Skromná Meggie (první kapitola z mé knihy)

Jmenuji se Meggie. Neobvyklé jméno viďte? Dali mi ho moji rodiče, hlavně máma. Sama se jmenuje Mercedes, proto asi chtěla znepříjemnit život originálním jménem i mně. Bydlím s rodiči v rodinném domě na okraji Baltimoru. Momentálně navštěvuji 9 ročník prý velmi ,prestižní , základní školy. Ve skutečnosti při studiu zažívám jen peklo, posměch a šikanu, neboť se mnou do třídy chodí namyšlené děti z bohatých rodin. Dokonce jsem prožila i jednu docela krutou šikanu. Jak se tento problém vlastně vyřešil? Vlastně nijak. Učitelé ani mí rodiče se nepostavili na moji stranu. Psychická šikana nic není, kázali mi. Tím jen prohloubili ztrátu mého už tak nízkého sebevědomí. Nakonec jsem to vytrpěla a docházím do 9. třídy na této škole.

Nyní se rozhoduji kam po základní škole. Rodiče by ze mě chtěli mít studentku výběrového gymnázia. Já sním o něčem jiném. Učím se sice dobře, ale škola mě nikdy závratně nebavila, proto by se mi líbilo studium nějakého učebního oboru. Ráda pomáhám druhým a baví mě pracovat s lidmi. Vybrala jsem si obor ošetřovatel-pečovatel na nedalekém odborném učilišti s dobrou pověstí a kvalitním vybavením. Co na to říkají rodiče? Samozřejmě jsou proti. Přeci jediná dcera dvou úspěšných podnikatelů nebude utírat důchodcům zadky, říkávali mi s oblibou. Já se nenechala odradit a tajně jsem podala přihlášku na tento obor. Rodiče to samozřejmě zjistili a takové kázání, které jsem dostala doma, nezažil snad nikdo. Nakonec jsem si prosadila svou. Dostala jsem rodičovské svolení pod podmínkou, že půjdu na internát a najdu si brigádu. Souhlasila jsem. Jak ráda se od našich odstěhuju, jásám. V ten den mi přišlo přijetí ke studiu na vybraném učilišti v oboru ošetřovatel-pečovatel. Mám obrovskou radost, neváhám ani chvíli a nesu vyplněný zápisový lístek do školy.