Příběh, který píši, se stal devátého února. Ten den se nám narodila nejkrásnější sestřička.
Asi kolem jedné hodiny odpoledne jel strejda za mamkou do nemocnice a s Míšou jsem byla sama doma. Strašně jsme se těšily, až nám strejda zavolá. Dostaly jsme strašný hlad a tak mě napadlo, že si půjdeme něco uvařit. Dostaly jsme chuť na krupicovou kaši. Připravily jsme si věci, které byly potřeba. Začaly jsme vařit. První náš výtvor byl dokončený. Míša ochutnala. Podívala se na mě a řekla: Chutná to jako spálená guma!‘‘ Obě dvě jsme se začaly smát. A první výtvor skončil v koši. Pustily jsme se do druhého výtvoru. Po ochutnání jsme zjistily, že to chutná úplně stejně. Řekli jsme si, že si radši uděláme palačinky. Šla jsem pro ingredience, ale zjistila jsem, že nám došly vajíčka. Tak pro ně Míša šla k sousedce Julka. Když byly palačinky hotový, tak jsme zjistily, že nemáme marmeládu. Tak jsem zašla k Julce a rovnou jsem jí pozvala na pár palačinek. Julka nebyly jen naše sousedka, ale byla i mamky nejlepší kamarádka. Když jsme se najedly, Julka šla domu. Po deváté hodině nám zavolal strejda a řekl, že se Terezka už narodila. Měřila 49 cm a vážila 3 kg. S Míšou jsme byly tak šťastný, že jsme běhaly po celém bytě.
Druhý den jsme se jeli kouknout na Terezku do nemocnice. Byla strašně moc roztomilá. Nemohli jsme se dočkat, až jí přivezeme domu.
Štěpána Lucifíková
28. prosinec 2012
4 429×
236 slov
