval. Najednou ke stolu přistoupil barman a řekl: „Zavíráme, opusťte kavárnu!“ Načež se zvedli a odešli k vlakovému nádraží. „Tady bydlím.“ ukázal Pavel na luxusní domeček s velkou zahradou. „Wau, to bydlíte luxusně.“ podotkla Kate. „Už musím jet domů.“ řekla překvapeným hlasem. „ Měj se hezky.“ rozloučila se a Pavel ji políbil.

Ve vlaku Kate hrozně přemýšlela. Učila se do školy, v hlavě jí toho moc nezůstalo, myslela jen na Pavla. „Co asi dělá?“ „Vážně se mu líbím?“ honilo se jí hlavou. Večer před usnutím si řekla jen své heslo: přirozenost vítězstvím a sladce usnula.